Velký říjnový socialistický čundr 25. - 28.10.2002

Sepsal: Jóžin

Zde najdete příslušné zvadlo.

Klokan se o týden dříve cítil tak silný, že se pokoušel kolenem odkopnout 650-ti kilogramový žebřík - což se mu kupodivu nepovedlo. Nicméně klokaní noze tento výkon příliš neprospěl, takže se Klokan rozhodl lízat si ji (nohu ... na to druhé není dost ohebný) doma a neobšťastňovat nás svou přítomností.


Pátek 25.10.2002

Slabě po poledním mi Obzvlášť Těžký Zdarb sděluje, že nestíhají s Miskou původní sraz, a že tedy přijedou slabě po 19-té ICčkem do Prahy. Při vzpomínce na Zgarbíkovo vystupování z vlaku na druhou stranu nejsem zcela přesvědčen, že se zvládnou sami včas dopravit na Anděla, odkud nám jede autobus - takže je jdu na hlavní nádraží raději odchytit. Jejich vlak má ale samozřejmě zpoždění, a tak to chvíli vypadá, že pojedeme posledním nočním vlakem přes Olbramovice. Nakonec však stíháme těžce zpožděnou Bečvu, která zde už bůhvíjakdlouho čeká, ač za 10 min. má jet další vlak tímtéž směrem... Z Bečvy vystupujeme už na Smíchově a ignorujíce "jarní deštík" míříme pěšky na Anděla, kde kupodivu nalézáme příslušné nástupiště ... a po chvíli čekání už ujíždíme autobusem do Sedlčan.

V Sedlčanech nás něco po 21:00 vítá pro změnu nepříjemný "jarní deštík". Ježto ale plánujeme návštěvu hospody U Marků, kterou doporučuje sám pivovar Lobkowicz, vyrážíme hrdinně bez pláštěnek a gumáků směr náměstí. Zmiňovanou hospodu tam ovšem nenalézáme - ovšem nalézáme tam místní mládež ... včetně jedné ochotné dívčiny, která sice neví, kde je příslušná hospoda, ani jak se jmenuje které z místních 3 náměstí (stejně jako zbytek mládeže), zato mi hned jen mírně zamaskovaně sděluje, že už není pod zákonem. Chvíli uvažuji, zda si ji nemám vzít s sebou místo Klokana ... ale nakonec ji tam nechávám ... protože nemá batoh:-)

V rámci vrozené intuice stanovuji směr na jih - po chvíli se ocitáme na menším náměstíčku s kostelem. Ani zde to ovšem nevypadá na použitelnou hospodu, a tak podléháme dešti a vytahujeme gumák a pláštěnky. Po té, co si je navlékneme a ujdeme asi 15 m jsme u hledané hospody ... zákeřně jí nesvítila cedule. Uvnitř se občerstvujeme dobrou vysokochlumeckou jedenáctkou a někteří nejmenovaní zvrhlíci se cpou sýrem. Nádobí mi oznamuje, že v dubnu hodlá konečně vstoupit do svazku manželského, ačkoliv (zatím) nemusí...

Zanedlouho hospodu opouštíme a v již celkem rozumném počasí pokračujeme po červené značce jihozápadním směrem. Nedaleko za konceme Sedlčan však značku ztrácíme - proto zahýbáme k nejbližšímu lesu, kde se ubytováváme na trochu rovnějším místě ve svahu. Nádobí si staví stan, já tropiko. V noci poměrně dost fouká ... ale ještě je to v limitu.


Sobota 26.10.2002

Vstávám po 10-té a zjišťuji, že Zgarbík navzdory očekávání nevyrazil do Sedlčan pro chleba. Bleskurychle tam ovšem vyhání svého manžela. Po té, co objevím v dosti mokrém lese hromadu zcela suchého dřeva, nechávám Zgarbíka rozdělat oheň, na kterém pak ve starém hliníkovém kotlíku (nový má Klokan) vaříme snídani. Miska s chlebem se vrací právě v okamžiku, kdy je dovařeno, takže mu to ani nestíháme sežrat:-(

Krátce před poledním opouštíme les a azimutem se vracíme na červenou. Po ní pak pokračujeme za celkem silného větru přes Poušť sv. Marka do Vysokého Chlumce. Ignorujíce hospodu, míříme k hradu. Na něm nás ale vítá cedule, že se opravuje a že je tam vstup zakázán a navíc ho prý hlídá pes. Obcházíme tedy hrad z vnějšku, dokonce nakukujeme v jednom místě přes hradbu dovnitř, ale psa nikde nevidíme. Takže skrz nezamčenou bránu vnikám alespoň na nádvoří a něco fotím. Kupodivu mě nikdo nezakusuje. Hrad je hezký a ze značné části opravený...

