Lopata - Vlčtejn - Radyně 19.4. - 21.4.2002

Sepsal: Jóžin

Zde najdete příslušné zvadlo.

Pátek 19.4.2002

Vyjíždím rychlíkem 14:30 směr Plzeň, v Berouně ke mně přistupují Klokan a Hejkal a po nedlouhém pobytu na chodbičce vystupujeme v Rokycanech. Míříme k vlaku směr Nezvěstice. Než dojdeme k vhodnému vozu, Klokan s Hejkalem navazují známost se strojvedoucím, kterého se snaží přesvědčit, že jede přes Kunratice. Ten to logicky popře a poté, co zjistí, že chceme vystupovat na zastávce Kornatice - rybník, o které pomalu už ani neví, kde je, nabízí nám, že nám zastaví kdekoli poblíž - ať si řekneme kde. S díky odmítáme a nastupujeme do vlaku. Vlakem dojedeme do zmíněné stanice - po cestě ovšem musím Klokana držet, aby nešel za strojvedoucím, ježto je (Klokan) líný ujít ten kilometr údolím k Lopatě a vůbec ho nezajímá ten krásný rybník...

Zjišťujeme, že rybník je hezký a koupací, ale jelikož mírně poprchá, vyrážíme za vlakem po kolejích pod Lopatu a odtud po modré na hrad. Po cestě na Hejkalovu žádost hledáme (dřevěný) klacek, který by ho zvládl uspokojit - nicméně neúspěšně - Hejkal je moc náročný. Do hradu se dostáváme přes rozpadající se most a skrz nový portál v místě starého, zničeného vandaly. Nový portál je o něco lehčí konstrukce - papír, polystyrén a tak podobně. Na hradě sundaváme batohy, já sem tam něco vyfotím, ač nám povětšinou mírně prší. Po chvíli na hrad vylezou dvě podivná individua, která zde vymění "knihu návštěv" - takže ji Klokan s Hejkalem hned zdobí obrázkem obsahujícím mimo jiné pěkně vyžraného Klokana...

Po 18-té hodině doráží Mariána, která ač to má nejblíž, musí přijet pozdě, aby si nezkazila pověst. Hejkal s Klokanem vyráží na dřevo, ale trvá jim to dlouho a když se vrátí, Hejkal si stěžuje, že ho bolí ruce, čimž nám objasňuje, co to s Klokanem vlastně dělaly. Počasí se vcelku vybralo, sem tam je vidět i slunce. Mariána rozdělává oheň, pak vaříme LETĚLU. Skoro do půlnoci vyhráváme na kytaru (tedy Mariána vyhrává, někteří z nás se pokouší o zpěv) z počátku s drobnou podporou bylinné medoviny, přičemž Hejkal klasicky jako první odchází spát a Klokan ho zanedlouho následuje. Slabě před půlnocí se ukládáme i já a Mariána - já pod tropiko, Mariána pod širák - ale ne vedle Hejkala, ježto je názoru, že se strašidlem nic nebude a že vlastní pravá ruka mu poslouží lépe. Na déšť to moc nevypadá....


Sobota 20.4.2002

Asi ve 4 hodiny zrána začíná vcelku silně pršet. Na Klokanovu výzvu se Hejkal přestěhuje k nám pod tropiko, ježto netuší kde je Mariána. Po nějaké době to Klokan zjistí, nicméně Hejkal zůstává u nás - což má za následek, že se nevyspím, neb tropiko není postaveno pro 3 lidi...

Po rozednění zjišťujeme, že Hejkal si zřejmě nepřipadal dost vlhký a tak si nechal na dešti boty i batoh. Kromě toho on nebo jeho spacák strašlivě zapáchají... Mariána byla klasicky líná postavit si nějaký přístřešek a tak spí přikrytá svou plachtou, nicméně přes věci už plachtu nemá a tak si je dobře umyje - zvlášť kytara to potřebovala... Asi kolem deváté Mariána vstává, dokopeme ji k tomu, aby si přistavila plachtu k našemu tropiku, v důsledku čehož zcela zmokne, neb je pomalá jako ... Mariána. Svůj už tak mokrý spacák si namočí ještě více... Hejkal si stěhuje svůj batoh pod tropiko, a tak zjišťujeme, že je až podezřele kvalitní - a tak má Hejkal většinu věcí suchých...

Snídáme Klokaní vánočku, různě kecáme a stanovujeme dešti ultimátum, že jestli do 12:00 nepřestane pršet, vstaneme, sbalíme a půjdeme do hospody. Hejkal s Klokanem mají sklony stále spát a tak vytahuji karty a vcelku úspěšně učím Mariánu švindl. Kolem poledne přestává pršet, už jen slabě mrholí - balíme tedy a vyrážíme do Nezvěstic do hospody. Hejkalovi se nechce do mokrých bot a tak vyžebrá 2 (děravé) igeliťáky a strčí si do nich nohy a ty pak do bot - v bláhové naději, že udrží nohy v suchu... Jelikož jako poslední nesbalené objekty zbydou naše dva přístřešky, vysíláme ženské napřed. Hejkalovi před tím ukazuji mapu a Klokanovi zase vysvětluji kam má po té žluté značce jít...

