Výprava k moři - Ukrajina - Krym 1. - 10.7.2005

Sepsal: Klokan a Jóžin
Z papíru do počítače přepsala: Martina
Poopravoval, doplnil a do HTML převedl: Jóžin
Zvadlo lze nalézt zde.

Užitečné odkazy - Ukrajina / Krym.

Plán jet na Ukrajinu vznikl po dříve plánovaném Bulharsku mimo jiné proto, že nám Ukrajina dočasně na léto zrušila vízovou povinnost. Nemaje dost informací o nuda plážích v Ukrajině, o spojení ani cenách, konečné rozhodnutí padlo asi v 1. třetině června. Nicméně ze začátku to vypadá, že s námi nikdo nepojede, takže to možná zrušíme. Nakonec se však ozývá Mariána (Karel), která zvládá zpracovat svou bývalou partnerku Martinu - čímž jsme čtyři.

Postupným průzkumem informací o nuda plážích v Ukrajině dokonvergujeme k výpravě na Krym přes Oděsu. Z Prahy do Oděsy je to 30 h, transfer na Krym pak cca 12 h. Z Polska na Ukrajinu je nutné mít zaplacené lůžko ve vlaku (480 Kč), samotná jízdenka (jednosměrná) Ostrava - Oděsa stojí necelých 1400 Kč.Vyjíždíme z Prahy ve čtvrtek do Prostějova, v pátek (1.7.2005) ráno do Ostravy, kde máme sraz s Mariánou. Z Ostravy pak vlakem EC v 10.30 směr Krakow.

Pro jedince, mající problémy s azbukou, uvádím u prvních výskytů rusky psaných slov pokus o fonetickou transkripci do češtiny či překlad, eventualně něco mezi tím.

Čtvrtek 30.6.2005

Dnešní den jsem zahájila pochodem v dešti ve starých džínách, zelené mikině, batohem na zádech a klecí s potkanicí Agátou v ruce. Budila jsem všeobecný rozruch. Vlak se táhl jak sopel a dost často stál. V Horních Počernicích už to nevydržel a zdechnul úplně, tak nás přesunuli do následujícího vlaku. Agáta byla dost vykulená, ale zvědavost zvítězila, takže se „ukazovala veřejnosti“. Do Stodůlek jsme nakonec dorazily, já značně promoklá - Agáta, jakmile ji spadly první kapky na čumák, zalezla do domečku. Ubytovala jsem jí u skorotchána a vyrazila na zkoušku. Byla jsem nejlépe oblečená :-)

Po zkoušce jsem se zcela zbytečně hnala několika vlaky do Kutné hory - město (abych pánům zajistila pivo 12° Dačického), abych v jejich podnikové prodejně zjistila, že kutnohorské pivo už skoro rok do plechovek nestáčejí. Přestali s tím minulý rok uprostřed léta, což znamená, že v Rumunsku jsme měli jeden z posledních "balíků" piva.

Pátek 1.7.2005

Dnešním dnem oficiálně začíná naše výprava. S Mariánou a Marťynkou jsme se úspěšně střetli v Ostravě na rozestavěném nádraží. Míříme přes Polsko 1. vlakem asi 2,5 hodiny a po přestupu v Krakově 25 hodin do Одессы (Oděsy) a z ní pak hurá na Krym! V Krakově jsme zvládli najít celkem rychle správné nástupiště. Vlak přijel později než měl, takže jsme rychle nastoupili, a pak se snažili procpat vnitřkem. Měli jsme místenky do lůžkového vozu na konci vlaku, který připojili až v Krakově. Samozřejmě, když jsme došli až k němu (vnitřkem), zjistili jsme, že do lůžáku se dá projít jen venkem :-) Hned nás „sebral“ chlap a ukázal nám, po prohlédnutí místenek, kam jít. Jožka zvládl při nástupu do vlaku vypustit nůž pod vlak, načež zaklel, k úžasu všech seskočil pod vlak a opět bleskově vítězně vyskočil s nožem.

Pak nás chlap ubytoval - kupéčka byla po třech (místo slibovaných čtyř), a že jedna žena má jít spát vedle. Dost dobrý. V Przemysłi (už u ukrajinských hranic) nám vyměnili podvozek - na Ukrajině jsou širokorozchodné koleje - a to tak, že nás vyzdvihli na 4 heverech asi o 1,2 metru. Pak nás přešibovali na hranice. Do odjezdu bylo něco přes hodinu, takže se půjdeme projít, ale pohraničáři nás nikam nechtěli pustit, takže po chvilkovém pochodování po perónu jsme nalezli zpátky do vlaku za pivem (9x 1,5 l Nová Paka).

S odbavením na polských hranicích nebyl problém, ten nastal na ukrajinských - Karel si vyrazil s 9 let starým ošuntělým pasem (v Rumunsku mu prý zmokl, takže většina stránek byla značně rozpitá) a na fotce si nebyl absolutně podobný. Naštěstí "celní ženská" byla při nás, a když se celník rozhodl, že Karla vyhodí, udělala vše pro to, aby byl na Ukrajinu vpuštěn - na dlouhou chvíli odešla s pasem, a když se vrátila, položila Karlovi pár záludných otázek ohledně pasu a nechala ho ve vlaku. Mezitím průvodčí ve vlaku Karlovi poradil, aby celníka uplatil, ale díky tomuto si svá eura mohl ušetřit. Měli jsme z toho ohromnou radost, v ruce orazítkované pasy a kartičky pro vstup do "republiky".