Z hradu se pak vracíme na jedno do hospody - kromě slušného Lobkowicze tam mají i solidní výzdobu. Pak míříme, pro změnu po červené, k jihu. Na okraji vesnice míjíme pivovar, který nemá na sebe ani u silnice šipku... Před ním je jakási bouda, kde snad je ve všedních dnech něco ke koupení ... jinak nic. Červená nás vede přes Pivovarskou horu na silnici a pak do Počepic - místo aby šla podle mapy do Skuhrova. To ovšem zjišťujeme až pozdě, takže si asi 1,5 km zacházíme - bohužel po silnici.

Ze Skuhrova to bereme po žluté do Veselíčka, kde dáváme po 16:00 "oběd" následovaný třešněmi v rumu z produkce Nádobí. Pak pokračujeme. Kousek za vsí Ředičky se začíná stmívat a Zgarbík do toho simuluje, že se rozpadá. Tak se tedy v lese, kterým prochází značka, po delším hledání místa, kde by nefoukalo, ukládáme. Večeři kvůli nedávnému obědu oficiálně rušíme. Přesto však rozděláváme oheň, vaříme 2 litry čaje a vyrábíme pár topinek na chuť. Čaj popíjíme z flašky od třešní, a tak můžeme některé várky mírně ochucovat hruškovicí...

Noc trávíme opět pod svými přístřešky, ač neprší.


Neděle 27.10.2002

Ráno vstáváme brzy a vaříce snídani, debatujeme na téma kolik je vlastně hodin, po té změně času. Přes Zgarbíkovo remcání zvládáme kupodivu sežrat plný kotlík čočky s gulášem.

V důsledku brzkého vstávání vyrážíme také nechutně brzo. Žlutá nás přes Nové Dvory vede až na Zvěřinec. Hrad není zrovna nejzachovalejší - kromě terénních reliktů včetně vyzdívaných příkopů jen pár drobných zbytků zdí. Z jádra hradu je slušný rozhled, i když včera musel být o dost lepší. Zříceninu opouštíme po červené jižním a později jihovýchodním směrem. Někde u Matějova začíná pršet. Asi o kilometr dále potkáváme velkou skupinu turistů, kteří se tam právě rozdělují dle zvolených tras. V našem směru - tedy stále po červené - jich pokračuje asi pět.

Jelikož déšť zesiluje a nevypadá, že by chtěl ustat, opouštím Nádobí a vyrážím napřed v marné snaze ukrýt se v nějaké hospodě, neb široko daleko není žádná pořádná vesnice, a tudíž ani hospoda. V Ounuzu se schovávám pod jen velmi mírně převislou střechu od nějaké kůlny a čekám na zbytek. V těsném závěsu za Nádobím doráží i turisté, od kterých se dozvídám, že hospoda tu sice nikde není, ale v následující vesničce jménem Cunkov je koňská farma, kde se lze občerstviti čajem či něčím podobným.

Díky Zgarbíkově převlékání nám turisti utečou, nicméně nijak neoznačenou farmu přeci jen nacházíme. Uvnitř se občerstvujeme grogem a obědváme z vlastních zásob, které velmi zajímají jednoho sympatického 17-tiletého hluchého psa. Být tu Hejkal, určitě by si vybral nějakého dobře vybaveného hřebce a zajezdil by si... Po druhém grogu venku už jen mrholí, a tak vyrážíme.

Po modré, vedoucí z větší části po silnici se dostáváme do Nových Libenic a odtud míříme k jihovýchodu po silnici směrem na Borotín. Zgarbík si už zase stěžuje - tentokrát se mu rozpadají nohy. V lese u rozcestí ke Kamenné Lhotě chceme spát - ovšem směrem ke Lhotě je silně svažitý smrkový les, a tak lezeme doleva nahoru, kde nacházíme místo na spaní v úzkém pruhu borového lesa na kopci. Není sice úplně bezvětří, ale fouká jen mírný větřík...

