Divoká Orlice - Labe 13.5. - 15.5.2005

Sepsal: Jóžin

Zvadlo na tuto akci nikdy neexistovalo.


Sjezd Divoké Orlice respektive Litického oblouku byl na tuto sobotu plánován už dlouho dopředu. Nahoře od hráze v Nekoři se jede závod rychlostních pramic, Pastviny pouští od 6:00 a mezi 10:00 a 13:00 by měla být odstavena elektrárna v Liticích.
Program na neděli nebyl jasný ještě ve čtvrtek ráno, nakonec jsem ale zjistil, že by mělo pouštět i VD Labská na Labi a to rovnou 22 m3/s namísto obvyklých 2 m3/s. Pod hrází se jede opět nějaký závod, ale úsek mezi Podhůřím a Hostinným by mělo být asi 10 km použitelné WW II - III, což by pro nás mohlo být OK.


Pátek 13.5.2005

Jako obvykle s námi nikdo nejede. Tentokrát je to tak snad i lepší - naši novou plastovou loď máme doma v kuchyni (v Čelákovicích) a pro další plavidlo bychom se museli táhnout do Prahy a zpět.

Díky určitým neobvyklým skutečnostem se scházím s Klokanem doma neuvěřitelně brzy - ještě před čtvrtou odpolední. Nemám však ještě sbaleno, dopisuju cancák z Moravy a ... provozujeme i jiné činnosti, takže se nám podaří vyjet asi v 18:00. Benzínka na kraji Čelákovic už asi nevede speciál, takže k té další kus za Mochovem dojíždíme s benzínovou ručičkou hluboko v záporné oblasti.

Škodovka se chová slušně, do Hradce tedy dojíždíme bez problémů, jen nás cestou zdržují kamióny a jiná blbá vozidla, která se nedají předjet. Na kraji Hradce, kousek po sjezdu z obchvatu, potkáváme extrémně levnou benzínku, a tak znovu doplňujeme palivo.

Do Žamberka přijíždíme chvíli před soumrakem. Zastavujeme před minipivovarem Žamberecký kanec a koukáme do mapy. Nakonec usuzuji, že bude lepší zkusit zdejší autokemp, než hledat u Nekoře něco na spaní - nevypadá to tam moc vhodně. Do kempu to bereme neplánovanou nábližkou přes Lukavici. Kemp je plný motorek a zastavěný chatkami ... ke stanování nevhodný. Takže jedeme dál směr Nekoř a cestou koukáme po nějakém místě na spaní.

Do Nekoře to bereme po místní silničce přes Líšnici. Jediné jakž-takž použitelné místo potkáváme na kraji lesíka těsně před klesáním do Nekoře. Pak se snažíme prozkoumávat i pravý břeh Divoké Orlice mezi přehradou a Nekoří ... ale nedá se tu pořádně nikam dostat a všude je fůra chat. Takže se nakonec vracíme k zmíněnému lesíku před Nekoří a po jakési polní cestě zajíždíme za roh lesa, čímž přestáváme být vidět z nejbližší silnice.

Dáváme si studenou večeři a zapíjíme ji dovezenými lahváči. Konstatujeme, že pršet nebude, takže stan nestavíme a ukládáme se pod širákem v lese. Jdeme brzo spát - jsme nevyspalí a zítra musíme brzo vstávat, abychom to stihli od přehrady na Litičák dříve, než nám ukradnou vodu.


Sobota 14.5.2005

Ráno vstáváme asi v půl osmé, snídáme naložené vločky od večera a balíme. Pak se převlékáme do vodního, sundaváme a nakládáme loď a vracíme ji zpět na zahrádku - očekávám totiž v Nekoři nával a potřebu loď rychle sundat ze Škodovky a odjet.

V Nekoři jsme slabě po půl deváté a už je tu fůra lidu. Zdá se, že většina začíná u mostu ve vsi (ř. km 55,7). Já si ovšem myslím, že by se mělo dát dojet až k hrázi vyrovnávačky nad Nekoří - podle mapy tam má vést cesta s modrou značkou. S pomocí jednoho domorodce se tam bez problémů dostáváme po jakési lesní cestě, která je pro Škodovky sjízdná:-) Dojíždíme až na jakousi loučku těsně pod hrází, dalo by se tu spát ... ale asi ne s autem. Loď vykládáme přímo u lávky na ř. km 56,7. Zjevně zde startují i závody pramic, soutěžící si lodě ovšem nosí z druhého (pravého) břehu ... zřejmě z dost velké vzdálenosti.

