Vánoční čundr Kokořínskem 19. - 21.12.2003

Sepsal: Jóžin

Zde najdete příslušné zvadlo.



Pátek 19.12.2003

Tak jako obvykle, když jedeme na Kokořínsko, nikdo se k nám nepřidal. Všichni byli moc líní nebo se nemohli odtrhnout od požírání cukroví... Takže se scházím něco před 16:30 na NádrHolu jen se svým věrným Klokanem, který se tu zažraně učí toxikologii. Já ještě běžím pro chleba a pak už míříme celkem volným autobusem do Mělníka. Autobus samozřejmě dojíždí s mírným zpožděním, ale my máme naštěstí dost času. Přecházíme na vlakové nádraží a nasedáme do vlaku směr Mladá Boleslav.

Vystupujeme jako obvykle ve Mšeně a míříme do Obecníku. Podkováň od minula zdražil o korunu na 10 Kč ... ale je stále výborný. To se bohužel už nedá říci o zdejších hotových jídlech - ta jsou sotva průměrná. Škoda. Po pár pivech (či v Klokanově případě míchaných drincích) hospodu opouštíme a vyrážíme známou cestou k převisům poblíž Boudecké rokle. Tentokrát zastavujeme až v tom druhém, v prvním nám to minule připadalo skopce. Bohužel, zde to trpí stejným problémem a ještě je sem vidět z protilehlé hrany skal ... asi je lépe spát v tom prvním.


Sobota 20.12.2003

Vstávám ještě před devátou, rozdělávám oheň a vařím snídani, zatímco lemra Klokan drze spí. Díky dokonalým smyslům stepního zvířete se ale zvládá těsně před dokončením snídaně vzbudit. Po snídani vaříme ještě skořicový grog, balíme a vyrážíme.

Je mírně nad nulou, a tak to narozdíl od minula ani pořádně neklouže. Z rozcestí ve Vojtěchově míříme po modré Planým dolem a pak po zelené údolím Žebrák do Dobřeně. Asi v polovině Žebráku vylézáme doleva nahoru, protože si myslíme, že by tam mohl být převis. Ale není, nacházíme jen hezkou cestičku přímo podél skal ... ale nechce se nám na ni tahat s batohama, a tak do Dobřeně pokračujeme po značce.

Hospoda v Dobřeni má nepříjemnou otvírací dobu - každý den až od 18:00. Honosí se cedulí Radegastu ... ale nevím, zda jí to mám věřit. Zajímavé je, že v okolí 50 m od hospody jsou 3 šipky na pohostinská zařízení v okolních vesnicích. Dáváme si oběd na lavičce před místním obchodem (ten má ještě zvhlejší otvírací dobu) a jako chuťovku na závěr Klokanovy švestky v rumu. Pak zmrzlí vyrážíme po značce dál - Střezivojickým dolem směrem na Dolní - Horní Vidim. Skály tu v podstatě nejsou, muselo by se vylézt někam nahoru na kopec.

Dolní Vidim je díra ... fůra domů, ale jinak nikde nic. Míříme proto nahoru do Horní, kde má být hospoda. Ta tu skutečně je, ale mají tu jen Gambrinus a tak odporný Prazdroj, že jsem ho skoro ani nedopil. Po jednom tedy urychleně odcházíme - sypeme se zpět dolů do Dolní Vidimi k rozcestníku a odtud po žluté na severozápad. Protože se již začíná stmívat, u prvních skalek odhazujeme batohy a snažíme se najít něco na spaní. Marně. Přecházíme tedy kopec do dalšího údolí a nedaleko rozcestníku "Pod Vršinou" znovu odhazujeme batohy a vyrážíme hledat po okolních dosti vysokých kopečcích.

Klokan naštěstí jednu nouzovku nachází, ale není tam skoro místo na oheň, takže spacáky vyndaváme až opravdu těsně před spaním. Na kraji srázu do údolí tedy rozděláváme oheň a vaříme večeři a grog. Zatímco já běhám s baterkou po okolí a sháním dřevo, Klokan chvíli hraje na kytaru. Možná kolem desáté těsně vedle dohasínajících zbytků ohně rozkládáme spacáky a usínáme.


Neděle 21.1.2003

Vstáváme obdobně jako včera. Nemaje už žádnou přílohu, ohříváme Klokanův guláš z Žižkových uší. Poživatelného masa je v něm opravdu poskrovnu. Z posledních zbytků rumu vaříme grog, balíme a vyrážíme směr Dubá.

Cestou do Osinalic potkáváme déšť hlášený na včerejšek. Osinalicemi procházíme bez zastavení - je to nekulturní díra ... ale Hejkal by si tu užil, mají tu přebytky koní. Ve vsi Nedvězí se na chvíli zastavujeme u kapličky s betlémem, a pak stále po žluté pokračujeme po silnici do Dražejova. Odtud nás značka vede Pramenným dolem, kde kousek za rozcestníkem potkáváme opravdu hezký převis ... bohužel dost na ráně.

Nad Rozprechticemi pácháme společně foto. A do Dubé je to už jen kousek po silnici. Na kraji Dubé míjíme otevřený bar s Březňákem a míříme na náměstí. Ne všechny zdejší hodpody jsou zaprodané Gambrinusu, takže můžeme v klidu usednout v zelené hospodě nad Březňákem. Dvanáctka je kapku moc nabublaná, ale desítka je slušná. Stejně tak i místní utopenci. Po necelé hodině v hospodě vyrážíme na autobus v 15:15 směr Praha ... a máme to tak tak. Cestou do Prahy autobus samozřejmě zvládá nabrat zpoždění...



Zpět na hlavní stránku cancáku.
Vytvořeno 28.12.2003