Po sbalení hnusné mokré plachty a o nic příjemnějšího tropika vyrážím i já s Mariánou. Slézáme pod hrad a pak pokračujeme po žluté lesem do Nezvěstic. Vcelku se flákáme, a tak až nedaleko Nezvěstic začínáme uvažovat, zda se flákáme tolik či ženský jdou tak rychle či zda někde sešly ze značky. Jelikož nevíme, která varianta je správná, pokračujeme až do Nezvěstic, kde v první hospodě (Bon) zastavujeme. Klokan s Hejkalem tu však nejsou, a tak tu zanechávám Mariánu a já jdu na průzkum ostatních hospod - nalézám jen jednu, Klokan s Hejkalem tam ale nejsou, na nádraží je také nevidím a tak se vracím do hospody. Tam zjišťuji, že Mariáně volal Klokan - ženský totiž inteligentně vyrazily po žluté na druhou stranu...

Čekáme tedy v hospodě (kde mají světlý Gambrinus s Prazdrojem a tmavého Kozla; jinak vcelku levné jídlo - Čevabčičí za 42.- atp.) a po příchodu ženských si pak dáváme teplý oběd. Hejkal si kupodivu dává místo smaženého sýra, o kterém stále básní, pstruha. Místo něj mu donesou lososa, což pak řeší s obsluhou snaže se ji přesvědčit, že mu donesla lososa místo objednaného pštrosa... Já s Mariánou uvažujeme nad nakládaným smaženým karbenátkem (na kyselo), ale nakonec nemáme odvahu...

Asi kolem 17:00 opouštíme lokál, míříme směr železniční stanice. U ní nás opouští měkota Mariána, neb si připadá příliš zvlhlá.... My ostatní pokračujeme do Olešné, pak po cestě k jihu a odtud azimutem přes mokré pole směr jihozápad. Ženské se snaží pole obcházet, ale moc si nepomohou... Jelikož cesty na mapě samozřejmě v reálu neexistují, dáváme si ještě jeden azimut přes pole, čímž se dostáváme do lesa. Zde pokračujeme k západu a pak k jihu po cestě. V její blízkosti objevuji stromy s vcelku suchým chrastím a nedaleko od nich skládáme batohy.

Stavíme patřičně placaté tropiko, Klokan vcelku rychle (ale nevím jak) rozdělává oheň, na němž vaříme k večeři rýži s masem a s Klokaním otlučeným gulášem. Chvíli ještě sedíme u ohně a Hejkal si suší boty, ale nedlouho po setmění jdeme spát. Počasí se zvolna spravuje, celou noc neprší...


Neděle 21.4.2002

Budíme se s Klokanem kolem deváté a asi o čtvrt hodiny později zjišťuji, kolik je vlastně hodin. Jelikož dospívám k názoru, že bychom přeci jen mohli stihnout i Radyni, vyhlašuji budíček a vstávám. Svítí sluníčko, je oblačno ... hold protože odjela Mariána, udělalo se hezky. V rekordním čase asi 1,5 hodiny zvládáme rozdělat oheň (vyjímečně já), ohřát zbytky od večera (kvůli Hejkalovi), uvařit k snídani gulášovku, pak ji s chlebem sežrat a v průběhu předchozích činností se sbalit.

Pokračujeme po cestě k jihu, kolem nějakého baráku, pak polem po zaorané cestě a posléze po normální cestě do vsi Vlčtejn. Hrad je už zdáli vidět, a tak na něj kupodivu trefíme. V předhradí je jakési pódium s lavicemi a kus vedle auto jakýchsi "horolezců", kteří přišli sprostě lozit po hradní skále. Hrad je vcelku zachovalý a pokud by se zamkly (momentálně odemčené) mříže, byl by asi i nedobytný:-) Počasí je stále hezčí - už je polojasno...

Z Vlčtejna jdeme po modré (s mírnou zkratkou přes pole) kolem koupacího rybníčka přes Chouzovy až na zelenou značku, po té pak do Chválenic. Zde nenacházíme polní cestu směrem na SSZ a tak pokračujeme po silnici stále na sever až na Radyni. Na hradě si poctivě zakupujeme lístky po drahých 5ti korunách (s vyjímkou Hejkala, který o sobě netvrdí, že je student), odkládáme batohy a lezeme dovnitř - především na hranatou věž, kterou hyzdí fůra antén a mikrovln, z nichž některé tvoří BTS Eurotelu, jedna je od Povodí Vltavy a zbytek není popsán. Opravdu nádhera:-( Obcházíme jádro hradu ještě z vnějšku, prohlížíme nepříliš zachovalé vnější opevnění - zvlášť jižní bašta v podstatě není vidět... a pak si dáváme oběd.

Po obědě míříme z Radyně po žluté dolů, pro změnu na špatnou stranu, což tuší jen Klokan, který se nám to nenamáhá sdělit. Nicméně není to tudy zase o tolik delší... Tedy z větší části bez značky dojdeme do Starého Plzence (po cestě Hejkal samou láskou skoro sežere slepýše) a skrz něj kolem otevřených potravin až na nádraží (před kterým je hospoda). Kupujeme si lístky (Hejkal až na druhý pokus), v 16:00 nasedáme do vlaku směr Plzeň, kde přestupujeme na rychlík Vysočina, v němž mě v Berouně opouští vačnatci i strašidla, zatímco já pokračuji do Prahy.



Zpět na hlavní stránku cancáku.
Vytvořeno dne 21.4.2002