Výprava na Kámen 11. - 13.6.2004

Sepsal: Klokan
Upravil: Jóžin

Zde najdete přísluąné zvadlo.

Pátek 11.6.2004

V pátek vyrážím směr Hlavák. Cedule ukazuje, že je vlak už na nástupišti, tak se tam hned hrnu. Sraz jako vždy v prvním použitelném voze za lokomotivou. Vylezu na nástupiště a vidím mašinu nedaleko, ale nedojdu k ní, neboť už na mě ze dveří volá Jára, že jsou ve třetím voze, neboť první je první třída a druhý druhá třída :-), ale půlka je nákladní. Usalaším se tedy v kupéčku, kde kromě Járy a Lenky sedí ještě nějací dědové. Za chvíli vykouknu z okénka a nedaleko lokomotivy si to štrádují Ňufík a Ňufinka. Hned na ně mávám a jsme téměř komplet. Neustále vyhlížíme (hlavně já) Jóžina a nějak se nemůžeme dočkat. Už máme odjíždět a náš organizátor stále nikde. Jaké překvapení, když se vlak náhle rozjede na opačnou stranu, než jsme - vzhledem k poloze lokomotivy - očekávali.

Jediný Jožin se nenechal zmást a nasedl na správnou stranu vlaku. V Benešově k nám přistupuje*1 a zatímco já se učím v průvanu chodbičky fyziku, ostatní debatují chcípajíce vedrem v kupéčku... V Táboře přestupujeme na osobák do Nové Cerekve, kam dorážíme kolem osmé hodiny večerní a naše první cesta vede kam jinam, než do hospody*2. Hřebem večera onoho dne je zátah policie na námi okupovanou hospodu. Přijeli velkým autem a kontrolovali všem občanky (z nás nejstarší Jára vypadá tak na šestnáct).

Za tmy vyrážíme hledat místo na spaní. Nacházíme ho v nedalekém lesíku.

*1 Já chudák se musím táhnout přes celý vlak. Zbytek osazenstva, veden zfetovaným Klokanem, který nepozná sever od jihu, se mě ani nepokusí zkontaktovat, když si všimnou, že vlak nejede směrem na Liberec:-(
*2 Formanka - výborná dvanáctka Poutník.



Sobota 15.5.2004

K ránu nás, co spíme pod širákem budí déšť a posléze nás přinutí vstát a zaopatřit se proti dešti. Já s Jožkou stavíme tropiko a Jára s Lenkou se zabydlují v nedalekém luxusním posedu.

Ráno vaříme gulášovku s těstovinami, a pak vyrážíme cestou, necestou, polem, nepolem směr Kámen a po cestě ještě volíme voly*1 v jedné malé vesničce. Kousek od hradu nás vítá restaurace svou cedulí s předzvěstí dobré stravy, nicméně odoláváme s tím, že tam skočíme až po prohlídce hradu.

Hrad je z dívací strany (strana, ze které se na něj lidé dívají nejčastěji :-)) hezky opravený, kolem jsou rozsety nádherné miniskály osázené kvetoucími skalničkami. Pánové si fotí hrad ze všech možných i nemožných stran, a pak hurá na prohlídku. No jo, už se mi po těch velkých klouzacích pantoflích stýskalo. Výklad je dosti neuspořádaný, takže se v něm ztrácím a občas nenacházím, o čem se vlastně mluví. Postele jak pro trpaslíky, takže se v nich leželo v sedě, aby si neponičili účes. Ale mají tu celkem hezké obrázky různých hradů a pěkné staré mapy. Nakonec nás čeká ještě výstava motocyklů, na čem všem se dá jezdit (nejen na starém kole ;-))

Po skončení prohlídky se nahrneme do hospody, abychom zjistili, že cedule hlásající jídlo je pro pouhé zmatení nepřítele a že nejspíš umřeme hlady. Tak jen sklesle vypijeme pivo*2, někteří něco jiného, napíšeme pár pohledů a jdeme se najíst o několik baráků dál. Přesněji řečeno na fotbalové hřiště. Předtím nás chce ještě zakousnout nějaká hyena místního sekáče trávy (seká poctivě kosou, ten sekáč, ne hyena). Kousek dál stále poletuje nějaké letadlo, tak zkonstatujeme, že se tam děje asi něco zajímavého. Posléze však zjistíme, že tam akorát nějaký chlap přehazuje drapákem hnůj a s letadlem nemá nic společného.

Docházíme do vsi Lidmaň s jazykem až na ponožkách a zatímco stojíme u nějakého zábradlí a oblbujeme místního jezevčíka (nenechal se, takže jsme ho nakonec nesnědli), Lenka zjišťuje stav hospod. Zakotvujeme tedy v jediné - se zmrzlinou a Gambrhnusem. Někteří zase jí. Za brzké opuštění tohoto podniku se nám místní pomstí vydatným slejvákem, před kterým zdrháme do autobusové zastávky, která je zaplněna hustou mlhou od kouřící mládeže, takže tam dlouho nevydržíme a radši se přemístíme ven a Jožka jde obhlídnout terén.

Po zmírnění deště se opět vydáváme na cestu. Sice jsme si vymysleli nádhernou zdratku po polňačkách mimo silnici, ale déšť a rozsáhlé pole obrostlé vysokou odkvétající řepkou nás nakonec odradí, tak se vydáme po silnici. Nakonec ustává i déšť.

Schyluje se k večeru, tak se v lese utáboříme. Ňufíci a Jára s Lenkou staví stan, já tropiko a Jožin z bažin rozdělává oheň. Pak se snažím hrát na kytaru, ale zpívám sama jen s Jožkou a ostatní pořád myslí jen na jídlo (kromě Ňufinky, které k zasycení stačí pouze dvě lžíce).

*1 V Moravči - do Evropského parlamentu.
*2 Skleslí jsou jen někteří. My ostatní si plehřimovskou desítku rádi vychutnáme.



Neděle 11.4.2004

Tentokrát po jídle vyrážíme rovnou na vlak, neboť mě v pondělí čeká již výše zmiňovaná hnusná zkouška z fyziky. Nejdřív nás však čeká úzkokolejná trať v Kamenici. Pánové chtějí dofotit své filmy, takže k úžasu místních staříků a slepic zaujímáme všechny možné i nemožné polohy na kolejích: V sedě, v leže, s hlavou na kolejích...Má to za následek, že vypadám jak prase*1 se šmouhami na krku, kalhotách a kdo ví, kde ještě.

Ještě si stíháme házet s CD, ale většina se ho bojí. Nakonec je vyfocen Ňufík stopujíce vlak, což se mu úspěšně daří :-) Nasedáme a jedem do Obrataně, tam se loučíme s úzkokolejkou a ujíždíme ku Praze již normálním vlakem. V Praze se rozprchneme do všech stran a tím naše putovámí končí.

*1 jako klokan...



Zpět na hlavní stránku cancáku.

Vytvořeno 17.5. - 18.5.2004, do elektronické podoby převedeno 31.5. - 1.6.2005