Silvestrovsko-vánoční akce na Liščí Farmě 25.12.2005 - 1.1.2006

Sepsal: Jóžin


Zvadlo najdete tuhle.

Tak tentokrát jsem Silvestra začal organizovat už posledního srpna a kupodivu zvítězila týdenní varianta. Přesto se to ukázalo být pozdě, vzhledem k Mariánině neschopnosti uvědomit si, co chce ... a následně zajistit slibované ubytování v Horních Uhrách (po té, co díky té neschopnosti padla chalupa ve Viganticích). Takže jsme nakonec skončili v mizerných chatičkách na Liščí Farmě, což ale nakonec nebylo až tak zlé.

Původně s náma měla jet i Ještěřice se sestrou, leč po té, co jsem začal vybírat zálohy, se Ještěřice rozhodla spářit se o Silvestru s Vejcou a když jsem jí ho nepovolil přibalit s sebou pod postel, vykašlala se na nás. Což bylo konec konců dobře, protože chatky byly čtyřlůžkové a v deseti bychom se do dvou chatek vměstnávali s obtížemi.

Neděle 25.12.2005

Mariána, vezoucí z Brna dva malé sudy piva - Strakonický Nektar a Regenta (původně měl být místo něj Samson, ale ti kriplové v tom skladu se na nás vysrali a nedovezli ho ... a Černá hora má jiný uzávěr) - jako vždycky nezvládá sraz. Má nás vyzvednout v poledne v Třešti a má něco přes hodinu zpoždění. Osmý div světa s sebou neveze, neb ten se hodlá až do 28.12. flákat na Dálném východě a Vojta má dorazit s jednodenním zpožděním. Zato Válečný poník měl přijet včas, ale na poslední chvíli si to rozmýšlí, neboť se oprávněně bojí, že by ho zprznila Mariána.

Cesta do Horní Branné ubíhá bez problémů, v autě si pouštíme Alexandrovce a Morčata na útěku, včetně hymny celé akce, ódy na téma Dušan je gej. Ve Studenci, poslední vsi před Horní Brannou chceme v hospodě Na Špici (točí tam Novou Paku) počkat půl hodinky, abychom tak akorát stihli vyzvednout na zastávce Horní Branná (která je v Dolní Branné) Dušana s Hejkalem, ale mají zákeřně zavřeno. Takže na konec končíme v Krakonošově hospodě v Dorní Branné, kde mají kapku hůř natočenou dvanáctku Krakonoše. Zde se scházíme se strašidly. Hejkal má od svého koně natřikrát přelomený malíček, takže nemůže dělat téměř nic (on by stejně nedělal, i kdyby mohl). Po dvou pivech se odjíždíme ubytovat.

Jednu chatku obsazuju já s Klokanem a strašidly, druhá zůstává Mariáně a sudům. Hned po příjezdu narážíme Nektar, ale strašidla s námi z neznámých důvodů nechtějí chlastat. V chatkách jsou přímotopy, které je kupodivu zvládají rozumně vytopit, byť tepelné ztráty jsou úděsné. Za Mariáninou chatou Klokan zakládá chcací díru. Večer trávíme cpaním se řízky, salátem a cukrovím a snad i hraním na kytaru. Mariána strašně prahne po Osmém divu světa, neb nemá s kým souložit.

Pondělí 26.12.2005

Snídáme malý kousek vánočky, neboť trapně nemáme jiné pečivo. Pak já, Klokan a Mariána vyrážíme s běžkama na autobusové nádraží do Vrchlabí chtějíce odjet v 9:20 do Špindlu. To se nám daří, leč autobus přijíždí do cíle se značným zpožděním, neb nás zdržuje jakási banda pochybných individuí s historickými dřevěnými lyžemi. Vojta s Blankou nám sprostě sdělují, že na nás serou a přijedou až zítra večer.

Ze Špindlu chci jet po žluté na rozcestí U Dívčí lávky a pak dále na Davidovy boudy, odtud po hřebeni na západ - buď do Harrachova nebo přes Vrbatovu boudu a Přední Žalý k Vrchlabí. Neprohlédnuv si pořádně mapu, vedu to po jiné žluté směrem na rozcestí U Krásné Pláně a zjišťuji to až někde v areálu Svatý Petr. Nemajíce přebytky času, operativně měníme plán a jedeme známou trasou na rozcestí U Krásné Pláně. Klokan se dnes obzvlášť táhne a navíc si stěžuje na své nové boty. Je zataženo, ale nefouká a nesněží...