Rychle sundaváme loď a já odjíždím, aby nás tu nikdo nechytil. Po cestě sice žádný zákaz vjezdu není, ale ... Odvážím Škodovku zpět do Nekoře a vracím se po pravém břehu pěšky. Vyrazit zvládáme asi deset minut před startem závodu, tedy v 9:20. Při tom sledujeme, jak se část pramičáků pokouší hodit jednu ze svých ženských do vody ... ta se tak urputně brání, až přichází o botu...

První jez je kolmý s nehezkým válečkem, raději přenášíme. Všechny další pak už jedeme. Na jezu nás sprostě předbíhá první pramice, kousek pod jezem si dáváme rychle jedno pivo (Holbu) na půl, spěcháme do Litic. Další 2 jezy mají po dvou ramenech, oba jedeme. Ten druhý (ř. km 50,0) je docela vysoký a pod ním je menší válec. Úspěšně sjíždíme s půlkou lodi vody a shozenou šprickou.

Žamberecký jízek u tobogánu je pro plast v pohodě, stejně i další jez. Ovšem stupeň u ústí Rokytenky už tak úplně není. Stejně jako minule je pod ním válec a záchranáři. A zhruba polovina lodí se tam cvakne ... mi to naštěstí zvládáme sami, i když ne zcela bez problémů. Cca na ř. km 43,6 potkáváme na pravém břehu jakési občerstvení - říká si to Statek u něčeho (U krtka?), točí tu dvanáctku Žambereckého kance ... a k jídlu nabízejí koninu, resp. různé uzeniny z koně. Dáváme si pivko a ochutnáváme i koně. Je docela dobrý - Hejkal by si smlsnul.

Statek opouštíme zhruba v poledne, takže máme hodinu na těch necelých 10 km do Litic k jezu. Pádlujeme tedy co to dá, oba jezy po cestě sjíždíme po zeptání kolem nich stojících na oči. V Liticích na jezu jsme ve 12:50 - máme tedy 10 minut. Obhlížím jez a čekám než se zvíře vyvenčí, pak vyjíždíme. Když má Litičák dost vody, tak jsou to opravdu docela hezké peřejky ... jenom se nám tam zpočátku motají nějaké rafty.

Když dojíždíme k ústí náhonu od elektrárny, zjišťujeme, že elektrárna nám nedala opravdu ani o minutu víc a přesně v jednu začala krást vodu - stihli jsme to tak akorát. Cestou do Potštejna sjíždíme po prohlédnutí dva jízky, a posléze i jez v Potštejně na ř.km 25,45. Vlevo pod ním vytahujeme loď, převlékáme se a já se vracím pro auto. Je těsně po 14:00.

V Potštejně se neúspěšně pokouším odchytit někoho, kdo by jel zpátky do Nekoře či alespoň Žamberka ... takže nakonec jedu vlakem do Letohradu a odtud jdu 6 km pěšky přes kopec do Nekoře za Škodovkou. Slabě po 17:00 jsem zpět u Klokana. Balíme a nakládáme ... a přes Hradec a Hořice se šineme někam k Pecce. Zároveň vyhlížíme použitelnou hospodu - aby tam měli slušné pivo a vařili ... První relativně použitelná hospoda je až jakýsi hotel v Pecce na náměstí, točí tu Novou Paku, ale ceny jsou kapku vyšší, takže jedeme dál.

Štěstí se na nás usměje hned v Horce u Staré Paky. Na kraji vsi míjíme jakési venkovní občerstvení se Samsonem, pak nějaký humus ... a v postranní ulici restauraci s novopackým pivem. U ní tedy parkujeme a jdeme si dát něco k jídlu. Mají tu slušnou 10° a 12° Nová Paka a docela dobře tu vaří. Ke konci našeho pobytu v hospodě začíná utkání hokejového MS se Švédskem, přesto je zde poloprázdno...

Ubytováváme se v lese směrem na Studenec, kolem řvou a střílejí ožralí myslivci. Tentokrát stan stavíme, poprchá.


