Ve vlaku už sedí Ňufíci, během chvilky doráží Jožin a poslední
samozřejmě Jirka. Jedeme do Hluboké nad Vltavou - Zámostí rychlíkem a
stejně stavíme v každé myší díře.
Po příjezdu do Zámostí Jožin zavětří a neochvějně nás zavede do hospody u mostu, ve které
jsme před pár lety byli. Svorně si dáváme Platana 11°. Po čase zjišťujeme, že točí i
černé, tak si ho s Jirkou dáváme (ostatním samozrejme dáváme ochutnat). Někteří
jedinci se taky krmí zavináčema a utopencema*1.
Vyrážíme jako vždy za tmy. Sice nejsme černí, ale ani tak nejsme vidět. Jdeme směrem k
oboře po značce, kterou pak opouštíme, abychom našli místo na spaní. Dorážíme k hájovně
, ale shodneme se, že o seznamování se s hajným fakt nestojíme, takže se kousek vracíme
a mizíme v lese, trávě, ostružiní, větvích...
*1 U mostu jsou dvě hospody - my jsme byli v té blíže ke břehu Vltavy, mívali
tam Samsona, přešli k Platanu. Druhá hospoda má stále Samson (a Gambrhnus), ale působí
"luxusnějším" dojmem.
Sobota 28.5.2005
Ráno nás budí slunce, komáři, náruživá kukačka, datel (kterého jsme překřtili na dřevní
vibrátor*1) a jiná havěť, takže vstáváme brzy,
ale vůbec to netušíme, protože se nikdo nedívá na hodinky...
Vydáme se lesem a po chvíli trefíme zpátky naši značku vedoucí kolem Vltavy, kde už začíná vzdutí hněvkovické přehrady*2. Zamilovaně se koukáme na vodu, neboť slunce to do nás pere, co to dá. Mezitím se Jirka přizná, že již získal doktorský titul, takže ho máme oslovovat jedině Pane Doktore. Pak najdeme plácek, kde se dá vařit snídaně a po jídle se jdeme koupat překonávajíce přežranost. Voda je mírně bahnitá a "zkarbovaná" - prý jí bagrují. Nám to ale nevadí, na bahnitý břeh instalujeme klokanovod skládající se z velké větve a pneumatiky. Voda je příjemně studená a Markéta do ní nevleze, ani když ji pocákáme. Jirka, pardon Pan Doktor, tam sprostě leze v plavkách a až ve chvíli, kdy jdou ostatní z vody. Asi bychom ho ukousli nebo co. Zato se tam pak rochá dvě hodiny, při čemž objevuje pravděpodobně původní řečiště před zatopením v podobě kamenité navigace uprostřed řeky.
Pak se ještě chvilku sluníme a nakonec se rozhodneme jít dál. Pánové odhadují, že by mohlo
být kolem druhé hodiny, načež s údivem zjistíme, že je teprve po půl dvanácté. Dalším cílem
naší cesty je Karlův hrádek s mohutným příkopem. Dokonce tam jsou i zdi! Což mě
docela překvapuje, neboť hrady, o které Jožin jeví velký zájem, dost často
vůbec nejsou vidět. Samozřejmě si je mohutně fotí a různě nás přemisťuje, abychom mu svou
přítomností nekazili snímky. Marek to nevydrží a přidává se, ale fotkami typu Markéta na
zdi, Markéta u stromu, Markéta nevímkde... :-)
Po čase je to přestane bavit, protože si uvědomují, že vlastně zmírají žízní a na hradě je jen teplá voda z vlastních zásob. Takže si to namíříme dále do Purkarce (to zní skoro jako pukavec). Sluncem zalitá polní cesta nás nemine, za to jsme pak odměněni pěknou hospodou se zahrádkou a Samsonem a dobrým jídlem. Ňufinka ukojí svou touhu po medvědovi (nanuk míša), kterého sice nezná, ale i tak neodolá a dá si jednoho meruňkového*3.
Já v hodpodě slavím úspěchy se svou minisukní ušitou ze starého maskovacího trika (a to
štamgasti netuší, že pod ní už žádné jiné prádlo nemám). Dost neradi se vydáváme dál, neboť
čas pokročil. Projdeme Jeznicí (máme sto chutí připsat před nápis na ceduli vesnice
písmenko V) a odbočíme na pole, abychom se od přehrady moc nevzdálili. Pak to bereme lesem
a trefujeme nádherné místo na koupání. Dokonce tam vlezla i Markéta. Voda je teploučká a
vůbec příjemná, ani se nám nechce pryč, ale je čas se uložit k spánku a na místě, kde se
nalézáme, je to zakázano. Kousek tedy popojdem a rozprchnem se v les. Za hodinku už máme
vytvořené pelíšky, nevaříme - na dobrou noc ještě děláme minipárty s fernetem, citronovým
tangem (nápoj tang, ne tango) a tatrankama. Ňufíci nás po chvíli opouštějí, takže to
nakonec rozpouštíme.
*1Co s ním ten Klokan dělal???
*2No, vzdutí začíná až dál, přehrada je částečně vypuštěná.
*3V Purkarci jsou jinak opravdu tři hospody, jak tvrdili kamarádi, které jsme
potkali v Zámostí (a tady ostatně taky). Dvakrát Samson a jednou Budvar.
Neděle 29.5.2005
V noci je mi strašný horko, budí mě východ slunce, na který mám výhled přímo ze spacáku a
protivný komáři, kteří mě nakonec donutí strčit do spacáku i hlavu, aby mě nesežrali.
