Nepříliš krátký zápis z druhého čundru k Amerikám

Zde najdete příslušné zvadlo.

Pátek 14.12.2001

Úspěšně se scházím s mírně zpožděným Medvědem na Praze - Střed a metrem se přesunujeme na Smíchov, přičemž mi volá Mariána oznamujíc, že jí ujel vlak a že přijede asi o 1,5 h později. To těší zvláště Medvěda, který musel z práce o chvíli dříve, jen aby ten sraz stihnul.

Nasedáme tedy do vlaku směr Karlštejn (15:50) a já přemítám zda nepřesunout sraz do Srbska neboť předpokládám, že v Karlštejně není žádná "rozumná" hospoda, kde bychom mohli na Mariánu počkat. Nakonec vysedáme přeci jen v Karlštejně, kde se scházíme s osamoceným Klokanem a přesouváme se do bufetu před nádražím, kde si dáváme svorně po jednom Gambrinusu za 13,- Pak bufet opouštíme a směřujeme do vesnice doufajíc ve slušnou hospodu s lepším pivem - nakonec zakotvíme v jakési restauraci, která má býti nejméně luxusní z těch Karlštejnských a kde chtějí za Krušovice 16,- Zde se tedy zhruba po hodině setkáváme s Mariánou, která veze k mému překvapení i kytaru.

Po chvíli tedy opouštíme hospodu a přes hrad směřujeme směrem k rozcestí U Dubu sedmi bratří. Ještě před ním ovšem zvládáme především kvůli Mariáně uhnout doprava, takže nakonec míříme k zmíňovanému rozcestí azimutem, který nám zpestří překonávání ne zcela zamrzlého potoka ve velmi hlubokém korytě se skoro kolmým břehem. Pak pokračujeme po různých cestách, pěšinách i volně lesem k Malé Americe jen za pomoci mapy (na které ty cesty nejsou) a orientačního smyslu.

Malou Ameriku kupodivu bez problémů trefíme a zjišťujeme, že i tam zavedli tu pitomou žlutou značku (ještě že ji nevedou rovnou do Pusťáku) a na západní straně Malé Ameriky postavili zábradlí. Já s Mariánou šplháme bez batohů po západní straně dolů, abychom otestovali pevnost ledu - zda ho lze přejít i s věcmi až k Andělským schodům a jimi vyšplhat do štoly, neboť nám slibované noční teploty kolem -12 °C nepřipadají k přespávání venku nejvhodnější. Já zkouším nohou akustické vlastnosti ledu a moc se mi nelíbí, posléze do něj Mariána prorazí za pomoci nedaleko ležící traverzy díru, čímž zjišťujeme, že led má tloušťku asi 2 cm a tudíž zase šplháme nahoru abychom mohli po tmě v noci hledat Pustý lom, kde by měl být normální vchod do štoly, a který nikdo z nás zatím nenavštívil.

Vyrážíme tedy podle mapky podzemí po povrchu - z jihu obcházíme Podkovu a kousek za ní skládáme batohy, abychom se mohli rozejít a v "rojnici" hledat Pusťák. Mariána objevuje jeden lom a Klokan s Medvědem druhý. Po konzultaci s mapou a díky mé špatné interpretaci "svahu" na mapě Mariánin lom považujeme za Soví ráj a ten druhý správně identifikujeme jako Želvu. Pokračujeme tedy v hledání jižněji a objevujeme Jižní kříž, který především vzhledem k obtížné schůdnosti jeho stěn a jeho poloze identifikujeme správně. Hledáme tedy opět směrem k Mariáninu lomu, ale vzhledem k tomu, že nic neobjevujeme, Mariána šplhá bez pomoci lana do lomu. Tam objevuje vchod do svážné štoly, a tak po následném porovnání s mapou uznáváme, že jsme Pusťák našli. Mariána zase vyleze ven, aby si tam mohla snést svůj batoh.

