Výprava do Adršpachu se zastávkou v Broumově 14.11. - 17.11.2003

Sepsali: Medvěd a Jóžin

Zde najdete příslušné zvadlo.

Pátek 14.11.2003



Z Pardubek vyjíždím asi s 20min zpožděním směrem na Hradec. Sedím v úplně prázdném kupéčku :-), cestou baštím své rohlíky (asi 4 ks), hlad je prevít ... V Hradci na nádru jsou davy lidí, všichni se cpou ke mě, a já celkem slušné odolávám jejich nátlaku a statečně držím volná místa pro zbytek ... Zjišťují, že přistupuje jenom Klokan s Jožkou, neboť Tony údajně je nastydlý *1 (a to měl zcela určitě jet). Nu co, jede se jen ve třech. Cesta tolik neutíká, na to že jedem rychlíkem ... Dostávám od Jožky fotečky ze Silvestra a já vybaluji svoje z cykloputovani s Martinem po Beskydech, tak je prohlížíme a tak různé kecáme. V Meziměstí přestupujeme na super rychlý expres :-))) stojíme na nástupní plošince, kde jsem příjemné obtěžována procházející se (a mačkající se na mě :-) paní průvodčí ...

Po výstupu v Broumově-Olivětíně zjišťuji, že si to tu ještě pamatuji :-) (Strávila jsem tu v r. 1997 týden na táboře - jako výpomoc vedoucích - v Janovičkách). Částečně po azimutu podle Jožky a částečně po mém čuchu hledáme zdejší pivovar *2, cestou se raději zeptáme nějakých paní. Celkem rychle hospůdku najdeme a místa taky zabereme ... Je to typický lokál, není naštěstí moc zakouřený, je tu docela fajn *3, místní tu hrají kulečník (někdo umí, někdo ne). Jsou zde asi 3 paní, které ode mě dostávají po nějakém čase pozorování přezdívky - prsatka, mužatka a ta pěkná :-))).

Probíráme Klokanovo studium, naše znalosti vzorečků apod., prostě se tu krápět diskutuje o všem možném, co se týká školy ... Asi po 2 pivech, utopencích, a svařené griotce *4 se zvedáme pomalu k odchodu. Místní nám nabízejí, ať rozbalíme kytaru a zahrajeme, že na oplátku u nich smíme přespat, ale širák je širák ... tak hurá ven pod hvězdičky ...

Nocleh nacházíme v nějaké části Olivětína kousek od hřiště, uléháme poblíž potoka či říčky celkem blízko civilizace *5 (se divím), a dokonce jsou tu místa, kde ani tolik nemrzne :-) V noci je kupodivu teplo, takže spím spánkem nemluvňátek až do rána ... (asi do 7h) *6 .

*1 Simulant línej.
*2 No, pivovar ani tak ne. Spíše nějakou hospodu, kde by mohli točit zdejší pivo. A ta by třeba mohla být u pivovaru:-)
*3 Mají tu dobrou jedenáctku Opat za dobrou cenu - 11 Kč a taky solidní utopence ... fakt pěkná a sympatická hospoda.
*4 To je samozřejmě výčet toho, co vypil Medvěd - ne my ostatní.
*5 Původně bylo v plánu onen tok (Stěnavu) překonat a vyspat se v lese za ní. Stěnavu jsme přešli po mostě, nicméně zákeřný náhon za ní již ne ... krom toho, za ním by nás čekala skoro kolmá stráň nahoru. Takže nakonec spíme v podstatě na cestě - kousek od jezu, mezi náhonem a říčkou.
*6 Vzhledem k slušnému ledu v některých místech říčky to asi nebylo s tím teplem tak slavné...


