Velikonoční přechod Novohradských hor 28.3. - 1.4.2002

Sepsal: Jóžin

Zde najdete příslušné zvadlo.

Čtvrtek 28.3.2002 - Bezzubý Medvěd

Ve čtvrtek kolem 18:30 se scházím v Budějovicích u Škrdlat s Klokanem a Hejkalem, kterému půjčuji svůj zimní spacák. Zanedlouho vyrážíme na vlak směr Rybník. V něm už nikoho dalšího nepotkáváme, neboť Mariána je simulant a Medvěd s Janou III. na nás již čekají v hospodě před nádražím v Rybníku. Tam se s nimi tedy po chvíli scházíme a doplňujeme tekutiny 10° Samsonem a 12° Eggenbergem; seznamujeme se s opilou obsluhou (především Medvěd), která slaví narozeniny své dcery a říká nám, že když jezdila na čundry, tak měla přezdívku Medvědí zub. My jí obratem sdělujeme, že s sebou máme bezzubého Medvěda aniž tušíme, že se to má stát zanedlouho doslovnou pravdou. Slabě po 23:00 opouštíme lokál a vyrážíme po silnici směr Dolní Dvořiště.

Na této silnici nám Medvěd předvádí skok plavmo s přistáním na čumáku, ačkoliv toho zase tak moc nevypil. Zvedáme ho a zjišťujeme, že Medvěd není dostatečně gumový a že by se měl do budoucna zabývat raději jiným sportem. Shledáváme totiž, že si zlomil několik tesáků, natrhnul pysk a zlomil čenich, odřel čelo a teče z něj medvědí krev (pozn.: v Plusu 0,7 l za 59,90 Kč). Střídáme se tedy v jeho držení a přemlouvání k rozumnému chování, zatímco Medvěd blábolí blbosti a říká ošklivé věci Janě III.; Hejkal přivolává sanitku.

Sanitce se za námi moc nechce, nicméně časem přijede a odveze si Medvěda i s batohem, nicméně bez Jany III.; tu do sanitky nechtějí. My, pozůstalí, odcházíme přes Dolní Dvořiště do lesa poblíž červené značky, kde se ukládáme k spánku. Mariánu přestává bavit simulování a tak mi posílá SMS, že se k nám chce přidat, a tak se s ní domlouvám na srazu v pátek v 15:00 v Dolním Příbrání. Medvěd nám pro změnu několikrát volá - odvezli ho do Krumlova, tam ho nějak ošetřili a chtěli si ho tam nechat, ale Medvěd jim nakecal blbosti a sehnal si taxíka, kterým chtěl dojet do Dolního Dvořiště. Takže ho tam musím jít vyzvednout a dovést ho k nám. Nechávám ho tedy u Jany III. s Hejkalem a dále se s ním nezatěžuji - jdu spát - jsou asi 3 hodiny zrána.

Až ráno se dozvídám, že Medvěd nějak nezvládl holky rozlišit a tak šel brečet na rameno spícímu Hejkalovi, který naštěstí spal dostatečně tvrdě. Nicméně Jana III. tomu udělala přítrž a tak se Medvěd přesunul na správné rameno.


Pátek 29.3.2002 - Seznámení s elektrickým proudem

Brzo ráno vstávám a vyháním Medvěda i s Janou III. k doktorům, kde by jí měli dát dohromady zuby atp. a domlouváme se, kde by se k nám mohli přidat, kdyby byl Medvěd dostatečně v pořádku. Medvěd po ránu vypadá opravdu nádherně... Po jejich odchodu dostávám zprávu od Mariány v níž mi sděluje, že je úplně blbá a že jí ujel vlak. (Později zjišťujeme, že se opravdu nakazila od Obzvlášť Těžkého Zgarba a už neumí ani nasednout do vlaku.) Domlouvám se s ní tedy, kde se k nám může večer připojit (17:55 Leopoldov), nezláká-li ji vidina grupáče s Třebíčáky. Jany později oznamují, že zůstávají v ČB a nepřidají se k nám...

