Druhá výprava do štol Ameriky 19. - 21.3.2004

Sepsal: Jóžin

Zde najdete příslušné zvadlo.

Pátek 19.3.2004

Něco před 17:30 se scházím na pražském hlavním nádraží ve vlaku směr Beroun s Petrem z Chrudimi. Klokan se k nám nepřidává - je prolezlý všemi možnými i nemožnými chorobami, a tak se válí na koleji. Na Smíchově přistupuje Petrova samice zvaná Šáša a taky Marek s Markétou. Tito dva exemplářové nás ovšem hodlají již v sobotu opustit, neboť po Markétě touží její diplomka ... a Marek se bojí zůstat nám na pospas.

Ačkoli máme lístky do Karlštejna, ve vlaku řešíme, zda nevystoupit v Černošicích, jít na pivo, a pak pokračovat dalším vlakem ... neboť v Karlštejně není rozumná hospoda. Tento nápad ovšem především díky ženské části osazenstva neprojde. Rozhodujeme se ale vystoupit v Řevnicích a pak to k Malé Americe dojít pěšky. Ovšem v Řevnicích to nějak nestíháme, takže vlak opouštíme až v Zadní Třebáni.

Místní nádražní hospoda se venku na ceduli chlubí čtyřmi druhy piva - leč ve skutečnosti nabízí jen plzeňskou sračku Gambrhnus. Míříme tedy přes most do vesnice a zde objevujeme celkem hezkou hospodu, která navíc ke Gambrhnusu nabízí i Prazdroj a černý Staropramen. Zastavujeme se tedy na dvě pivka, a pak již pokračujeme potmě přes kopec po žluté značce na Karlštejn. V okolí "hradu" potkáváme řadu hospod, ale kupodivu všechny zavřené:-)

Pokračujeme po červené k Dubu sedmi bratří a pak po různých cestách až na Malou Ameriku. Kupodivu to zvládáme bez bloudění. Na kraji Malé Ameriky pořvává u ohně banda nějakých chuligánů, my tedy raději míříme do Pusťáku. Ten nacházíme také celkem bez problémů, ale protože v něm má někdo oheň, jdeme spát do lesa směrem k Jižnímu kříži. Žádné stavby proti dešti nestavíme. Ostatně většina z nás ani nemá z čeho, počítali jsme s Pusťákem.

U Petra s Šášou pak pořádeme piknik s mým pětilitrovým soudkem naplněným jihlavským Ježkem. Ačkoliv nás Šáša ignoruje a klidně si spí, zvládáme soudek vyprázdnit slabě před půlnocí. Shodujeme se, že v soudku jedno až dvě piva chyběla, v Jihlavě jsou podvodníci.

V noci naštěstí neprší.


Sobota 20.3.2004

Ráno se budím nechutně brzo a po nějaké době vyháním ze spacáků i ostatní. Sbalit se zvládneme tak akorát včas, neboť přichází drobná přeháňka. Vzhledem k silnému větru si netroufáme rozdělat oheň nahoře, a tak házíme nějaké dřevo do Jižního kříže s tím, že až tam chodbou dojdeme, uvaříme si tam snídani. Nad slezem do Pusťáku uvazujeme lano a i s batohy lezeme dolů.

Od dvou čundráků, kteří tu spali se dozvídáme, že Diabásová štola je ve směru k hlavní štole uzavřena poměrně kvalitním zátarasem, o čemž se po chvíli sami přesvědčujeme. Zátaras sestává z betonové podezdívky a železných tyčí o průměru cca 2 cm různě provařených dohromady. Bez autogenu v podstatě nezničitelný. Dojít se dá tedy bohužel jen do Jižního kříže ... ale i to některým jedincům nedělá dobře ... ono se Markétě ostatně nechtělo lézt ani dolů do Pusťáku.

V Jižním kříži si vaříme k snídani těstoviny s fazolemi a klobásou. Pak se odebíráme zase chodbou zpět do Pusťáku, kde se dozvídáme další zprávu: zavařený je i vlez ze Supího lomu a všechny vchody od Azurového jezera. Jdeme se tedy podívat k Šamoťáku, zda Zával specialistů není průchozí, ona dvojice se k nám přidává. Šamoťák nacházíme celkem snadno, leč slez dolů vypadá nehezky ... a bez lana je to sebevražda. My však lano máme, a tak Petr odvážně vniká do lomu ... a zjišťuje, že Zával specialistů bohužel průchozí není:-(

Poslední možností zůstává tedy Stezka smrti, míříme tedy na Malou Ameriku. Je zde lidu jako o pouti, bohužel jsou to samí turisté. Zjišťujeme, že RD Mořina si daly opravdu tu práci a zavařily i Andělské schody a dostupnější okna Malé galerie, takže jediným průchozím vlezem zůstávají dvě či tři velká okna Malé Galerie, která jsou ovšem dostupná pouze slaněním (a možná i horolezením z ostrůvku). Opouštíme tedy naši společnost z Pusťáku, která tvrdí něco o tom, že o autogenu silně uvažuje ... a jdeme prolézt alespoň zbytky štol druhého patra.