Od zmíněného rozcestí míříme na Chalupu na Rozcestí. Znajíce východní červenou lyžařskou trasu chceme do vzít horem kolem Boudy na Pláni. Přímá modrá značka ale není udržovaná, je tam jen jakási velmi dávno projetá stopa, takže ji přehlížíme a zajíždíme si k lanovce na Přední Planinu, pak se vracíme k zmíněné boudě a pomalu se táhneme k Chalupě na Rozcestí. Přijíždíme tam zhruba v půl třetí, krátce po té, co se oblačnost roztrhala. Je polojasno, krásné výhledy - něco málo fotím, Mariána nemá baterky, takže nemůže ... a raději myslí na sex s Osmým divem světa.

Plánuji sjet dolů na Výrovku a pak po zelené do Pece, raději bych si dal Liščí hřeben, ale na ten už nemáme čas. Mariánu ovšem osvítí Duch svatý a navrhuje jet přes Rennerovky do Strážného respektive do Vrchlabí, což mi připadá docela zajímavé ... a tak jedeme. Sjezd je docela hezký až někam k Huculské boudě, pak je třeba jet jen pár lyžaři projetou a dost silně klesající cestou Adolfka, která je na mapě bůh-ví-proč značena jako sjezdovka. Docela maso, ale už jsme jeli horší.

Zbytek cesty už je v pohodě a známý, cesta do Strážného posypaná není. Tam potkáváme kupodivu otevřený krám s čerstvými houskami, takže doplňujeme zásoby. Pak pokračujeme ještě kousek po červené, ale po Kamenné cestě už se jet nedá, neboť je posypána. Klokan jede nejdřív kufrovat někam do lesa a pak je při pokusu o křižovací sjezd stráně i s Mariánou tak posraný, že to po asi půl hodině a padesáti metrech balíme a scházíme do Vrchlabí pěšky. Zajímavé je, že kousek za pivovarem odbočuje na právý břeh jakási značka, která míří do centra Vrchlabí a je lyžařsky sjízdná, čehož ovšem hloupě nevyužíváme.

V hospodě Sklípek, poblíž kostela, se pak scházíme se strašidly. Točí tu slušnou 12° Krakonoše a oproti všem informacím nevaří. Nosí ovšem jídlo z čínské restaurace vedle, byť tam si za zabalení účtují sprostě 10 Kč. Takže i večeříme ... a pak odcházíme popíjet božský Nektar na naši chatku.

Úterý 27.12.2005

Ráno vyrážíme opět stejným autobusem do Špindlu. Ač tentokrát žádné prehistorické lyže nepotkáváme, zpoždění je ještě větší než včera. Tentokrát jedeme Vodovodní cestou na Mísečky. Mariána jde, stejně jako řada jiných uchyláků, větší čast cesty pěšky. Je krásně, skoro jasno. Cestou na Vrbatovu boudu potkáváme včerejší zvrhlíky s prehistorickými lyžemi a kousek před boudou začíná foukat a zatahovat se. Klokan jede v botách a na lyžích Osmého divu světa a i na ně si stěžuje, i když tentokrát jede jakž-takž rychle.

Na rozcestí označeném jako pramen Labe není po pramenu ani památky, ale ještě odtud fotím Labskou boudu s mrakem. Od "pramene" míříme na Českou budku a po hřebeni skrz Polsko na Tvarožník, sprostě na nás sněží a fouká. Z Tvarožníku příjemně sjíždíme po zelené a pak po ní pokračujeme úbočím hřebene po "Lyžařské magistrále".

První odbočku k Harrachovu kousek za Bílou Vodou míjíme, trasa podél Kamenice by měla být kratší a jako lyžařské jsou značeny obě. Ta naše ovšem sprostě není protažená a je poměrně z kopce, takže zase výživný sjezdík. Cestou potkáváme jakési Němce, kteří na to nemají a scházejí to na lyžích bokem. Druhá cesta je projetá, takže po jejím připojení to už je OK. Dojíždíme zhruba v 16:30 a míříme k harrachovskému minipivovaru.

