Mladoboleslavský čundr 27. - 29.6.2003

Sepsal: Jóžin

Zde najdete příslušné zvadlo.

Pátek 27.6.2003

V pátek v 17:30 vyrážím v doprovodu Smädného mnicha spěšňákem do Bakova nad Jizerou. Po cestě (v Neratovicích) se k nám přidává ještě Klokan. V prvním voze vlaku z Bakova sedíme jen my tři - Jitka s Jarou nikde. Ty nacházíme až přímo na zastávce Malá Bělá - kde máme oficielně také sraz. Ovšem, než nás náš vlak na zastávku doveze, čekáme snad půl hodiny v Bakově ... bůh ví na co.

Jitka s Jarou kupodivu nesedí v nádražní hospodě - ač přijeli dříve, šli na procházku, místo aby si jako slušní lidé sedli do hospody:-) Takže se tam přesouvají (přesun asi o 5 m) až s námi. Na lavicích před hospodou tu nějakou chvíli popíjíme dobrou desítku Klášter, pojídáme křupky a posléze hrajeme pexeso značky Durex - na každé kartičce jedna poloha. Nutno poznamenat, že výrazně nejlépe to jde (pexeso, u poloh nevím) Jarovi s Jitkou - vzhledem k počtu nasbíraných poloh v noci nejspíš ani oka nezamhouří. Pak ještě chvíli hrajeme nějaké podivné cestovní Člověče, nezlob se - ale ani ho nestiháme dohrát - neb ostatní se nechtějí ubytovávat po tmě (a nenechají se přesvědčit, že za světla už to stejně nestihneme). A tak pohostinný podnik opouštíme.

Míříme po cestě směrem na ves Zvířetice - nicméně netrefujeme asi tu pravou, takže nám po chvíli nezbývá než se brodit skrz lán obilí. Směr máme celkem dobrý, silničku do Zvířetic trefujeme. Na konci vesnice míříme po asfaltce směrem k hradu - u kolejí se pak napojujeme na značku a lezeme na "kopec" s hradem. To už je ale skoro tma. Před hradem potkáváme nějakého staříka, který to tu hlídá, protože hrad obsadili filmaři. Takže nám sděluje, že tu nemůžeme spát - filmaři mají na hradě desítky propanbutanovývh bomb - bůh ví na co. Absolvujeme s ním krátkou noční prohlídku hradu - já lezu i na věž (ta je bombama samozřejmě zaskládaná nejvíc).

Zanedlouho hrad opouštíme a snažíme se najít místo na spaní - brodíme se bodláčím a jinou přítulnou květenou na "louce" před hradem, okukujeme les na jejích krajích - ale vše je pro nás moc z kopce, nemáme houpací sítě:-) Nakonec se ukládáme v jakémsi březovém minihájku v podstatě uprostřed louky. Nic nevaříme, ani nestavíme ... a rovnou jdeme spát (aby Jitka s Jarou všechny ty polohy stihli).


Sobota 28.6.2003

Vstáváme, balíme a na nedalekém ohništi vaříme snídani. Kolem desáté se pak vracíme zpět na Zvířetice. Filmaři už tu jsou - na docela pěkném mostě, který si tu postavili (a který tu nezůstane, majitel ho tu nechce), si na jakousi dřevěnou stěnu polepenou papírem malují umělou zeď. Po hradě je poházená fůra mírně ohořelých prken - chtějí tu točit něco o nějakém (snad anglickém) králi ... jméno už jsem zapomněl. Jinak hrad je celkem sympatický - nebýt filmařů, byla by tu fůra použitelných místností na spaní. Nahoru na věž tentokrát nelezeme - filmaři mají příslušné schodiště zahrazané červenobílou páskou, tak je raději neprovokujeme.