Sobota 15.11.2003

Ráno se vypakujeme asi kolem 9 h, nevaříme, spěcháme do pivovarské prodejny *1. Cestu celkem dobře nacházíme. V Olivětíně se stavujeme do prodejny potravin, kde mám za úkol koupit pečivo a máslo, případně vhodné mléko. Mám docela široký batoh (ale jinak je lehký a žádné zbytečnosti *2 v něm) a tak se mi zdárně podaří svrhnout na zem nějakou krabici se sušenkami ... ale je to v pohodě, místní mladá prodavačka se směje a nezlobí se a ještě s úsměvem mi říká, že to čekala ... odcházím, ať si to posbírají sami :-) *3

Venku jsem zákeřně vyfocena. Jožka se vrací pro mléko, neboť jsem neodhadla, co je vhodné mléko ... (dokoupit se může vždycky, že?). Pro jistotu, svůj batoh si shazuje na zem. Poté, co se s mlékem vrátí (je pytlíkové) a upevní si jej naven na batoh, nahazuje batoh. Plesk ! a už se mléko válí po zemi ... slečna prodavačka právě vychází (asi se jde podívat, zda jsme ještě poblíž :-)))) a docela se směje ... nojo, jsme holt všichni šikulové. Naštěstí pytlík je docela odolný a tak se neprotrhl a my můžeme dál pokračovat v cestě (a těšit se na zastávku se snídani).

V pivovarské prodejně nic moc nemají *4. Mikiny jsou barevné i vzhledově nehezké, Jožkův očekávaný 5-lt soudek s mňam pivkem taky na skladě nemají, nu a medvěda v této prodejně upoutá maximálně pěkný skleněný půllitr, ale kupovat jej a tahat se s ním by bylo dost nebezpečné... *5 odcházíme tedy na Broumovské autobusové nádraží, kde doplňujeme kalorie. Ne vše však zbaštíme, a proto 3 rohlíky se schovávají na později... a vyrážíme směr Hvězda.

Medvěd zřejmě záměrně vynechal Klokanovy zážitky s hovnem při snídani ... zřejmě v bláhové naději, že my na něj neřekneme, jak se v jiném exkrementu později válel. Takže: při snídani v oné boudě na zmíněném autobusovém nádraží stále něco smrdělo ... v půli jídla už to Medvěd nevydržel, řekl do nahlas ... a začali jsme hledat, kde a co to je ... Až za hodnou chvíli se nám vačnatec pochlubil svou značkovou botou ozdobenou neznačkovým trusem.

Z Broumova vyrážíme po červené značce směrem na Hvězdu. Na okraji lesa za Křinicemi potkáváme zavřenou výletní restauraci Amerika (také s cedulí Opata) a před ní lákavou houpačku se sedadlem z pneumatiky. Já s Klokanem se tedy jdeme zhoupnout ... zato Medvěda zajímá něco úplně jiného: objevil na zemi lákavě vypadající hovno, do kterého promptně odhazuje svůj batoh. Samozřejmě, zády dolů - aby si mohl hovno později snáze rozmazat po bundě, kalhotech ... a tak. Poté, co znovu vyrazíme, nám ovšem Medvěd připadá smradlavější než obvykle, takže to chudák vzdává, mírně se čistí od svého smradlavého make-upu, ale moc to nepomáhá ... smrdí stále ...

V průběhu nechutného výstupu na hřeben Broumovských stěn zvládá Klokan ztratit značku, ale zachraňujeme ho, nenecháváme ho na pospas divé zvěři. Na Hvězdě (a ostatně už hodnou část výstupu do kopce) je nádherná mlha - viditelnost tak 20 metrů. Především proto se jdeme k rozhledové mapě rozhlédnout se po okolí:-)

Pak vyrážíme do zdejší hospody alias turistické chaty, která je kupodivu otevřená a celkem plná, ač jsme venku nepotkali ani živáčka ani mrtváčka. Vevnitř si přisedáváme k nějaké trampsky vypadající bandě obsahující opravdu příšernou ženskou ... tak k zastřelení. Nebo aspoň roubík a přivázat mezi kůly:-) K pití si (mimo Klokana) dáváme (snad dvanáctku) Opata za slušnou cenu. Jsa nasyceni, celkem levným jídlem opovrhujeme ... nedlouho před odchodem si dáváme jenom polévku. Kupujeme tuny pohledů (teda, snad až na 2 jsou všechny Medvědovy) a vytváříme z nich umělecká díla.