V nabídce mají jakési černé pivo a světlé Vánoční pivo (snad čtrnáctku) - to je za 29 Kč, kvasnicové a velmi dobré. I jídlo tu mají za celkem slušnou cenu, bez přílohy kolem 95 Kč, takže večeříme, vaří výborně. Vojta s Válečným poníkem zrovna přicházejí na Liščí Farmu, tak se s nimi pokoušíme domluvit na odvozu Mariániným autem, ale nemůžou sehnat strašidla a klíče od auta, takže v 17:54 odjíždíme posledním autobusem do Rokytnice, a pěšky jdeme do Jablonce nad Jizerou, odkud bychom měli ne zrovna ideální spojení vlakem do Horní / Dolní Branné.

V Jablonci nás nabírá Vojta s Poníkem a jedeme opět chlastat domů do chatiček. Večer se usnášíme pro zítřek na podhorské výpravě na běžkách - konkrétně do hospody Na Špici ve Studenci na Novou Paku. Mariáně opět stojí péro a touží po Osmém divu světa.

Středa 28.12.2005

Hejkal, který měl jet původně se svou zlomeninou na kontrolu do Rakovníka nakonec dostává rozum a jede s Dušanem jenom do Trutnova. Vyrážejí pěšky, téměř ve stejný okamžik jako my zbylí na lyžích, do Horní / Dolní Branné na vlak. My jedeme samozřejmě beze stopy a přes potok, i tak jsme tam ovšem o trochu dřív než oni. Za vsí se plus mínus autobus držíme červené značky až do Zálesní Lhoty, z ní pak lezeme kolmo vzhůru na Stráž, již beze značky.

Za místním vlekem následuje prodírání hlubokým sněhem prudce vzhůru, což všechny až na Vojtu znechutí, takže když potkáváme cestu obcházející kopec po vrstevnici vyrážíme po ní k západu. Vojta následován věrným Válečným Poníkem ovšem míří stále prudce vzhůru, zřejmě si myslí, že takto dosáhne s Poníkem vrcholu snáze než doma. Takže my líní jsme za chvíli v hospodě Na Špici, kde si dáváme výbornou novopackou třináctku za 18 Kč a neméně dobré jídlo. Na zbylé dva jedince čekáme ještě asi hodinu - plni euforie po vyvrcholení vyrazili naslepo po první šipce na Studenec ... a pak si ho hezky celý prošli zpátky.

V řeznictví přiléhajícím k hospodě nakupujeme maso k večeři ... a Mariána po dvou pivech osamocena se svým stojícím pérem vyráží za Osmým divem světa, který se blíží vlakem k zastávce v Horní / Dolní Branné. My zbylí si dáváme ještě jedno pivko a pak vyrážíme také. Původně chceme jet po modré, ale po chvíli si to rozmýšlíme a kopírujeme ze severozápadu silnici. Zanedlouho nárážíme na Mariáninu stopu a vyhlašujeme bojovou hru "Po stopách uchyláka".

Na Liščí Farmu dorážíme sice až po setmění, zato ale nedlouho po Mariáně, která zatím stihla jen jediné číslo ... a mohutným rykem jí nejdříve kazíme erekci a pak ji nutíme otevřít nám chatku. Protože Osmý div světa dovezl řízky, vařící tendence opadají a necháváme maso na zítřek. Vojta dostává z práce liebesbrief, že po něm strašlivě touží a tak se radosten připravuje na zítřejší výpravu do Prahy.

Čtvrtek 29.12.2005

Ráno vstáváme brzo, abychom podpořili Vojtu, který odjíždí autobusem v 8:32 do Prahy. Vojta, netuše kudy se dostat na nádraží, zmatkuje a vyráží i s Blankou téměř hodinu před odjezdem ... i když mu nabízíme, že ho tam dovedeme. Mariána s Osmým divem světa s náma nejedou, Mariána je moc líná a chce celý den souložit. Osmý div by sice rád na běžky, ale rád se podřizuje ... takže nakonec běhají tak možná hodinu kolem oběda.

