Čundr Kokořínskem 15. - 17.11.2002

Sepsal: Jóžin

Zde najdete příslušné zvadlo.

Na začátku týdne mi oznamuje Fast Red s MadMaxem, že oproti očekávání nejedou. A tak poměrně dlouho uvažuji, zda nejet někam jinam - nicméně nakonec vítězí původní varianta - a jede se na Kokořínsko.


Pátek 15.11.2002

Těsně po 15:30 zjišťuji, že nestíhám, takže hážu do batohu poslední věci, silně provizorně se oblékám a běžím v pořádně nezavázaných kanadách na Kuchyňku, kde kupodivu stíhám v 15:46 210-ku do Čakovic. Dobrý způsob léčby nachlazení:-)

Z Čakovic to beru vlakem přes Neratovice, kde příbírám Klokana (který se sem dokodrcal z Rakovníka přes Kralupy), do Všetat. Odtud vlakem do Mělníka a z něj (samozřejmě zpožděným) vlakem do Mšena. Zvlášť v posledním z nich jede fůra čundráků ... a v podstatě už z Prahy nás pronásleduje banda vozíčkářů.

Ve Mšeně míříme k rozcestí značek a já cestou koukám po nějaké sympatické hospodě. Tu nakonec objevuji kousek za rozcestníkem (o den později zjišťujeme, že se jmenuje Obecník). Klokanovi se tam moc nechce, zjevně se bojí, aby se moc neožral, a já ho pak nemusel pod převis táhnout:-) Nakonec ho ale přesvědčím, takže nám tato zakouřená, ale pěkná hospoda, kde mají velmi dobrou desítku Podkováně za neuvěřitelných 9 Kč (a ještě nějaký hnusný Budvar) a "teplá jídla po celý den", neunikne.

Ze Mšena míříme po modré na rozcestí u Obří hlavy a žáby, a odtud k převisům, kde jsme před 2 lety spali i s Mariánou. Kupodivu tam bez problémů trefíme. Konstatujeme, že se nám to tu minule zdálo lepší - obě spací místa by byla pro dva poměrně úzká ... kdyby opravdu pršelo. Navzdory tomu se zde po studené večeři ukládáme ke spánku.


Sobota 16.11.2002

Vstávám celkem brzy a budím Klokana, neb dny už jsou krátké ... takže musíme vstávat. K snídani vaříme gulášovku zahuštěnou velkým pytlem čínských nudlí. Po jídle balíme a něco po jedenácté vyrážíme dolů směrem ke Kokořínskému údolí, přičemž ovšem prolézáme skály v různých bočních údolích hledaje převisy. Něco nacházíme, ale nic opravdu velkého...

V Boudecké rokli, těsně před Vojtěchovem, potkáváme bandu myslivců střílejících po všem možném. Klokan jim kupodivu zvládá uniknout, asi je v listopadu hájený. Většina myslivců je ovšem v týlu, kde se pokouší vypít nějaký sud. Kupodivu tu potkáváme i pár kamarádů z vlaku, kteří neodolali a dali si tekutý chléb. My však odoláváme a bereme to přes Vojtěchov po ošklivé modře značené silničce Planým dolem na rozcestí se zelenou. Zde někde asfalt končí. Odtud šplháme po zelené nahoru, kde na rozcestí se žlutou schováváme za jeden menší kamínek batohy - a již bez nich vyrážíme po zelené dál.

V Údolí bílých skal nalézáme těsně u značky větší převis, dvě ohniště, totemy a studánku. Přes necivilizovaný Konrádov (nemají tam hospodu) šlapeme nahoru na Zkamenělý zámek alias hrad u Konrádova. Tam je vcelku větrno, zbytky jediné skalní místnosti měli čundráci v lepších časech zastřešené. Kromě této místnosti jsou zde jen zbytky jakéhosi příslušenství k bráně a záseky po trámech ... a docela slušný rozhled. Při odchodu zda potkáváme pro změnu nějaké čundráky.

