Koupací čundr na Kunětickou horu 25. - 27.7.2003

Sepsal: Jóžin

Zde najdete příslušné zvadlo.

Rozhodnutí, že se někam pojede padlo až v pondělí před akcí, místo bylo určeno v úterý ... a snad proto se nás na této akci schází neuvěřitelně mnoho:-)


Pátek 25.7.2003

S MadMaxem, Fastredem a Klokanem se scházím ve vlaku odjíždějícím v 16:30 z MasNy směrem na Pardubice. Klokan si navzdory tropickým vedrům zvládl nějakým záhadným způsobem pořídit celkem ošklivé nachlazení, takže nám krásně chraptí - skoro jako jeho vychlastaná sestřenice.

Madmax zvlhnul ještě než jsme vyrazili - asi si připadal přeschlý, a proto si svou čutoru postiženou kapavkou umístil tak, aby mu kapala na karbid. Cestou do Kolína se nás MadMax pokouší otrávit nějakým příšerným německým pivem. V Kolíně máme přes 20 minut času, a tak zanecháváme Klokana s věcmi ve vlaku a jdeme do nádražní putiky na jednoho Kozla. Z Kolína vyrážíme zhruba na čas, a tak musíme v jakési díře po cestě hodnou chvíli stát, abychom mohli do Valů u Přelouče dorazit s asi 20ti minutovým zpožděním.

Ve Valech už na nás čeká Jara. Zdejší hospoda nás vítá nesympatickou cedulí Gambrhnusu, a tak raději míříme po mostu přes Labe do Mělic, kde mají být dle Jary 2 - 3 další. No, je tam jedna a točí stejný odpad. Zastavujeme se tu jen na chvíli, MadMax s Fastredem si dávají večeři. Pak pod Jarovým vedením míříme k místní pískovně. Pískovna sama je docela hezká, ale kolem ní jsou fůry stanů a jiných zvrhlostí - vypadá to tu jako jeden velký mastňácký kemp s "jezerem" uprostřed.

Ačkoli již je relativně pozdě, rozhodujeme se, že se před tím, než zalezeme do lesa a najdeme místo na spaní, vykoupeme na místní nuda pláži. Pod Jarovým vedením ji úspěšně míjíme - buď již neexistuje nebo není označená. Nezbývá nám tedy než v severozápadním rohu pískovny vyhlásit nuda pláž vlastní. Kazí nám to však MadMax s Fastredem, kteří z obavy, že by jim Klokan uhranul přirození, raději svršky neodkládají a koupou se oblečení. Klokan se (kupodivu) chová celkem rozumně a do vody neleze. Z vody objevuji nedaleký stánek se Starobrnem, kam se po chvíli po částech přesunujeme. Obsluha je tu dost neschopná, pivo celkem jde. Já s Klokanem a Jarou si dáváme k večeři lunchmeat ... a po dvou pivech - něco před jedenáctou - občerstvení opouštíme.

Popíjejíce Jarův rum původně určený k léčení Klokana se vracíme na silnici na východním břehu pískovny. 22:52 má totiž do Valů dorazit Nádobí, takže ho telefonicky navigujeme a čekáme. Nádobí samozřejmě na první pokus vyráží někam úplně jinam ... ale po další domluvě už k nám kupodivu zvládají trefit. Po zmiňované silnici pokračujeme k severu, ale nedaleko konce pískovny odbočujeme doprava do dost mizerného lesa, kde se ukládáme ku spánku.

Poté, co Nádobí rozbalí své ležení, Miska nás ostatní láká na hruškovici - Jara a Fastred jsou líní se zvednout, takže jsme na tu flašku v podstatě tři - já, MadMax a Miska (samice se nepočítají). Flašku zvládáme skoro dopít (než ji Michal schová na další den) a podle toho pak s MadMaxem ráno vypadáme ... přece jen, narozdíl od Misky jsme měli "solidní přípravu" :-(


Sobota 26.7.2003

Ráno všechny, s vyjímkou mě a Klokana, vyženou ze spacáků komáři. Takže se rychle sbalí a vylezou na mítinu, kde si dávají studenou snídani, místo aby nám něco uvařili:-( Nemaje jinou možnost, vstáváme také.

