Blíževedlský soukromý čundr 5. - 7.2.2004

Sepsal: Jóžin


Především kvůli zájmu Markéty a Marka se v tomto termínu měla uskutečnit druhá výprava do štol Ameriky (zvadlo), nicméně Markovi z pochybných studijních důvodů posléze termín vyhovovat přestal. A, jak už je zvykem, nikdo další, kdo by s námi jel, se nenašel ... a sám s Klokanem do Ameriky nepojedu (mohl by mě tam beze svědků sežrat).
Protože ovšem vačnatec touží v pondělí 9.2.2004 dělat zkoušku z chemie, posouváme čundr raději o den dříve, protože v neděli by už s Klokanem nebylo k vydržení. Vyrážíme tedy po letech zase jednou do Blíževedel...


Čtvrtek 5.2.2004

Na železniční zastávku v Holešovicích tentokrát zvládám dorazit včas a beze spěchu. Celkem mě však udiví, že tu nikde nevidím Klokana. Jsa si vědom toho, že i toto zvíře občas chodí na poslední chvíli, nepodléhám panice, nezdržuji ho zbytečnými telefonáty a čekám. Nicméně vlak doráží dříve než Klokan, takže nasedám a sháním zvíře telefonem. Dozvídám se, že sabotér Klokan si navzdory podaným instrukcím myslel, že vlak jede o půl hodiny později, a tudíž ještě trčí v metru.

Takže vystupuji v Kralupech a nechávám si ujet vlak, kterým bych byl v Blíževedlích něco po 18:00. Čekání na zvíře si krátím obhlídkou Kralup - všude, kam mé oko dohlédne, vládnou Krušovice. Když Klokan konečně přijíždí, pokračuju s ním vlakem do Roudnice, kde ovšem již do dalšího vlaku nenastupujeme, protože mě upoutá cedule Samsona přede dveřmi nádražní hospody. A protože ho tu opravdu točí (pravda mají tu i plzeňské sračky), čekáme na rychlík tady, místo abychom dojeli do nekulturních Lovosic, kde mají jen ony zmíněné patoky z Plzně.

Roudnická hospoda je příjemná, Samsona mají i v tmavém provedení, ale jsa najedeni, odoláváme nabídce zdejší levné stravy. Posléze zmíněným rychlíkem odjíždíme do Lovosic, zde přesedáme do motoráku směr Česká Lípa ... a něco před 21:00 jsme v Blíževedlích. Jdeme rovnou do naší spací jeskyně, nemíříme ani do jedné z místních hospod, ač ta, kolem která procházíme, se nás snaží nalákat cedulí Zlatopramene. Na cestu nám svítí měsíc v úplňku, takže do jeskyně trefíme bez problémů i bez baterky. A to navzdory vykázeným mladým stromkům na značce pod jeskyní.

Protože je ještě celkem brzo, rozděláváme oheň a vaříme si k večeři puding dochucený rumem. Nedlouho po večeři se ukládáme ke spánku.


Pátek 6.2.2004

K snídani vaříme těstoviny s lečem, balíme a kolem jedenácté vyrážíme. Na místě ještě sbíráme různý bordel po předchozích návštěvnících jeskyně - s tím, že ho později vyhodíme v Blíževedlích, a jdeme na Hřídelík. Tam něco fotím a zaznamenáváme polohu do GPSky, pod hradem opět sbíráme nějaký bordel (ne, nejsme popeláři) a pak vyrážíme přes Blíževedly (kde se toho bordelu zbavujeme) a Stranné na Ronov. Je sice výrazně nad nulou a povětšinou slunečno, ale fouká dosti nepříjemný vítr.

Značka na Ronov byla přeznačena, nicméně po zkušenostech z minula se jí tvrdohlavě držíme. Kus za okrajem lesa odkládáme batohy a na hrad kroužíme již nalehko. Značka si ještě před tím, než začne pořádně stoupat, udělá kolem hradu širokou kličku, čímž zvládá trasu nablížit alespoň o 2 km. Nahoře fouká dle očekávání ještě více než dole ... Zjišťujeme, že hrad byl v nedávné době v podstatě vyčištěn od náletové vegetace ... ale to je asi jediná změna od minulých let. Opět fotím a ukládám polohu a pak míříme rychle dolů, ten vítr je fakt nechutný.