Asi v půl čtvrté podnik opouštíme a vyrážíme po zelené směr Teplice nad Metují. Asi po 200 m sestupu potkáváme asi 20 m vlevo od cesty velký balvan opřený o druhý tak, že by se tam 3 - 4 lidi v pohodě vyspali. V místě, kde by měla zelená začít klesat do Honů zjišťujeme, že byla přeznačena - a pokračuje dále horem po pokračování hřebenu Broumovských stěn k severozápadu. Po chvíli křížíme silnici (rozcestí s modrou) a pokračujeme po značce dál, hledaje rozumné místo ke spánku - hlavně aby se tam dal rozumně rozdělat oheň, stále je vše nechutně suché.

Nic moc nenecházíme, takže se nakonec ukládáme kousek od cesty, po které vede značka ... Na cestě rozděláváme oheň, pak nám Klokan - na sebe relativně dlouho - hraje na kytaru a potom jdeme spát. Noc se mi zdá být teplejší než minulá. Neprší - snad protože si Medvěd postavil svůj superpřístřešek.

*1 Ta je v přímo v Broumově (ne v Olivětíně) - blízko autobusového i vlakového nádraží - a v sobotu má otevřeno do 11:00.
*2 Přesnější by bylo: "plný kravin ... a protože se mi tam všechny nevešly, musela jsem si některé na batoh přivázat z vnějšku":-)
*3 No jo, Medvěd. Zastřelit.
*4 Kromě piva:-)
*5 To hlavní: kloboučky zdejšího pivovaru se už prakticky doprodaly a nové asi nebudou. Jinak kupuji 2 páry lahvových čtrnáctek ... když už nemají soudky...


Neděle 16.11.2003

Ráno vstáváme do dalšího mlžného dne. K snídani vaříme rýži, kterou ovšem nezvládáme sníst ... a tak si ji neseme s sebou "na svačinu". Po zelené značce pokračujeme po hřebínku k severozápadu. Těsně, přes tím, než značka začne slézat dolů, potkáváme po levé straně cesty sympatický nezamčený a senem napěchovaný seník asi tak pro 3 lidi.

Po nějaké době značka vyústí na silnici a po ní vede až k nádraží v Bohdašíně, kde se zákeřně odklání přes kopec na sever k Novému Dvoru. My ji však opouštíme a míříme po silnici do Teplic nad Metují. Teplice procházíme podél hlavní silnice hledaje nějakou sympatickou hospodu ... leč ta, kterou vybíráme je zavřená, a tak pokračujeme dále směrem ke skalám, s tím, že nějakou další ještě potkáme. No, jediná, kterou jsme potkali byla ta u vstupu do skal a ta byla samozřejmě taky zavřená.

Zastavujeme se tedy na lavičkách před letní pokladnou (vstupné se vybírá do 30.9.), konzumujeme studené zbytky rýže a zapíjíme je posledními dvěma broumovskými čtrnáctkami z vlastních zásob. Po té, co Klokan umyje ve Skalním potoce kotlík, vyrážíme po modré do Teplického skalního města. Zastavujeme se u odbočky na hrad Střmen, odkládáme batohy a líného Medvěda a vyrážíme nahoru. Od minula tu nainstalovali fůru nových železných schodišť, takže už je to úplný výlet pro důchodce. Jediné pozůstatky hradu jsou občasné záseky po trámech, z vrcholové " plošiny" je toho díky mlze vidět dost málo. Cestou dolů potkáváme skupinu nevychovaných dětí deroucích se nahoru. Nechtěje na schodech čekat až do soudného dne, vyrážím vedle schodů mimo cestu, při čemž se se mnou zvládá utrhnout zbytek ztrouchnivělé břízy ... mě se sice nic nestalo, ale Klokan z toho má málem smrt.

Po modré pak pokračujeme mezi skálami až do nitra Teplického skalního města. Tam objevujeme i pár míst, kde by se dalo spát ... ale je to skoro přímo na prohlídkovém okruhu. Protože už je celkem pozdě, rušíme původní plán jít po modré do Vlčí rokle a pak někam k Adršpachu, a míříme po zelené ven ze skal směrem na Janovice. Nemaje vodu, rozhodneme se nevařit a vyrazit dolů do Janovic do hospody. Až někde v půli klesání do vesnice nás napadne odložit si batohy, abychom se s nimi nemuseli pak zase táhnout zpátky. Do vesnice tedy dorážíme v podstatě jen s flaškami na vodu.