Lůžkový vůz byl docela pohodlný, jen kdyby neměli tendence neustále s námi šibovat.

Sobota 2.7.2005

Etiketa první láhve vodky zakoupené na ukrajině.

Nevím jak to, ale já se moc nevyspala. Kolem poledního jsme dorazili do Одессы (Oděsy), našli směnárnu a založili společný fond. Pak šli kluci koupit lístky do Феодосие (Fjeodosie), neboť to bylo potřeba udělat rychle, než budou všechny vyprodané. Měli jsme to na 18:25 s jedním přestupem v Джанком (Džankoj) v půl páté ráno^*1. Ještě jsme chtěli lístky na zpáteční cestu do vlasti, ale mezinárodní pokladna měla polední přestávku, tak jsme to nechali být, že je koupíme před odjezdem do Феодосие. A hurá za památkami.

V Одессе je fůra kostelů, taky jsme se byli podívat na Potěmkinovy schody, ale zklamalo nás to - žádný optický klam se nekonal. Ale byl z nich hezký výhled na ošklivý přístav moře. Po dlouhé době se nám podařilo najít hospodu, kde vaří (předtím jsme v nějakém podniku ochutnali Оболонь (Oboloň) za 2,5 гр.^*2 a taky místní mentolové perníčky poblíž nějakého trhu). Byla to zábava, neboť nikde v okolí nešel proud, takže jsme moc na výběr neměli. Ale шашлик (šašlik) byl dobrý...

Stihli jsme jídlo, ale ne už bohužel jízdenky :-( (zato jsme ale stihli koupit vodku). Noc ve vlaku byla krutá, jeli jsme 3. třídou v nelůžkové variantě (pod stropem nějaká lůžka byla...a na nich pár lidí, co si to zaplatili) - jinde už nebylo místo. Vlak byl dost narvaný. Po cestě ještě v nějaké stanici kupuju před vlakem studené pivo - vlak zde asi 20 minut stojí a venku je fůra lidí nabízejících pivo i мороженое (zmrzlinu) a jiné pochutiny za slušnou cenu.

^*1 K nákupu i vnitrostátních jízdenek jsou na Ukrajině třeba pasy všech lidí - jízdenky jsou na daný vlak a pro daného člověka. 3. třída vycházela fakt levně - viz níže. Jinak i 2. třída (tedy "kupé" - "spací") stojí rozumně ... takže v noci je lepší jet ní, je-li to možné.
^*2 гр. = гривня (hřivna) - místní platidlo. Kurz je asi 1 гр. = 5 Kč.. Domorodci tomu občas ze setrvačnosti říkají rubl.

Neděle 3.7.2005

V Джанком vystupujeme něco před pátou z vlaku ... a je tu už dost živo, dokonce jedna hospoda se zdá být otevřená ... ale ve skutečnosti asi není. Zjišťuji, že mezinárodní jízdenky na vlak lze koupit jedině v Симферополе (Simferopolu).

Vlak do Феодосие si málem necháváme ujet, protože nekoukáme na hodinky. Tímhle vlakem zvládáme srazit krávu - ale na Ukrajině to nevadí, stojíme asi 10 min. Jedeme opět 3. třídou, celá cesta z Одесы do Феодосии nás vyšla dohromady na 85 hřiven - čili slabě přes 100 Kč/osoba ( 6 hřiven = 1 Euro, 1 hřivna = 5 Kč).

Ve Феодосии si o mezinárodních lístcích myslí totéž co v Джанком - takže dostáváme telefon do mezinárodní kasy v Симферополе. A vydáváme se hledat telefon, který nebude na kartu. Ulice z nádraží do města se jmenuje po Leninovi a před nádražím je krásná velká socha Vladimíra Iljiče. V rámci hledání telefonu nám dokonce jeden vlezlý taxikář nabízí, že nás k němu doveze.

Jedno výborné ukrajinské víno přivezené jako suvenýr domů.

Jedno výborné ukrajinské víno přivezené jako suvenýr domů.

Nacházíme cosi, co funguje podobně jako dříve české pošty - u okýnka je nutno si předplatit hovor, pak dostanete číslo kabinky, zavoláte, a s číslem si přijdete pro zbytek peněz. Kupodivu se zvládám s babou na druhé straně domluvit ... nicméně dozvídám se, že je nezbytné si lístky v Симферополе objednat osobně - a to co nejdřív. Takže hledáme autobusák, nacházíme však jen jakýsi, odkud jezdí MHD - автобусы и маршруткы (autobusy a maršrůtky).

Маршрутка номер (číslo) 4 nás doveze na autobusák, kde zanechávám zbytek bez pasů a jedu cca 120 km autobusem do Симферополя pro lístky. Autobusu to trvá necelé 2 h, nicméně mezinárodní pokladna není na nádraží, ale asi 1 km od něj ... a místní o ní povětšinou neví. Takže ji hledám skoro hodinu. V pokladně jim řeknu, co chci a zaplatím 8 гр. ... oni to pošlou telegrafem do Киеву (Kyjeva) ... a zítra po čtvrté si mám zavolat pro výsledek. Kvůli pitomejm 8 гр. půl dne v prdeli. Zpět do Феодосие přijíždím těsně po 15.hod. a potkávám zbytek na nádraží.