Stavíme příbytky a pak rozděláváme z totálně mokrého dřeva oheň. K večeři vaříme neuvařitelnou rýži - a v okamžiku, kdy už je skoro hotová začíná foukat opravdu hnusný vítr a pršet. Večeříme tedy u Nádobí ve stanu, pak znovu vypínám tropiko (a přidávám i boční kolíky), Nádobí si stan také pořádně zakolíkovává. Ačkoli pršet už přestává, vaření čaje v tomto vichru zavrhujeme a vyrážíme po silnici do Kamenné Lhoty, kde má být dle mapy hospoda. Hospoda tam kupodivu je - a dokonce otevřená. Kdyby tam neměli hnusný Gambrinus, byla by docela sympatická.

Nicméně v obavě o naše stavby v hospodě nesetrváváme příliš dlouho. Venku se nám zdá, že vítr ještě zesílil, nicméně žádný padlý strom cestou nepotkáváme. Stavby kupodivu stojí vcelku bez problémů, tropiko přišlo jen o jediný kolík. V lese nám už nepřipadá moc bezpečno, a tak Nádobí odkolíkovává svůj stan a odnáší ho vedle na louku. Já v lese zůstávám, neboť pravděpodobnost, že by strom spadl zrovna na mě mi připadá zrovna v tomto lese dosti malá a přesun tropika je ve větru skoro nemožný - kromě toho by mi ho venku na louce vítr asi odnesl...
Ve spacáku není díky větru zrovna nejtepleji - zvláště k ránu.


Pondělí 28.10.2002 - Den znárodnění

Ráno vstáváme při rozednění - tedy ještě před sedmou. Celý les je pokryt otrhanými zelenými větvemi z borovic, ale stromy vydržely. Jinak vítr celý les úspěšně usušil, takže oheň si netroufám rozdělat. Od Nádobí zjišťuji, že stan moderní konstrukce není do větru ideální - tyče mají tendenci se prohýbat dovnitř. Navzdory stanu se asi vyspali hůře než já.

Balíme a na louce snídáme zbytky od večeře. Obzvlášť Těžký Zgarb je zmlsaný a nechce naši stravu konzunovat, Misce je zase po ránu zle ... takže to nedojíme. Vracíme se na silnici, odkud vidíme, že cesta do Kamenné Lhoty je přehrazena padlým smrkem, který se právě někdo snaží odstranit. Stále za silného větru procházíme Borotínem a pak po značce ke zřícenině hradu. Tam nás vítá cedule, že je soukromým majetkem a že poplatek 10 Kč za osobu a noc máme uhradit tam a tam. Hrad je celkem slušně opraven, je zde několik sklepních místností, kde by se dalo spát (povrch je vcelku rovný, hlinitý). Kdybych nebyl sklerotik, mohla být noc o dost bezpečnější a příjemnější.

Po prohlídce hradu dojídáme s Miskou zbytky rýže a pak všichni vyrážíme po značce do Sudoměřic. Sotva vejdeme do (smrkového) lesa, začínáme potkávat padlé stromy. V některých místech jich je docela hodně. Těsně pře okrajem Sudoměřic dokonce slyšíme jeden padat. Před sudoměřickým nádražím nás vítá padlý topol, který s sebou vzal i betonovou pouliční lampu.

Důvěřujíc jízdnímu řádu si hloupě nechávám ujet osobák ve směru na Prahu. Až pak zjišťujeme, že dráhy kvůli padlým stromům momentálně spíše nefungují... Nakonec ze Sudoměřic (dle rady místní pokladní) odjíždím s Nádobím zpožděným osobákem do Tábora, s tím, že tam chytnu rychlík na Prahu. Ten mi krásně před nosem ujíždí. Nádobí však autobus do Brna drze stíhá. Nějakou dobu hledám v okolí nádraží hospodu, kde by měli něco jiného než Gambrinus či Budvar, pak to vzdávám a čekám na nádraží. Osobák do Benešova zvládá nabrat po cestě slušné zpoždění, poněvadž bez zjevné příčiny všude strašně dlouho čeká, takže přípoj na Prahu v Benešově ujíždí. Do Prahy se tedy dostávám až řádně zpožděným spešňákem asi v 17:00. To už je Nádobí možná v Prostějově...



Zpět na hlavní stránku cancáku.
Vytvořeno 3.11.2002