Cestou k Modlitebně Petr s Šášou prolézají horní část Arnovy štoly. Štola je samozřejmě zavalená a je v ní prý dost různého bordelu. Modlitebnu nám bohužel obsadila strašlivá banda malých skautů, takže se jdeme raději na chvíli podívat na dno Podkovy ... není zde nic k vidění, nelze ani odhadnout, kde ústila Podkovácká štola. Po odchodu posledního skauta prolézáme za pomoci lucerny od Klokana, se kterou se celou dobu táhnu, průchozí část Kamenské štoly i s odbočkama - skauty ale bohužel znovu potkáváme v Liščím lomu. V Kamenské štole je jako obvykle k vidění pár netopýrů, jinak nic. Marek je tak deprimován z představy, že si neproleze žádný zával, že se snaží vlastní lebkou rozmlátit strop chodby. Strop kupodivu vydržel, zato Marek získal rudý přeliv.

Z Modlitebny jdeme po povrchu ke Kamensku a slézáme Malým Kamenskem dolů do štoly, po prohlídce všech kousků štol, do kterých se dalo dostat, a lomu Kamensko se vyrážíme zabahnit do jeskyně Amerika I. Překonává se i Markéta a vlézá tam úzkým bahnitým vchodem s námi ... ale asi nemá ráda bahno, a tak nás po chvíli opouští. Šáša proniká až za "bahnitý jícen" ... a pěkně se přitom zabahní. Já ji nakonec následuju a dostáváme se až na konec jeskyně - je o dost delší než jsme si minule mysleli. Cestou zpět se Šáša ještě objímá s hromadou bahna ... a pak už lezeme ven, kde se všichni (mimo Markéty, která nám zdrhla) obalení bahnem fotíme. Pak se neúspěšně pokoušíme odbahnit....

Protože Markéta s Markem touží uzřít i Velkou Ameriku, vracíme se k Malé a po značce pak kolem Mexika (kde dáváme svačinku) míříme k Velké Americe. Dolů nelezeme, je dost mokro. Lom obcházíme od jihu, u silnice pak potkáváme zavřený stánek, fungující parkoviště a policajty (v autě). Po chvíli Markéta odtáhne Marka směrem ke Karlštejnu a my zbylí obcházíme Ameriku od severu a vracíme se do Liščího lomu, kde hodláme přenocovat.

Rozděláváme oheň, vaříme k večeři jakousi polévku a žvaníme. Petr s Šášou se ukládají na kraji lomu u štoly, hnusně tam ale protahuje z Želvy, takže já přespávám raději v Liščí štole. (Kdyby tam chtělo spát více lidu, tak je tam poměrně hrbolato...)


Neděle 21.3.2004

Ráno vstávám kupodivu zase jako první, rozděláváme oheň, vaříme snídani a uvažujeme, že čundr zakončíme pochodem do Černošic, protože je tam pěkná hospoda. Nicméně začíná pršet, takže plány přehodnocujeme a poté, co déšť poleví, vyrážíme směrem na Srbsko.

Cestou prohlížíme Soví lom, ale zpočátku dolů nelezeme, cesta do hlavní štoly by tam měla být zavalená. Zastavujeme o kus dál u Supího lomu, shora koukáme na zamřížovaný vlez do štoly ... a já si ho lezu (s lanem) prohlédnout zblízka. Mříže jsou kvalitní, drží pevně ... ale není jich zase tolik, kdybychom sobotu strávili s pilkama na železo v Supím lomu, v neděli bychom mohli prolézat štoly. Pro jistotu se ještě vracíme k Sovímu lomu a já lezu po laně dolů - zával do Velikonoční štoly se, bohužel, nikdo prohrabat nepokusil. Jinak je dole docela pěkné spací doupě.

Pod vedením Petra s Šášou trefujeme bez bloudění Bubovické vodopády, cesou uvažujeme o akci Kájínkův memoriál. U vodopádů potkáváme rodinku turistů, od kterých se dozvídáme, že je to zde jako ve Slovenském ráji:-) Do Srbska dorážíme něco před polednem - a zjišťujeme, že se všechny zdejší hospody zvrhly a točí Gambrhnus. Přesunujeme se tedy na nádraží, kde po drobných zmatcích ohledně času odjezdu nasedáme do vlaku, který opouštíme v Černošicích.

V jediné správné černošické hospodě nejde elektřina. Přesto ale točí Platana (který postupem času přestává být chlazeným) ... a k jídlu nabízí slušnou slepici na paprice. Asi po hodině a půl se zvedáme a odjíždíme vlakem do Prahy, kde se rozcházíme. Petr s Šášou se jdou ještě válet na Petřín:-)



Zpět na hlavní stránku cancáku.
Vytvořeno 31.3. - 4.4.2004