Mšenské kolečko 11. - 13.2.2005

Sepsal: Jóžin


Zvadlo bydlí tady.


Pátek 11.2.2005

Jak už je zvykem, na čundr jedu jen já s Klokanem, protože všechna ostatní zvěř trpí zimním spánkem. Meteorologové nám slibují, že bude teplo a bude celou sobotu hezky pršet, což nás ale nijak neomezuje, dokonce s sebou táhneme i kytaru. Je to první čundr, na který jedeme z našeho nového bydliště v Čelákovicích.

Cestou z práce mířím domů do Čelákovic, kde se zbavuji jednoho batohu, beru druhý - a jdeme na nádraží. Jedeme místní lokálkou přes Neratovice, poněvadž to trvá stejně dlouho jako přes Lysou, ale já to mám až do Neratovic zadarmo. Nutno poznamenat, že do Neratovic přijíždíme jen my a strojvedoucí, a to samozřejmě pozdě. Naštěstí se nás strojvůdce zeptal, kam jedeme, a zavolal na nádraží, aby na nás vlak na Všetaty počkal. Zbytek cesty do Mšena je nezajímavý, jedeme klasicky přes Mělník.

Ve Mšeně je kupodivu asi 10 - 15 cm tajícího sněhu, přesto (nebo proto?) nemůžeme zamířit jinam než do Obecníku. Hospoda se od minula nezměnila, stále točí velmi dobrou podkováňskou desítku za neuvěřitelných 10 Kč. Dáváme si tedy pár (slovy šest - Klokan se flákal) piv a pak míříme pod převis poblíž Boudecké rokle - konkrétně pod ten od cesty vzdálenější. Sotva pod převis dorazíme, začíná mírně pršet.


Sobota 12.2.2005

Prší vytrvale celou noc a ráno, proto vstáváme až dost pozdě. Vaříme grog a snídani a pomalu se balíme. Ač stále (až na pár krátkých přestávek) prší, vyrážíme oděni do rybářských ponč dolů do Vojtěchova a odtud po silnici na rozcestí modrých značek pod Pokličkama. Po jedné z modrých jdeme Močidly téměř do Mšena. Bylo by to tu pěkné, jen kdyby nepršelo. Kousek před Mšenem uhýbáme (na druhý pokus) nahoru a míříme do Sedlce.

Nohy a boty máme mokré a vytrvale prší, takže jsme velmi zklamáni "z technických důvodů" zavřenou hospodou Na vyhlídce. Hospoda je tak drzá, že nemá ani žádnou pivní ceduli venku, a nelze tedy určit, co tam točí. Nezbývá nám proto nic jiného, než se občerstvit z vlastních zásob, a pak zamířit (resp. doklouzat se) dolů do Kočičin. Asi v polovině délky údolí zastavujeme a navzdory tomu, že přestává pršet, vyrážíme hledat doupě k přenocování.

Klokan kupodivu nachází docela slušný převis, nemáme však dost vody, a tak odkládáme batohy a vyrážíme s flaškou do hospody - nejblíže se zdá být ta v Kanině. Na konci Kočičin stojí nemravně několik chat. Mezi nimi ale lze vylézt nahoru a po středověce vyhlížejících tesaných schůdcích se dostat až na okraj jakéhosi sadu v Kanině. Ze sadu se vychází brankou u jakýchsi "bytovek".

Hospoda na jižní straně silnice se zdá být mrtvá, možná funguje jen přes léto. "Severní" hospoda je otevřená, ale mají tu jen Gambrhnus, takže si radši dávám svařák. Klokan se cpe hermelínem (a strašně si ho pochvaluje), já si dávám bramboračku, doplňujeme vodu a vracíme se zpět pod převis. Vaříme svařák a večeři, Klokan pak nad očekávání dlouho hraje na kytaru.


Neděle 26.1.2005

Ráno už neprší, což ovšem neznamená, že by všude nebyly tuny tající břečky. Vaříme snídani, grog a vyrážíme směr skalní údolí Vrbodol, na jehož konci má být Partyzánská jeskyně. Na kraji údolí odkládáme batohy, asi ve třetině objevujeme po pravé straně celkem slušný převis.

V zadní části se Vrbodol dělí na dvě větve - vydáváme se tou severnější. Ta končí dost vysokou skálou, ale s vidinou Partyzánské jezkyně nad ní ji po bahnitém břehu oblézáme a prozkoumáváme terén nad ní ... a posléze i nad druhou větví, jeskyni však nenacházíme. Vracíme se dolů a prozkoumáváme i druhou větev - tedy alespoň začátek, dál je to dost úzké. Hledání jeskyně nakonec vzdáváme a vracíme se zpět k batohům.

Z rozcestí Vrbodol - Kočičiny míříme dolů na rozcestí u Grobiána a odtud máme v plánu se nějak doplácat do Mšena (nejspíš přes Hradsko). Na rozcestí nám však nabourává plány otevřená Podkováňská pivnice u Grobiána. Rušíme tedy cestu do Mšena a jdeme na hodinku do hospody s tím, že z ní pak vylezem' po silnici na vlak do Kaniny.

V hospodě je sice trochu horší obsluha, ale zato výtečná podkováňská dvanáctka - asi nejlepší pivo, co jsem letos pil. Kromě toho tu i výborně vaří - dávám si španělského ptáčka a Klokan svíčkovou, a pak hurá na vlak. Ještě stojí za to poznamenat, že U Grobiána mají (aspoň v zimě) otevřeno od 11 do 20, v neděli jen do 18 a v pondělí mají zavřeno.

Cesta vlakem se ničím zajímavým pochubit nemůže, na rozdíl od nádraží v Lysé nad Labem, které se chlubí opravdu příšerně natočenou 10° z Nymburka.



Zpět na hlavní stránku cancáku.
Vytvořeno 28.2.2005