Stolové hory 7.5. - 11.5.2003

Sepsal: Jóžin

Zde najdete příslušné zvadlo.

Středa 7.5.2003

S Klokanem se scházím na nádraží ještě nedávno zvaném Praha-střed kolem 16:00. Odtud pak vyrážíme sehnat chleba, což není až tak jednoduché, neboť nás čeká státní svátek a tudíž se logicky všichni zbláznili a pokusili se všechen chléb vykoupit. Klokana po cestě ztrácím, je tak zaujat krásami Prahy, že ani nekouká, kam jdu. Chleba nakonec sháním až na Můstku u Meinla. Na Masarykáči se opět scházím s vačnatcem, společně pak nasedáme do vlaku a popojíždíme do Lysé nad Labem, neb se nám nechce na náš rychlík čekat v Praze.

V Lysé po drobné prohlídce nádraží nasedáme na zmíněný rychlík, v Hradci pak přestupujeme na rychlík od Pardubic, ze kterého vystupujeme až v Hronově. Cestou ovšem ještě v Náchodě přibíráme nedávno sezdané Nádobí. V Hronově vyrážíme po červené směr Machov ... ale daleko nedojdeme, zastavujeme se kousek za náměstím v nějaké hospodě (resp. před ní na "zahrádce") s Primátorem a Zlatým Bažantem. Ale nepobýváme tu dlouho, obsluha je mizerná.

Pokračujeme tedy po naší značce na zalesněný kopec nad městem, kde hodláme spát. Cestou zcela bez povšimnutí míjíme rodný domek Klementa Gottwalda ... totiž Aloise Jiráska:-) Vzhledem k tomu, že tentokrát jsme vybaveni mým světlem z kola, nezvládáme značku po cestě ani ztratit. Nahoře se tedy ubytováváme v lese - já s Klokanem ještě večeříme luncheon meat, Nádobí uléhá hned ... asi aby ještě mělo sílu na manželské povinnosti:-)


Čtvrtek 8.5.2003

Ráno vstává první Nádobí a vaří snídani. Po snídani balíme a vyrážíme dále po červené kus za Vysokou Srbskou a odtud po cestě přímo do Machova - není problém to trefit, mají tu i jakýsi rozcestníček. V Machově se pak snažíme objevit funkční hospodu ... ale neúspěšně - oblíbená hospoda s Krakonošem otevírá až v 17:00 a strašný podnik s Budvarem je také zavřený.

Pokračujeme tedy do Machovské Lhoty, kde nás hned na kraji láká cedule první hospody. Hospoda, zdálky vypadající jako kravín, se honosí cedulí hradeckého Lva, ale točí náchodského Primátora. Je tu celkem příjemně, zaujme nás hlavně nabízená strava: smažený řízek se zelím a s knedlíkem... Nicméně nakonec si dáváme jen polévky a po doplnění tekutin vyrážíme směr hraniční přechod. Cestou potkáváme ještě druhou lhoteckou hospodu, která je kupodivu taky otevřená a nabízí pro změnu Primátora.

Na přechodu je jen jeden otrávený polský celník, který nás po prohlídce pasů pouští. A tak někdy kolem 14:00 vnikáme do Polska. Vyrážíme po značce nahoru na Błędné skały, Zgarbík s tím má trochu problémy ... dal si v hospodě 2 černé Primátory a je to na něm vidět. Co je nejhorší, do kopce se mu nechce. Klokan pro změnu chcípe jako obvykle, takže se do kopce táhneme jako sopel. Značku tady nedávno přeznačili, už to nebere přímo nahoru, ale klikatí se tu až hrůza. Nahoře pak zjišťujeme, že do Błędných skał se platí vstupné - 5 złotých normální a 2 złoté studentské. Nemaje polskou koženou měnu, nezbývá nám, než přistoupit na kurs požadovaný prodavačem lístků: 1 złotý = 10 Kč. Stejně nevíme, jaký je aktuální kurs...

Zjišťujeme, že Błędné skały jsou v podstatě skalní bludiště s uzoučkými průchody mezi asi 8 m vysokými skálami. Je to tu opravdu hezké, nicméně průchod s batohy není nejsnazší... Na druhém konci skal ještě vyhlížíme z vyhlídky - počasí je nádherné, viditelnost celkem slušná. Błędné skały obcházíme zpět k našemu vstupu a odtud to bereme po červené přes Skalniak dál k východu. Chceme tu někde spát ale podmínky zde nejsou zrovna ideální, takže ještě vylézáme na Fort Karola, což by měl být 200 let starý zbytek pevnosti ale opravdu na to nevypadá - vypadá spíš jako nevýrazný zbytek nějakého skalního hrádku. Odtud se sesypeme dolů do místa zvaného Lisia Przeł., což briskně překládáme do češtiny jako Lysá Prdel.