My zbytek nejprve zjišťujeme, zda někde není úschovna zavazadel - tahat ve 3 lidech 4 batohy není nic moc, ale nakonec nám nic jiného nezbývá. Karel je gentleman, tak se tahá se dvěma batohy. Usalašíme se na nedalekém vlakovém nádraží - na sluníčku, také je sem slyšet povyk lidí na pláži. Tiše závidíme. Karel je vyslán pro mapu a já zatím hledala v mapě, kudy na Коктебель (Koktěbel). Když se Karel vrátí, tak si své poznatky ověřuji ještě v nově koupené mapě Феодосии a vysílám je zjistit, v jakých intervalech jezdí autobus.

Také na mapě nacházíme "baštu", o které se domníváme, že by stála za vidění, a že je kousek od konečné vlaku, kde nás původně vyplivl vlak. Jelikož máme všechny povinnosti splněné, vyrážíme na pláž, kde se asi 1,5 h střídavě koupeme a sluníme (spíš spíme na sluníčku). Před očekávaným příjezdem našeho drahého Jóžina už jsme na autobusovém nádraží s chlebem a dvěma plechovkami piva.

Po jeho příjezdu se odebereme na zastávku městské hromadné dopravy (tam se mě snaží nějaké dítě okrást o hodinky za 19 Kč a sprostě na mě vrčí), která nás vysype nedaleko nádraží s Leninem. Pak dojdeme k baštám, které nejsou nic moc, koupíme 2 mapy Krymu a jedem do Коктебеля. Po příjezdu se na nás vrhnou bábušky chtějící nám vnutit ubytování, tak se na ně vrhnou Karel s Jožkou, zatímco my dvě hlídáme batohy. Najednou se s nabízejícími ubytování roztrhne pytel a otravujou nás, tak každému ukazujeme naše mužíky, ať to jdou domluvit s nimi.

Některé baby byly tak drzé, že nabízely ubytování za 25 USD ... nakonec s jednou předhazovačkou jdeme něco omrknout - chce 5 USD, mě to připadá dost a říkám něco o 3 ... takže jdeme o 2 domy dál a je to za 4. Mariána s Martinou dokonce vyfasují standardně dražší pokoj - domácí nás původně až tak úplně nepochopila (myslela, že jsme jen 2). Platíme v hřivnách. Jinak je tu i hezký čistý záchod a sprchový kout (společné pro všechny), zřejmě by se tu dalo i vařit a koukat na bednu. Před večeří se jdeme ještě vykoupat na místní nuda pláž^*1 - moře je tu čisté, pláž celkem taky, ale voda je studená a vlny žádné. Večeříme v nějaké hospodě speciality místní kuchyně...ale máme to bez přílohy, protože jsme si žádnou explicitně neobjednali. Po večeři se vracíme "domů" a popíjíme výborné sladké červené víno Кагор (Kagor) cca za 80 Kč (0,7 l).

^*1 Pláž je oblázková.

Pondělí 4.7.2005

Jedno z výborných krymských vín.

Ráno snídáme z vlastních zásob, a protože jsme dlouho spali, vyrážíme na pláž až těsně před polednem. Na pláži je nahatá asi jen polovina lidí, značná část ženských je ze spodní poloviny oblečená. Vlny jsou furt celkem malé, ale přece jen nějaké, odpoledne přečteme, že je to velikost č. 4, teplota vzduchu 25°C a vody 18°C . Ve stánku za námi mají slušné pivo Крым za 3,15 a po pláži procházejí prodavačky a prodavači se studenými lahváči a různými místními pochutinami. Koupeme se cca do 15 h a pak jdeme na oběd.

Obědváme v jakési hospodě, kde mají strašně drahé pivo (Балтика za 6 гр.^*1), ale docela slušné menu - já s Klokanem ochutnáváme блины с мясом (bliny (něco jako lívance) s masem), je to docela dobré. Porce jsou malé, ale je k tomu polévka, salát a kompot (spíš ovocná voda), takže to ujde. Z hospody jdeme do našeho dočasného domova, převlékáme se a vyrážíme zdolat kopec Карадаг (Karadag).

Po cestě hledáme telefonní hnízdo a odkud volám do mezinárodní pokladny v Симферополе ... ještě nemají odezvu z Киеву, mám zavolat zítra po desáté. Pak kupujeme большую бутылку пива (velkou láhev piva) a azimutem vyrážíme na náš skalnatý kopec. Cestou potkáváme na pastvině velblouda.

Asi po 2 km se dostáváme k plotu, který ohraničuje rezervaci Карадаг . V některých místech sice chybí, ale všude jsou cedule, že vstup je zakázán a pokuta 51 гр. Kopec je docela holý a pokuta vysoká, takže plot slušně obcházíme směrem k moři. Nad ním děláme pár fotek a dole zjišťujeme, že se na Карадаг dá dostat s organizovanou exkurzí po vodě či po souši. Podél moře se vracíme zpět do Коктебеля, na trhu ochutnáváme víno a nakupujeme dvoulitrovku jakéhosi višňového vína za 20 гр. Pak ještě nějaká rajčata (kilo - 3 гр.) a cibuli. Pak si odkládáme "doma" kraviny a jdeme uspořádat piknik na pláži. Bohužel nám do toho kapku prší, takže se schováme pod nafukovací klouzačku. Má to dobrý výsledek, její obsluha dospěje k názoru, že se chceme klouzat, takže nám rozsvítí a my pak vidíme dobře do zpěvníku.

^*1 Je to dovoz z Ruska.

Úterý 5.7.2005

Pevnost v Судаку - vstupenka (zadní strana).

Větší verze předchozího obrázku.

