Velký říjnový socialistický čundr Javořími horami 27. - 30.10.2005

Sepsal: Jóžin


Zvadlo najdete tuhle.

VŘSR Několikrát odloženou výpravu do Javořích hor jsem nakonec přesunul na tento prodloužený víkend. Má to tu výhodu, že bychom měli stihnout přejít celé "pohoří" od Otovic k Meziměstí. Dva dny před akcí ještě měním směr přechodu.

Zjišťuji totiž, že v neděli odpoledne se z Otovic, kde jsme měli dle původní varianty končit, vůbec nedá dostat. Účast je kupodivu slušná, i když si to těsně před akcí rozmyslela Sviňská noha a Ještěrka.

Čtvrtek 27.10.2005

Já s Klokanem jedeme z Čelákovic, a protože tam ten blbej vlak v 16:48 nestaví, musíme vyrazit v 16:28 do Lysé. Jenže tam ta potvora taky nestaví. Takže ještě jedním vlakem do Hradce, kde úspěšně nacházíme zbytek bandy - Blanku s Vojtou, Ňufíky a Jirku. Jirka vlak jako vždy stíhal v minutě odjezdu. V Náchodě má přistoupit Mariána a Vojta má dobrý nápad nalákat ji do jiného vagónu, než kde sedíme ... což se mi úspěšně daří. Mariána změnila image, nyní se snaží vypadat jako jeden z vodníků z filmu "Jak utopit doktora Mráčka" ... ale stejně vypadá jako kokot.

V Meziměstí přestupujeme na lokálku směr Broumov. Průvodčí vida naše lístky do Otovic zastávky se nám drze vysmívá, že tam nejede - v průběhu platnosti posledního jízdního řádu tento vlak sprostě zkrátili a končí v Broumově. My to ovšem víme, takže vystupujeme v Olivětíně a jdeme na pivo. Cestou do pivovarské hospody potkáváme po pravé straně nějaký nový podnik s Opatem a Krakonošem.

V pivovarské hospodě mají výborného Opata jako vždy, taky nějaké utopence a párky ... prý málo uležené. Dopíjíme něco po půlnoci a jdeme si lehnout do našeho oblíbeného spacího lesa. Trochu při tom ovšem bloudíme. Stan tentokrát nestaví ani Ňufíci, je jasno.

Pátek 28.10.2005

Ráno vstávám první a jdu vařit ... při té příležitosti budím Mariánu a Ňufíka, kteří podle někam zahrabali kotlík a těstoviny. Po deváté vstávají ostatní, Jirka s Mariánou vyráží do krámu (kupodivu otevřeného), neboť jako obvykle nemají téměř žádné zásoby. Nejhorší je Jirka, ten nemá ani rum. My zbylí dovařujeme snídani ... a pak se scházíme před krámem respektive na vlakové zastávce, kde také snídáme naši uvařenou chutnou krmi. Vojta s Blankou díky své skleróze sdílí jedinou malou lžíci - a ještě se tváří, že jim to nevadí.

V 10:13 pokračujeme místní lokálkou do Otovic zastávky. Za Broumovem už jede tak maximálně třicítkou a dost to drncá, je vidět, že trať tu mají v mizerném stavu. Navíc nám jeden spolucestující sděluje, že to tu v polovině prosince zavřou a vše bude končit v Broumově:-(

V Otovicích je fůra objektů označovaných jako "sklep" - jsou to ovšem obyčejné prodejny potravin ... teda hlavně chlastu. A vůbec i všechno ostatní je v polštině ... že by u nás byl chlast levnější než v Polsku? Hospoda kousek před hranicemi je ještě zavřená, ale nabízejí nám, že otevřou ... což po zjištění, že točí Primátora, s chutí ignorujeme.

Celníci na české i polské straně si sprostě opisují údaje z našich občanek. Jinak problémy nedělají. Hned za přechodem potkáváme polskou zelenou značku s rozcestníkem, který tvrdí, že na Przeł. pod Czarnochem (což promptně překládáme jako Prdel pod Černochem) je to 4 hodiny a 15 minut. Značka kopíruje hranici, je celkem dobře značená a dokonce i schůdná. První hezký moment přichází ve vesničce Tlumaczówek, kde je coby lávka přes potok položeno jediné prkno. A hezky se prohýbá. Překonáváme ho všichni v pohodě, jen Klokan je posraný až za ušima ... zřejmě z představy, že by si namočil ocas.

Značka dál pokračuje už po zalesněném hřebeni Javořích hor ... stoupáme, ale hřeben je celkem nenáročný. Je krásně jasno a vedro, někde ke dvaceti stupňům. Kdesi po cestě obědváme a u Třípanského kamene dáváme výživnou svačinku - vykolováváme flašku griotky. Pak se ještě zvrhle fotíme, čehož vrcholem je hromadné foto. Jako obvykle si nejvíce stěžuje Klokan, třebaže pod ním ležela ještě Mariána.