Neděle 15.5.2005

Ráno zvládáme vstát až slabě před devátou. Balíme, nevaříme a o hladu vyjíždíme směr Vrchlabí, resp. silniční most Podhůří - Labe ř. km 233,7. Most trefujeme bez problémů, kolem něj je fůra aut, lodí, lidí a na loučce pár stanů - klidně jsme tu mohli spát. Dále je tu i místní loděnice, částečně dočasně přestavěná na občerstvení, ve kterém si dáváme asi v půl jedenácté snídani - utopence a dvanáctku Krakonoše. Naplánovaný vlak nahoru totiž už nestíháme, a tak převoz auta necháváme na dobu, až to sjedeme.

Od jednoho z místních zjišťujeme, že by voda měla téci asi do 16:00, takže bychom to mohli zvládnout sjet dvakrát. Sundaváme loď, převlékáme se a téměř vyrážíme, když přijedou nějaká dvě auta s vodáky, kteří se baví o tom, jak jedno auto hodí dolů a druhým se vrátí ... po chvíli váhání se k nim vetřu - svezu Škodovku dolů a oni mě pak vezmou nahoru. Jen doufám, že nepotkáme chlupatý, mám v sobě jedno pivo...

Autama sjíždíme kousek pod Hostinné, ale zjišťujeme, že už je to tam opravdu olej. Tak se vracíme na jihozápadní okraj Hostinného - k papírně a tam auta necháváme. Vracíme se zpět do Podhůří a zhruba v půl jedné se naloďujeme. Všude kolem jsou jen různé nafukovačky, žádná pevná loď - když jsme sem ráno přijeli, byly tu ještě houfy kajakářů ... ale tak jako tak jsme asi jediná pevná deblovka na řece.

Řeka docela teče, jsou tu hezké vlnky, většina šutrů je pod vodou, za celou dobu nám to asi třikrát shodí špricku. První jez je pro nafukovačky sjízdný, mi musíme přenášet. Ve druhém jsou nějaké traverzy, takže ho nejezdí nikdo, třetí je opět pouze pro nafukovadla. Zde se nás ovšem sželí našim kolegům, s nimiž jsme sváželi loď, a půjčují nám své Orinoco, na kterém to v pohodě sjíždíme. Jen v tom musí být člověk dobře připoutaný - jez je téměř kolmý.

Další jez na ř. km 223,9 má solidní vývar a je v podstatě nesjízdný i pro nafukovadla. Rovněž je to vhodné místo k ukončení plavby - což někteří zkušenější dělají, dál už se téměř nic neděje. Jez je mimo vsi na kraji pole, ale vede sem nějaká polňačka.

U dalšího jezu, na kraji Hostinného vytahujeme loď na levý břeh. Jako obvykle, jez je pro nafukovačky sjízdný, pro nás nikoliv. Uvažujeme, že to tu zabalíme a dojdeme pro auto pěšky (je na druhé straně Hostinného), už nás to přenášení vysokých jezů nebaví. Další jez má být po půl kilometru (221,8), tak se jdu ještě podívat, jestli nebude sjízdný ... a je. Je celkem šikmý, na konci kapku skok ... a za ním zhruba na délku lodě vývar.

Takže tedy ještě nekončíme, jdeme si ho sjet. Sjíždíme úspěšně, ale Klokanovi zase padá špricka, takže máme opět půlku lodě vody. Dle tvrzení okolostojících Klokan zajel do válce celý, i s hlavou. Podle kilometráže usuzuji, že 1,2 km pod jezem parkujeme ... což samozřejmě není pravda - v Shockartí kilometráži náš železniční most vůbec není... Takže nad dalším jezem na ř. km 219,7 (pro nás opět nesjízdném) vytahujeme loď s tím, že pro auto dojdu pěšky.

Nicméně kamarádi, se kterými jsme sváželi auta, jez sjíždějí a pak mě berou k sobě do raftu, díky čemuž jsem za chvíli u auta. Vracím se ke Klokanovi, převlékáme se, obědváme a nakládáme loď - a pak vyrážíme domů, je totiž už po čtvrté, takže by nahoře voda už nejspíš nebyla. Bereme to přes Novou Paku, kde doplňujeme zásoby místním pivem a přes Jičín. Cestou potkáváme asi dvakrát chlupatý.

V jakési vesnici, asi 5 km před nájezdem na dálnici u Poděbrad to předávám Klokanovi ... a hned o vesnici dál Klokan, který vždy jezdí poctivě podle předpisů, kouká po lodi a ne po tachometru ... jede 67 km/h a platí dvě stovky pokutu...



Zpět na hlavní stránku cancáku.
Vytvořeno 14 - 23.5.2005