Ohře (aneb první zářiová voda 2002) 6.9. - 8.9.2002

Sepsal: Jóžin
Zde najdete příslušné zvadlo.

Pátek 6.9.2002

V pátek kolem poledního nakládám s Aleškem ve Stodůlkách věci do Škodovky a Hydru na zahrádku a po obědě vyjíždíme přes Řeporyje k loděnici. Nájezd na Barrandovský most je mírně ucpaný, takže Jitku a Kuňku nakládáme v loděnici se zpožděním. Já zjišťuji, že jsem nechal ve Stodůlkách pádla, a tak nám nezbývá než se zmateně promotat Smíchovem (nakonec nás jednosměrky vyplivnou u Smíchovského nádraží, takže jedeme přes Řeporyje) a pádla ve Stodůlkách vyzvednout. Přes Hostivice a klasicky po dálnici přes Strašecí dojíždíme před Klokaní fabriku skoro přesně v 15:15, což je čas, kdy zde máme s Klokanem sraz (pravda, po dvou posunutích).

Klokan má zpoždění, ale přesto ho nakládáme. V Krupé dobíráme benzín a pokračujeme na Karlovy Vary. Kus před nimi předávám řízení Klokanovi ... a kolem 17:00 jsme vcelku bez bloudění u Solivárny. (Pozn.: Po přejetí kruhového objezdu už se tam dostat nedá - je tam plot.) Vykládáme na zákazu zastavení a uvažujeme, kdy svézt auto dolů do Klášterce. Nakonec se domlouváme, že ho svezu hned, ačkoliv to znamená, že se vrátím do Varů až kolem 20:00 .... to už je skoro tma. Důchodce posíláme napřed na Hubertus, aby posbírali dřevo, postavili příbytky a rozdělali oheň. Klokan čeká na Solivárně s naloženou Hydrou.

Cesta do Klášterce mi trvá něco přes půl hodiny, cestou mě zaujme jen cedule Podkováně před hospodou ve Stráži. V Klášterci parkuji na náměstí a pěšky směřuji k vlakovému nádraží, které je na druhém konci města. Cestou si dávám v posezení U Chmelaře jeden Lounský ležák, další (o něco horší a dražší) pak na nádraží čekaje na vlak, který má mít asi 45 minut zpoždění. Přestože je zpoždění nakonec o trochu menší, a z hlavního nádraží ve Varech se dostávám k Solivárně rychleji než můj vlak, vyjíždíme až něco před 20:30 - to už je samozřejmě tma.

Ohře má víc vody než loni, a tak Solivárna dost zalévá. Klokan mě ji tedy zbaběle nechá sjet v singlu ... i tak nabírám asi 30 litrů vody. Pod jezem nakládám nechutně suchého Klokana a co nejrychleji spěcháme na Hubertus. Ve Varech je řeka osvícená okolními světly, za koncem město je plavba pak mnohem zajímavější - vidět je jen na pár metrů a ještě špatně... Nakonec se cestou seznamujeme jen s jedním kamenem, a ani ten nás nezvládá cvaknout, a tak úspěšně vystupujeme na Hubertusu u Aleškovy svíčky.

Důchodci nestihli nasbírat použitelné dřevo, a tak večeříme studenou stravu u svíčky a zapíjíme ji svařákem z Aleškova nedodělaného vína (uvařeným zvrhle na důchodcovském vařiči) a posléze zelenou.

Sobota 7.9.2002

Ráno rozděláváme oheň, na něm vaříme rizoto a posléze čaj (s rumem). Tábořiště je čisté, ani na vlastní řece není nedávná povodeň skoro znát.

Balíme a něco před poledním vyjíždíme na vodu. Hubertus má hodně vody, takže tam jsou pěkné vlnky ... jinak nic. Hospodu v Dubině necháváme bez povšimnutí, jez a peřejky hladce sjíždíme a zanedlouho zastavujeme kus za Kyselkou na pravém břehu u kiosku nabízejícího Staropramen. Alešek zjišťuje, že se Kuňce ztratila ze špičky jedna žába - nakonec však svůj žal zvládáme a jdeme na to pivo.

Další zastávka je až na jezu v Radošově, kde obědváme a pak přenášíme. Řeka teče rychle a cestu nám zpříjemňují drobné peřeje, takže jsme za chvíli u chabých zbytků jezu "U Mlýna" pod Vojkovicemi. Ten samozřejmě sjíždíme a kousek za nedalekým železničním mostem si na pravém břehu nacházíme docela pěkné místo na spaní - ač je teprve 16:30.

Vykládáme a stavíme si obydlí, k večeři si opékáme nad ohněm uzené maso a zajídáme ho chlebem. Po jídle pak pěšky vyrážíme do výše zmíněné hospody ve Stráži - vylézáme na trať, po mostě se dostáváme na druhý břeh a zde je to už pěkná procházka po červené značce - místy vede i po skalách. V hospodě pak zjišťujeme, že Podkováně nemají, neb se po povodni ještě zcela nevzpamatoval a nerozváží:-( Dáváme si tedy po dvou Gambrinusech a vyrážíme na cestu zpět. (Pozn.: Hospoda je pěkná, vzadu má i zahrádku a dokonce za ní lze i stanovat - samozřejmě jen pro návštěvníky hospody.)

Na tábořišti, kam dorážíme při setmění, rozfoukáváme oheň a ještě chvíli u něj sedíme...

Neděle 8.9.2002

Ráno vstáváme neskutečně brzo - kolem 9:30 a vaříme k snídani směs polévek, později pak čaj (samozřejmě s rumem). Balíme, děláme společné foto a vyrážíme asi o půl hodiny dříve než včera.

Stupeň pod Stráží sjíždíme "z voleje", zastavujeme až nad pěší lávkou Boč, kde si dáváme v penzionu drahé, ale dobré Starobrno (vedle je večer fungující pivnice - ta má ceny přijatelnější). Pak popojíždíme do Perštejna (resp. Lužného), kde si dáváme ještě jedno Krušovické v penzionu vpravo pod mostem - chtějí za něj sice pouhých 13 Kč, ale nechovají se k vodákům moc přívětivě ... ač mají u řeky ceduli. Asi by bylo lepší zastavit na druhé straně mostu.

Nedaleký dlouhé léta provalený jez se opravuje - už teď přehrazuje opět celou řeku. Co je horší, alespoň tři čtvrtiny řeky krade náhonem, takže je pod jezem dlouhý kus dost málo vody. Za nižšího stavu by to byla pěkná pěší turistika. Jez sám o sobě je sjízdný - resp. byl by v pohodě sjízdný, kdyby přes něj šlo víc vody. Přesto ho shoblováváme a pádlujeme usilovně až do Klášterce, kde kousek před mostem vlevo končíme.

Střízlivého Klokana vysíláme pro Škodovku a my zatím vykládáme. Pak si dáváme na lavičce oběd, nakládáme auto a řízeni Klokanem projíždíme přes most, pak směrem na Kadaň, a přes Podbořany a Očihov na silnici z Karlových Varů do Prahy. Tam mi Klokan předává řízení, v Řevničově dobíráme benzín a za chvíli už se motáme kolem Břví ve snaze zkrátit si cestu na sjezd k Barrandovskému mostu - což moc nezvládám, a tak nakonec jedeme zase přes Řeporyje. U loděnice vykládáme Kuňku a Jitku, my zbylí se po nemalém motání na Smíchově vracíme pro změnu přes Řeporyje do Stodůlek. Klokan jde totiž zítra k doktorovi...

Zpět na hlavní stránku cancáku. Vytvořeno 10.9.2002