Uvazujeme nahoře mé krátké lano svázané s Mariániným popruhem typu koníčkovací šňůra a i s batohy za jeho pomoci slézáme na dno lomu. Tam se rozložíme na okraji štoly - je tam dosti nerovný a kamenitý povrch, ale pořád je to lepší než dole v Diabasové štole, a navzdory průvanu je tam docela teplo. Povečeříme tedy Luncheon meat s chlebem, mírně si k tomu lokneme Podkováně, se kterým se kvůli Mariáně táhnu, a poté co Mariána vyšplhá nahoru a odváže naše "lano", jdeme spát.


Sobota 15.12.2001

Ráno se zdanlivě vzbudím první (neboť Mariána tiše klepe zubama ve spacáku a dělá, že tam není) a poněvadž svítá, budím i ostatní - abychom alespoň nějaký lom viděli, než se setmí. Všichni kromě Mariány vylezeme ven z lomu a jdeme na dřevo, které házíme dolů do lomu, abychom si na něm mohli uvařit snídani a posléze i večeři. Mariána tedy rozdělá za pomoci svíce oheň a na něm úspěšně uvaříme těstoviny se sajrajtem nazvaným Salza a Medvědovými párky. Po snídani se tedy sbalíme a vyrážíme do štol.

Diabásovou štolou projdeme do Jižního kříže, na jehož dně konstatujeme, že by se do něj za sucha a za světla vlézt dalo. U vchodu do Diabasové štoly je zda také ohniště a nepříliš ideální místo na spaní. Dojdeme ještě na blízký konec Diabasové štoly, tam se otáčíme a kolem Pusťáku směřujeme do Hlavní štoly.

V hlavní štole přelézáme vyvrácená vrata a pokračujeme kousek na západ, kde odbočujeme doprava Jahodovou štolou. U odbočky Velikonoční štoly sundaváme batohy a pokračujeme směrem k Supímu lomu - před ním je zával který se ovšem dá celkem snadno přelézt a těsně za ním pak mříž a úzký průchod do Supího lomu. Ženským se tam nechce a tak do lomu lezu jen já s Mariánou. Na dně lomu je jedna pneumatika, ale jinak je to tam docela pěkné. Konstatujeme, že by se tímto vchodem daly protahat do štoly i batohy. Vracíme se zpět k batohům a Velikonoční štolou míříme k Sovímu ráji - dojdeme však jen k prvnímu závalu, který se zdá být neprůlezný a tak se vracíme, přičemž si Klokan neopomene narazit své koleno.

I s batohy se přemísťujeme zpět do Hlavní štoly míjíme odbočující Radiáckou štolu a pokračujeme dále na západ, avšak jen k prvnímu závalu, který je sice zjevně překonatelný, ale protože za ním má být jen další zával a nechce se nám příliš se seznamovat se zdejším bahnem, raději se vracíme, čehož později lituji.

Radiáckou štolou tedy uhýbáme k jihu a Ovčí štolou zahýbáme doprava. Ovčí štola je lemována po obou stranách čerstvě vypadajícími hromadami zeminy, po pravé straně je jeden divný dvoukolý vozík, za ním pak následuje kolečko a dokonce osvětlení připravené zřejmě pro olověný akumulátor. Štola totiž končí závalem Monte Carlo, který se evidentně někdo snaží prokopat - a dělá to poctivě - vyhloubená část průchodu je podepřena bytelně vypadající výdřevou (výrazně menších rozměrů než měla původní štola). Nicméně zával je zřejmě dost dlouhý a není ještě prokopán skrz a proto se vracíme zpět do Radiácké štoly, přelézáme bahnitý Badyho zával a za ním se nám naskýtá pohled na zachovalé koleje i s výhybkami, trubky atp. Docházíme k výklenku se "záchodem", kde se na chvíli zastavujeme a pak odbočujeme Vlčí štolou směrem k Šamoťáku. Kolem výhybek, jež zvyšují počet kolejí na 3 se dostáváme k závalu Specialistů - zde je vidět zasypaná výdřeva z doby, kdy byl tento zával prokopán a jediný teoretický průchod směřuje kamsi doleva nahoru - asi je to jen místo, odkud vypadl zavalující materiál, nikoliv funkční průchod do Šamoťáku. Nicméně onen vyztužený průchod by se snad dal bez větších obtíží znovu zprovoznit.

