Jihlava a Svratka 3. - 5.6.2005

Sepsal: Jóžin


Zvadlo bydlí tady.


Pátek 3.6.2005

Tak jsme se po třech letech zase rozhodli jet na Svratku. Sice bych raději na Oslavu, ale Mostiště je letos vypuštěné, takže ... snad příští rok. V sobotu před Svratkou jedeme na Jihlavu, moc nás neláká (je to olej), ale lepší než nic. Zvadlo na akci viselo na netu dlouho předem ... a jako obvykle jedeme nakonec sami.

Před odjezdem na čundr samotný jedu s Aleškem ještě vyzvednout jeho nový počítač ... a cestou do Stodůlek dole na nábřeží málem uvaříme Škodovku. Ve Stodůlkách se scházím s Klokanem, nakládáme loď a vodní bordel a asi v 18:30 vyjíždíme směr Mohelno.

V Praze dobíráme benzín a kupujeme dvouměsíční dálniční známku. Pak objíždíme centrum oblíbenou nábližkou přes Slivenec, Velkou Chuchli a Zbraslav (za Zbraslaví je v protisměru solidní kolona) a nad Říčanama se napojujeme na D1. Škodovka jede podezřele slušně a dálnice není ucpaná ... takže jsme kolem osmé u Jihlavy. Protože jsem vyprahlý a blíží se noc, sjíždíme z dálnice na starou silnici směr Brno s tím, že v první vhodné hospodě za Jihlavou zastavíme a občerstvíme se, a pak zapadneme na noc někam do lesa.

V Jihlavě to kupodivu trefujeme dobře, a tak jsme asi o čtvrt na devět v Nových Domcích, což je maličkatá díra kousek za Jihlavou. A hned vedle rybníka tam mají sympatickou hospodu s výborným jihlavským Ježkem. Já si dávám pár piv, Klokan pije Kofolu - bude řídit. Do hospody jsme přišli právě včas - o čtvrt hodiny později už bychom se nevešli. Hostinský tvrdí, že tolik lidí tam už hodně dlouho neměl. Za soumraku odjíždíme s jedenapůllitrovkou natočeného piva na horší časy. Parkujeme v lese za Velkým Beranovem, nedaleko od staré brněnské silnice. Stan ani tropiko nestavíme, nemáme ho s sebou. Takže volám Aleškovi, aby nám něco přinesl a zítra předal na Jihlavě, což se ukazuje jako velmi dobrý nápad ...


Sobota 4.6.2005

V noci je naštěstí hezky a neprší. Stará brněnská silnice je však frekventovanější než jsme očekávali, takže nás ruší tuny otravných aut. Nakonec kolem osmé vstáváme, balíme a hladovi vyrážíme s tím, že si někde po cestě koupíme rohlíčky a mlíčko.

Přes Velký Beranov se vracíme na dálnici a po ní jedeme až do Velké Bíteše, odtud pak k jihu směr Mohelno. Benzínka v Mohelně už není tak levná jak bývala, nicméně zásoby doplňujeme. Otevřený krám potkáváme rovněž až v Mohelně, mimo snídaně zde kupujeme i lahváče - dílem třeboňské a dílem znojemské - jedny z posledních exemplářů uvařených opravdu ve Znojmě a ne ve Starobrnu ...

Cestou pod hráz Klokan kontaktuje Mariánu, která na Jihlavu samozřejmě jede ... a světe div se, Mariána je už téměř pod hrází. Dole vcelku bez problémů parkujeme a sundáváme loď, mezitím doráží Mariána, která se ostříhala (takže konečně vypadá víceméně jako člověk). Dozvídáme se, že Mariánini soukmenovci z Brna už odvážejí jedno auto do Ivančic a že Mariána pojede s jakýmsi novým háčkem, protože Martina se na ni vykvajzla (celkově, nejen na Jihlavu) ... stejně jí pro Mariánu byla škoda.