Hospodu nalézáme za pomoci jednoho z domorodců. Točí tu desítku a dvanáctku Krakonoše a dokonce tu i vaří. Hned ze začátku máme drobný konflikt s obsluhou, později si ale objednáváme i něco k jídlu a přílohy nám přinesou opačně, vyvrcholením všeho je to, že nám k jídlu nepřinesou příbory... Prostě obsluha je "kapku" neschopná. Medvěd se ke konci našeho pobytu v hospodě rozjíždí, svá piva zalévá ještě jedním grogem a nějakými panáky ... takže je po zbytek večera solidně upravený...

I s ožralým Medvědem se vracíme k batohům. Klokan musí Medvěda vést, aby se nám někde nezabil či neztratil. Vracíme se zpět na rozcestí zelené se žlutou a ještě o kousek dál, tam odbočujeme do lesa ... a velmi blízko kraje lesa se ukládáme ke spánku. Drobně mží, přesto nic nestavíme. Medvěd je totálně neschopný se potmě vybalit (svou baterku si samozřejmě již zlikvidoval), jeho spací ponožky mu musím hledat asi třikrát, není schopen najít otvor do spacáku, o věcech a potravinách volně rozházených po okolí se raději nebavím ... prostě ožralý Medvěd.

Mžení se časem promění v regulérní déšť, takže někdy v průběhu noci vstáváme a stavíme tropiko. Medvěd kupodivu již vystřízlivěl natolik, že si je schopen svůj příbytek postavit sám. K ránu je pak déšť vystřídán sněhem, který ovšem taje - je docela teplo.


Pondělí 17.11.2003

Ráno jsou všude tak 3 cm tajícího sněhu. V průběhu noci zvládl les nechutně promoknout, takže oheň na přilehlé cestě rozdělávám opravdu velmi dlouho ... a ještě za pomoci různých nekalých technik. Naštěstí je alespoň z počátku mlha, takže není vidět kouř. Vaříme snídani, balíme se a vyrážíme.

Vracíme se na rozcestí s naší včerejší modrou - a po ní pokračujeme mezi skalami do Vlčí rokle. Cesta je tu celkem náročná, dobře, že jsme se o to nepokoušeli včera. Cestou potkáváme i pár otrlejších turistů. Od rozcestníku ve Vlčí rokli vyrážíme dolů do Teplic - nejsme si jisti, zda bychom to do Adršpachu na příslušný vlak stihli. Cestou k východu ze skal se ještě zastavujeme u Stříbrného pramene, doplňujeme vodu a provádíme různé hygienické zvrhlosti.

Od východu ze skal to tentokráte bereme do Teplic vrchem po modré značce. V Teplicích se zastavujeme v cukrárně - ale vypadá to v ní jak po vykradení, takže raději pokračujeme na nádraží, kde má být jakési občerstvení. Dorážíme tam skoro ve stejný okamžik jako vlak z Adršpachu - tedy slabě po 13:30. Zjišťujeme, že občerstvení je zákeřně zavřené, ale naštěstí si stíháme koupit lístky a nasednout do osobáku směr Náchod. Náš rychlík na Prahu má jet zhruba za hodinu, takže hodláme někde vystoupit, dát si tam pivko a počkat na něj.

Rozhodujeme se mezi Náchodem a Hronovem .... a vítězí Náchod. Snad proto je nádražní hospoda v Hronově otevřená, ale v Náchodě zavřená. Musíme proto najít jinou ... první cedule Primátora, kterou uzříme patří pochybné provozovně s nápisem Tipsport. Jak se dalo tušit, podnik je určen pro blázny jiného typu než jsme my, ale přesto se k nám chovají slušně ... a mají tu toho Primátora aspoň slušně natočeného. Po jednom pivu se zvedáme a míříme zpět na nádraží, abychom nasedli do zmíněného rychlíku. V kupé jedeme s dvěma čundráky, kteří byli s námi v Tipsportu ... a protože jeden z nich (Petr) je z Chrudimi, bratří se s Medvědem... Medvěd vypouštíme v Hradci, já s Klokanem se pak rozcházíme až v Praze...



Zpět na hlavní stránku cancáku.
Vytvořeno 25.11. - 3.12.2003, Medvědova část ještě o něco dříve