Definitivně vstáváme kolem 10:30 a vaříme na blízké cestě snídani - hrachovou polévku s těstovinami a vejci. Po jídle se ještě chvíli flákame a opalujeme (je nádherně - jasno a celkem teplo, ač je všude sníh), pak balíme a vyrážíme na jihovýchod. Potkáváme červenou značku, které se držíme až k rybníku, kde hloupě odbočuje k severu. Ale dle mapy má odtud vést do Tiché cesta kolem potoka a tak značku opouštíme a vyrážíme po bývalé cestě, která se po několika metrech ztrácí... Pokračujeme tedy podle mapy, objevujeme rybník, který na mapě vůbec není, přeskakujeme potoky a brodíme se podmáčenými loukami až k nějaké pastvině s ohradníkem.

Jelikož nám stojí v cestě, přemýšlíme, zda je v ohradníku proud a po chvíli se rozhodnu to vyzkoušet - držím se drátu celkem dlouho a zdá se, že nic....tak se ho chytí i Hejkal a dostaneme ránu oba. Obcházíme tedy pastvinu, a pokračujeme přes zasněženou louku, na které chci vyfotit Klokana nahoře bez a on si na ní nechce lehnout... Strašlivou cestou kolem potoka a přes něj se tedy dostáváme až do vsi Tiché - cestou mi ovšem ještě Klokan zvládne dát parohy. Tak jsme si cestu úspěšně zkrátili asi o 1 km a prodloužili tak o hodinu...

Projdeme Tichou a kousek za ní si dáme "oběd" - chleba s paštikou. Držíme se červené značky - už si netroufáme na další zkratky. Cestou k Janově Vsi potkáváme "ochranáře" ve Škodě 120, který nám sděluje, že se v Novohradkách nesmí spát v lese a já ho ujišťuji, že v lese spát určitě nebudeme:-) V Janově Vsi je zavřené občerstvení, nicméně úspěšně tam vyžebrávám vodu - bohužel nepitnou a kus za ní posíláme Mariáně SMSku, aby vystoupila v Pohorské Vsi a došla po značce na Horní Příbrání, ježto mapě už nevěříme a nechceme bloudit cestou z Horního Příbrání do Leopoldova. Kolem rybníka v Dolním Příbrání (zase není v mapě) docházíme někam k Hornímu Příbrání a tam uhýbáme ze značky, abychom se ubytovali v lese. Klokan zjišťuje, že SMS Mariáně nedošla, a tak tedy co nejrychleji zalézáme do lesa (přičemž si dáváme pozor, aby nebyly moc vidět stopy ve sněhu - těch ochranářů tu může být více) a já jí vyrážím do Leopoldova naproti.

Ač tam docházím bez bloudění asi hodinu po pův. srazu Mariána tam stále je - SMS jí nedošla, neboť když přišla o signál Peagasu, strčila si tam SIMku Eurotelu, místo aby užívala roamingu rakouských sítí... (Pozn.: Tvrdí, že tam neměly signál, ale nevěřím jí to.) Vracím se s ní tedy za ženskýma (cestou se schováváme před nějakým autem). Ty už zvládly odhrabat sníh z míst na spaní a rozdělat oheň a tak vaříme čočku k večeři, později svařák a zanedlouho jdeme spát.


Sobota 30.3.2002 - Kamenec

Ráno vstáváme vcelku brzy, neboť se nechceme seznamovat s ochranáři. Po snídani (těstoviny s lečem) balíme, vracíme se na silnici a dle mapy a GPSky míříme směr nejvyšší vrchol Novohradek - Kamenec. Mapa zde kupodivu celkem odpovídá realitě a tak dojdeme bez problémů kolem dřevorubců ke Kabelskému potoku a po cestě kolem něj do Ulrychova. Za Ulrychovem sněhu přibývá (ale je krásně, takže taje) a cesty odpovídají trochu méně, bez bloudění za mírné pomoci GPSky trefujeme cestu směrem na jihovýchod a na ní asi 1 km od Kamence dáváme svačinu. Pak pokračujeme po cestě na jih, cestou potkáváme 2 turisty se psem a pak po jakýchsi starých stopách hlubším sněhem do kopce na vrchol Kamence. Klokan není nějak ve formě a tak nám to trvá dlouho...