Takže já se svým zvířetem a Vojta se svým zvířetem se scházíme před 8:30 na vrchlabském autobusovém nádraží. Vojtův autobus má mírné zpoždění a ten náš, který má odjíždět v 8:40 a jede z Hradce do Špindlu, vůbec nepřijíždí. Takže nakonec já a obě zvířata odjíždíme autobusem přijevším z Prahy, který jede více méně dle jízdního řadu v 8:55. Narozdíl od Vrchlabí je ve Špindlu hnusně přesně podle předpovědi - sněží a fouká silný vítr. Na hřebeny to asi nebude.

Vydáváme se po žluté na rozcestí u Dívčí lávky - cesta je to odporná, nejdřív na kopec, pak z kopce, návíc tu jezdí auta a je z části posypáno. U Dívčí lávky v jakémsi informačním středisku nám obsluha doporučuje zůstat v údolí - projet si slepou stezku "Buď fit " (po modré 4 km směr pramen Labe, pak začínají lavinové svahy) eventuelně vyrazit po druhé modré údolím Bílého Labe a pak se nejlépe taky vrátit či možná zkusit žlutou k Josefově boudě.

Vybíráme si tedy cestu podél Bílého Labe ... a vyrážíme po stezce Buď fit (což ovšem netušíme). Je tu celkem rušno. Asi po čtyřech kilometrech stopa opravdu končí, takže to otáčíme a jedeme zpět k Dívčí lávce. Klokan si zase stěžuje na boty ... nakonec se domlouváme, že ho odešleme autobusem do Vrchlabí a já s Válečným Poníkem tam zkusíme dojet na lyžích. Po pravém břehu Labe dojíždíme v pohodě až téměř na autobusák ... slušný rozdíl proti té zkurvené žluté značce.

Cca ve 12:45 opouštíme Klokana a vyrážíme po známé trase na rozcestí U Krásné Pláně. Počasí se umoudřuje, už tolik nefouká. Od rozcestí jedeme po žluté dolů do Strážného - cesta je strojově udržovaná, hezký sjezdík. Ze Strážného chceme běžet po žluté do Vrchlabí - ještě je světlo a červenou už známe, víme, že je posypaná. Paralelně se žlutou je protažen jakýsi běžecký okruh, vyrážíme tedy po něm a mapu nezkoumáme.

Dojíždíme až na konec okruhu a předpokládaje, že žlutá tu jde někudy dolů, dáváme si takový chutný sjezdík po stopě zbloudilého lyžaře - částečně cestou a častečně lesem. Dole se vynořujeme na žluté značce a vydáváme se doprava, směrem, kde bych hledal Vrchlabí. Nicméně nečekaně narážíme na rozcestí s modrou značkou ... a po chvíli koukání do mapy, zjišťuji, že jsme v prdeli. Totiž někde mezi Lánovem a Dolním Dvorem. Už se stmívá a do Vrchlabí to máme po modré 4,5 km, tedy o 1 km blíže, než ze Strážného...

Poník se chová celkem slušně, nekouše, nekope, ale je vidět, že mu už docházejí síly. Cestou potkáváme psí spřežení a trošku bloudíme, ale ne moc, takže se vynořujeme na správné straně Vrchlabí něco před 18:00. V hospodě v nějaké sokolovně či čem přes most od autobusáku si dáváme výbornou čtrnáctku Krakonoše a pak se vracíme za zbytkem na Liščí farmu. Já to beru částečně na lyžích.

Naši pozůstalí už vaří včera zakoupenou mrtvolu, pouze Mariána se fláká. Je to docela dobré, hezky se přežereme ... jen v půl deváté dorazivší Vojta se nepřidává a žere raději své zelené klobásy, z čehož má další den "explosivní sračku". Popíjíme dlouho do noci.

Pátek 30.12.2005

Mariána je opět líná a tvrdí, že pojede se svou nejdražší na sjezdovky, Klokan na nás hnusně kašle, a tak zůstává na chatce ... takže vyrážím jen s Vojtou a Válečným poníkem. Chceme vyjet autobusem nejdříve do Špindlu a pak na Špindlerovu boudu. Odtud chceme běžet přes Sněžku buď do Pece nebo po Liščím hřebeni do Jánských Lázní - máme totiž večer sraz s Ještěřicí a spol. v hospodě ve Svobodě nad Úpou. Tenhle zvrhlý spolek totiž tráví předraženého Silvestra kdesi v Jánských Lázních.