Vracíme se tedy do Radiácké štoly a pokračujeme až k závalu Naděje, který vypadá, že by se dal přelézt. Nicméně nepokoušíme se o to, mimo jiné proto, že Klokan nám mírně panikaří a tak se vracíme přes Badyho zával a štolami až do Pusťáku, kde se Klokan nadýchá čerstvého vzduchu a kde si dáváme malou svačinku. V průběhu ní sledujeme nějaké ožralé a hlučné "turisty" slézající dolů do Pusťáku a posléze mířící k Malé Americe.

Po jídle se tedy vracíme zpět do Hlavní štoly a míříme také k Malé Americe, přičemž cestou odbočujeme pouze do Podkovácké štoly, kde prolézáme všechny odbočky, nicméně vchod či vchody do Podkovy jsou kvalitně zavalené. Vracíme se do hlavní chodby a neprozkoumáváme žádné chodby, abychom Malou Ameriku viděli za světla. Po prohlídce strojovny a Malé galerie (u níž konstatujeme, že do jednoho z jejích oken by se opravdu slézt dalo) sundaváme batohy u Andělských schodů, po nichž já s Mariánou slézáme dolů a Klokana (seskákajícího asi do půli) raději až dolů nepouštíme.

Po vyzkoušení ledu se vracíme nahoru, pokračujeme ke Komínu smrti a posléze prolézáme Středověký systém. Nepokoušíme se přelézt ani jeden zával do svážných štol a pokračujeme kolem Zasypaného lomu (kde se seznamujeme s místním popílkem) a kolem zavřených vrat v prvním okně Azurového jezera až ke druhému oknu, odkud si "jezero" prohlížíme. Zde také sundaváme batohy a jdeme se podívat otevřenými vraty na vápenku a Cementové štoly.

Vracíme se kolem Malé Ameriky k odbočující Štole růží, kterou si prohlédneme, ale Arnovu štolu se ani nepokoušíme prolézat neb je částečně zavalená už zespoda a nahoře má končit závalem. Hlavní chodbou tedy popojdeme k Hagenově štole, kde projdeme jak odbočku doprava, tak konec této štoly, který spíše připomíná delší jezírko. Medvěd je celou dobu posraný strachy z Hagena a snaží se nás přimět k rychlému odchodu. Mariána si zatím zkouší hrát s gongem a zapisovat sebe a své milenky do pořadníku. Poté, co zjistíme, že Hagenova svážná štola je opravdu zavalená se vracíme zpět do Pusťáku.

V Pusťáku sé znovu rozložíme a k večeři si uvaříme Klokanův hrách s gulášem a Medvědovými párky. Z lenosti zavrhujeme původní plán jít po tmě prozkoumat štoly druhého patra a necháváme je na ráno. Bereme kytaru, Mariáninu whisky a různé pochutiny a jdeme hrát do hlavní štoly na ony vyvrácená vrata, neboť tam je o poznání tepleji a žádné netopýry jsme v okolí neviděli. Před 22 hodinou se vracíme do Pusťáku a ukládáme se ke spánku.


Neděle 16.12.2001

Ráno opět vstáváme za svítání, já lezu z Pusťáku nahoru přivázat lano a Klokan zatím rozdělává oheň, na kterém posléze vaříme LeTěLu a po umytí solidně připáleného kotlíku lezeme i s věcmi po laně z lomu.