Nahoře na Kamenci je mnoho pěkných skalek a ještě víc sněhu, a proto na vrcholovou skálu Kamence nelezeme. Na jiné ze skalek fotím skupinové foto, pak ještě pár lehce erotických fotek Klokana, který pak ještě zkouší otiskovat hruď do sněhu - výsledek je vcelku zajímavý, ale není z něj moc poznat o co jde, a tak ho nefotím. Zatímco ukazuji Mariáně svého Pentaxe, holky zákeřně zmizí a Klokan fotí zřejmě nepříliš oděného Hejkala jeho vlastním foťákem. Zjistíme to ovšem příliš pozdě a tak nemůžeme posoudit Hejkalovy kvality:-(

Z Kamence míříme do Pohoří na Šumavě, kde máme v plánu si dát k obědu Mariániny utopence. V marné snaze objevit na mapě uvedenou cestu směrem na Pohoří míříme na jih, ale cestu nenacházíme a tak se motáme různě hlubokým sněhem a místy podmáčeným lesem kolem hranice s Rakouskem. Po poměrně dlouhém náročném a nepříliš přímém azimutu zasněženým lesem a přes potoky, kde nepotkáváme vůbec žádnou cestu, vytahuji GPSku a pomocí mapy a kompasu stanovujeme azimut, který nás opravdu po delší době vyvede z lesa poblíž cesty směrem na severovýchod do Pohoří. Kolem 16:00 tedy dorážíme k troskám kostela, zde odpočíváme a konzumujeme slíbené utopence. Nikdo z nás už nemá sucho v botech.

Po "obědě" míříme po silnici směr severozápad, ale před Pohořským rybníkem uhýbáme doprava po cestě a z ní odbočujeme pro změnu doleva - po cestě rovnoběžné se silnicí na severozápad. Před vrchem Vyhlídka trefujeme cestu přes hřebínek na severozápad a na hřebínku z ní odbočujeme doleva (přičemž si dáváme pozor na stopy) a o kus dál si vybíráme místo ke spaní. Jsme tedy zhruba 3 km vzdušnou čarou od místa, kde jsme ráno začínali. K večeři vaříme rizoto, pak čaj a na závěr ohříváme jakousi krabici s názvem "Svařák". Chvíli ještě pobudeme u obně, zazpíváme Hejkalovi, který trpí panickou hrůzou z divokých prasat, Hyenu a jdeme spát. Mariána zase dělá společnost Hejkalovi...


Neděle 31.3.2002 - Namrdaná Kačena

Ráno opět vstáváme brzy, neboť máme namířeno do Hojné vody do hospody, což je zhruba 15 km. K snídani vaříme vcelku dobrou krupičnou kaši a poté co odpadne Klokan ji dochucujeme rumem. Po sbalení vyrážíme po cestách na severozápad a pak na sever na zelenou značku a po ní směr Hojná voda. Kus za Huťským rybníkem objevujeme vydatný pramen, dobíráme vodu a zároveň zjištujeme, že tato část Novohradek je nějak moc obydlená, neb potkáváme řadu cyklistů a sem tam i pár trempů.

Držíme se zelené značky, procházíme po silnici kolem Žofína a pak i se značkou odbočujeme po cestě doprava, kde si kus před tím, než značka zákeřně uhne dolů do Černého Údolí, dáváme oběd. Opouštíme značku a pokračujeme po její původní trase, až se vynoříme na silnici někde u Starého Holandu - jak máme dle mé archaické mapy. Ještě před Starými Hutěmi míjíme po pravé straně jakousi restauraci a míříme po silnici do Hojné Vody. Hejkal nám nějak nestačí, kulhá si vzadu se svým podivně sbaleným batohem a sám sebe ohodnotí jako "namrdanou kačenu", čímž si získává další přezdívku. Na kraji vesnice potkáváme dvě rakouské turistky, které splňují Mariáninu představu ideální ženy...

