Jarní Morava 29.4. - 1.5.2005

Sepsal: Jóžin


První jarní voda byla plánována na tento či minulý víkend delší dobu, ale vzhledem k přichcíplosti Klokana padlo konečné rozhodnutí, že se jede, až ve čtvrtek před akcí. Nedělám si však iluze, že by při dřívějším rozhodnutí byla účast vyšší...


Pátek 29.4.2005

Tento památný den jsem poprvé vyrazil do práce autem - abych mohl cestou zpátky vyzvednout ve Stodůlkách loď. Škodovce se sice zpočátku moc nechce startovat, ale nakonec se nechá přesvědčit. Na parkovišti před Českou Pojišťovnou se pak dobře vyjímá ... coby jediná Škoda 120....

Asi kolem páté odpolední přijíždím do Stodůlek, kde nakládám Klokana, naši novou, zatím bezejmennou, plastovou loď, neoprény a ostatní vodácký bordel. V průběhu nakládání vybíráme z možných dvou řek, které mají vodu, Moravu - na Otavě je zajímavých a pro nás použitelných jen cca 8 km pod Rejštejnem.

Po bezproblémovém průjezdu Prahou se v Horních Počernicích napojujeme na starou silnici na Poděbrady ... ale z té si děláme v Mochově menší odbočku domů, abych si odložil pracovní krámy. Ještě dokupujeme chleba, a pak se vracíme na starou silnici směr Poděbrady. Skrz Poděbrady a Chlumec míříme do Hradce Králové. Škodovka sebou pro začátek na trojku při ne-plném plynu začíná trochu škubat, postupně se to zhoršuje...

Kus před Hradcem volá Klokan Tučňákovi (bývalá klokaní spolubydlící), že pojedeme kousek od jejich baráku a jestli se s náma nechce sejít v hospodě. Nakonec domlouváme sraz v hospodě Na drahách v Albrechticích nad Orlicí. Průjezd Hradcem jako obvykle nezvládáme a drže se šipek na Olomouc a Ostravu, míříme úspěšně směr Vysoké Mýto a Svitavy nikoliv na Týniště nad Orlicí. Klokan s autoatlasem na kolenou si samozřejmě ničeho nevšimne, takže dojedeme až do Holic, než mi dojde, že toto asi nebude správná cesta. Cestou do Holic potkáváme ještě ve Chvojenci jakýsi motel pyšnící se cedulemi Pernštejna a Opata, máme však sraz v Albrechticích, nezastavujeme.

Z Holic to bereme přes Borohrádek, ke konci Starých Holic potkáváme opět jednoho Pernštejna. Nakonec úspěšně dojíždíme do Albrechtic, ačkoliv silnice jsou tu opravdu strašné. Kolem první hospody projíždíme - špatně se jmenuje a točí tu Staropramen ... a když začínáme pochybovat, že nějaká druhá bude ... potkáváme tu pravou. Sotva vystoupíme, připojují se k nám Tučnáci (Tučnáka totiž přivezlo jeho příslušenství jmenující se Míra). Když hledali po vsi hospodu, uviděli nás, zkonstatovali, že auto s lodí na střeše musí být určitě naše, a jali se nás sledovat.

Hospoda Na drahách je totiž kapku zákeřná - z jedné strany se jmenuje Na drahách a z druhé nějak jinak. V hospodě točí celkem slušnou desítku Opata a mají půl metru dlouhé docela dobré klobásy. Tučňák nám nabízí, že můžeme přespat u něj doma v jeskyni, - nemaje nic najitého, souhlasíme. Takže z hospody odjíždíme po dvou pivkách směr Kostelec n. O., řídí Klokan a Míra (Míra je nechutný abstinent). Tučnáčí jeskyně je až moc pěkná a až moc uklizená... Před spaním ještě chvíli popíjíme s Tučňákem medovinu.


Sobota 30.4.2005

Ráno vstáváme asi v půl deváté, Tučňák nás hostí čerstvě nalovenou potravou ... a pak se dáváme na cestu. Domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny ... vlastně do Hanušovic. Cestou zastavujeme v minipivovaru v Žamberku a doplňujeme zásoby místním lahvovým pivem (pozor, velmi krátká trvanlivost). Projíždíme Králíky a kousek za Červeným potokem potkáváme poprvé Moravu. Je samej šutr ... a žádná voda, ostatně oficielně sjízdná je až z Hanušovic.