Jara nás vede skrz Živanice po silnici do Lázní Bohdaneč, kam dorážíme ještě před polednem. Po krátkém osvěžení ve fontánkách na náměstí vyrážíme do Radniční hospody - Jara, MadMax a Fastred touží více po teplém obědě než po návštěvě místní cukrárny. Hospoda je docela pěkná, točí tu Staropramen a vaří slušně. Někteří z nás si stíhají dát i dvě piva, ale pak už opravdu musíme jít, protože u stolu snad všichni usínáme...

Nábližkou po modré skrz lázeňský park míříme směrem k pískovně Hrádek (která je blíže ke Starým Ždánicím než k Hrádku). Cestu nám zpříjemňují hejna nezvykle drzých komárů, hlavně Obzvlášť Těžký Zdarb z nich vlhne blahem. Ještě než značka stíhá dorazit na silnici, odbočujeme po cestě vlevo ... a zanedlouho už jsme u zmíněné pískovny.

Pískovna je řádově hezčí vež ta u Valů - nikde žádné stany, alespoň polovina pískovny nudistická, relativně mladé osazenstvo ... prostě idylka. Usazujeme se hned na kraji - koupeme se a válíme. Tentokrát do vody leze i Klokan. MadMax s Fastredem se ke Klokanově velké lítosti stále koupou oblečení, Obzvlášť Těžký Zgarb ze začátku dělá před manželem stydlivku, ale po chvíli sundavá horní díl plavek, po další svléká i manžela a nakonec sundavá i spodní díl... Voda je o trochu chladnější než u Valů, ale stále příjemná; v přilehlém (nudistickém) občerstvení mají desítku Budvar a dobré banánové nanuky.

Kolem 17:00 balíme ležení a míříme k nádraží do Stéblové, kde nás chce Jara opustit, aby se k nám zítra přidal i s kolem a možná i s Jíťou, které se za námi nechce, a tak radši doma maluje. Jara si nás jako správný průvodce netroufá opustit, a tak navzdory dosti rychlému tempu nám do Stéblové chybí v okamžiku odjezdu příslušného vlaku asi kilometr. Vzdáváme to tedy a výrazně zpomalujeme - vlak má ovšem zákeřně zpoždění, takže Jarovi ujíždí prakticky před nosem.

Kousek ze kolejema zapadáváme do jakéhosi podivného restaurantu, který je kromě Gambrhnusu, Prazdroje a velmi příjemného vrchního vybaven i bazénkem. Večer se tu pořádá jakási strašná akce - padání z lávky položené přes bazén křížené se soutěží Miss mokré tričko. Dáváme si po dvou pivech, většina z nás pak i česnekovou polévku, kterou si Klokan z léčebných důvodů vyžádá extra silnou ... takže ji ani nezvládá dojíst a musí to za něj převzít dojížďák MadMax. Jarovi po hodině ujíždí další vlak, trpěl utkvělou představou, že nejede, takže si tu ještě hodinku počká.

Při odchodu zjišťujeme, že tato hospoda funguje z druhé strany jako bordel. Po žluté značce vyrážíme ke Kunětické hoře, cestou nepotkáváme nic zajímavého ... jen fůry nechutně družných komárů. Místo na spaní nacházíme v Kunětickém lese - vzdušnou čarou slabě přes kilometr od Kunětické hory. Množství komárů se se soumrakem ještě zvyšuje. K večeři vaříme těstoviny s Trenčanským párkem s fazolemi a nějakým masem. Kupodivu vystačíme s jedním chodem...

Protože Klokan nemůže zpívat, o kytaru se dělí Fastred s MadMaxem. Navzdory jejich stížnostem, že se to nedá naladit a že, na to, aby se to dalo poslouchat, máme málo alkoholu, zvládáme u ohně plašit lesní zvěř skoro do půlnoci. Aspoň v noci nám dávají komáři pokoj ....


Neděle 27.7.2003

Se svítáním - tedy jako první, vstávají komáři. Kromě toho je ráno nechutně teplé, takže zalézt do spacáku taky nejde ... prostě dobré komáří hody a skoro žádný ranní spánek. Nádobí to jako první prychicky nezvládá - vstává a vaří k snídani rýži s bůh-ví-čím. Po snídani domlouvám sraz s Medvědem, který nás chce přijet na Kuňku navštívit.