Cestou dolů si to samozřejmě snažíme zkrátit ... ale tentokrát (kupodivu narozdíl od Klokana) mám s orientací kapku problémy, takže nakonec máme trasu skoro stejně dlouhou jako značka. S batohy se vracíme do Stranného, kde si před mapou dáváme oběd. Pak vyrážíme podle mapy směrem na Skalku. Mapa ale samozřejmě neodpovídá, takže se i přes jisté pokusy o korekci směru vynořujeme na kraji louky nedaleko Hvězdy. Přehodnocujeme tedy plány, odbočujeme do Hvězdy doplnit vodu a pak míříme směrem k Orionu.

Cestou zkoušíme najít i něco jiného ... ale neúspěšně. Nakonec končíme na Orionu, neboť na Tisícák bychom došli už za tmy. Na Orionu je stále úchylně uklizeno, ještě je nepřešla hrabací mánie. K večeři vaříme čočku a smažíme do ní i cibulku - v průběhu vaření zvládáme v podstatě vypít jablečné víno, původně určené ke svaření. Po večeři nakonec Klokan chvíli něco hraje na kytaru, ikdyž se mu do toho (jako obvykle) moc nechce.


Sobota 7.2.2004

Ráno vstávám jako obvykle první a vyrážím na dřevo, zatímco líné zvíře se ještě valí. K snídani vaříme zbytky těstovin, balíme, hrabeme a něco po jedenácté vyrážíme. Jdeme údolíčkem dolů podle mapy Dlouhým dolem směrem na Dolní Heřmánky a tentokrát orientaci vyjímečně zvládáme. Cestou potkáváme po levé straně studánku.

Z Heřmánek pokračujeme po silnici směrem na Dřevčice, před kterými děláme kvůli Klokanovi fotící pauzu. Počasí je dnes výrazně proměnlivé. Ve Dřevčících se marně pokoušíme dostat do zdejší hospody, která sice točí Zajíce Březňáka, ale neobtěžuje se uvádět otvírací dobu. Rozbahněnou cestu k Chudému hrádku zpestřuji jenom já pokusem o zapadnutí do bahna. Začátek cesty údolím je dosti vypečený - několikrát se "překračuje" potok, potmě cestou z hospody by to bylo velmi výživné. Žádné převisy po cestě nepotkáváme.

Baráček pod Chudým hrádkem zřejmě slouží jako chata. Naproti němu je ve skále vytesná místnost, ve které by se dalo spát. My v ní však jen odkládáme batohy a vyrážíme na hrad bez zátěže. Značku na Chudý hrádek pro změnu přeznačili - zde je to ovšem vyjímečně spíše ku prospěchu věci. Uvnitř "paláce" potkáváme bandu postarším trempů, kteří se tu hřejí u ohně. Spali v západním hradním sklepu, který je vyčištěn a vystlán listím. Východní hradní sklep je taktéž použitelný ke spaní, ale listí v něm není - tedy kromě toho, které tam naházel vačnatec. Vyklizení sklepů se zdá býti jedinou změnou, hrad se bohužel nikdo opravovat nepokouší.

Jelikož je hnusná tma, fotím na hradě jen jediný snímek. Navíc po chvíli začíná pršet, takže se raději vracíme k batohům a míříme do Holan do hospody. Hospoda "Na Rynku" se zaprodala Budvaru, ale ve spodní hospodě u silnice směrem na Zahrádky točí dvanáctku Březňáka (a desítku Gamrhnus). Dáváme si jedno pivko ... a pak už musíme jít, protože nám asi za hodinu jede ze Zahrádek vlak. Bereme to po silnici (je to kratší), na rozcestí v Zahrádkách míjíme jakousi hospodu, která se ovšem čepovaným pivem nechlubí. Cestou k nádraží se ještě zvládáme na jedné ceduli dočíst, že místní zámek před nedávnem vyhořel.

Na koupení lístku je času dost ... a po jednom přestupu a zhruba dvou hodinách času jsme na NádrHolu, kde se rozcházíme...



Zpět na hlavní stránku cancáku.
Vytvořeno 10.2.2004