Ještě kousek směrem k Białým skałám a pak podél potoka dolů až pod zelenou značku a tam se zašíváme do bažinatého lesa. Přeci jen nevíme, jaký mají Poláci vztah k čundrákům. Vaříme večeři a posléze svařák, pak ještě chvíli kecáme u ohně, Klokan je na nás ošklivý a nechce nám zahrát na kytaru, takže jdeme spát.

V průběhu noci přichází bouřka - my stavíme tropiko, Nádobí přes sebe jen hází plachtu. Naštěstí nám bouřka dala vědět dost dopředu, a tak to i svým hlemýždím tempem stíháme postavit.


Pátek 9.5.2003

Ráno nás budí opět slunce, ale oproti včerejšku je chladněji. Nádobí se jeho lenost se stavbou přístřešku nevyplatila, a tak suší spacáky a rifle... Kolektivně (s vyjímkou zmlsaného Zgarbíka) dojídáme trapný zbytek večeře. Kvůli obavám z kouře (přeci jen, pršelo dost) si netroufáme rozdělat oheň, a tak jako hlavní chod vaříme hráškovou polévku zahuštěnou předvařenými fazolemi na mém starém lihovém vařiči. Ne, že by mu to šlo rychle, ale nakonec se přeci jen dočkáme... Po snídani balíme, jako chuťovku si dáváme ryngle v rumu a vyrážíme.

Vracíme se zpět na žlutou značku a po ní přicházíme do Białých skał - je to nevelká skupina celkem vysokých pískovcových skal. My mladší je prolézáme, důchodce Miska na nás čeká dole. Pak pokračujeme dále směr Skałné grzyby. Cestou si ještě odskočíme po zelené (která jde z větší části po jakési dlouhé a široké kladině z prken postavené nad podmáčeným terénem) na Skały Puchacza, ze kterých je místy i trochu výhled. Cestou ke Skałným grzybům potkáváme ještě jakousi dřevěnou cestou přes podmáčenou zem i se zábradlím, Poláci zjevně neměli kam strčit peníze. Na této strašné stavbě potkáváme skupinu Poláků, z jejichž rozhovoru se snažíme rozšířit si slovní zásobu - dostáváme se k tam složitým výrazům jako kaktus pochodówy s jagodami ... a zbytek už jsem radši zapomněl.

Skałné grzyby začínají opravdu pěknými zkamenělými houbičkami, byť relativně malými - necelé 2 m. Dále jsou pak skály větší, ale už přiliš jako hříbky (ani jako ty atomové) nevypadají. Na konci Grzybů, na rozcestí zvaném Rogacz obědváme. Měla by tu být na nějaké skále kamenná kaplička, ale přímo na rozcestí není, šipka k ní taky nikde, takže na ni kašleme a nehledáme ji. Po červené obcházíme Skałné grzyby od jihu a míříme směrem na Szczeliniec Włk. Cestou dobíráme v jednom malém potůčku vodu a o kus dál, někde za rozcestím se zelenou lezeme na kopec, abychom se tam uložili.

Tentokrát již stavíme stavby hned, pak vaříme večeři a Klokan nám i vyjímečně něco zahraje na kytaru, byť k tomu má blbé kecy.


Sobota 10.5.2003

Ráno vstává jako první pro změnu Nádobí. Obzvlášť Těžký Zgarb našel v lese v noci docela pěknou věc, takže si ji Michal dává do batohu, doufajíc, že celníci nebudou moc otravní. Ač přes noc pršelo, rozdělávají oheň a vaří nám k snídani rýži s bůh-ví-čím. Je jí kapku hodně, takže ji nezvládáme sníst a neseme si ji s sebou na svačinu, což se velmi nelíbí nechutně zmlsanému Obzvlášť Těžkému Zgarbu.

Mokrým lesem se vracíme dolů na červenou značku. Z rozcestí u Wodospadů Pośny se drápeme po modré nahoru na Szczeliniec Włk., což je opravdu hezký skalnatý kopec. Cestu nám zpříjemňuje pohled na opravdu esteticky uložené plastové trubky vedoucí z onoho kopce dolů. Nahoře u Schroniska (chata) se pak rozkládáme na lavičkách, vyhlížíme z vyhlídky (ne že by toho bylo moc vidět) a posléze se domlouváme, že do placeného skalního labyrintu půjdu nejdříve já s Klokanem, a až pak Nádobí, abychom se nemuseli tahat s batohy.

