Jihlava + Svratka 7.6. - 9.6.2002

Sepsal: Jóžin

Zde najdete příslušné zvadlo.

Pátek 7.6.2002

V pátek v 16:10 nasedám do včas jedoucího rychlíku na Brno, abych se v Kralicích nad Oslavou setkal s Klokanem, který tam má přijet mou Škodovkou i s Hydrou a s Mariáninou lodí. Ačkoliv zmíněný rychlík zvládá nabrat do Brna asi 30 minut zpoždění, v pohodě tam stíhám rychlík Junák směr Plzeň s pravidelným odjezdem 15:44 (odjíždí s pouhými 124mi minutami zpoždění - cestou se prý někde blíže seznamoval s nějakým autem). V Kralicích úspěšně vystupuji cca v 18:30, ač to tam dle jízdního řádu vůbec nemá stavět.

Předpokládaje, že Klokan dorazí v 19:00 +- 30 min., ani nezalézám do hospody u nádraží. Jelikož mám jen kraťasy a není nejtepleji, jdu na průzkum vesnice. Cestou nalézám jen 2 další hospody se Starobrnem, nějaký památník a jakousi slezinu vesničanů před kostelem - pár jich má i kroje. Vracím se zpět na nádraží, kde různě postávám, čtu volební plakáty a vůbec dělám blbosti, abych nezmrznul. Kolem 19:45 začínám vážně uvažovat, že zavolám Klokanovi, jelikož začínám mít pochybnosti, že je ještě mezi živými. Nicméně mám slabou baterku a nechci Klokana rušit v řízení (má-li ještě co řídit), takže to ještě odkládám. O chvíli později mi volá Mariána, která mi mimo jiné sdělí, že ona je schopna z Třebíče vyjet asi za hodinu, a že jí Klokan tvrdil něco o tom, že z Prahy hodlá vyjet až někdy mezi 17:00 - 18:00. Klokanův přístup mě velmi potěší, zvlášť když ví, od kdy tu tvrdnu a nenamáhá se mi svůj plánovaný pozdní odjezd ani oznámit....

Zalézám tedy do hospody, kde mají vcelku obstojné Starobrno. Asi ve 20:45 se konečně ozývá Klokan, že už je někde blízko, a po chvíli opravdu doráží. Žádné kloudné vysvětlení, proč jsem mu nestál za ty 2,80 Kč z něj nedostanu - určitě by se mu líbilo, kdybych ho takto bez jediného slova někde nechal 2,5 hodiny čekat já. Sedíme tedy v hospodě a čekáme na Mariánu (a spol.), která to má z Třebíče asi 20 km, a proto dorazí nejpozději ze všech (ostatně jako vždy) - kolem 21:30 jí zavolám, díky čemuž se dozvím, že vyrazí asi za 20 minut - a opravdu! Slabě po zavírací hodině hospody (23:00) opravdu doráží Mariána i s Medvědem a MadMaxem - a taky s Felicíí vezoucí jeden stoletý laminátový kajak. Mariána se ještě neúspěšně pokouší přesvědčit vrchního, aby jí natočil pivo do flašky, a pak se zvedáme a odjíždíme auty ke Skřipskému mlýnu (řídí Klokan a Mariána).

Zde nám Mariána vybere za vhodné místo ke spaní jakousi louku před chatami, zatímco sama se ukládá v autě. Jelikož jsme všichni líní něco stavět, kašleme na to....ač to vypadá na déšť...


Sobota 8.6.2002

...a skutečně - kolem čtvrté hodiny ranní začíná mírně pršet. My přes sebe házíme tropiko, Medvěd s MadMaxem nějaké celty. Asi o 2 hodiny později dospěji k názoru, že už jsou spacáky mokré dost a jelikož se mi nechce dělat tyče a kolíky, takticky ustupujeme i s Klokanem do Škodovky, zatímco Medvěd zmateně pobíhá po okolí (že by hledal vibrátor?). Škodovku se nám podaří dostat do něčeho vzdáleně připomínajícího lůžkovou úpravu, a tak v ní ležíme až do rána - Klokan snad i spí. Posléze se shodujeme, že Mariána musí mít masochistické sklony, když je ochotna dělat něco takového dobrovolně...

