Výprava do Hřenských pískovců 19. - 21.11.2004

Sepsal: Jóžin

Zvadlo na tuto akci vzniklo jen pár dní předem. Navzdory tomu to vypadalo, že s námi pojede nejdříve Láďa, a pak Fastred. Oba si to nakonec rozmysleli, protože to jsou simulanti - zalekli se meteorologických smyšlenek o hnusném počasí a dešti.

Pátek 19.11.2004

V pátek jsem poslední den coby zaměstnanec v centrále Logosu, takže můžu jet na nádraží přímo z práce s batohem. Sraz máme v Holešovicích, odkud chceme jet v 17:24 ECčkem do Děčína a odtud pak autobusem do Hřenska. V nevelkém předstihu před odjezdem se zastavuji ve večerce na Ortenově náměstí pro chleba a luncheon meat ... a do toho mi volá Klokan, že náš vlak má 200 minut zpoždění a co tedy budeme dělat...

Ze své chabé paměti vylovuji informaci, že kolem 17:30 jede z hlavního vlak, kterým se lze ještě dnes dostat do Brtníků a odesílám Klokana na hlavák, zatímco já se pokouším dostat do Vysočan, kde bych ho snad mohl stihnout. Tramvaje jedou samozřejmě blbě a zcela ignorují jízdní řád, v důsledku čehož mám pak na překonaní vzdálenosti poliklinika Vysočany -> nádraží Vysočany asi 4 minuty. Provozuji velmi příjemný běh v kanadách s batohem, ale vlak má naštěstí zpoždění (asi 5 minut, nikoliv 200), takže ho stíhám...

Po přestupu v Boleslavi a v Rumburku vystupujeme asi 21:20 v Brtníkách. Kupodivu jsme tentokrát jediní trempové, kteří tu vylezli. A přitom je tu krásných asi 8 centimetrů sněhu.

Říkám si, že by možná nebylo špatné si dát před odchodem z civilizace ještě nějakého zajíce Březňáka, ale obě místní hospody nabízí pouze plzeňské rychlosplašky, a tak míříme pod převis žíznivi. U rozcestníku chvíli váháme, pod kterým převisem strávíme nadcházející noc, nakonec ale vítězí Velký pruský tábor - je celkem blízko a ochranáři by teď nemuseli otravovat - ve sněhu se na motorce jezdí blbě.

Cesta pod převis není nijak zajímavá, jen přímo nad Brtníkama jako obvykle ztrácíme značku... Pod převisem potkáváme mladého astronoma z petřínské hvězdárny. Je docela sympatický, říká si Mix a slouží každé úterý. Opékáme s ním jeho špekáčky a proléváme je naším domácím vínem a posléze (kupovaným) rumem... V noci dorazí nějací 3? uchyláci se dvěma psy, kteří se snaží postarat o to, abychom se nevyspali.


Sobota 20.11.2004

Ráno vstáváme a rozděláváme oheň. Mezitím Mix balí a vyráží, uchyláci si vaří nějakou zvrhlost na svých vařičích a mizí taky. My po snídani a sbalení rovněž odcházíme, do dvanácté hodiny však již mnoho času nezbývá.

Nejdříve se jdeme podívat na Brtnický hrádek. Je kapku zapadlý sněhem, stále vytrvale sněží. Cesta na hrad se velmi líbí Klokanovi, který si ve čtvrtek zdemoloval palec předstírajíc, že hraje volejbal ... a tak se nemůže moc ošahávat se zábradlím. Z hradu míříme k Turistickému mostu a odtud po chvilce váhání vyrážíme k Hadímu prameni. Cestou k hranici potkáváme fůry Němců a dokonce jednoho zvrhlíka na kole. Stále sněží...

Vlčí deska kousek před Hadím pramenem má konečně český překlad. U pramene dobíráme vodu, Klokan ale nechce páchat osobní hygienu, protože se bojí, že by mu namrzl kožich. Cestou k rozcestí u Černé brány se chvíli motáme, neboť všechny stromy jsou z nevhodné strany obalené sněhem a značky nejsou vidět. Přímo k Černé bráně tentokrát nemíříme, pokračujeme po modré ještě necelý kilometr směrem k Tokáni. Je asi 15:30, vyrážíme najít nějaký převis na spaní než se setmí.

Oba něco nacházíme, nakonec se však ukládáme pod tím "mým", je snad o trochu lepší. Oheň děláme poměrně dlouho - vaříme grog, rýži s lečem a čaj s rumem. Pak se ukládáme ke spaní, slibují až -7°C, mrzne ovšem jen mírně - kanady jsou po ránu ohebné a voda tekutá...


Neděle 21.11.2004

Jako vždy, ráno vstávám první já a rozdělávám oheň. K snídani vaříme gulášovou polévku, házíme do ní zbytek rýže ze včerejška a ještě k tomu přikusujeme chleba. Přes všechnu snahu vyrážíme asi v půl dvanácté.

Dnes už je tepleji, sníh mírně taje. A nesněží. Na Tokáni vynecháváme hospodu jsa odrazeni jinými trempy, kteří tvrdí, že je to podnik pro němce. Protože vlaky z Chřibské či z Rybniště bychom stíhali již jen stěží, jdeme se podívat se po žluté na Úzké schody a ještě o kousek dál. Pak slezeme po červené do Jetřichovic. Odtamtud totiž dnes jede právě jeden autobus do Děčína...

Úzké schody (ve skutečnosti spíš žebříky) jsou zasněžené docela dobrodružné, zvlášť pro vačnatce s chromou pravou packou. Za nimi prolézáme ještě Skalní průchod a po žluté se vracíme zpět na Tokáň. Cestou po červené do Jetřichovic lezeme na Vilemíninu stěnu a Mariinu skálu, z obou jsou docela pěkné výhledy. Někde snad mezi nimi je přímo na značce pěkný velký převis - dokonce je celkem čistý ... ale je na značce.

Do Jetřichovic dorážíme asi tři čtvrtě hodiny před odjezdem našeho autobusu. Samozřejmě se chceme zastavit v hospodě, poslední vodu jsme nabírali u Hadího pramene, takže jsme celkem dehydrovaní. Máme ale smůlu - v Jetřichovicích je 8 hospod, z toho pět je zavřených, z jedné nás vyhazují, z druhé vyhazují o poznání slušněji vypadající kamarády a do té poslední ani nelezeme - hotovky za 130 Kč ukazují, po jaké klientele hospoda touží. A tak nakonec pojídáme vlastní zásoby na zastávce, popíjíme zbytky rumu a čekáme na autobus...



Zpět na hlavní stránku cancáku.
Vytvořeno 27.11.2004