Z Krakovce (přes Slabce) na Týřov 9.8. - 11.8.2002
Sepsal: Klokan
Doplnil: Jóžin
Zvadlo na tuto akci nikdy neexistovalo.
Mé dobrodružství začalo už ve čtvrtek večer. Po vysondování plánu cesty jsem měla během (na mě) rekordního
času zabalen batoh. Problém nastal, až když jsem chtěla sbalit karimatku a nemohla nejít obal. Obrátila
jsem celý pokoj vzhůru nohama a po víc jak půl hodině jsem v zoufalosti vyházela i věci z batohu.
Ležel na dně a vysmíval se mi.
Pátek 9.8.2002
S Jožkou jsme se setkali ve vlaku do Všesulova. Odtud vedla naše cesta na zříceninu hradu
Krakovec, kde jsem byla poprvé v životě, přestože bydlím nedaleko. Moc se mi tam líbilo.
Pak mě Jožka hnal do pěknýho krpálu, neboť se rozhodl spát na Hradišti nad Javornicí. Kopec to byl
pěknej, leč bez kopřiv, tak to docela šlo. Nahoře nás čekala jako vždy jedna zeď, ale za ty roky jsem si už
zvykla << To není pravda. Zeď tam bohužel žádná nebyla, jen terénní pozůstatky -
valy, příkopy a nějaké prohlubně. >> (co bych pro svou lásku neudělala).
Na focení bylo málo světla, tak si to Jožka nechal na ráno. Spali jsme kousek pod "hradem".
Sobota 10.8.2002
Ráno jsme dojídali zbytky od večeře. Jožka se mě snažil přesvědčit, že mám ještě hlad, ale není
moc dobrá čarodějnice (přesto jsem se dost přejedla). Pak si šel fotit hrad a já myla kotlík.
Ten den jsme se chystali do Slabec :) na hudební festival Dobře utajená country.
Vzali jsme to přes kopec << spíš po vrstevnici >> až do ošklivého
křoví. Moc se mi tam nechtělo, tak jsem ho šla obejít. Slyšela jsem, jak tam Jožka chrastí, ale když jsem
došla pod to (alespoň jsem si to myslela), nikde nebyl. Řekla jsem si, že vzal asi kopec útokem a je někde
dole. Byl to omyl. Tak jsem tam aspoň vyrobila klokanec a jelikož jsem s sebou měla mapu (kdysi jsem ji
našla cestou na Krašov), neohroženě jsem se vrhla vpřed v očekávání červené značky. Věděla jsem, že musím
překonat říčku Javornici. Než jsem k ní došla (bylo to pár metrů), halekal na mě zeshora Jožka. Tak jsem
odpověděla a statečně přebrodila říčku a vylezla bosá kopřivama. Hned za Javornicí byla cesta i se značkou.
Mohla jsem být na svůj výkon pyšná, něco jiného si ovšem myslel Jožka. << Když
někdo bez varování někam uteče a to dokonce i z doslechu ... a člověku pak nezbývá než se vracet, hledat
a řvát... >> Ani se mu nedivím. Svým neuváženým činem << pěkná
knižní čeština:-) >> jsem ho dost naštvala a omluvy moc nepomáhaly. Dost mě to mrzelo, ale
stejně se to nedalo vzít zpátky. Uraženému mlčení jsem se nevyhla (zvláštní způsob výchovy).
Do Slabec jsme došli ve chvíli, kdy už pomalu končila první (a asi i nejlepší) skupina
<< Neboysa >>. Bylo tam docela hezky, přestože jsme byli jediní
vandráci; zbytek byli vesměs "obyčejní" lidé << ... prostě typičtí mastňáci
... a povětšinou Klokaní spolupracovníci:-) >>.
Chtělo by to tam příští rok vytáhnout celou tu naší bandu :) << z laborky ?
>>
Zabalili jsme to po jednadvacáté hodině << uprostřed Rangers - za moc nestáli a
pak už měl přijít jen trus ... totiž Bobek >> a ubytovali se v lese cestou na Skryje.
<< Původně jsme chtěli po žluté na jih k Berounce - ale byla zrušená - stejně jako
část červené podél Berounky (od Šlovic směrem na západ). Takže jsme to vzali po zelené přes Újezdec a spali
kousek od silnice u Šlovic. >>
Neděle 11.8.2002
Ráno jsme si uvařili neuvařitelnou rýži a k tomu měli plněnou papriku a neplněný okurky. Pak jsme zamíříli
směr zřícenina hradu Týřov, kam jsme před třemi lety nedošli, neboť mi bylo špatně.
<< Přežrala se zelenejch jablek a nechce to přiznat. >>
Naše cesta vedla podél rozvodněné Berounky. << Po první vlně povodní
voda už dost opadla ... a druhá vlna přišla až v pondělí... >> Nádhera! Jožka furt tvrdí,
že Berounka je pěknej volej a hele, ono to občas i teče!
Nakonec jsme pod Týřov tím bahnem dolezli. Asi je v těch místech negativní prostředí, opět mi bylo
mírně nevolno, ale ve chvíli, kdy jsme se vyšplhali nahoru, to ze mě spadlo. Celé jsme to tam prolezli,
udělali společné foto a vyrazili po místních "neznámých" cestách do Roztok u Křivoklátu na vlak.
K tomu nám dopomáhal Bůh a Jožkova GéPéeSka s mapou. Celkem jsme to zvládli bez většího motání (i když nás
Karlova ves dost přitahovala). Trochu jsme zmokli... << Pršelo poměrně dost,
chvíli jsme se schovávali i na zápraží jedné z chat na Emilovně. >> Taky jsme našli tři
vydatné prameny hned vedle sebe a kolem spoustu chat. To už jsme byli skoro v Roztokách.
Tam nás vítal hukot jezu schovaného za domy a zahradami. Na nádraží jsme dorazili pár minut před odjezdem
vlaku na Rakovník. Stihla jsem si koupit i lístek a před devatenáctou hodinou byla doma (přesně ve chvíli,
kdy Jožkovi odjížděl vlak z Roztok na Beroun) a k večeři mě čekala plněná paprika...
<< V Roztokách u mostu je vcelku sympatická hospoda s dobrým Samsonem - takže se
tam nečeká až tak špatně.>>
Zpět na hlavní stránku cancáku.
Vytvořeno dne 12.8.2002
Doplněno a vyvěšeno 2.9.2002