Vstupné je stejné jako na Błędných skałách, opět platíme ve stejném kursu českou měnou. Prohlídková trasa je pěkná, místy se motá hlubokými průrvami s ještě slušnými zbytky sněhu, místy leze po vyhlídkách, občas se najde i nějaký ten užší průchod a dokonce jedna lávka přes jezírko s nádherně hnědou vodou. Na opačné straně kopce než je Schronisko potkáváme kontrolu lístků a domníváme se, že trasa se obloukem vrátí zpět ke Schronisku. Chyba. Trasa leze dolů až k přístupové cestě od Karlówa. Takže nám nezbývá, než to nahoru vylézt z větší části znova. Klokana nechávám vzadu a spěchám napřed, aby mohlo Nádobí vyrazit a dlouho jsme na ně nečekali. Cestou se docela zahřívám, Nádobí se dost diví, proč nemám ani tričko, když není nejtepleji. Nádobí tedy vyráží, my s Klokanem dojídáme zbytky rýže, nedáváme si ve Schronisku ani polské pivo za 5 złotých, narozdíl od Nádobí a v průběhu čekání zjišťuji, že kurs je asi 7,3 Kč za 1 złotý, takže nás Poláci ani tak moc neokrádají. Nádobí doráží po více než hodině a Obzvlášť Těžký Zgarb na Poláky pěkně nadává...

Z kopce se kutálíme po žluté do Pasterky, zde se snažíme ochutnat polské pivo bez vysokohorské přirážky, ale neúspěšně - mají jen "butylkowe". O kousek dále obědváme a pak se po zelené sypeme z kopce k hraničnímu přechodu, kde tentokrát není vůbec nikdo. Kousek za ním se zastavujeme u mlýnského kola na drobném potůčku, které Miska úspěšně vyřazuje z provozu. Hospody v Machovské Lhotě míjíme, jdeme totiž do Machova na Krakonoše. Tam jsme o chvíli později pak silně znechuceni, když zjišťujeme, že ona hospoda i v sobotu otvírá až v 17:00 (nepočítaje dopolední provoz 10 - 12), což je až za hodinu. Jdeme tedy do druhé hospody na Budvar, cestou si pohráváme s tenisákem. Zmíněný Budvar je opravdu strašný, Miska tvrdí, že je horší než to polské pivo. Takže po 1 pivu putujeme zpět na Krakonoše. Cestou se nám tenisák snaží ukrást místní děti.

Krakonoš je opravdu řádově lepší a v hospodě běží televize, kde právě úspěšně prohráváme v hokeji se Slovákama. Pivo prokládáme i místní specialitou zvanou "Pavlišov" - tedy oním smaženým řízkem se zelím a knedlíkem. Relativně brzo pak lokál opouštíme, neboť nechceme skončit ožralí pod stolem. Jdeme se uložit na kopeček nad Machovem směrem na Řeřišný, odkud chce Nádobí jít brzo ráno na vlak, zatímco já s Klokanem chceme ještě projít po modré do Police nad Metují a vracet se až odtamtud.

Nahoře stavíme příbytky a chvíli ještě zpíváme povětšinou oplzlé písně z počátku za doprovodu kytary. Pak jdeme spát.


Neděle 11.1.2003

V noci přichází solidní slejvák. A lije bez přestání, vytrvale až do rána. Celkem brzo ráno Nádobí balí - ubytovali se v dolíku, takže jsou solidně mokří. Domnívajíce se, že souložíme opravdu pořád, pokusí se nás pak opustit bez rozloučení. Nicméně nezdaří se jim to, my o nich víme:-)

Zatímco tedy Nádobí směřuje k železniční stanici Police nad Metují, my čekáme, až přestane pršet. Asi v 10:00 to vzdáváme, snídáme rybičky, balíme a vyrážíme. Déšť už přece jen trochu zeslábl, ale lije pořád slušně. Proto míříme stejně jako Nádobí na nejbližší nádraží. Bereme to přes Machov a Bezděkov nad Metují, kde mají zavřenou hospodu až ke křižovatce Na Mýtě. Zde se rozhodujeme, že nebudeme čekat na vlak ve 14:46, ale že pojedeme dříve autobusem, neboť Klokan chce být brzy doma.

Na rozcestí je hotel a pohostinství (ač kolem dokola nikde ani barák - tedy s vyjímkou asi 3 domů u zmíněného nádraží, z nichž jeden je také hospoda - a se zajímavou otevírací dobou Po - Čt 8 - 16, Pá 8 - 13), míříme tedy do pohostinství. Jsme tam vpuštěni, ač má otvírat až o 3/4 hodiny později. Dáváme si Primátora a slušnou gulášovou polévku, obsluha je příjemná a pivo slušné natočené. Po drobném zmatkování kvůli špatně přečtenému jízdnímu řádu, nakonec odjíždíme zhruba ve 13:30 autobusem do Pardubic. Před tím se samozřejmě ještě neopomeneme podívat na Metuji, byla by slušně sjízdná, jen jsou tam různé otravné větve.

V Pardubicích má expres do Prahy samozřejmě zpoždění, takže Klokanovi vlak v 17:17 ujíždí. Jdeme se tudíž podívat na Florenc, zda by se nenašel autobus, který by Klokana hodil do Hořesedel dříve, než poslední vlak do Chrášťan. Na Florenci se pak loučíme i my, neboť Klokanovi se kupodivu podaří ukecat řidiče jednoho dálkaře do Karlových Varů, takže platí jen do Řevničova a vysazena je až v Hořesedlích...



Zpět na hlavní stránku cancáku.
Vytvořeno 16.5.2003