Nejprve jsme chtěli zaplatit si další noc v našem příbytku, ale ráno se domlouváme, že se sbalíme a i s věcmi půjdeme na pláž, pak si dáme něco k snědku a odchytíme maršrutku do Судаку (Sudaku). Vlny už nejsou žádné, ale aspoň je ve vodě vidět, takže se docela vyřádíme. Kupodivu sůl na oči vadí míň než chlór v bazénu, akorát je ten pohled mírně rozostřený. Jen neradi se loučíme s pláží.

K jídlu si kupujeme samé ohavnosti - chapadlo z krakatice (каракатица) a krevety (vařené sakum prdum s očičkama). Krakatice chutná jak špek, který ještě zapomněli dát do ledničky. Krevety si člověk znechutil tím, že jim musel urvat hlavičku^*1, tykadýlka, nožičky a krunýř.

Navečer jsme dojeli do Судаку (Sudaku), hned se na nás sesypali taxikáři a babušky nabízející жильё (žiljó - oblíbený ruský / ukrajinský výraz pro ubytování), ale odolali jsme. Celí usmažení a dozlatova upečení jsme se doplazili až na pevnost. Byla opravdu veliká. Uvnitř se rozdělujeme a část hlídá batohy, abychom se s nimi nemuseli tahat. První vyrážíme já s Jožkou. Je to docela pěkné. Žasnu, kde všude pustí lidi bez zábradlí (na celkem úzkou římsu). Šplhat na nejvyšší místo pevnosti se mi nechtělo (vědět, že ten výstup není tak hrozný), takže jsem šla vystřídat ostatní dva :-) ve hlídání. Naštěstí, i tak ta prohlídka trvala dost dlouho.

Pak jsme maršrutkou dojeli zpět na autobusák a zas se na nás sesypali nabízeči, opět odoláváme. Jíme v nedaleké nádražní "restauraci" pelmeně, salát a párek s vajíčkami - nebylo toho tolik, jak to na papíře vypadá, ale žaludek jsme zaplácli. Vydáváme se hledat místo na spaní za město. Spíme na kopečku mezi borovicemi a společnost nám dělají 2 koťátka - celou noc spinkají Jožkovi na baťohu.

^*1 Člověk ne, Klokan. Martina to zvládla jíst celé.

Středa 6.7.2005

Ráno zjišťujeme, že spíme ve feťáckém "doupěti" - všude kolem nás se válejí stříkačky s jehlami apod. Ráno vaříme těstoviny s mexickým gulášem a lančmítem (spíš sračkou^*1). Pánové by radši praskli přežráním než by zbytek vysypali koťátkům. Nakonec jsem tedy donucena zbytek "zabalit s sebou". S těžkými srdcem tedy zbytek narvu do pytlíku a schovám do batohu.

Dole pak tvrdneme u silnice 2,5 hodiny doufajíce, že stopneme maršrutku do Алушты (Alušty). Ale vše, co jede, není označeno, takže předpokládáme (asi špatně), že nepřeváží lidi. Takže zkusmo stopujeme autobus, který jede jen v Морское (Morskoe), takže nenastoupíme (později, když tímto místem projíždíme, zjišťujeme, že jsme ty dvě hodiny mohli krásně strávit na pláži u moře, a ne na stopu). Po čase nás to přestane bavit, tak se vydáváme zpátky do města na autobusák. Než tam dojdeme, tak Jožka stopne maršrutku. Jede s námi ještě ženská, která zanedlouho vystoupí, a pak jedeme až do Алушты sami. Tam odsud trolejbusem do Ялту^*2 (Jalty), kde se v místní jídelně nadlábneme.

Pak hledáme autobus na Большой каньон (Balšoj kaňon), nakonec nám poradí jedna девушка (děvuška) nabízející ubytování, že máme dojet do Симеизу (Simeizu) a odtamtud lanovkou na Ай - Ретри (Aj - Petri)^*3. Takže ji poslechneme. Já mezitím zbaštím polovinu místní pochoutky пахлава (pachlava), což se mi stává osudným. Pěkně se mi to v břiše honí, a tak mám otevřené okénko, aby to alespoň nebylo cítit :-) V noci se usalašíme pod Кошкой (Kočkou - skála).

Nějaký domorodec nám vykládá, že pod Кошкой se nesmí stavět stany a rozdělávat oheň, jinak dostaneme pokutu 50 USD ... ale když mu prý dáme úplatek 10 USD, že zařídí, aby pokuta nebyla. Nicméně spát bez stanů a ohně se tam smí, takže neuplácíme a strmou chůzí lezeme dolů k moři. Není tam žádná pláž, ale jen pás obrovských kamenů, ze kterých se koupeme a posléze tam i večeříme. Je to tu nuda pláž, ale je už 19 h, a tak tu nikdo slušně svlečený (kromě nás) není. Jen pár úchyláků. Jsou jakž takž vlny a snad je to tu i teplejší, takže dokonce i lemra líná klokaní plave.

Večeři dáváme studenou z vlastních zásob mezi šutry a po ní ještě 2 flašky dobrého vína. Při tom trochu hrajeme na kytaru. Po dopití druhé to alkoholička Mariána nevydrží a otevře si ještě třetí - tentokrát patok (самий дешёвий Рортвейн (nejlevnější Portvejn)^*4 za 5 гр.). Není to nic moc, já s Klokanem jdeme spát, ale Mariána se upravuje na kaši.