Po snídani se k nám přidává Kýbl a Dana, kterou bych prý měl znát za Sázavy. Svorně pak čekáme na Mariánina háčka, který byl svážet lodě ... a který pak z pochybných důvodů vystoupil u mostu na ř.km 57,1, zřejmě se Mariány na poslední chvíli zalekl. Já ještě vyzískávám od Důchodců tropiko, a pak křtíme (Bohemia Regentem) naši plastovou loď na Skyllu, podle jedné žravé potvůrky za Starých řeckých bájí a pověstí.

Nedočkavše se Mariánina háčka nakonec vyplouváme ... za chvíli zavřou vodu. Mariána snaživě čeká a zřejmě se nakonec dočká, protože když nás po čase dojíždí, už háčka má. Háček vypadá celkem sympaticky a říká si Ála. První dva jezy všichni bez problémů sjíždíme, jen laminát se trochu odrhne ... pustili jako obvykle málo vody. Pod druhým chvíli soulodíme s Důchodci a vyměňujeme si lodní tekutiny (rum, režnou a Mariániny hrozinky). Pak nás Důchodci opouští (jdou na pivo) a my jedeme dál, aby nám neutekla voda.

Jako vždy, ani teď na Jihlavě žádné peřeje nejsou. Zastavujeme až na Hrubšickém jezu, který prohlížíme ... a já s Klokanem po chvíli sjíždíme, Mariána po další čtvrthodině prohlížení a půlhodině onanování na vodě nad jezem taky. Poslední jedou Kyblíci. Nikdo z našich se bohužel necvakne. U ostatních to tak moc neplatí, jezdí to na oči ... a většinou nemají ani základní vodácké návyky. Do toho nám mírně prší.

Mariána s Kýblem pod jezem zase provádějí nemravnosti, a tak na dalším (a posledním) jezu jsme zase jako první ... a to už pomalu padá voda. Nahoře je trochu skok, ale pak už je to pozvolné, takže v pohodě sjíždíme. Pro laminát to moc není, zbytek přenáší. Pak už se jen doplácat do Ivančic k mostu, pomoct Ále najít její auto ... a odjet zpět nahoru do Mohelna. Mezitím začíná menší průtrž mračen, Mariána a spol. chtějí zdrhnout do hospody, ale vycvičený Klokan se od Skylly ani nehne ... takže nakonec Skyllu nesou do hospody na pravém břehu s sebou. Mají tam dost mizerné Starobrno ...

My nahoře vyzvedáváme auta a vracíme se dolů. Ála s Kýblem oblíbenou nábližkou přes Dukovany, já přímo. Takže jsem u hospody první, vyzvedávám Klokana, Mariánu a Danu, nakládáme Skyllu, vodní bordel a sebe do Škodovky, do toho nám opět vydatně prší. Pak se snažíme odlovit Kýbla, který zmateně krouží po Ivančicích a nekouká napravo, nalevo. Nakonec uspějeme, Třebíčáci si nakládají lodě ... a po páté vyjíždíme směr Svratka vedeni hrdinnou Škodovkou.

Po cestě koukáme po hospodě s rozumným pivem, kde by i vařili ... ale nakonec končíme zase na Černé hoře na náměstí v Doubravníku. Pivo tu je výborné, vaří tu dle mého názoru dobře (ikdyž Kýbl si stěžoval na svůj řízek), jen obsluha moc nefunguje... V hospodě mimo jiné debatujeme s Danou o úchylných architektech ... vylezlo z ní totiž, že studuje architekturu. Jakmile si kamsi odskočí, vymýšlíme jí nové bojové jméno - Muflon (vzniklo jakousi pochybnou genezí z Danči).

Za soumraku hospodu opouštíme, řídí tentokrát Klokan s Kýblem. Pokračujeme podél řeky nahoru k Víru hledajíce místo na spaní. Celkem rozumný flek nacházíme na severním konci Štěpánova ned Svratkou, pod jakýmsi hřištem. Dá se tu slušně spát a parkovat, je tu i ohniště ... ale oheň nerozděláváme. Stavíme přístřešky - my tropiko, zbytek jakousi Mariáninu plachtu nataženou od jejího auta kamsi. V noci prší ...


