Toulovcovy maštale 28.2. - 2.3.2003

Sepsal: Jóžin

Zde najdete příslušné zvadlo.

Pátek 28.2.2003

V Praze se scházím s vyjímečně neopožděným (zato však pěkně nachcípaným) Klokanem. Odtud se vezeme Šohajem do Pardubic, kde se neúspěšně snažíme koupit na nádraží slušný chleba. Nakonec nám nezbývá, než to nechat na Medvědovi. Vůbec je to tu nekulturní - ani točenou zmrzlinu nemají...

Dalším vlakem jedeme až do Žďárce u Skutče, cestou v Chrudimi přibíráme Medvěda, který si zjevně nepřečetl zvadlo a domníval se, že jedeme na severní pól. Alespoň podle toho, co měl na sobě. V batohu mohl mít klidně Janu ... možná i dvě:-) Ze Žďárce pak autobusem do Proseče a hurá do hospody. Ač se nazývá podivnými jmény, je to obyčejný nevytopený a zahulený pajzl, vybavený Poličkou, Rychtářem a vcelku ochotnou obsluhou.

Ještě před 21:00 podnik opouštíme a vyrážíme směrem na Budislav ... tedy alespoň si to myslíme do té doby, než dojdeme k ceduli Paseky. No nic, tak se vracíme do Proseče a na podruhé směr trefujeme - ovšem pro změnu míjíme místo kousek za Posekancem, odkud chceme jít k vyhlédnutému převisu "azimutem". Nevadí, do Borku a zpět je to zacházka asi jen kilometr. Vyrážíme tedy dle plánu "azimutem" ... trefit správné údolí ovšem nezvládáme a po delší době se objevujeme kdesi na špatně značené červené.

Tipujeme, že jsme někde na západ od Voletínského údolí a tak po značce vyrážíme doprava. Vypadá to tu sice dost divně ... ale mohli to přeznačit. Nepřeznačili. Pouze jsme nějak zvládli přejít žlutou, a tudíž jsme se ocitli na východ od zmíněného údolí. To ovšem zjišťujeme až na kraji Budislavi. Takže zase přes Borek a teď již pro jistotu po žluté. Na druhý pokus nalézám správné údolí, nikoliv však hledaný převis. (Později zjišťujeme, že tento je patrně hlouběji v údolí, než kam jsme došli.) Nalézáme však menší převis (tak asi pro čtyři osoby), a tak se v něm - kolem druhé hodiny ranní - ukládáme ke spánku.

Takové motání jsem snad v životě nezažil...


Sobota 1.3.2003

Vstáváme asi v 10:30, vaříme k snídani rýži, balíme a vyrážíme. Nejdříve se jdeme podívat kousek naším údolíčkem nahoru, zda nenajdeme hledaný převis. Ale nedojdeme dostatečně daleko, nepřipadá nám to tu povědomé:-( Vracíme se tedy na žlutou, lezeme na skálu Hrad a pak horem po skalách na pravém břehu Voletínského údolí. Slézáme až ke studánce, a od ní to bereme po dosti zledovatělé žluté (na které se Medvěd snaží vytlouct si zase nějaké zuby) do Vranic a pak pro změnu po červené do vlastních Toulovcových maštalí. Medvěd celou dobu těžce závisle vyťukává SMSky (samozřejmě, dělá to už od okamžiku, kdy k nám přistoupil do vlaku). Oproti tomu můj batoh SMSky vůbec nezajímají a v klidu si dál škube popruh. To by mě zajímalo, jak dlouho ještě vydrží...

Po prolezení zledovatělých Toulovcových maštalí konstatujeme, že už jsme byli dost dlouho na suchu, a tak vyrážíme do Pivnice. Procházíme Borem, poblíž Kupadel několikrát přecházíme potok (já se dokonce jednou nohou tím ledem probořím - ale naštěstí levou, tedy neděravou, kanadou, takže se nic neděje) - nejvíce si zde užívá Medvěd se svou kvalitní značkovou obuví:-) Pak kolem Polanky (nepremává) až k začátku Pivnice. Zde nás vítá divoké prase, které si někdo chová pro potěchu na zahradě (za plotem). Proč ne ... když si někdo může chovat Klokana ...

Z Pivnice vytéká nechutně špinavý potůček. Téměř na okraji skalnaté části údolí nacházíme docela slušný převis, a tak tu zůstáváme, neboť je skoro tma a jak má vypadat ta nouzovka v centru Pivnice už si fakt nepamatuju. Zatímco vaříme k večeři těstoviny s hodně mizerným gulášem, Medvěd běhá po okolí a shání signál. Neúspěšně - integrovaná anténa je integrovaná anténa:-) Vzhledem k chuťovým kvalitám potravy ji ani nezvládáme zkonzumovat všechnu a tak ji odkládáme k snídani a vaříme čaj s rumem. Kytaru nemáme (a můžu za to já:-( ), takže poměrně brzy po večeři jdeme spát. Medvěd po nás ještě žebrá telefon, který by tu fungoval, ale má smůlu - závisláky nepodporujeme.


Neděle 2.3.2003

Ráno vstáváme téměř za rozbřesku, ohříváme zbytek včerejší šlichty a doplňujeme ji ještě o fazole a maso. Medvěd mezitím leze na kopec, kde snad ten signál chytí. Po snídani balíme, vaříme na odchodnou čaj s rumem a vyrážíme. Potok přes noc zmrzl, takže neteče.

Na místě, kde se Pivnice dělí opouštíme batohy (ten můj má stále ještě 2 popruhy - i když to vypadá o dost hůře než včera) a vydáváme se na prohlídku východnější větve. (Na jejím okraji je také zmiňovaná nouzovka - a je opravdu hodně nouzová - být o půl metru víc vody...) Potok zde už zase teče, je tu led a asi 2 žebříky ... a pěkné skalní prolézačky. Po návratu k batohům vyrážíme již s plnou výstrojí západnější větví. Ta je také pěkná, cestu nám zpestřuje Medvěd, který si co 5 minut myje kalhoty a boty. Na konci Pivnice nás má dle mapy čekat cesta - místo ní nás čeká hnojiště a notně rozbahněné pole. Medvěd s Klokanem včera básnily jak by se chtěly nahaté rvát v bahně a teď nic. Taková skvělá příležitost:-(

Bereme to tedy kolmo přes pole - po 1,5 km příjemného bahnění jsme v Perálci. Odtud přes Kutřín a do Šilinkova dolu. Zde se odbahňujeme v Krounce a po chvíli narážíme na pěknou hospodu - tak se tedy zastavujeme na 1 - 2 Rychtáře. Pak po skalách tou hezčí částí Dolu až pod Rychmburk. Nemaje mnoho času oželíme návštěvu hradu a místního klubu důchodců (hospoda v domově důchodců) a chvíli před 15:00 dorážíme na železniční zastávku Předhradí, odkud nás po chvilce odváží vlak. Před tím mi ovšem při nandavání batohu konečně rupne ten popruh...

Medvěd nás opouští již po jednom přestupu ve Slatiňanech, zatímco my zbylí pokračujeme do Prahy ...



Zpět na hlavní stránku cancáku.
Vytvořeno 4.3.2003