Mariána, Medvěd i MadMax vstávají celkem brzy a mezi dvěma chatkami vaří na ohni snídani - jakési těstoviny s něčím co by mělo vzdáleně připomínat maso. Jídlo si samozřejmě nenecháme jen tak uniknout a proto vstáváme i já s Klokanem. Jelikož dost silně prší, snídani konzumujeme na verandě jedné z chatek a pak přemýšlíme co dál. Déšť opravdu solidně zesílil. Nakonec si říkáme, že to třeba přejde, posbíráme věci, naskáčeme do aut a jedeme do Mohelna.

Na kraji Mohelna já nabírám celkem levný benzín, zatímco Mariána a spol. odjíždí shánět nějaké kraviny do obchodu - jako vždy jim to strašně dlouho trvá. Pak projíždíme Mohelnem pod přehradu pod vedením Mariány, která mi zákeřně na nejnevhodnějším místě zmizí, takže kromě couvání před třemi autobusy si užiju i trochu bloudění. Slabě po 11:00 dorážíme dolů k Jihlavě, kde se převlékáme, sundáváme lodě a nakládáme. Mariána a spol. činí totéž, samozřejmě co možná nejpomaleji, neboť vědí, že voda se pouští jen do 12:00 a pak už ... nic.

Domlouváme se tedy, že na ně počkáme na 1. jezu, a tak také činíme. Čekáme na ně opravdu velmi dlouho a očekáváme, že voda zmizí dříve, než přijedou. Nicméně, protože Mohelno zřejmě pouštělo déle než mělo, stíhají ještě přijet včas - Mariána jede na kajaku, Medvěd dělá háčka MadMaxovi na Lothlorien. Nasedáme tedy spěšně do Hydry, sjíždíme jez a pod ním zase strašnou dobu čekáme na zbytek... (Pozn.: MadMax s Medvědem to jeli vlevo, nejspíš protože tam nebyla žádná voda.) Další jez také sjíždíme a kousek pod ním (nedaleko místa, kde jsem se loni koupal já s Klokanem) se nám o zábavu postará Medvěd s MadMaxem - Medvěd uhýbá nějaké větvi a MadMax do toho nevhodně zabere a už se koupou... Což nás škodolibé samozřejmě těší ... ale jen do té doby, než zjistíme, že si loď nechávají uplavat a vůbec se o ni nestarají.

Honím ji tedy já s Klokanem - předjedeme ji, já se jí snažím dotáhnout ke břehu, zatímco Klokan se stará o Hydru a posléze dobíhá právě včas, aby zachránil jejich nepřivázaný sud. S Klokanem loď vytahujeme a pak ji s Mariánou (která se konečně rychlostí šneka doplácala z druhého břehu) vyléváme. Výsledek: loď má vzadu zničený límec, odtrženou příčku a děravou palubu - po té peřejce, co si sjela bříškem vzhůru; uplavaly / klesly ke dnu 3 nepřivázané flašky (z čehož jedna obsahovala griotku); já s Klokanem (a částečně i Mariána) jsme mokří, ač jsme se necvakli a Klokan se proběhnul kopřivami, což mu jen prospělo. Když dorazí posádka Lothlorien, vynadáme jim a rychle nasedáme, než zmizí voda.

Bez dalšího vzrušení doplouváme k lávce u Templštejna a přemítáme nad tím, že je asi více vody než loni, a proto všechny peřeje "zmizely" a "nic to nedělá". U lávky je také připraveno občerstvení, ale poněvadž nemají točené pivo, míjíme ji, a míříme do Hrubšic, kde zastavujeme u jezu. Po chvíli přemýšlení ho sjíždím vlevo v singlu na Hydře, taktéž činí i Mariána na Lothlorien, ježto na kajaku si na to netroufá. Oba jsme chytili nějaký ten kámen, ale prázdné lodi to zase tak nevadí... Pod jezem otáčíme posádky na kánoích - tj. na kormidlo jde Klokan a Medvěd. Ani jedno z našich zvířátek díky středně silnému proudu příliš nezvládá přistání u nedaleké pěší lávky - já s Klokanem se tam nakonec doplácáme, zatímco Medvěd parkuje níže v kopřivách.