Zvláštní je, že ostatní mají pocit, že byla větší zima, než předchozí noc...
Samozřejmě, že je od rána hned šílený pařák. Představuji si, jak hned sejdeme k vodě a vykoupeme se. Omyl. Nejen, že se vydáme jiným směrem, než očekávám, ale ještě absolvuji sestup a výstup na skálu, neboť se mylně domnívám, že po tom toužíme všichni (myslím vykoupat se). Nakonec kozími stezkami dojdeme až k zálivu, který je třeba obejít, ale moc se nezdržet, abychom stihli autobus.
Jožin s Ňufinkou se jdou podívat na jeho břeh - je to hnus na entou, v zálivu je nafoukaný
veškerý bordel. Vydáme se tedy po lesní cestě, na které stojí opuštěný autokar a nestačíme
se divit, jak se tam asi dostal, neboť cesta není nic moc ideálního.
Taky máme
skorovýhled na záliv, který je v údolíčku pod námi a vede k němu příkrý svah. Po
čase po řádné schůzi :-) dojdeme k závěru, že nemá smysl po cestě pokračovat, protože
bychom si strašně zašli. Nicméně je tu docela vhodné místo na rozdělávání ohně, takže si
alespoň uvaříme snídani. Když se tak cpeme u kotlíku, tak se najednou začne ozývat
zvuk motorky a blíží se k nám. Je to naštěstí jen nějaký rybář (asi si jede na motorce pro
autokar ;-) ) a moc ho nezajímáme.
Po jídle se vydáváme na cestu. Vracíme se kousek zpátky směrem k přehradě a kutálíme se do zálivu. Pak ještě překonáváme bariéru v podobě půl metru vysokého břehu z písku, přičemž někteří neodolají a do písku si div nelehnou. Pak se plazíme podél zálivu, kde to smrdí chcíplotinami ryb, které při upouštění přehrady nestihly včas odplavat. Na hranici zálivu a přehrady je krásné místo na koupání, ale bohužel strašně špinavé, takže si necháváme zajít chuť. Další postup zaráží skály jdoucí až do vody, takže vylézáme nad ně (ale ne po nich). Je tu paseka a žádný stín, touha po koupání se stupňuje. Potkáváme celkem ucházející flek, ale kazí nám to přítomnost rybářů, takže se radši vydáváme dál. Nejdřív houštím, ale když je neproniknutelnější než obykle (blbý trní nás fakt nemůže zastavit), tak vycouváme a rozhodneme se ten hustý porost obejít, přičemž objevujeme celkem slušnou lesní cestu (jak si rybář nemůže někam dojet autem...)
Po chvíli odbočujeme směrem k přehradě, neboť vydíme plácek, kde by se dalo koupat. Narážíme sice na hodně mělkou pařezovou oblast, ale nenecháme se odradit. Chvilku tam zmateně pobíháme, než pochopíme (hlavně já), že bez nějakého toho brození bahnem to opravdu nepůjde. Zbytky pařezů jsou všude, ale podaří se nám jim celkem úspěšně vyhýbat na suchu i ve vodě*1. Aby si člověk zaplaval, tak je nutné dojít asi do jedné třetiny přehrady (při daném stavu vody). Až na Pana Doktora a Ňufinku se řádně umyjeme, a pak pokračujeme v cestě.
Pak už si pohodlně dojdeme až k hrázi přehrady a pak po turistické značce do Hněvkovic
, kde očekáváme hospodu, leč marně. Je to nekulturní místo. Pokračujeme tedy do Týna
nad Vltavou, odkud nám za nějaký ten čas odjíždí autobus. Projdeme skoro půlkou města,
pak přejdeme po mostě Vltavy a hurá do hospody, odkud závistivě, ale nikoliv nespokojeně,
pozorujeme týnské obyvatelstvo koupající se v řece. U toho si dáváme dvanáctku Platana
a někteří i zmrzlinový pohár. Pak si ještě Jožin s Ňufíkem odchází vyfotit
neexistující hrad do nedalekého parku*2.
V 15:50 odjíždíme z nepříliš vzdáleného nádraží autobusem do Písku, odkud po návštěvě nádražní hospody*3 a koupení ze pár příspěvků s sebou odjíždíme vlakem do Prahy. Ve Zdicích zvládáme přestoupit na rychlík taktéž jedoucí do Prahy, ale dřív. Dost vyděsíme průvodčího, neboť vystupujeme druhou stranou, než je obvyklé.
Ňufíci nás opouštějí na Smíchově. Nám vlak na Čelákovice i přes ten šílený přestup stejně
ujede (rychlík měl samozřejmě zpoždění), takže se vydáváme spolu s Jirkou na návštěvu
kavárny Arco poblíž Masarykova nádraží, kde se k nám chovají velice mile i přes
naše nespolečenské oblečení*4.
*1 Vede tam totiž cesta, a na té, kupodivu, pařezy nejsou.
*2 Domorodci kupodivu vědí, že tam měli hrad a vědí i kde. Ovšem z hradu
samotného nezbylo téměř nic - holá vyvýšená plocha, ke které ze západní strany přiléhá
dochovaný kus příkopu s valem překlenutý renesančním mostem. Na zbylých stranách val
rozvezli a nahoře na hradě si postavili jakési otočné jeviště, aby tam mohli dělat
zvrhlosti.
*3 Platan 11° a 14°, mi jsme si dali samozřejmě 14°.
*4 Tady měli vůbec nejlepší pivo za celý víkend - dvanáctku Klášter.
Zpět na hlavní stránku cancáku.