Z Brtníků na jih 20.9. - 22.9.2002

Sepsal: Jóžin

Zde najdete příslušné zvadlo.

Pátek 20.9.2002

Vzhledem k nepříliš pěknému počasí už několik dní uvažuji, zda jet dle původního plánu na vodu - na Opatovický kanál, či zda jet raději na pěší čundr do Brtníků. Kolem 11:00 vítězí druhá varianta, proto balím a čekám na Klokana, až se s Kábrtovou vzájemně uspokojí. Po obědě pak vyrážíme ze Stodůlek na NádrHol, odkud nás má autobus odvézt do České Lípy. Do autobusu se sice vejdeme, ale protože najíždí k nástupišti až v době odjezdu a lidí je hodně, odjíždíme se slušným zpožděním. Díky několika plazícím se kamionům, ač se řidič ke konci opravdu snaží, dojíždíme do České Lípy těsně po "pravidelném odjezdu" našeho vlaku.

Vlak ovšem kupodivu stíháme, neb čeká na nějaký jiný, takže sice vyhodíme peníze za nákup lístků ve vlaku, ale dostáváme se včas do Rumburka, kde si na nádraží dáváme jednu Bránickou dvanáctku. Pak už odjíždíme místní lokálkou do Brtníků, kde jsme slabě před 18:00.

V Brtníkách oželíme sympaticky vyhlížející obnovenou hospodu (ve stejné budově jako (snad) rovněž obnovený obchod) s Březňákem a míříme klasickou trasou na Velký pruský tábor. Ten je stále vcelku čistý, ale je vidět, že už se tam moc nespí .... ochranáři jsou svině .... a sem se dá dojet na motorce .... O kus dál na Brtnickém hrádku se ochranáři opět vyznamenávají - v rámci ochrany do něj zamlátili a zabetenovali tucty želez coby držadel a zábradlí (samozřejmě v místech, kde to nebylo třeba:-( ), čímž hrad silně poškodili. Ale co by člověk nechtěl po těchhle sviních....

Začíná se stmívat, a tak bez přestávek pokračujeme přes Turistický most, podél Křinice a posléze po modré značce k Hadímu prameni, kam dorážíme kolem 20:30. Napájíme se a pak vcelku bez problémů nacházíme náš oblíbený převis, kde rozděláváme oheň, vaříme k večeři knedlíky s vejci a pochutnáváme si na medovině značky Brtník (zakoupené v Holešovické tržnici - ne v Brtníkách). Nedlouho po večeři se ukládáme k spánku.


Sobota 21.9.2002

Ráno vaříme těstoviny s posledním maďarským gulášem z lednické Fruty, balíme a někdy po desáté vyrážíme. Zastavujeme hned u nově zřízeného odpočívadla před Hadím pramenem, kde opisuji souřadnice do mapy, a kde později potkáváme bandu vcelku sympatických cykloušů, od kterých se mimo jiné dozvídáme, že i v Ráji už přestalo být bezpečno - že tam (alespoň někdy) obchází ochranáři převisy a pokutují ....

U Hadího pramene dobíráme vodu, a pak pokračujeme po modré na rozcestí před Černou bránou. Cestou odbočujeme směrem k hranici s Německem, neb by tam měl být nějaký vodopád (na německé straně), ale po chvíli to vzdáváme, protože realita silně neodpovídá mapě ... Jinak značku ke zmíněnému rozcestí silně zkrátili - takže už nejde kolem oněch převisů ... což je možná dobře.

Na rozcestí se dáváme na východ a pak prvním údolím (mimo značku) na jih. V údolí má být dle mapy haťová cesta - a je vidět, že tu tak za první republiky byla. Nicméně teď je to tu bažinaté, takže si užíváme přeskakování po kládách, které si místy musíme sehnat sami. Někde tady i obědváme. Na odbočkách míříme povětšinou vpravo, takže po návštěvě jednoho slepého údolíčka a přelezení jednoho pásu skal se ocitáme zpátky na modré značce - ovšem už nedaleko Tokáně. Cestu nám zpříjemňuje studený "májový" deštík. Na Tokáni před první hospodou honosící se krušovickou cedulí nás odchytí jedno malé dítě a zavede nás ke druhé hospodě, která je ovšem zavřená.

O kousek dál odkládáme batohy a jdeme se prolézt po žebřících po "Úzkých schodech" - žádné úzké schody tam samozřejmě nejsou. V této oblasti začíná už být přemíra turistů... Po naší modré značce pokračujeme na žlutou (bohužel z větší části vyasfaltovanou), která vede pod Falkenštejnem do Jetřichovic. Těsně před Falkenštejnem potkáváme ceduli o hradu - a od ní vede k hradní skále slušně upravená cestička. Ovšem vlastní výlez na skálu zůstal stejně neupravený, jako byl před deseti lety - tohle ještě ochranáři zničit nestihli. Sundáváme tedy batohy, lezeme nahoru, něco fotíme a zase lezeme dolů. Dole u skály by se dalo spát, ale je to příliš na očích...

Od skály slézáme po bývalé značce k Jetřichovicím, kde hledáme použitelnou hospodu - nakonec lezeme do "hlavní" hospody na návsi, kde je hezký interiér, na Jetřichovice slušné ceny, ovšem silně neschopná obsluha. Kromě desítky Březňáka si dáváme i banán s čokoládou - a když se nedočkám dalšího piva, kolem 18-té hodiny odcházíme. Míříme směrem k veřejnému tábořišti - a ještě než opustíme vesnici, láká nás napravo cedule Zlatopramenu. Nicméně my ji ignorujeme a po červené pokračujeme na okraj Pavlina údolí, kde nalézáme slušný (byť nepříliš zašitý) převis. Zde se tedy ukládáme na noc - samozřejmě až po večeři (LeTěLa) a po jakémsi pseudogrogu z hruškovice.


Neděle 22.9.2002

Ráno vstáváme pozdě, snídáme zbytky od večera a balíme. V okamžiku, kdy vyrážíme, začíná mírně pršet. Po značcce procházíme Pavlino údolí, kde nalézáme ještě několik převisů - ale ty jsou ještě více na ráně, než ten, kde jsme spali. Kousek za rozcestím s modrou uhýbáme k jihu údolím, které nás časem vyvede na okraji Lipnice.

Odtud to bereme do Kunratic (Kunratice malá ves, ...) a pak po zelené kolem napuštěného koupaliště do České Kamenice. Na nádraží si u nerudné nádražačky kupujeme lístky na vlak a pak jdeme na jedno do hospody před nádražím. Hospoda je pěkná, vrchní slušný, desítka Březňák zde stojí krásných 10,20 Kč a v pátek tu mají do 23:00.

Slabě před 14:30 odjíždíme zpožděným vlakem do Děčína, odtud pak pokračujeme jiným vlakem směr Chomutov - já vystupuji v Ústí nad Labem západ, zatímco Klokan jede nádhernou oklikou přes Most a Louny domů. Já si dávám v nádražní hospodě "Na západě" jeden slušný Zlatopramen a pak pokračuji vlakem do Prahy. V Kralupech však vysedám, poněvadž vlak jede oklikou přes Neratovice, a čekám na osobák, který mě pak veze přímo zdevastovaným vltavským údolím do Prahy.



Zpět na hlavní stránku cancáku.
Vytvořeno 27.9.2002