Pak vyrážíme směr Želva, slézáme do ní a kolem pěkných rampouchů u osady Liščárna vcházíme do Kamenské štoly. Tu bez batohů procházíme včetně přilehlé Liščí štoly, která končí kvalitním Liščím závalem těsně před ústím do Liščího lomu. Kousek před závalem z ní odbočuje Milanova štola , která má rovné a suché dno a tudíž ji konstatujeme za vhodnou ke spaní. Vracíme se do Kamenské štoly a kolem "garáže" míříme směrem k Malému Přírodnímu lomu, cestou potkáváme slušnou řádku různých netopýrů visících ze stropu. Kousek za dvěma výklenky jsme nuceni se vrátit, protože štola pro změnu končí závalem.

Vracíme se tedy k batohům a přelézáme vcelku schůdný zával v Kamenské štole směrem na Modlitebnu. Těsně za ním je vidět buben s lanem, který sloužil pro dopravu Hagenovou svážnou štolou, která zda vyúsťuje (ale je hned tady zavalená). Pokračujeme do Modlitebny, kde končí Kamenská štola slušným spacím místem asi pro 2 osoby (naproti je ještě jedno podobné), lom trochu procházíme a pak se vracíme k batohům, abychom i s nimi vylezli Liščím lomem nahoru a vyrazili po povrchu směrem na Velký a Malý přírodní lom.

Vcelku bez problémů tam dle podzemní mapy trefíme a slézáme i s batohy do Malého, odkud již bez batohů prolézáme krátký nezavalený kousek Kamenské štoly směrem k jihu a pak jí směřujeme k Velkému Přírodnímu. Ovšem ještě před ním nakukujeme do jeskyně Amerika I, přičemž já s Medvědem lezeme i dovnitř, výsledkem čehož jsme řádně zabahnění. Poté, co se venku alespoň trochu odbahníme sněhem, lezeme na kraj Kamenské svážné štoly, kde se nás snaží vyděsit Klokan s páchnoucí Mariánou. Nepokoušíme se štolou moc pokračovat, poněvadž je částečně zavalená a dost bahnitá a stejně nikam nemá vést. Lezeme tedy do Velkého Přírodního (Kamensko) a procházíme nezavalený kousek Menstruační štoly, aby si děvčata užila. Po společné srovnávací fotce se vracíme k batohům a lezeme ven z lomu.

Po povrchu pak míříme směrem na Velkou Ameriku, kde si chceme shora prohlédnout, jak vypadá ve sněhu. Kolem místa, kde jsme v půli března spali, vylézáme na zorané a zmrzlé pole a po něm směřujeme křížíce silnici od vápenky k lomu Na Čeřince směrem na silnici vedoucí od severu k Velké Americe. U Velké Ameriky se jen krátce zastavujeme a fotíme ji z východní strany a za nepříjemného větru vyrážíme do Loděnice na vlak. Jdeme kus po silnici zpět na sever, pak si zkracujeme cestu azimutem přes pole do Bubovic a kousek za nimi se rozcházíme - Mariána doprovází Medvěda na vlak a my zbytek zůstáváme vzadu, aby je Klokan nezdržoval. Po silnici a posléze po modré značce docházíme na okraj Loděnice a tam na jednom špatně značeném rozcestí chvíli váháme, ale pak správně vyrážíme doprava. (Posléze zjišťujeme, že předchozí dvojice zvládla toto rozcestí ještě hůře a Medvědovi kvůli tomu málem ujel vlak.)

Cestou k nádraží vidíme Medvědův vlak a na nádraží pak přibíráme zpět Mariánu a vyrážíme ukojit hlad a žízeň do hospody schované asi 200 m za podjezdem pod dálnicí. Mají tam slušný Staropramen za 11,50 a velice slušné porce dobrého guláše za 40,- Po guláši a třech pivech (s vyjímkou Klokana - ten si dal jedno) se vracíme na nádraží, kde si Klokan sotva stíhá koupit lístek a pak i s Mariánou odjíždí směr Beroun (17:57). Já odjíždím nedlouho po nich ku Praze...



Zpět na hlavní stránku cancáku.
Vytvořeno dne 17.12.2001