Takže já, Vojta a Válečný poník vyrážíme na autobus v 8:55 do Špindlu. Válečný poník je na autobusáku z nějakého pochybného důvodu už před 8:45 a po té, co náš autobus nepřijede ani do 9:00, tak hlásí něco o tom, že jakýsi dálkař na Špindl odjel cca v 8:45. Když se ptám na informacích, tak řikají něco o tom, že dálkaři podle jízdního řádu jezdit nemusí ... a knihu přání a stížností nemají. Zkurvená KAD (Krkonošská autobusová doprava) Vrchlabí. Postřílet.

Takže nakonec odjíždíme courákem v 9:20, kterému to tentokrát trvá do Špindlu téměř hodinu (tj. průměrná rychlost cca 18 km/h). Zkurvená KAD Vrchlabí. Postřílet.

Původně plánovaný autobus na Špindlerovku tedy dávno ujel, navíc si nejsem jist, zda vzhledem ke včerejšímu počasí vůbec jezdí. Takže běžíme po modré na rozcestí U Dívčí lávky, kousek za ním si uvědomuji, že jsme včera vůbec podél Bílého Labe neběželi, takže to otáčíme k východu a pak se u dalšího rozcestníku rozhodujeme, zda to vzít nahoru prudce přímo po zelené anebo delší trasou po modré a žluté kolem boudy U Bílého Labe. Hlasování vyhrává druhá z variant.

Počasí není stále nic moc, je dost zima a stále fouká - ale pořád lepší než včera, to tu muselo být dost hnusně, vzhledem k otevřenějšímu terénu. U výše zmíněné boudy na chvíli zastavujeme, přemazáváme a koukáme do mapy. Druží se k nám místní pes, Bernský salašnický, je přítulný a velmi ho zajímá obsah našich batohů.

Vyrážíme po žluté na Špindlerovku ... jenže značka není od včerejška projetá, takže tu je cca 30 cm prašanu, navíc je začátek dost do kopce, takže se tu jde dost blbě. A tak to po pár metrech vzdáváme. Dole u boudy koukáme znovu do mapy, zdá se, že by žlutá měla po chvíli přejít na cestu ... ale domorodec si myslí, že ani tam nebude stopa, takže se vracíme údolím zase zpátky, až na rozcestí s přímou zelenou. Po zelené kousek jdeme a pak odbočujeme bokem k Jelením boudám, zelená totiž celá funguje zákeřně jako sáňkařská dráha. Takže nám nezbývá, než se kus za boudami napojit na silnici a po jejích stupidních serpentinách se táhnout vzhůru. Cestou potkáváme lyžaře přijevšího od Bílého Labe - prý to projeté je, jen hold ne přesně po té žluté:-(

U Erlebachovy boudy dáváme oběd, je už nějak po jedné hodině, je tu zima a hnusně fouká. Popocházíme o kousek dál k rozcestníku a chceme doběhnout těch pár metrů na Špindlerovku , abychom viděli, jestli alespoň zkrácená trasa přes Luční boudu do Pece má smysl, či je na to příliš hnusně ... ale Poník, simulant, nám zákeřně zdrhá do hospody (která je kupodivu celkem levná). Alespoň s Vojtou vylezeme tedy nahoru, zkonstatujeme, že je tu pěkně hnusně, prohlédneme si auta až po střechu zavátá sněhem a nepříliš jemně ošetřená pluhem ... a jedeme zpátky dolů pro nevychované zvíře.

Náhradní trasu volíme po modré na Davidovy boudy, ale silnice a následná hřebenová červená je protažená rolbou, takže jedeme směr Petrova bouda. Odtud chceme pokračovat po hřebeni, ale zdá se to neprojeté, takže bereme zavděk modrou na Fučíkovy boudy. Počasí se trochu umoudřuje a občas jsou i částečné výhledy, trasa je to pěkná, krásné sjezdíky s hezkými vlnkami. Od Fučíka jedeme už dolů přes Medvědí boudu na Medvědí koleno, příjemný sjezd. Odtamtud bohužel musíme po silnici ... a pak po známé modré téměř až na autobusák ve Špindlu.