^*1 Originál Vamberk.
^*2 Симферополь - Ялту - nejdelší trolejbusová trať na světě (70 km).
^*3 Z Ялту nejede vůbec nic do Соколиного (Sokolinoje) ani k Большому каньону. Nahoru na Ай - Ретри jezdí maršrutka za 12 гр. a trvá jí to 1,5 h. Ale dnes už ujela a za 100 гр. taxíkem se nám nechce (za 250 ke kaňonu - vydřiduch jeden).
^*4 Nejlevnější víno, co jsme vůbec sehnali.

Čtvrtek 7.7.2005

Další výborné místní víno.

Po ránu se naposledy koupeme v moři a snídáme, moře je docela hnusné - plné medůz. Sice nežahavých, ale i tak na dotek nic moc.

Od moře se vracíme nahoru na cestu, po ní na autobusák v Симеизе, a odtud maršrutkou k lanovce (канатная дорога). Před lanovkou je strašná fronta na lístky ... čekáme tam asi 2 hodiny. Mezitím jdeme s Klokanem na nákup, vačnatec cestou provozuje šavlový tanec, prý po пахлаве. Neúspěšně sháníme pohledy, asi jsou na Krymu vzácné. Klokan se tváří na chcípnutí.

Cesta kabinkovou lanovkou (z cca 50 m n.m. do 1150 m n.m.) stojí 15 гр., zavazadla po 8 гр. Cestou je jeden přestup a jsou krásné výhledy ... jen okna lanovky jsou dost zasraná, takže bůh ví, jestli z těch fotek něco bude.

Klokan se tváří silně chcíple i nahoře, takže jdeme do jedné hospody na pivo (Славутич - 5 гр.), jídlo si nedáváme, mají tu sice všude fůry dobrot, ale očekáváme vysokohorskou přirážku. Po dopití Klokana s batohy odkládáme před začátkem placeného prostoru^*1 kolem vrcholu Ай - Ретри (1234 m) a lezeme na vrchol. Vyhlížíme se a fotíme a pak se vracíme za umírajícím zvířetem. Částečně si rozdělujeme Klokanův bordel a s odlehčeným Klokanem se potácíme na silnici spojující Ялту a Соколиное.

Ještě u konečné lanovky nám nějaké taxikářské hovado nabízí odvoz k Большому каньону za 100 гр. ... jiný za 40 гр. Ale my docházíme na zmíněnou silnici^*2 a tam v podstatě okamžitě stopujeme první dodávku. Řidič kolem kaňonu zjevně pojede a ptá se, kolik mu dáme. Říkám 8 гр. na osobu, což bylo asi zbytečně moc, ale co se dá dělat.

U kaňonu je několik stánků, mají tu napsané i ceny vstupu, stanování a ohně...ale nikdo nevybírá. Je už docela pozdě, takže docházíme asi do 1/4 délky kaňonu a tam se na levém břehu potoka uhnízďujeme. Já s Martinou se ještě v potoku koupeme, je nádherně čistý. Večeři vyjímečně vaříme teplou - rýži s koněm a kuřetem^*3. Pak jako obvykle dáváme ještě lahvinku vína a jdeme spát. Stany nestavíme, je jasno.

^*1 Tuším 4 гр. za osobu.
^*2 Po cestě nachází Klokan podkovu.
^*3 Klokan žere jen suchou rýži.

Pátek 8.7.2005

K ránu mě probouzí jemný neustávájící déšť. Lomcuji s Jožkou, a shodneme se, že si přes sebe hodíme jen pláštěnky, neboť jsou lépe dostupné než stan. Kolem půl osmé vstáváme, a za mírného deště balíme a vyrážíme. Jelikož naše batohy nejsou voděodolné, balíme si je do odpadkových pytlů a vyřezáváme díry na popruhy. Vypadáme jako chodící popelnice (ale osvědčí se to!). Všichni, až na mě, snídají zbytky od večeře a já suchý starý, a samozřejmě hnusný chleba.

Klokanův náčrt batohu v pytli na odpadky.

A hurá projít si kaňon. Částečně jdem "horní" cestou a až nedaleko Ванны молодости (vany maladosti - tedy mládí) scházíme k říčce. Jsou tu nádherné tůňky a vodou vymleté cestičky v celistvých skalách. Taky dost různých (velikostí i tvarem) balvanů. Hrozně se nám to líbí. Bohužel je to všechno mokré, takže některým z nás to dost klouže (mě asi nejvíc). Nakonec dojdeme k výše zmíněné Ванне мологости. Je to místo, kde je asi metr vysoký skok (počítáno na hladinu), a pod ním hluboká vana s dost studenou vodou. Dá se to obejít po skalách, ale neděláme to - nejsou podmínky^*1. Takže pácháme společné foto po kotníky ve vodě s vanou za zády, a pádíme zpět, tentokrát to bereme podél řeky.

Není mi ještě moc dobře a hnusně mi to klouže, tak se po jednom nechutném přechodu říčky rozhodnu, že zpátky za ostatními na druhý břeh nepůjdu a zátočinu obejdu horem po slušné cestičce. To také udělám, sednu si k vodě a čekám na ostatní. Je to opravdu malý kousek, ale když ani za 20 minut nedorazí, zkonstatuji, že jsme se moc nepochopili a vydám se tedy horem dál. Dojdu k rozcestí cest (spíš doplazím) a přemítám, kudy to brali a jestli tudy už šli. Vtom se otočím, a tam Martina s Jožkou. Vrátili se pro mě od vchodu - východu, protože jim došlo, že jsem na ně čekala a nešla napřed.

