Žlutický podzemní čundr 14. - 16.5.2004

Sepsal: Jóžin

Zde najdete příslušné zvadlo.

Pátek 14.5.2004

Protože Markéta předstírá učení se na státnice a simulant Smädný mnich se s průhlednou výmluvou na meteorology odebral do Varů blíže se seznamovat s přítulnými cikánkami, vyrážíme tentokrát ve čtyřech. Klokan s Markem vyjíždějí z MasNy v 17:21, Marek se Klokana bojí, a tak se k němu raději nehlásí. Já s Láďou přisedáme v Dejvicích.

Z vlaku, napěchovaného skauty, vylézáme v Lužné, chvíli si od nich odpočineme cestou do Rakovníka ... ale v dalším vlaku, který končí ve Žluticích, jsou zase v našem voze. Po cestě se Klokan přiznává, že za Margotku dá komukoli. Když skauti konečně vylezou, pozorujeme u dveří našeho vagónu jakousi podivnou skupinku silně upravených individuí. Průvodčí se také nezdá být dvakrát střízlivý - asi čtyřikrát se nás postupem času ptá, kam jedeme.

Do Žlutic přijíždíme jakž takž na čas a přesunujeme se na "autobusové nádraží" - v jednom směru je plechová autobusová zastávka cca 2 x 3 m s příslušným nápisem, v druhém pak nic. Autobus na nás chce udělat dojem, proto přijíždí pozdě a po cestě do Štědré to fakt hezky prasí.

Hospoda na nádraží ve Štědré funguje, venku má i posezení, ale je zima, jdeme dovnitř. V hospodě je volný právě jeden malý stůl. Obsahujeme ho, ač je těsně vedle šipek, kterými se mě štamgasti pokouší zavraždit. Kromě slušného Chodovaru tu nabízí štedrou porci čehosi podobajícího se utopencům (naložené dobře, jen by to potřebovalo oloupat) a jakési pálivé hovno na klacku, krycím jménem špíz z mletého masa. Kupodivu je docela dobré, dokonce i Klokan si slastně pochutnává na dvou různých druzích pálivých paprik v něm:-)

Hospodu opouštíme někdy po jedenácté a jdeme po silnici do Borku, tam zahýbáme po cestě k severu a po chvíli dospějeme k názoru, že Štědrý hrádek již není daleko. Vytahuji tedy GPSku a s její pomocí hrad po hezkém azimutu lesem trefujeme. Na hradě sedí kolem ohně ona bandu ne zrovna střízlivých šílenců z vlaku. Prohodíme s nimi pár slov a jdeme se ubytovat do hradního paláce. Já s Klokanem strategicky obsazuji neupravenou místnost, v té druhé pak spí nakonec všichni ostatní, zažene je tam totiž noční deštík.


Sobota 15.5.2004

Ráno svítí sluníčko. K snídani vaříme pravý německý eintopf sestávající z gulášovky, těstovin a špekáčků. Po prohlídce hradu zvládáme kolem jedenácté vyrazit.

Přes výhrady shnilého Ládi nejdeme do Žlutic vrchem, ale spodem, podél potoka. Po cestě si tudíž potok přebrodíme či přejdeme (jak kdo), pak si projdeme drobnou bažinu, vyzkoušíme si chůzi po železničních pražcích, přelezeme jeden kopec a slezeme jednu skálu. Do Žlutic pak vcházíme s Klokanem, který má na hlavě dle nejnovější módy řepkou ozdobený lopuch.

Denní bar u kostela se od loňského roku rozrostl o zahradní hospůdku. Má však zákeřně od 12 do 14 polední přestávku. Jdeme tedy nejprve do cukrárny na zmrzlinu, pak chvíli sledujeme hasičskou soutěž na náměstí a míříme do muzea. V muzeu nás za 5 Kč na osobu (studenta) provede ochotná paní, mimo jiné se dostáváme i do šatlavy, sklepů pod muzeem, kde bývaly expozice, a malé části zpřístupněných městských sklepů. Muzejnice bohužel netuší, kde se nachází Durdíkem uváděný portál - snad jediný pozůstatek bývalého žlutického hradu, místo kterého teď stojí krásné paneláky.