Balíme a vyrážíme na Kunětickou horu - zvládáme tam dorazit ještě před jedenáctou. U kasy zakupujeme lístky, nedostáváme průvodce, takže si hrad prohlížíme individualně. V jedné z místností paláce nám jedna docela pěkná chodící gramofonová deska odvykládá historii hradu. V paláci jsou k prohlédnutí kromě plánků, kreseb a starých fotek hradu také archeologické nálezy a řada s nimi souvisejících popisů. Než se stíháme přesunout k expozici mučících nástrojů a středověkého trestního práva vůbec, doráží Jara - bohužel bez Jitky. Klokana z celé expozice nejvíce irituje odstavec, ve kterém se píše, že za zoofilii se upalovalo a to často i s příslušným zvířetem:-)

Zatímco lezeme na věž, volá mi Medvěd - zvládl prý dojet na Kuňku, ale když jsme neleželi rozplácnutí na nádvoří a na Oskarovi mě nezastihl (což se dalo čekat, když mám jako hlavní číslo Eurotel), rozhodl se sjet dolů do Kunětic do hospody a tam se cpát. Ale po čase mu to přece jen sepnulo, a tak zavolal kam měl ... Takže Medvěda naviguji zpět na Kuňku ... a my zatím dokončujeme prohlídku hradu. Na nádvoří docela pěkně zpívá pseudostředověké písně nějaký žebravý hudebník, doprovází se přitom na řadu podivných nástrojů. Kromě stánku, nemajícího točené pivo, a ohrady, kde si můžete za poplatek někoho zastřelit z kuše či luku, ale již na nádvoří nic zajímavého není. Takže se chvíli dohadujeme, kudy nejlépe na vlak do Pardubic ... a po chvíli vyrážíme směr Kunětice, přesněji řečeno, hostinec U přívozu.

Mezi 3. a 4. branou potkáváme Medvěda - cyklistu. Já s Madmaxem a Fastredem vyrážíme do hospody napřed, zbytek se táhne vzadu ... a naše líné samice dokonce předávají své batohy Medvědovi s Jarou a kradou jim jejich kola. Před hostincem U přívozu je pěkné venkovní posezení, kromě limonády a Gamrhnusu tu točí ještě tři druhy pardubického Pernštejna - konečně slušné pivo v tomto necivilizovaném kraji. Místo přívozu staví před hospodou "parník" do Pardubic, ale bohužel jede jen jednou v týdnu - v neděli ve 12:40, což jsme již prošvihli. Kromě toho mu to trvá do Pardubic hodinu a půl.

Když dorazí ostatní, půjčuji si medvědí kostitřas a zjišťuji, zda z okolí do Pardubic něco rozumného nejede - samozřejmě, nejede. Když se to dozví Nádobí, urychleně dopíjí a slabě po 13:30 vyráží v doprovodu Jary do kraj Pardubic, kde hodlá nasednout na MHD a dojet k nádraží, aby mohlo kolem 15:30 odjet k domovu. Než vyrazíme i my ostatní, stíhám ještě 2 piva a utopence. K zámku v Pardubicích to má být 7 km, na nádraží ještě tak o kilometr a půl dál. Vzhledem k tomu, že náš zvolený vlak odjíždí skoro stejně jako "vlak na Nádobí", vyrážíme k Pardubicím vcelku svižným tempem. Cestou nepotkáváme Jaru, který nám slíbil dojet naproti a stejně jako Nádobí nás odvést na MHD. Pardubicemi nás naviguje Medvěd, který nás opouští až kousek před nádražím.

Na nádraží dorážíme v 15:29, ještě bychom stihli vlak s Nádobím (má totiž 5 minut zpoždění). Až na nástupišti se potkáváme s Jarou, který příliš dlouho obcoval s Nádobím, takže nás už na cestě do Pardubic nechytil. Náš vlak má zpoždění asi 25 minut ... a úspěšně si ho drží až do Prahy, díky čemuž pak Klokanovi ujíždí vlak k domovu...



Zpět na hlavní stránku cancáku.
Vytvořeno 29. - 30.7.2003