Tam dorážíme pár minut před odjezdem autobusu v 16:45 směr Praha. Ten bohužel patří naší oblíbené firmě KAD Vrchlabí. Dáváme si do autobusu lyže a stojíme ve frontě ... aby nám pak řidič řekl, že nás do Vrchlabí nevezme, ač tam staví a má v autobuse řadu volných míst. Máme prý jet vedle stojícím courákem stejné zkurvené firmy. Takže plni nadšení stojíme další čtvrt hodiny jinou frontu na autobus, který má odjíždět v 16:40, ale reálně to zvládá až v 17:00 a je narvaný, že se tam téměř nedá pohnout. A to už se raději nebavím o tom, jak byl řidič sprostý na jakési Poláky. Zkurvená KAD Vrchlabí. Postřílet.

Ještěřice mi poslala asi v 15:00 zprávu, že na nás sere ... což by nás asi dost nasralo, kdybychom opravdu původně plánovanou trasu zvládli. Ale takhle nám to je tam, kde jsme Ještěřici my ...

Vystupujeme na náměstí a jdeme do Zámecké restaurace, kde by měli podle jedné domorodkyně určitě vařit ... ale nevaří. Zato točí Samsona a Krakonoše. My ovšem hledáme nějakou potravu. Vojta s Poníkem nechtějí na čínu do Sklípku, takže se táhneme dle rady jiného domorodce přes celé Vrchlabí k hospodě před železniční stanicí. Než tam však dojdeme, prosazuji návrh skočit si na jednu čtrnáctku Krakonoše do včerejší hospody. Tam si dávám i slušnou gulášovku ... ale polévkami to tu končí. Vrchní nás odkazuje ne nějakou restauraci Delta, kam nakonec jdeme. Ale je tak předražená, že tam Vojtu s Blankou nechávám a podle prchám na Liščí Farmu. Opět částečně lyžmo.

Mariána s Osmým divem světa vstali asi v poledne a šli Klokana ukecávat, aby je pod sjezdovku odvezl autem, neboť jim to prý jede až za dlouho. Což nebyla pravda, jen se jim nechtělo pěšky na nádraží. Klokan se na ně vykašlal, jako ostatně na každého, takže si to Mariána musela odřídit sama.

Sobota 31.12.2005

Vojta s Válečným poníkem si po včerejší akci nepřipadají dost omrzlí a navrhují výpravu na Sněžku. Já jsem to sice v plánu neměl, ale nejsem proti. Kupodivu se přidává i přichcíplý Klokan. Mariána chce zase souložit, takže na nás sere. Ale aspoň ji dokopávám ke slibu, že nás večer přijede do Pece vyzvednout, neboť na Silvestra se odtamtud k nám prostě nedá dostat.

Po včerejších zkušenostech s KAD Vrchlabí jdeme raději na autobus v 8:40, protože ten oni neprovozují. A jede celkem na čas. Ten šmejd od KAD v 8:55 z Vrchlabí přijel do Špindlu chvíli po nás, takže ho jízdní řád zase asi pro změnu nezajímal. Ještěřici píšeme zprávu, že jí navrhovaný sraz na běžkách stanovujeme na 13:00 na Sněžce. Je -10,2°C, mažeme zeleným, abychom si ukrátili čekání na autobus na Špindlerovu boudu. Cesta stojí nekřesťanských 40 Kč, ale lepší než okolní lanovky za 140 Kč.

Nahoře je pěkná zima, fouká méně než včera a nesněží, místy je i něco málo vidět. Vyrážíme po polské červené směr Słonecznik, se vzrůstající nadmořskou výškou klesá viditelnost a zesiluje vítr. Zjišťuji, že Klokanovi omrzla jedna tvář, a tak mu půjčuji kuklu. Válečný poník má po chvíli obdobný problém, zřejmě nebyl vyšlechtěn pro boj s eskymáky. Ale nakonec se zvládá nějak zabalit. Posíláme je po tyčovém značení vpřed na Schronisko Pod Sniežka, neboť Klokan je přeci jen pomalejší. Oni na nás ale o kus dál čekají nemajíce bez mapy pocit bezpečí, sucha a pohody.