Odtamtud vyrážíme s Klokanem zjistit, zda je v Hrubšicích otevřená hospoda - nalézáme "Zámeckou restauraci", kde točí Kozla. Zanechávám tam tedy Klokana a přivádím zbytek (Mariána mezitím vyjela s Lothlorien zpět k lávce). Dáváme si v průměru 2 piva na osobu a ochutnáváme nepříliš levné, ale vcelku dobré utopence, zatímco Klokan se cpe smaženým sýrem, který stejně nezvládá sníst.

Když se vrátíme zpět k lodím, zjišťujeme, že voda už opadla. Já se pokouším nasednout do Mariánina kajaku, což se mi po pouhém jednom vypadnutí do Jihlavy podaří, a pak odjíždíme - stále se samicemi na kormidle, jen Klokanovi teď dělá společnost Mariána. Takto dojedeme až do Ivančic (jediný jez v cestě je odporný a nemá vodu - takže přenášíme), kde já s Mariánou opouštíme zbytek, abychom vyjeli autobusem do Mohelna a sjeli auty zpět do Ivančic, zatímco zbytek pokračuje po řece k dalšímu jezu. U něj se také kolem 19:00 znovu setkáváme.

Klokan nám hned oznamuje, že MadMax seděl na lodi někde jinde než na rybníku dnes poprvé, po čemž uznáváme jeho výkon za perfektní a alespoň já jsem ochoten mu zapomenout, že si nechal uplavat loď. Zajímavou se pak jeví skutečnost, že MadMax o svých vodáckých zkušenostech pár dní před tím informoval Mariánu, která zkonstatovala, že rybník je volej, a tímto seznala MadMaxe schopného kormidlovat na Jihlavě... Po chvíli dohadování se převlékáme zpět do vodního (za vytrvalého remcání Medvěda), přenášíme jez a pokračujeme po vodě hledat místo na spaní. Zastavujeme kousek nad Stříbským mlýnem na loučce u chatek a Mariána jede na průzkum okolí na kajaku, zatímco já to beru po břehu. Jelikož zjišťuji, že se někam rozumně poblíž nedá autem dojet (což by značně komplikovalo zítřejší odjezd na Svratku), přesouváme se až k jezu Stříbského mlýna, kde chceme spát na loučce vlevo - pro změnu pod chatami.

Já s Mariánou vyrážíme pěšky pro auta, zatímco zbytek má za úkol nasbírat dřevo, na což se samozřejmě vykašle. Auta posléze zaparkováváme před nedalekou hospodou a night clubem, až k jezu nesjíždíme, jelikož dodržujeme zákaz vjezdu narozdíl od místních chatařů. Vracíme se ke zbytku a jdeme na dřevo, pak se Mariána pokouší rozdělat oheň, což nějak nezvládne - takže oheň nakonec úspěšně rozdělává Klokan - a to bez jakýchkoli pomůcek mimo sirek (kterých má ovšem vysokou spotřebu). K večeři vaříme čočku s gulášem a uzeným a přikusujeme kyselé okurky. Ještě chvíli sedíme u ohně, Mariána zkouší něco zahrát, ale vzdává to vymlouvajíc se na hučení jezu, a pak jdeme spát - já s Klokanem pod tropiko, Medvěd s MadMaxem na verandu nějaké chatky a Mariána přikrytá celtou se snaží intimně seznámit s naší Hydrou.


Neděle 9.6.2002

Ráno vstávám já s Klokanem vcelku brzo, abychom se sbalili a stihli včas dojet na Svratku - Mariána chce pokračovat po Jihlavě a Medvěd s MadMaxem se musí přizpůsobit, neb loď je Mariány... Svážím Škodovku k jezu, abychom mohli naložit loď a věci. Jelikož vstává i zbytek, vaříme ještě teplou snídani - rýži s hráškem a gulášem. V průběhu vaření Mariána změní názor na náplň dne, jelikož Medvěd chce být brzo doma a Mariána si samozřejmě nijak rozumně nevymyslela návrat. Nakonec se rozhodne vyhodit Medvěda už ráno někde na vlaku a jet s MadMaxem na háčku Svratku s námi. A tak čekáme než se sbalí....