Z hradu se sypeme dolů, odtud pak vyrážíme po červené směr hrad Michalovice. Červená vede z počátku po silnici, pak nás ale nějak zákeřně opouští, takže se na ni trefujeme až po konzultaci s mapou azimutem z Dalešic. Než se po ní vydáme dál, jdeme se vykoupat do Jizery - teda, alespoň já, Klokan a Jara. Zbylí dva jedinci zastávají zřejmě středověký názor, že koupat se stačí dvakrát za život ... a pak až po smrti:-) Voda v Jizeře je nechutně studená, což je dosti s podivem, neboť už dlouho panují v podstatě tropické teploty...

Červená nás přes most nad josefodolským jezem vede na levý břeh a pak přes další zpět na pravý, čímž se ocitáme v Debři. Pokračujeme dále po červené - nicméně tato vytrvale míří na západ, nikoli k jihu, což je dosti podezřelé. Asi po kilometru to už nevydržím a jdu se podívat do mapy ... Debř je pěkně zákeřné místo - červená odtud vede do třech směrů ... a my vyrazili samozřejmě po tom špatném. Vracíme se tedy zpět k mostu, zastavujeme se v místním krámu, kde se někteří z nám pokouší ukojit svou neodolatelnou touho po nanuku. (Zvlášť Jara touží po Callipu, neboť Jitka chce Callipo příští rok využívat na hodinách rodinné výchovy k výuce orálního sexu a Jara si to chce také zkusit...)

Na druhý pokus již trefujeme správnou značku, takže jsme za chvilku na Michalovickém hradě. Zde platíme směšné vstupné a jdeme si hrad prohlédnout. Narozdíl od Zvířetic je udržovaný, je to tu zakonzervované, svahy jsou vysekané a proti turistům sbíhajícím mimo cestičku po svahu dolů tu mají připravené i zašpičatělé kůly. Taky na ně možná narážejí neukázněné návštěvníky, nevím. Nahoře na věži dělám lehce erotickou fotku Klokana s dlaždicemi.

Zanedlouho už míříme po značce dál směrem k mladoboleslavskému hradu. Vzhledem k tomu, že po cestě nenarážíme na žádnou sympatickou hospodu, zastavujeme až na nádvoří hradu. Zde tak z poloviny očekáváme pivovarské slavnosti ... ale bohužel, ty byly jen ve čtvrtek - až do noci se zde točil Podkováň. Zapadáváme tedy aspoň do místní restaurace, která točí kromě Gambrhnusu i slušnou dvanáctku Klášter. Po ukojení akutní žízně (někteří jedinci do sebe ještě stihnou nacpat předražený zeleninový salát) se vracíme zpě na nádvoří a míříme do muzea, které okupuje část jedné z hradních budov. Zrovna tu probíhá výstava "Pivo a hospoda", která má pojednávat o pivovarnictví a pohostinství v Pojizeří - výstava je ale na můj vkus dosti chudá, čekal jsem toho více. Zbytek muzea je obsazen obvyklými národopisnými sbírkami. Od muzea je dosti ošklivé, že nevěnovalo ani jedinou ceduli hradu, ve kterém sídlí:-(

Na trávníku vedle budovy muzea si pak dáváme pozdní oběd. Pak ještě hrad fotím - vlézt se nedá v podstatě nikam, valná většina hradu je "účelově využita". Kolem 17:00 mladoboleslavský hrad opouštíme, po červené procházíme skrz Mladou Boleslav a po žluté pak do Řepova, u kterého je kreslená nějaká vodní plocha ... o které doufáme, že je koupací. Od nějaké místní ženštiny se dozvídáme, že ona vodní plocha je nějaká nádrž příslušící k cihelně - a že se tam koupat nesmí, ale místní mládež to dělá. Povzbuzeni touto odpovědí tedy míříme k oné nádrži... Ale čeká nás jen zklamání, kolem nádrže je to zdevastované - cihelna tu provádí něco strašného ... a hlavně, ukradla nám v podstatě všechnu vodu.