Pak nám jeden taxikář (poté, co jsme zjistili, že odsud žádná maršrutka do Бахчисарае (Bachčisaraje) či Симферополя nejede) nabízel, že nás doveze za 50 гр. do Бахчисарае, ale nakonec z něj Jožka vytáhl, že ze Соколиного (vzdáleného asi 6 km) už by něco mělo jet. Nejdřív tam chceme dojít a zkusit po cestě něco stopnout, ale vzhledem k časové tísni se tam naštěstí necháme dovézt taxíkem za 15 гр., a hned nalézáme do autobusu jedoucího do Симферополя Vyjíždí asi 10 min. po našem příjezdu (celkem 40 гр. za všechny), takže jsme měli štěstí. Jít pěšky, tak nevím nevím, ke všemu tam tudy ani za celou dobu nejelo žádné auto, které by bylo vhodné na stop.

V Симферополе nás řidič vyklopil na zastávce, ze které nás má odvézt trolejbus na vlakové nádraží, a ještě nás upozorňuje, že v Londýně byl spáchán teroristický útok. Po cestě trolejbusem máme šílený zážitek s jednou kolosoidní babou (vypadá jak golem), která neví, kde by se usalašila, a nakonec mi málem zasedne Jožku. Vystupujeme o 2 zastávky dřív než Karel, který je vyslán stát frontu na mezinárodní pokladnu, umístěnou bůh ví proč zcela mimo nádraží, a my zbytek jdem kupovat lístky na vlak do Киеву. Pak si Jóžin ve frontě u pokladen uvědomuje, že nemá Karlův pas, takže za ním vyráží.

Martina hlídá batohy a já zatím zjišťuju kurs гривна- euro. Všude mají kartelové ceny, mimo jedné pokladny, kterou nějak přehlídnu, ale Jožka naštěstí ne, takže vymění poměrně slušný obnos za lepší kurs ( 5,9 гр. / euro), než jsem našla já. Lístky koupíme a pospícháme za Karlem, který už má téměř vyšlapaný důlek od toho, jak pořád stojí na jednom místě.

Fronta před pokladnou obsahuje celkem 6 lidí, rychlost odbavení je cca 1 člověk/0,5 h - nechápu, co tam ta baba dělá. Po 2,5 h čekání se nakonec asi půl hodiny před odjezdem našeho vlaku na Киев dostáváme na řadu. Zjišťujeme, že zdejší baby jsou úplně blbé a zamluvily mi lístky o vlak dřív - v 8 ráno z Kyjeva...a protože na tenhle jsme nepřišli včas, už je prodaly. Přitom jsem jim expilicitně říkal, který vlak chci. Neumě rusky nadávat, ani babě nic hezkého neřeknu. V součtu v podstatě jeden den zničený neúspěšným sháněním lístků.

Nu což, je nejvyšší čas vyrazit na náš vlak odjíždějící v 17.14. Po cestě ještě s Mariánou kupujeme nějaké víno (zde poprvé potkáváme vína z jiných částí Ukrajiny - jsou o dost levnější (8 - 10 гр.), ale krymská (16 - 25 гр.) jsou o dost lepší) a holky touží po ovoci, takže si ho také někde kupují. Ale trvá jim to déle, takže málem nestíháme vlak ... a lezeme do jiného vagónu než kam máme lístky, pak se plahočíme vlakem. Tentokrát jedeme 2. třídou, resp. vozem označovaným jako kupé (K) - 4 lůžka v 1 kupé, docela fajn^*2. Jen horní lůžka nemají zábrany proti spadnutí. V nějaké vsi, kde chvíli stojíme, kupuju před vlakem studené pivo po 3 гр., ač se mi ho některé baby pokoušely vnutit za 3,5 гр. Jinak popíjíme víno a hrajeme na kytaru. Ve vlaku se platí navíc za povlečení a lůžkoviny - po 7 гр.

^*1 Bez batohů a sucho by to chtělo.
^*2 Симферополь - Киев: 55 гр za osobu.

Sobota 9.7.2005

Jeden ze suvenýrů přivezených z Ukrajiny.

Jeden ze suvenýrů přivezených z Ukrajiny.

Ráno v 8.47 jsme v Киеве. Hledáme mezinárodní pokladnu ... kupodivu jsou tu 2 a u jedné z nich není fronta. Příslušné baby se ptám na lístky do Ostravy vlakem ve 12.36 přes Varšavu. Baba se tváří, že lístky už nejsou, a že mám přijít v 18.00 a koupit lístky na jakýsi přímý vlak něco po 20.00, který je v Ostravě v pondělí asi ve 3.00. To se nám nelíbí, takže hledáme náhradní variantu. První z nich je rychlík do Ужгороду (Užgorodu) v 9.30, jenže ten kvůli frontám u obyčejných pokladen nestíháme. Další vlak na Ужгород jede ve 14.00 a na místě je v neděli v 8.00. Nic moc.

A tak se opět vracíme k mezinárodní pokladně a já se tentokrát baby zkusmo ptám pouze na lístky do Varšavy ve 12.36. Říkám si, že je blbá a nemusela mě pochopit. A skutečně, lístky ještě jsou^*1. Baba nám říká 360 гр. za jeden. To zhruba odpovídá ceně lístku z ČR do Одессу s ohledem na to, že Varšava je blíž. Říkal jsem si, že by to na Ukrajině mohlo být levnější. No, tak jdeme vyměnit peníze. Na nádraží je všude kurs 5,65 - 5,7 za euro, Mariána nachází v supermarketu za nádražím za 5,85, já na konci jakési tržištní haly před nádražím za 5,9. Také tu mají fůru pěkných kožených sandálů, které jsem v ČR marně sháněl, a různé blbosti - později kupujeme jakési nezastavitelné autíčko coby dárek pro ségřiny děti.