Pak vyjíždíme směr směr hráz Víru II. - já nezvládám průjezd Veverskou Bitýškou a Klokan zase značky v autoatlase, v důsledku čehož se pak chvíli motáme po lesních asfaltkách. Po nechutně klikaté silnici dojíždíme na okraj Tišnova, kde vyhazujeme Medvěda, odtud pak do Doubravníku na náměstí, kde zastavujeme. Překládáme obě kanoe na Felicii, kajak přivazujeme na mou Škodovku a překládáme věci, abychom mohli jet nahoru jen s jedním autem a druhé zde mít, až sem sjedeme. MadMaxe upoutá sympaticky vyhlížející pohostinství s cedulí Černé hory, a tak rozhodujeme, že cestu k přehradě odřídí Klokan, a jdeme na pivo. Hospoda je opravdu pěkná, pivo dobré a hospodská vcelku taky, jen se dohadujeme, zda má vycpanou podprsenku či nikoliv, na což se jí MadMax nakonec nezeptá ....

Klokan nás k Víru II. (který málem přejedeme) zvládá dovézt živé a vcelku. Hned pod hrází tedy nasedáme do lodí, sjíždíme si stupeň i brod a pokračujeme dolů. Vody pouštějí opravdu hodně, ač tu (už ?) skoro nikdo není - Svratka za tohoto stavu je takové nenáročné splachovadlo, jen sem tam někde je problém určit, kudy teče řeka normálně a kudy tedy jet. Voda je oproti Jihlavě strašně studená, fakt bych se v tom nechtěl koupat. Všechny jezy jsou v pohodě sjízdné i pro otevřenou loď, ač sem tam vidíme nějaké blázny, kteří je přenáší. Plavbu si krátíme opravováním kilometráže a půjčováním houbičky Mariáně.

První opravdu vypečený jez či spíše stupeň potkáváme až ve Štěpánově - klasicky je nizoučký, skoro neviditelný, ale kromě úzkého průjezdu vpravo je za ním opravdu nechutný vývar. Sjíždíme ho tedy vpravo, zatímco nějací blázni ho přenáší. Na lávce v Dolním Čepí krademe hasičům ceduli s šipkou k občerstvení, u kterého zastavujeme. Obědváme rybičky a ti šťastnější (co nemusí řídit či jim nevadí případné odebrání řidičského průkazu) je zapíjí točeným Starobrnem. Jako chuťovku na závěr si dáváme švestky v rumu a opět vyplouváme, máme už málo času, neb je třeba Klokana včas dopravit do Prahy, aby se ještě dostal domů.

V Nedvědicích sjíždíme vlevo vcelku příjemný mírně zalévací jez (ale fakt bych ho nechtěl přenášet za VV) a zastavujeme nad jezem v Černvíru, který již z dálky vypadá podezřele. Voda na něm normálně klesá a pak se zvedá zpět do původní výšky, čímž tvoří jakousi obrovskou vlnu (jen úplně vlevo je místo toho jakýsi váleček či co) - opravdu by mě zajímalo, jak to vypadá za sucha. Já s Klokanem přenášíme, ale Mariána tam stále okouní, ač ji upozorňuji, že nemáme čas. Pak přejíždí na druhou stranu a zase tam strašnou dobu civí, přestože jí vytrvale ukazuji, že není čas. Posléze se dozvídáme, že ten jez skutečně sjeli - a to bez cvaknutí. Jez v Doubravníku taktéž hladce sjíždíme, Mariána tak nešikovně, že pak musí vylévat. My s Klokanem tedy odplouváme do Doubravníku k mostu, před nímž kotvíme, a já jdu pro auto. Když ho přivezu, už tam Mariána s MadMaxem jsou. My se rychle přebalujeme a Mariána opět zdržuje - nelíbí se jí návrh, aby si lodě zamkla v Doubravníku, že ji hodím k autu a sjede si pro ně - místo toho mi naloží všechny lodě na auto a půl hodiny je přivazuje a když přijedeme k jeho autu u Víru II. zase odvazuje.

Z Víru odjíždíme ve Škodovce já s Klokanem a MadMaxem s Hydrou na střeše maximální rychlostí přes Bystřici a Křižanov do Prahy. Ač v některých úsecích dálnice ze Škodovky vymáčknu přes 150 km/h, dorážíme na Bílou Horu necelých 20 minut po odjezdu posledního Klokanova autobusu. Rozloučíme se s MadMaxem a vracíme se autem do Stodůlek, čímž voda definitivně končí...

Mariánu může hřát u srdce, že kvůli ní musí Klokan nadpracovávat skoro půl dne....



Zpět na hlavní stránku cancáku.
Vytvořeno 12.6.2002