Kousek za nádražím v Podlesí potkáváme naloďující se skupinku vodáků na Pálavách, o pár metrů dál zastavujeme a jdeme si prohlédnout řeku. Konstatujeme, že tady by to docela šlo, vracíme se zpět k mostu na ř. km 335,4, kde sundaváme loď a vykládáme ostatní potřebné věci. Já pak se Škodovkou sjíždím do Bohdíkova, parkuju před nádražím a dvěma vlakama se vracím zpět do Podlesí. Zde obědváme, oblékáme neoprény (a já se jdu hned chladit do Moravy - svítí slunce a je docela teplo) a snažíme se do nové lodě naložit její specielně tvarované barely. Trvá nám to docela dlouho ... ale nakonec vítězíme a vyplouváme.

Až k jezu na ř. km 329,8 je to taková WW III- s málem vody, na laminátové lodi bychom na to neměli. U jezu zastavujeme, popíjíme lahváče z vlastních zásob a já jdu udělat pár temp do teplé, šestistupňové, Moravy. Jez přenášíme vpravo, od něj dolů je už obtížnost tak WWII- a po pár kilometrech, z Hanušovic, to klesá na sotva WWI. Nějak se nám zatahuje a není moc teplo, takže bez přestávek dojíždíme k jezu v Bohdíkově.

Pod jezem to sice trochu vře, ale s krytou lodí je to v pohodě. Nicméně mi si ho necháváme až na ráno, protože u jezu se dá celkem slušně spát - je tu ohniště a celkem rovné plácky ... bohužel hned vedle železniční trati. Máme to odsud asi 500 m po kolejích ke Škodovce, takže vytahujeme loď nahoru, jdeme si pro věci a stavíme stan. Je ještě celkem brzo, takže vaříme a popíjíme dovezené lahváče za světla, Klokan k tomu hraje na kytaru. Jsme dost nevyspalí, takže nedlouho po setmění jdeme spát.


Neděle 1.5.2005

V noci trochu pršelo, ani po ránu není úplně sucho. Vstáváme něco po deváté a rychle balíme ... 10:29 mi totiž jede z Postřelmova vlak nahoru. Takže u jezu nechávám Klokana s lodí, vodním bordelem a surovinama pro výrobu snídaně ... a já jedu odložit Škodovku do Postřelmova, odkud se dvěma vlaky vracím zpátky.

Před půl dvanáctou jsem zpět u Klokana, který mezitím uvařil ... a zatím to nesežral. Snídáme, nakládáme loď, oblékáme neoprény a vyjíždíme. Bohdíkovský jez sjíždíme bez problému, podemletou bestii v Alojzově raději přenášíme, stejně tak i nesjízdný jez v Rudě. Svítí na nás sluníčko, je krásně. Bartoňovský jez po prohlédnutí sjíždíme, stejně překonáváme i jez u Olšanských papíren, pod nímž je solidní váleček, který se nás marně snaží zastavit. Když se mu to nedaří, aspoň Klokanovi shazuje špricku.

Opékáme se až cestou k jezu nad Chromčí, ještě před tím zastavujeme u jakési polouschlé kvetoucí třešně, abych políbil Klokana a tím uspokojil jeho zvrácené touhy. Na jezu dáváme něco jako oběd. Já si sundavám neoprén a mažu se opalovacím svinstvem, připadám si kapku připálený (oprávněně). V průběhu oběda nás vyrušují dvě bandy nafukovacích kobylek. Jez sám je nechutná nesjízdná bestie, navíc téměř celou Moravu krade náhonem pryč.

Pod jezem se mlátíme s kobylkama, naštěstí končí u mostu u Bludovského mlýna. Kus pod ním potkáváme jediný padlý strom za celou dobu, navíc se dá vpravo v pohodě přejet. Něco před čtvrtou zastavujeme v Postřelmově u mostu na ř. km 301,5, asi 100 m od mojí Škodovky. Škodovku přivážím k řece, balíme, umýváme a nakládáme.

Pak vyjíždíme přes Červenou Vodu směr Žamberk, po cestě se hrabeme přes jakési vyloženě nechutné serpentiny. Škodovka sebou škube čím dál tím víc, ale stále jede. Takže po úspěšném průjezdu Hradcem a Chlumcem dáváme "bezpečnostní přestávku" v Dlouhopolsku. Je zde totiž na celé trase mezi Hradcem a Poděbradama snad jediná hospoda, kde točí Postřižinské pivo (Nymburk) ... respektive vůbec něco rozumného. Takže si dávám jednu slušnou dvanáctku na předzahrádce před hospodou ... a pak už až do Čelákovic řídí Klokan.



Zpět na hlavní stránku cancáku.
Vytvořeno 19.4.2005