V Hojné Vodě normální hospodu nenacházíme a tak zamíříme do hotelu, kde chtějí za 10° Samsona 14 Kč, což jsme ještě ochotni akceptovat. Nicméně jídlo považujeme za příliš drahé, a tak se po dvou pivech zvedáme, ač si holky nedaly smažený sýr, po kterém, bůh ví proč, touží. Děláme si srandu z chudáka bezzubého Medvěda a posíláme mu SMSku...

Snažíme se najít cestu z vesnice dolů na severovýchod, nicméně po krátké procházce po rozmáčené bývalé cestě na okraji lesa končíme zpět na červené značce. U Dobré Vody se chvíli válíme na louce a pak pokračujeme po červené do Horní Stropnice, kde si kulturnější jedinci prohlédnou kostel, přes Mariániny protesty vynecháváme hospodu s tím, že nějaká bude ve Světví. Tam se dostáváme po silnici a přes nepříliš suché pole a zjišťujeme, že tam žádná hospoda není, a nejbližší je až v Údolí, což už je část Nových Hradů. Zastavujeme u rybníka za vsí a Mariána s Hejkalem toužícím po sýru se nás snaží přesvědčit, abych do té hospody šli.

Jelikož jsme ale unavení a Hejkal už se sotva táhne, hospodu rušíme a míříme na východ k lesu, kde potkáváme nějakého myslivce. Chvíli uvažujeme, zda s ním nebudou problémy, ale pak míříme do lesa a zašíváme se poblíž rybníka. Jsme už v nížině a tak v lese není sníh. Rozbalujeme ležení, k večeři vaříme těstoviny s gulášem a posléze Medvědí mléko. Hejkal jde spát a my odolnější ještě dlouho sedíme a kecáme u ohně a pak jdeme spát také...


Pondělí 1.4.2002 - Velikonoční pondělí

Ráno vstává první Mariána a rozdělává oheň, na němž si vaříme jen Klokanovy vietnamské polévky, neb již nemáme sůl (všichni až na Klokana ji nechali doma). Jako druhý chod si dáme chleba, luncheon meat a cibuli a pak se jdem balit. V průběhu této činnosti vymrskáme Klokana i Hejkala, ač se snaží bránit (hlavně Hejkal) a musíme tedy s Mariánou spolupracovat. Mariána si místo pomlázky ráno ulovila dlouhou větev s kočičkami na konci a já jsem zdědil po Janách jakousi přischlou pomlázku, kterou jsem ozdobil kusem žluté plastové pásky ulovené poblíž Kamence.

Pak vyrážíme podél rybníka na cestu, po ní a pak po silnici do Údolí a z něj přes pastvinu po neexistující cestě na modrou značku. Konstatujeme, že tato oblast je obzvláště nekulturní, neb jsme neviděli žádnou bandu s pomlázkami a místní ženštiny si troufly nezůstat zalezlé doma... Po modré značce tedy projdeme lesem a kolem řady rybníků až do Petříkova, na železniční stanici. Blízká hospoda je však bohužel zavřená a tak popojíždíme vlakem do Českých Velenic, neboť vlak opačným směrem je spěšňák a tak tu nestaví.

Ve Velenicích složitě hledáme nějaký podnik, který by nebyl jen pro Rakušáky, a málem při tom ztratíme Klokana. Na radu jednoho z místních nakonec míříme do zapadlé pivnice u Čtvrťáku, kde mají 10° Kozla a Regenta po 11 Kč. Dáváme si zde oběd, ač jídlo je tu trochu dražší a Hejkal je silně nespokojen s kvalitou obsluhy. Kolem 14:30 nás opouští Mariána a o tři čtvrti hodiny později se zvedáme i my, abychom vlakem vyrazili ku Praze. Ve vlaku se nám zpočátku daří držet celé kupé za vydatné pomoci sundaných bot, ale ani to nepomáhá na dlouho... V Praze na hlavním nádraží se pak definitivně rozcházíme...



Zpět na hlavní stránku cancáku.
Vytvořeno dne 2. - 4.4.2002