Na lístky potřebujeme ještě zhruba 121 euro, měníme 150 ... já jsem uvažoval i o méně ... ale Mariána tvrdila, že to utratíme. Pak jdeme zpět do mezinárodní pokladny a kupujeme lístky do ukrajinského vozu "kupé" - po 4 lidech, místo původně počítaného polského po 3 lidech, je to levnější asi o 50 гр. na osobu. Tím pádem máme každý asi 130 гр. k utracení. Vydání lístků trvá strašně dlouho, baba na to musí ručně vypsat 2 x 4 formuláře. Mezitím se nám tam ještě nacpe jakýsi chlap, který uplatil šéfovou pokladních a má proto přednost. Takže lístky do Varšavy úspěšně získáváme asi v 11.10 a jdeme do supermarketu utratit zbylé peníze. Kupujeme převážně krymské víno, a protože limit je prý jen 2 l na osobu, bereme každý po 3 flaškách s tím, že tu deci navíc snad nějak ukecáme. Nenažraná Martina bere ještě o 1 víc. Pak kupujeme ještě litr vodky na osobu (opět limit), fůru žrádla na cestu a nějaké kraviny. I tak nám při nástupu zbývá asi 60 гр., takže jdeme ještě pro pivo a pro pirožky (a беляш и чебуреки с мясом (beljáš a čebureki s masem)).

A radostná cesta začíná. Hrajeme na kytaru, zpíváme a děláme ochutnávky pirohů (masová, bramborová, zelná a hrachová náplň^*2), piva a vína. Po cestě při delších zastávkách se u vlaku kupuje opět pivo a taky nějaké nanuky a sladké pečivo či co. V jedné vsi, kde vlak asi 20 min stojí utrácíme poslední hřivny převážně za čokolády. Mezitím otvíráme víno (než dojedem na hranice musíme vypít 3, abychom nebyli považováni za pašeráky :-). Zkrátka se máme dobře. Jediný problém je se záchody - na Ukrajině je zvykem, že se nesmí chodit nejen ve stanici, ale i určitý počet desítek minut před příjezdem do ní a po vyjetí z ní^*3, takže z nás neustále alespoň jeden přešlapuje a přeje si, aby ten vlak už proboha jel (když stojí ve stanici 20 min a dalších 20 se na něj nesmí, tak je to pravá čínská rozkoš, a co teprv, když se člověku nechce jen čůrat). Kolem jedenácté hodiny jsme dorazili na ukrajinsko - polskou hranici. Vzali nám jen pasy, ukradli kartičky (povolenky pro vstup) a zeptali se, zda nemáme něco k proclení (a baterkou prohllídli pod sedadly). Pak se dojelo do mezivládí a vyměňoval se podvozek. Tentokrát nás zahnali do kupéček, takže Martina, která to na začátku naší cesty zaspala, z toho opět nic neměla, ale alespoň měla šanci vidět, že jsou schopni nadzvihnout ten vlak opravdu vysoko.

^*1 Na Ukrajině totiž zřejmě nelze koupit mezinárodní jízdenku s nějakým přestupem v cizině.
^*2 Kromě bramborové byly všechny dobré.
^*3 Dle velikosti města. Zřejmě jim vadí, když jim ve městě někdo sere na koleje.

Neděle 10.7.2005

A ještě jedna vodka...

A pak to začalo. Polská hranice. Přijde baba a vzbudí nás (mě s Jožkou), Karel s Martinou přešlapují u záchodu a Martina to ještě stíhá. Jak čekají u záchodu, vidí jak celník vyndal zpod vlaku pouzdro a z něj vysypal několik balíků cigaret. Baba po nás nechce ani pasy, jen koukne do kupéčka a zmizí. Přijde nám to divné. Mě s Karlem se chce strašně čůrat. Karel sedí v kupé a já pochoduju po chodbě, doufajíc, že se vlak konečně rozjede. Průvodčí na mě dost vyjeveně kouká, ale nic neříká. Za chvíli opět vejdou nějací celníci a teprve kontrolují pasy. Dojdou i k nám. Zkontrolují nám je, Karlovi ho opět celý prohlídnou (pas, ne ptáka) a zmizí. Zkonstatujem, že si můžem jít "lehnout", někteří.