Neděle 5.6.2005

Ráno vstává první Mariána a jede si autem vyzvednout svého nového háčka - je totiž promiskuitní. Nový háček je Mariánina bývalá partnerka Martina, známá veterinářka. Já s Klokanem zrovna snídáme vločky, když ji Mariána přiváží. A coby milostnou předehru, hned po ní chce odstranit klíště, které si záměrně nechal přisát na přirození. Martina se ničeho neleká, ani obnažené Mariány ležící uprostřed nás ostatních a se slovy "koně se taky kastrují vleže" se dává do díla.

Muflon si hraje na slušného a sedí v povzdálí, Kýbl předstírá slušné vychování a snaží se vytvářet fotky, "na kterých nebude nic vidět". Martina nakonec vítězí, takže ještě děláme společnou fotku (nad Mariánou) a vyrážíme nahoru k hrázi Víru II. Vodu sice ještě nepustili, ale někteří experti už jedou. My vykládáme a posíláme Mariánu s Klokanem s auty dolů, posléze se vrací Mariáninou felicií.

Čekaje na své zvíře potkávám Důchodce, kteří si sjeli i úsek mezi přehradami - prý se mezi 9:30 a 10:15 normálně pouštělo, až pak začaly závody. Než se mi nalodíme a vyjedeme, již je u přehrady téměř prázdno. Zato okamžitě začíná pršet ... naštěstí ne nadlouho. Skylla jede samozřejmě všechny jezy, laminátky sem tam něco přenáší. První zajímavý okamžik nastává (snad) na jezu na ř.km 100,3 - Kýbl s Muflonem do něj dobře najedou, ale Kýbl to dole neudrží na pádle a už se koupou ...

Dalším zpestřením je pak občerstvení od dobrovolných hasičů v Dolním Čepí - mají tu celkem slušné Starobrno, jídlo jim už došlo, takže pro největší hladovce vyrábějí opálený chleba s kečupem. My zůstáváme raději u svých zásob. Muflon s Kýblem se na chvíli převlékají do suchého (teda Kýbl to částečně provedl rovnou po koupeli).

Z dalších jezů je zajímavý již jenom ten na ř.km 93,9 (Černvír). Když jsme jeli Svratku minule, byla tu ta vlna do původní výšky řeky nad jezem. Jenže tentokrát je málo vody, vlna je tak poloviční. I ta ovšem stačí k tomu, aby Klokanovi i mě shodila špricku. Navíc vačnatec provádí při přistávání hovadiny ... nicméně my se nekoupeme. Narozdíl od Mariány. Ta si jez jako obvykle hodinu prohlíží, pak ho v pohodě projíždí a když už my ostatní jí nevěnujeme pozornost, při pokusu o přistání se ukázkově cvakne. Pak to svádí na Martininy špatné náklony.

Poslední jede samozřejmě Muflon v Kýblu. Tentokrát to Kýbl ustát zvládá, ale má půlku lodě vody a s tou pod jezem přes všechnu snahu nakonec neudrží rovnováhu. Tak jim to suché oblečení moc dlouho nevydrželo.

Peřejnatý úsek začíná až pod Doubravníkem, obtížností tak WW II-, takový kratší Litičák. Zde se už bohužel nikdo nekoupe, zato já s Klokanem těsně před cílem zvládáme najet do jakéhosi náhonu bývalého jezu ... a máme pak co dělat se z něj dostat ... protože nevíme, že se z něj dá vyjet těsně před česly.

Končíme v Borači vlevo u mostu na ř.km 84,9, ostatně jako téměř všichni. Naproti na pravém břehu je sympatická hospoda s Černou horou (otvíračka je cca 18:00 - 22:00), je už ovšem celkem pozdě, takže spěcháme domů. Nakládáme Skyllu, Kýbla a vodní bordel na / do Škodovky, loučíme se se zbytkem (který jde do hospody) a vezeme Kýbla nahoru k přehradě pro Mariáninu felicii.

Zbývá dodat, že Škodovka se až do Prahy chovala slušně, za což budiž pochválena.



Zpět na hlavní stránku cancáku.
Vytvořeno 7. - 12.6.2005