Čundr po "neviditelných" zříceninách hradů v okolí Plzně 24. - 26.10.2003

Sepsal: Jóžin


Původně se měl konat v termínu od 24.10. do 28.10.2003 "Velký říjnový socialistický čundr Blanským lesem" (zvadlo). Snad protože tato akce byla avízována dlouho dopředu, setkala se s naprostým nezájmem - všichni si buď zařídili jiný program nebo si prostě raději váleli šunky doma. Korunu tomu nasadil Klokan, který celý týden před akcí prohlásil, že jako správný šprt musí jít v pondělí 27.10. do školy ... ačkoli mají jen nějaké blbé přednášky.
Po úvahách o zrušení akce bez náhrady nakonec podléhám Klokanímu vydírání a vyrážím jen s ním hledat skoro neviditelné zbytky hradů severně od Plzně ... tedy to, co bylo původně v plánu na závěr Velikonoc 1995.


Pátek 24.10.2003

S předem zakoupeným lístkem do Kaznějova a přehnanou důvěrou v pražskou MHD vyrážím na 112-ku. Řidič 112-ky patrně ovšem tuší, že mi za chvíli jede vlak, a proto z vysoka ... na jízdní řád. Díky tomu nestíhám vhodné metro a z toho dalšího mám na hlaváku k doběhnutí do vlaku tak asi jednu minutu. Sprintem v kanadách a s batohem kupodivu zvládám doběhnout již odpískaný, ale ještě se nerozjíždějící, expres na čtvrtém nástupišti..

Ve vlaku nalézám dle očekávání Klokana, se kterým po přestupu v Plzni vystupuji ze zpožděného couráku asi ve 20:00 v Kaznějově. Protože jsme vyrazili do nekulturní oblasti, kde se slušné pivo v podstatě nevyskytuje, nemíříme jako obvykle do hospody, nýbrž přímo po zelené značce do lesa. Na konci Kaznějova - po překročení prvních kolejí (nepočítaje neosvělený podchod u nádraží) - objevujeme koupací rybník ... a ztrácíme značku. S tím, že se tu vyspíme a značku najdeme ráno, zapadáváme do lesa.

Ukládáme se vedle drobného špinavého potůčku a jelikož je jasno, tropiko nestavíme. Před spaním zvládáme ještě stáhnout lahvinku slovenského vína.


Sobota 25.10.2003

Něco po deváté vyháním Klokana ze spacáku. Poblíž potůčku rozděláváme oheň a rozmícháváme sušené mléko na krupičnou kaši. Chvíli na to doráží do našeho lesa parta dřevorubců ... Uzřev náš oheň, jejich předák si s námi jde popovídat. Moc se mu nelíbí zvolené místo pro ohniště, ale jsa ubezpečen, že to pořádně zalijeme vodou, odchází zpět ke svým soukmenovcům kácet chudinky neduživé borovice.

My tedy zatím v klidu dovaříme (a nepřipálíme !) snídani, sežereme ji, zalijeme ohniště a sbalíme se. Je právě 11:00. Vracíme se zpět k rybníku a po zelené značce kličkujeme jako zajíci až na rozcestí s červenou. Odtud jsem chtěl jít původně mimo značky po cestě směr Bučí ... ale cesta neexistuje, a tak to bereme raději oklikou po zelené a posléze po silnici přes Krašovice, Bučí a Lozu do Dolní Bělé. Zjišťujeme, že v noci asi opravdu docela mrzlo, neboť tenkou vrstvou ledu jsou pokryty i rybníky...

V Dolní Bělé bez problémů tipujeme, na kterém kopci je hrad ... A za chvíli tam již obědváme. Z hradu se dochovaly výrazné terénní relikty - včetně jedné silně zarostlé zemní bašty. Z předhradí nezbylo kromě důmyslně ukrytého kusu věže nic - plocha předhradí dnes slouží jako letní kino křížené s tanečním parketem. V jádru hradu se zachovaly dva kusy hradby se třemi opěrnými pilíři ... jinak v podstatě jen terénní nerovnosti ...

Z Dolní Bělé vyrážíme po žluté k jihozápadu směrem na Vrtbu - bývalý sídelní hrad jednoho z nejslavnějších šlechtických rodů - pánů z Vrtby. Je zataženo a fouká nepříjemný vítr ... ale naštěstí neprší. Z Vrtby toho zbylo ještě podstatně méně než z Dolní Bělé - kromě mohutného příkopu s valem zde není skoro nic k vidění - jádro hradu je rozryto dírami po kradení kamene z hradu a ještě horších věcech - snad jen v jednom výkopu je sotva patrný zbytek zdi... Z vybavení hradu se dochoval plesnivý košík, ze kterého Klokan briskně krade zánovní hřebíky:-)

Z Vrtby míříme po modré do Kunějovic a odtud po silnici k jihu do Všerub. Hrad ve Všerubech necháváme až na neděli, neboť odpoledne již pokročilo a světla k focení je silný nedostatek. Procházíme skrz Všeruby, leč kulturní hospodu (tedy hospodu, kde by měli něco jiného než Gambrhnus) nepotkáváme, a tak dobíráme vodu u přívětivé ženštiny poblíž východního okraje vsi. Po modré značce pak mezi trnkami stoupáme k samotě "U červené punčochy" a odtud míříme podle mapy přes pole někam k Frumštejnu.