Na rozcestí Rownia pod Sniežka se počasí umoudřuje - ustává vítr a je i něco málo vidět ... takže dáváme svačinku. U Schroniska ovšem už zase odporně fouká, takže lyže raději schováváme za dveře chaty a vyrážíme na Sněžku pěšky. Což se ukazuje jako dobrý nápad, neboť nahoře fouká opravdu příšerně. Klokan do kopce furt funí, takže Vojtu s Blankou vysíláme jako předsunutou hlídku, ale potkáváme je kousek pod vrcholem, jak se vrací. Je tu fakt nechutně, stěží se dá udělat krok. Schováváme se v naší známé chodbičce u lanovky - tady nefouká - a občerstujeme se čajem z vlastních zásob. Ještěřice dle očekávání nikde, ač my tu jsme na čas.

Ve Schronisku se opět scházíme, Vojta s Poníkem tu popíjejí polský čaj tuším za 4 złoté, které si Poláci dle očekávání přepočítali vydřidušským kurzem na 40 Kč. Dozvídáme se, že když jsme byli zalezlí u lanovky, na chvíli Sněžka vykoukla z mraků a Poníci to dokonce vyfotili. Jinak obsluha tu vůbec nefunguje, takže tu v klidu obědváme z vlastních zásob.

Dále jedeme přes Luční boudu na Výrovku, je dost hnusně, viditelnost nulová, ale neomrzáme, a tak nazastavujeme. K Výrovce sjíždíme tou kratší trasou, je to docela pěkné, ale Poník s Klokanem se zase příliš bojí, takže z toho nic nemají. Zato Vojta si vychutnává skútr, který nám dělá bordel ve stopě a dokonce ho zvládá dovést k převrácení ... ale pak vyměkne a pomáhá ho osádce znovu zprovoznit. Od Výrovky jedeme po zelené do Pece, sjezd je opět hezký, i když úsek k Richterovým boudám je kapku náročnější. Asi 100 výškových metrů pod hřebenem už je hezky - žádná mlha, nefouká ...

Do Pece přijíždíme asi v 16:00 a akorát stíháme pardubický autobus, kterým popojíždíme do Svobody nad Úpou, kde chceme v hospodě u nádraží počkat na Mariánu. Ještě v autobuse tam domlouváme sraz s Vejcou ... ale stejně se na nás nakonec vyserou, přece si nebudou kazit silvestrovský program. Hospoda před nádražím je zavřená, takže se posouváme do první další, pensionu Helena, kde taky točí dvanáctku Krakonoše a výborně vaří, ale je tu o něco dráž.

Mariána nás asi po dvou hodinách skutečně vyzvedává a odváží na Liščí Farmu. Dozvídáme se, že byla s Osmým divem světa a Hejkalovcema v ZOO ve Dvoře Králové, neboť byla opět líná něco dělat. Takže si Osmý div kupoval běžky kvůli hodinové procházce ve čtvrtek... Večer trávíme produkcí a požíráním chlebíčků a mírně popíjíme, nicméně jediný kapku ožralý exemplář je Hejkal ... a striptýz stejně nedělá. Po půlnočním odpálení ohňostroje se společnost zanedlouho rozpadá. Za zmínku stojí ještě zneuctění chatky, o které si myslíme, že nám tam dělala o minulých nocích bordel (pomočili jsme jim dveře a kliku).


Neděle 1.1.2006

Ráno vstáváme relativně brzo, neboť bychom měli do 10:00 vypadnout. Naše chatka to vcelku zvládá, Mariána s Osmým divem ovšem samozřejmě nikoliv. Jinak chcací díra je už dávno prochcaná až na trávu. Děláme ještě závěrečné foto a konečné zúčtování s recepcí, naši chatku vyšly ty přímotopy na 400 Kč za týden, což celkem ujde.

Mariána s Osmým divem pak odvážejí Hejkalovce na autobus do Vrchlabí a my zbylí se táhneme na zastávku do Horní / Dolní Branné na vlak, na který asi hodinu čekáme a pak vyrážíme ku Praze. S Vojtou a Válečným Poníkem se rozcházíme v Nymburce, kde čekáme na náš vlak do Čelákovic v otevřeném denním baru před nádražím ... s nymburskou jedenáctkou za 15 Kč.



Autobusy ze Špindlu na Špindlerovu boudu - stav k 31.12.2005:
8:30, 9:30, 10:30, 11:30 atp., ten poslední jede jen 15.12. - 17.4. a 8.5.- 31.10.

Zpět na hlavní stránku cancáku.
Vytvořeno 2. - 12.1.2006