Vyprahlí a zpocení tedy míříme azimutem skrz les nahoru na modrou značku a po ní až k místu, kde se přidává žlutá. Zde odbočujeme dolů do Dolánek, abychom nabrali vodu. Poprvé o ni jdeme žebrat k nějakému baráku, který opravují slovenští dělníci - ti naši žádost zjevně nepochopí a donesou nám originálně balenou flašku stolní vody, kterou měníme za jednu z našich prázdných - Slováci jsou zřejmě názoru, že si toho majitel domu nevšimne. Zbytek vody tedy dobíráme o pár baráků dál. Domorodců se ptáme i na malý rybníček, který by měl být někde směrem na Kladěruby, ale nic o něm neví. Po silnici tedy pokračujeme dále skrz ves, pak zahýbáme doprava (opět po silnici), abychom se nahoře nad Kladěruby vrátili zpět na naši modrou. Místo, kde předpokládáme onen rybníček je přímo pod něčím barákem ... a vypadá to, že tam chovají koně.

Po modré jdeme dál už jen pár metrů a pak nám Klokan vyráží najít místo na spaní. Rozděláváme oheň a vaříme večeři, zatímco Smädný mnich jde zjistit, zda je v nejbližší vesnici (Nová Telib) nějaká sympatická hospoda. Po jeho návratu se dozvídáme, že hospoda je tam jen jedna, ani Smädnému mnichovi není sympatická a ještě točí Gambrhnus. Takže raději zůstáváme u ohně, Klokan s Jitkou nám chvíli hrají na kytaru a pak jdeme spát.


Neděle 29.6.2003

Ráno vstáváme s Klokanem až jako poslední, zbytek už nám uvařil snídani. Před a po snídani odstraňujeme přebytečná klíšťata a balíme. Pak vyrážíme dále po modré směrem na Domousnici. Kousek za Novou Telibí značku ztrácíme a s pomocí mapy zase po chvíli nacházíme, cestou dolů do Domousnice se krmíme lesními plody, dole v Domousnici si pak prohlížíme hezký rybník ... bohužel na návsi. Nechtěje budit vřejné pohoršení, jdeme raději do hospody. Točí tu slušný Klášter a kromě toho tu prodávají i jakési mladoboleslavské limonády v 0,7 l lahvích za lidové ceny.

Z Domousnice do Dětenic už musíme bohužel po silnici. Rybník Slaniska po pravé straně cesty je hnusně zarostlý a silně zelený, ostatně od chráněného území se dá stěží čekat něco lepšího. Průchod následujícími vesnicemi je nezajímavý, hospodu na konci Osenic také míjíme v podstatě bez povšimnutí, protože před sebou již vidíme komín obnoveného zámeckého minipivovaru v Dětenicích. Vlastní zámek nás nezajímá, míříme přímo do "středověké" hospody v pivovaru - obsluha je tu oděna odpovídajícím způsobem, mluva je dosti břitká ("co tu stojíš jak stodola") a interiér se jim také docela povedl.

Než se však stíháme usadit, je vyhlášena další prohlídka pivovaru. Opouštíme tedy své batohy a jdeme na prohlídku. Zjišťujeme, že k prohlídce potřebujeme lístky a tak pro ně posíláme Smädného mnicha. Cena je dost nechutná - 60 Kč za osobu. Alespoň že je v tom malé pivo zdarma. Prohlídka je zčásti o historii pivovaru a historické výrobě piva, zčásti opravdu prohlídka minipivovaru ... principielně se to zde od normálního pivovaru (Trutnov) moc neliší, jen v menším (to by člověk nečekal:-)). Pivo stáčí normálně do 50 l sudů (které si nechávají vymývat v nymburském pivovaru) ... a sotva zvládají pokrývat vlastní spotřebu.

Ve výčepu v horním patře pivovaru si dáváme onu třetinku piva v ceně ... chutná jako klasické pivo z minipivovaru, ač by mělo být vyráběno dle středověkých receptur se scezováním přes slámu ... moc tomu nevěřím. Po dopití pak hospodu opouštíme, protože nám za chvíli jede vlak. Na nádraží ještě stíháme pozdní oběd, pak nasedáme na vlak do Kopidlna, kde nás opouští Jitka s Jarou. My zbylí pokračujeme rychlíkem do Prahy, a tam se rozcházíme....



Zpět na hlavní stránku cancáku.
Vytvořeno 25.7.2003