Cestou do zmíněné zahradní hospůdky si jdeme ještě skrz barokní bránu prohlédnout onen hrad přestavěný na paneláky. A Klokan se přiznává, že nepozná kolešovické požárníky. V hospodě mají výtečný Chodovar. Ač jsem tam zpočátku sami, Klokan nám nechce zahrát na kytaru, mrcha jedna. Kromě piva se někteří jedinci cpou i párkama, posléze nás drobný deštík zahání dovnitř a asi po čtyřech pivech odcházíme. Marek doplňuje svou jedenapůllitrovku pivem, my ostatní nabíráme vodu.

Asi 2,5 km za Žluticemi si dávám s Klokanem oběd. Pak pokračujeme k odbočce na Vladař, nahoru však nelezeme, nemáme na to již čas. Kousek za Vladařicemi potkáváme u silnice pramínek, některá zvířata si tam i čistí zuby. Po silnici docházíme do Radotína, místy drobně mrholí. Asi kilometr za vesnicí se v lese ubytováváme. Počasí nevypadá nejlépe, takže já s Klokanem si stavíme tropiko a zbylá dvojice Láďovu zvrhlou stavbu.

Vaříme večeři, Klokan nám pak hraje na kytaru, popíjíme k tomu donesené pivo a víno. Po čase Klokana drobný déšť přiměje schovat kytaru. Chvíli ještě žvaníme, a pak jdeme spát. V noci chvílemi prší.


Neděle 11.4.2004

Ráno vstává první osazenstvo Láďovy zříceniny a rozdělává oheň. Dokonce se pouští i do výroby snídaně - těstovin s fazolemi, špekáčky a lečem. Kupodivu se to dá jíst.

Vyrazit zvládáme slabě před polednem. Po červené značce se sypeme dolů ke Střele, cestou potkáváme jeden vydatný pramen. Do Rabštejna přicházíme před jednou hodinou odpoledne a naražíme tam na šílenou bandu dětí, které jen co vylezeme na hrad Sychrov, začnou z nám neznámých příčin vyluzovat strašný hluk. Po krátké prohlídce Sychrova míříme na hlavní rabštejnský hrad. Zde pak konzumujeme švestky v rumu a Láďa dospívá k přesvědčení, že děti vyluzují hluk za účelem zastrašení účastníků Závodu míru, který tudy prý pojede. Kupodivu se kromě kopy aut opravdu objevují i nějací cyklouši.

Cestou dolů k mostu si prohlížíme hospodu, která se zdá být nefunkční. Nemáme na ni ale stejně čas, spěcháme na vlak do Žihle. Cestou zvládáme jen jednou na chvíli ztratit značku a navzdory jejím zákeřným zatáčkám přicházíme na žihelské nádraží ještě před půl čtvrtou, tedy skoro půl hodiny předem. Kolem nádraží jsou dvě hnusné hospody s Gambrinusem a jeden podobně úchylný sklad.

Z Žihle jedeme rychlíkem jednu stanici do Blatna, odtud pak míříme courákem do Lužné, kde máme přesednout na rychlík směr Praha. Kousek za Blatnem náš vagón zase zaplní nějaké strašné bandy dětí, tentokrát bez skautských krojů. V Rakovníku zcela zbytečně snad půl hodiny čekáme na protivlak, takže do Lužné přijíždíme s asi čtvrthodinovým zpožděním a rychlík na Prahu tam dle průvodčího dávno nemá být. Ale je. Je ovšem plný a říkáme si, že tam stejně nebude o moc dříve než my, takže zůstáváme v našem couráku, který nás přes Dejvice doveze slabě před sedmou na MasNu. V Bubnech nám nezastavil, mrcha...



Zpět na hlavní stránku cancáku.
Vytvořeno 17. - 18.5.2004