Protože se už začíná stmívat, hledáme místo ke spaní. Nakonec zkonstatujeme, že spát se bude nejlépe na podezřele udržované louce v údolí pod naším polem (protože tam tolik nefouká), ale nenacházíme tam rozumné místo na oheň, takže oheň nakonec rozděláváme nahoře na kraji pole. K večeři vaříme čočku se slepicí a posléze čaj s rumem. Pak slézáme prudkou stráň dolů do údolí a přímo uprostřed něj - pod jediným stromem snad na celé louce - zalézáme do spacáků... O něco později ovšem zase vylézáme, vyrábíme tyče a kolíky a stavíme tropiko ... poněvadž začalo drobně pršet...


Neděle 26.10.2003

Ráno vstáváme slabě po deváté nového času, balíme se a vyrážíme zpět k našemu ohništi na kraji pole. Louka je skoro suchá, takže to s tím deštěm v noci asi nebylo až tak akutní. Zato teď chvílemi drobně sněží... Rozděláváme oheň a začínáme vařit gulášovou polévku, když v tom slyšíme ze zdola z naší "spací" louky traktor.

Po obhlídce zjišťuji, že tam opravdu jezdí nějaký zmatený traktor s přívěsem a o kus dál stojí jakými gazík. Nicméně nás přes hranu svahu vidět nemohou, oheň nám nekouří ... takže polévku úspěšně připálíme, zředíme hráškem a sežereme. Nutno poznamenat, že na nějakou chvíli traktor zastavil přímo pod naší strání ... fakt by mě zajímalo, co tam ti lidi dělali.

Vzhledem k otravnému traktoru vypouštíme ranní čaj s rumem a vyrážíme na asi 200 m vzdálený Frumštejn . Jak už je v těchto krajích zvykem, z hradu moc nezbylo - výrazný val a příkop, jedna zachovalá zemní bašta (východní, ta severní tam spíš není) a skoro rovné jádro hradu s několika jámami nejasného původu.

Po prohlídce Frumštejna tedy vyrážíme zpět do Všerub abychom si prohlédli tamní románský tribunový jednolodní kostel svatého Martina ... a k němu příslušející zbytky hradu. Strmou cestou z náměstí se vyškrábeme přímo do bývalého jádra hradu - Klokan se tu rozvalí, a ani se se mnou nejde podívat na hřbitov přiléhající ke zmíněnému kostelu na předhradí ... patrně v obavě, že bych ho tam už mohl rovnou nechat. Dovnitř kostela se podívat nedá, z hradu zbyl v podstatě jen příkop mezi předhradím (kostelem) a jádrem hradu. Vlastní jádro sloužilo k lámání kamene ... takže je plné různých děr ... a to je tak asi vše.

Z hradu se pokoušíme skutálet na cestu směr Radimovice ... ale díky sadě milionářských vil podél oné cesty se táhneme hodný kus ne zrovna nejprůchodnějším lesem. Abychom si nestěžovali na nedostatek vláhy, Alláh nám sesílá drobné mrholení, které vydrží až do konce akce. V Klenovicích si dáváme drobný oběd a po něm úspěšně trefujeme cestu do Podmokel, kde nás čeká po průchodu rozpadajícím se JZD (bývalý barokní dvůr) vlevo nad rybníkem poslední hrad tohoto čundru.

Z hradu v Podmoklech pro změnu skoro nic nezbylo - rozlehlé a skoro rovné jádro hradu je asi z poloviny zarostlé neprostupným trnkovím křovím. V západním rohu jádra někdo vykopal kus obvodové hradby a z ní odbočující zeď - patrně zbytek nějaké místnosti. Jádro hradu, jako obvykle, obklopuje výrazný val s příkopem.

Z Podmokel vyrážíme po cestě k severozápadu do Úněšova, kde nám před nosem ujíždí autobus do Plzně. Další jede asi za půl hodiny, a tak se jdeme občerstvit do místní hospody, která si říká bistro. Sice tu mají solidní nabídku levných jídel ... ale k pití nic rozumného ... jen hnusnou a špatně natočenou desítku Gamrhnus (kterou si dává jen zvrhlík Klokan).

Na kraji Plzně (poblíž zastávky Karlovarská) potkáváme hospodu s minipivovarem "U rytíře Lochoty" a za chvíli už jsme na nádraží. Tam přestupujeme do staré Karosy, která nás asi v 18:30 vykládá v Praze na Hradčanské. Jela sice relativně rychle ... ale stejně přijela pozdě, příště by bylo asi lépe jet o pár minut později "Západočeským expresem" ...



Zpět na hlavní stránku cancáku.
Vytvořeno 27.-28.10.2003