Úplně stejnou trasou se vracíme do Údolí Bílých skal a protože už je skoro tma, rozhodujeme se, že tu přespíme - a sbíráme tedy, dokud je vidět, dřevo. Pak se vracíme ke "schovávacímu kameni" pro batohy. K večeři vaříme specialitu - těstoviny s fazolemi (sice tam měla být i nějaká uzenina, ale nebyla vidět), později pak čaj s rumem. Jako chuťovku ještě požíráme bílý rybíz v rumu a pak se ukládáme ku spánku. V noci občas spadne pár kapek.


Neděle 17.11.2002

Ráno vstáváme ještě dříve než včera, vaříme snídani a trošku čaje (zároveň, ale každé konzumujeme zvlášť) a někdy kolem 10:15 vyrážíme. Svítí sluníčko, chvílemi je i skoro jasno.

Samozřejmě jdeme zase nahoru k našemu "schovávacímu kameni", kde si ... kupodivu ... schováváme batohy. Na lehko pak prolézáme žlutou značku vedoucí skrz "Skalní město" - potkáváme pár maličkých převisů těsně u značky, Kamenný úl (tam by se dalo taky spát - mít nafukovačku) a samozřejmě fůru nejrůznějších skal. Kousek před Střezivojicemi potkáváme 2 bandy čundráků. Střezivojice jsou polocivilizované - nemají hospodu, ale alespoň občerstvení uprostřed vsi. To je kupodivu otevřeno i "v zimě" - o víkendu od 13:00, jinak od 17:00. Dle flašek od Gambrinusu stojících přede dveřmi soudíme, že pivo netočí.

Pěkným skalnatým údolíčkem Dobřeňský důl se vracíme k batohům, cestou potkáváme pár vysokokapacitních převisů. Již s batohy pak maximální rychlostí vyrážíme zpět do Mšena - do Obecníku. U Ráje chvíli odpočíváme, ale cedule Březňáka nás nezláká. Do Mšena se tedy dostáváme po stejné značce, kterou jsme ho opustili - takže si konečně pořádně prohlížíme místní vycházkové údolí s jakýmsi podivným památníkem. Na začátku Mšena pak potkáváme hezké koupaliště, které jsme v pátek bůh-ví-jak zvládli přehlédnout.

Na Obecníku nás vítá ošklivá cedule, že má dnes jen od 10ti do 14ti. Zkouším, zda to není omyl - a zjišťuji, že vnitřek je plný těch zvrhlíků myslivců, a že nás tam fakt nechtěj. Nicméně vrchní je slušný, skoro se omlouvá... Míříme tedy k nádraží s tím, že tam někde určitě nějaká zastrčená hospoda musí být - místní přeci nemůžou chodit tak daleko. Takto míjíme 2 otevřené cukrárny i Krušovickou hospodu na návsi a až u nádraží se od domorodce dozvídáme, že v této části opravdu žádná není. Mrzneme tedy něco přes půl hodiny na nádraží a likvidujeme zbytky zásob.

Vlak přecpaný čundráky, ve kterém nemohou chybět ani zmiňovaní vozíčkáři, nás zdarma doveze do Mělníka (průvodčí se moc nesnažil). Zde si kupujeme lístky a při průzkumném kolečku kolem nádraží nacházíme na východě za kolejemi podnik, který zdálky láká cedulí Samsona. Nicméně vlak jede za chvíli, takže se vracíme, jedeme do Všetat, dalším vlakem pak přímo do Prahy. V tomto vlaku se pak pokouším Klokanovi vtlouci do hlavy základy matematiky, v čemž pak pokračuji ještě v dalším vlaku, který ovšem já opouštím již v Bubnech, zatímco Klokan jím jede až do Rakovníka.



Zpět na hlavní stránku cancáku.
Vytvořeno 17.11.2002