*1 Já chudák se musím táhnout přes celý vlak. Zbytek osazenstva, veden
zfetovaným Klokanem, který nepozná sever od jihu, se mě ani nepokusí zkontaktovat, když
si všimnou, že vlak nejede směrem na Liberec:-(
*2 Formanka - výborná dvanáctka
Poutník.
Sobota 15.5.2004
K ránu nás, co spíme pod širákem budí déšť a posléze nás přinutí vstát a zaopatřit se proti
dešti. Já s Jožkou stavíme tropiko a Jára s Lenkou se zabydlují v nedalekém luxusním
posedu.
Ráno vaříme gulášovku s těstovinami, a pak vyrážíme cestou, necestou, polem, nepolem směr
Kámen a po cestě ještě volíme voly*1 v
jedné malé vesničce. Kousek od hradu nás vítá restaurace svou cedulí s předzvěstí dobré
stravy, nicméně odoláváme s tím, že tam skočíme až po prohlídce hradu.
Hrad je z dívací strany (strana, ze které se na něj lidé dívají nejčastěji :-)) hezky
opravený, kolem jsou rozsety nádherné miniskály osázené kvetoucími skalničkami. Pánové si
fotí hrad ze všech možných i nemožných stran, a pak hurá na prohlídku. No jo, už se mi po
těch velkých klouzacích pantoflích stýskalo. Výklad je dosti neuspořádaný, takže se v
něm ztrácím a občas nenacházím, o čem se vlastně mluví. Postele jak pro trpaslíky, takže se
v nich leželo v sedě, aby si neponičili účes. Ale mají tu celkem hezké obrázky různých
hradů a pěkné staré mapy. Nakonec nás čeká ještě výstava motocyklů, na čem všem se dá
jezdit (nejen na starém kole ;-))
Po skončení prohlídky se nahrneme do hospody, abychom zjistili, že cedule hlásající
jídlo je pro pouhé zmatení nepřítele a že nejspíš umřeme hlady. Tak jen sklesle vypijeme
pivo*2, někteří něco jiného, napíšeme pár pohledů a
jdeme se najíst o několik baráků dál. Přesněji řečeno na fotbalové hřiště. Předtím nás chce
ještě zakousnout nějaká hyena místního sekáče trávy (seká poctivě kosou, ten sekáč, ne
hyena). Kousek dál stále poletuje nějaké letadlo, tak zkonstatujeme, že se tam děje asi
něco zajímavého. Posléze však zjistíme, že tam akorát nějaký chlap přehazuje drapákem hnůj
a s letadlem nemá nic společného.
Docházíme do vsi Lidmaň s jazykem až na ponožkách a zatímco stojíme u nějakého
zábradlí a oblbujeme místního jezevčíka (nenechal se, takže jsme ho nakonec nesnědli),
Lenka zjišťuje stav hospod. Zakotvujeme tedy v jediné - se zmrzlinou a Gambrhnusem.
Někteří zase jí. Za brzké opuštění tohoto podniku se nám místní pomstí vydatným slejvákem,
před kterým zdrháme do autobusové zastávky, která je zaplněna hustou mlhou od kouřící
mládeže, takže tam dlouho nevydržíme a radši se přemístíme ven a Jožka jde obhlídnout
terén.
Po zmírnění deště se opět vydáváme na cestu. Sice jsme si vymysleli nádhernou zdratku po
polňačkách mimo silnici, ale déšť a rozsáhlé pole obrostlé vysokou odkvétající řepkou nás
nakonec odradí, tak se vydáme po silnici. Nakonec ustává i déšť.
Schyluje se k večeru, tak se v lese utáboříme. Ňufíci a Jára s Lenkou staví stan, já tropiko a Jožin z bažin
rozdělává oheň. Pak se snažím hrát na kytaru, ale zpívám sama jen s Jožkou a ostatní pořád myslí jen na
jídlo (kromě Ňufinky, které k zasycení stačí pouze dvě lžíce).
*1 V Moravči - do Evropského parlamentu.
*2 Skleslí jsou jen někteří. My ostatní si plehřimovskou desítku rádi
vychutnáme.
Neděle 11.4.2004
Tentokrát po jídle vyrážíme rovnou na vlak, neboť mě v pondělí čeká již výše zmiňovaná
hnusná zkouška z fyziky. Nejdřív nás však čeká úzkokolejná trať v Kamenici.
Pánové chtějí dofotit své filmy, takže k úžasu místních staříků a slepic zaujímáme všechny
možné i nemožné polohy na kolejích: V sedě, v leže, s hlavou na kolejích...Má to za
následek, že vypadám jak prase*1 se šmouhami na krku,
kalhotách a kdo ví, kde ještě.
Ještě si stíháme házet s CD, ale většina se ho bojí. Nakonec je vyfocen Ňufík stopujíce
vlak, což se mu úspěšně daří :-) Nasedáme a jedem do Obrataně, tam se loučíme s
úzkokolejkou a ujíždíme ku Praze již normálním vlakem. V Praze se rozprchneme do všech
stran a tím naše putovámí končí.
*1 jako klokan...
Zpět na hlavní stránku cancáku.