Sedíme s Karlem potmě na posteli, já už dost zmučeně, a čekáme až se vlak rozjede. Marně. Najednou se rozrazí dveře, v nich dva celníci v černém s vercajkem - mají klíče, háky a vrtačku. Vyhodí nás z kupé a jeden z nich nám ho začne rozebírat, další rozebírá uličku, máme z toho srandu. Ten u nás odmontuje strop, pak mu to nechce svítit. Pak rozmontuje úložný prostor a my se nestačíme divit - sypou se tam odtud kartony červených cigaret (Saint George). V uličce se zase sypou kartony modrých cigaret. Jsme jak Alenka v říši divů. Po vybrání našeho kupéčka nám tam zanechá bordel a přesune se dál. Za chvíli vidíme, jak se odněkud opět sypou kartony ... Nakonec nás to přestane bavit a jdeme si lehnout. Já se naštěstí ještě stihnout vyčůrat ve chvíli, než u nás najdou cigarety (už jsem natolik zoufalá, že mě vůbec nezajímá, kde stojíme), takže si spokojeně lehnu, ale nemůžu dlouho usnout. Nakonec se rozjedem, vrtání a bouchání ustane, jsou slyšet jen nějaké hlasy. Karel pak tvrdí, že viděl ženskou, jak táhne nějaké kartony cigaret (už před celní akcí ji prý s Martinou viděli, jak po nalezení pouzdra u podvozku rychle cpala nějaké balíčky cigaret v uličce do topení apod.) a dokonce v jednom celním pytli (měli jich několik celkem plných a jeden poloprázdný). Korupce je všude.

Díky tomu všemu samozřejmě vyjíždíme dost pozdě a vlak pak jede jak postřelená svině, aby to dohnal. I tak přijíždíme do Varšavy pozdě. Jdem zjišťovat, kolik stojí vlak do Čech a zda jde platit eury, popř. kde je směnárna.

Mariána s Martinou zjišťují na náš vlak v 8.00 šokující cenu 113 zl, což je cca 800 Kč na jednoho. Na necelých 400 km mi to přijde docela dost. Já zjišťuji cenu při rozložení na vnitrostátní lístek do Goleszowa a mezinárodní lístek odtud do Českého Těšína. Výsledek je 96 zl...stále nic moc. Mariána nakonec nachází jakýsi spoj po desáté zřejmě osobákama, kterými se lze dostat do polského Ciezsyna cca v 18.00 za 46 zl. Na nás je to ale kapku pozdě. Ten první vlak je "express" a zřejmě má nějaký vysoký příplatek - přitom bych řekl, že odpovídá obyčejnému českému rychlíku (+ místenka (povinná) = 10 zl). Já mezitím nacházím snad jedinou fungující směnárnu v okolí - euro prodávají za 4,2 zl a kupují za 2 zl, korunu prodávají za 0,16 zl a kupují za 0,1 zl. Kurvy polské vydřidušské ...

Nakonec to dopadá tak, že já s Klokanem jedeme prvním vlakem a Mariána s Martinou osobáky ... oni naštěstí nemusí spěchat. Mariána všechno platí svou kartou, čímž se zbavujeme problémů se zkurvenou směnárnou. Pak rozdělujeme společné žrádlo a mapy, a loučíme se. Já zažívám až do příjezdu vlaku šílenou polskou rozkoš, neboť se mi chce srát a nemám ani toho 1,5 zl na nádražní záchod. Z "expressu" vysedáme v Goleszowě, v prázdné a hnusné nádražní budově zcela sami čekáme na spoj do Českého Těšína. Vlak se táhne jak sopel, strašlivě skřípe a má plastová nepolstrovaná sedadla (trochu připomíná rumunské lokálky). Ukrajinská 3. třída byla lepší. Holt ideální poměr cena/výkon. V Těšíně pak bez problémů přesedáme na Košičan, kterým míříme ku Praze, resp. k Čelákovicím.

Užitečné odkazy - Ukrajina / Krym

Obecné informace

Základní informace o Ukrajině ... a ještě tady.
Základní informace o Krymu.
Mizerná mapka z Lonely Planet.
Info o klimatu na Krymu a tuny odkazů.
Naše velvyslanectví na Ukrajině.
Velvyslanectví Ukrajiny v Praze.

Cestopisy a zajímavosti

Popis téměř všech turisticky zajímavých míst na Krymu.
Ukrajina 2004 autem za 3 týdny.
Ukrajina 2003 - turistický oddíl MFF UK.
Ukrajina - Krym 2002.
Článek z ihned.cz: Севастополь (Sevastopol), Ялта (Jalta) atp..
Článek o Krymu z idnes.cz - Бахчисарай (Bachčisaraj), kláštery a skalní města, Большой каньон (Velký kaňon).

Doprava

Jízdní řád vlaků po Ukrajině funguje asi nejlépe v Německu (ale zvlášť při cestě na Krym je třeba počítat s tím, že pokud nekoupíme jízdenky dost předem, budeme rádi za nelůžkovou třetí třídu).
Informace o druzích vagónů ukrajinských vlaků.
Autobusový jízdní řád Ukrajiny (maršrutky zřejmě zahrnuty nejsou).

Nuda pláže na Ukrajině

Nuda pláž v Одессе (Oděse).
Liščí zátoka, poblíž Коктевеля (Koktěbelu), Krym.
Nuda pláže v Rusku, na Ukrajině a v Estonsku.
Stránka ruských naturistů - t.č. info o 3 plážích - Коктевеля (Koktěbel), Одесса (Oděsa), Divnomorskoe (RU).

A na závěr kdesi ukradená poznámka o zákonech:
Neither Ukraine, nor Russia has any Law which bans the act of being nude in the country. Theoretically speaking, this excludes any conflicts with the police, so, in case such a conflict appears, a lot depends upon the policeman in question, his culture and level of education. Anyone here, who would dare to dip into a city fountain on a hot summer day, may be prosecuted for hooliganism , but nothing more.

Tématické písně

Пусть всегда будет солнце.
Катюша.
Гимн Союза Советских Социалистических республик.
По долинам и по взгорьям, akordy k ní najdete třeba zde.

Zpět na hlavní stránku cancáku. Vytvořeno 1. - 10.7.2005