V místě, kde se od polské zelené značky odděluje česká modrá do Janoviček, zastavujeme a o pár metrů dál rozbíjíme tábor. K večeři vaříme brambory s česnekem a Mariánino zelené maso. Tentokrát se jí ovšem příliš nepovedlo. Mariána a Klokanem nám k tomu hrají na kytaru. Po večeři a potmě se pak jdeme mrknout dolů do Janoviček, neboť nemáme vodu, zato máme žízeň. A navíc tam dle Vojtovy mapy mají být dvě hospody.

V Janovičkách (což je hnusná díra plná tisíců chat) vskutku nalézáme dvě hospody, leč v jedné mají Primátora a v druhé Prazdroj, což nás nečiní zrovna štastnými. Jedna z nich asi odpovídá té zakreslené na mapě, druhá zakreslená je zavřená. Z nabídky dvou patoků si vybíráme menší zlo, tedy Primátora. Podnik je kapku vyšší kategorie, ale cenově ještě jakž- takž. Primátor desítka je nevýrazná, vodová, dvanáctka typicky hnusná po náchodsku. Rakvičky ovšem celkem ujdou. Asi po hodině odcházíme...

Když se doklátíme zpět do našeho ležení, vyndáváme ještě Becherovku, kterou ráno koupil soudruh kulturní referent (RNDr. Jiří Vyskočil). Se vzpomínkou na kolegu Zemana kolujeme a kolujeme ... až už není co. Takže jdeme spát.


Sobota 29.10.2005

XIII. sjazd KSČ Ráno vstává první Blanka ... a sotva začneme dohadovat co k snídani, přijede po hranici jakési auto, pak se naštěstí u cesty do Janoviček otočí a vrátí - asi polští pohraničáři. Ještě že nedojeli o pár metrů dál, tam už by viděli naše ohniště. Blanka se s pomocí Klokana vydává vařit rýži, postupně je doplňujeme já, Vojta a Mariána. A vaříme grog - je po ránu pěkná zima. Ňufík přišel, sotva jsme grog dovařili, zřejmě ho cítil na dálku. Chvíli po něm se dopotácela i Ňufíková. Jen soudruh kulturní referent grog nestihl - byl přiliš zaneprázdněn organizováním nadcházejícího sjezdu strany. Mariána nám k vaření chvíli hraje na kytaru.

Po snídani a sbalení nás opouští soudruh kuturní referent ... s trapnou výmluvou na brzký odlet k našim kapitalistickým nepřátelům zbaběle prchá z hřebene dolů, místo aby v soudružském kolektivu vylezl alespoň na Ruprechtický Špičák.

V Prdeli pod Černochem (což je polská strana přechodu v Janovičkách) míjíme polského pohraničáře a věrni polské zelené razíme dál vstříc lepším zítřkům. Stejně jako včera je jasno, ale zřetelně se ochladilo ... v poledne může být tak maximálně 10°C. Polská zelená vede vytrvale po hřebeni, místy jsou tu hezky prudké výstupy a sestupy. Ale do kopce a z kopce je to furt. Česká modrá nejvýživnější místa sprostě obchází.

Cestou Mariána navrhuje, že bychom Blance mohli říkat prase, aniž by to měla něčím podložené. Já jí oponuji tím, že prasata nebývají okovaná - a navrhuji válečnou kobylu. Nicméně ostatní mě nutí uznat, že na kobylu je kapku malého vzrůstu ... takže nakonec vyzískává přezdívku Válečný poník.

Naší vesnicí americký agent neprojde! Na Obirce dáváme svačinku a pak se kutálíme dolů. Klokan, coby válečný invalida, se klátí podpírán dvěma holemi. Máme v plánu dojít po polské zelené, která vede po hranici, až k Dvorskému lesu (ten je český) a tam přespat. Značka ovšem vede zákeřně přes ves, nikoliv dle mapy ... a protože my se držíme poctivě hranice, vyráží za námi po chvíli bdělí polští pohraničáři. Naší vesnicí americký agent neprojde!

Jsou relativně sympatičtí, ale chtějí po nás občanky, ptají se kudy jsme do Polska přešli a vůbec mají fůru nejapných dotazů. Naštěstí si téměř nerozumíme. Přes vysílačku si kontrolují jednoho po druhém, jestli jsme v Otovicích opravdu přešli. Pak nám říkají něco, co si ostatní vyloží tak, že jsme propuštěni do Čech, že už Poláky nezajímáme a že nemusíme na přechod. Spaní v přilehlém lese raději rušíme, ještě by nás otravovali čeští pohraničáři.

Děvčata se ovšem obávají o legálnost našeho pobytu v ČR, a tak se jdeme raději na českou stranu přechodu přeptat. Celník je bezradný, je to nad jeho inteligenci. Tak jdeme raději do hospody. Míjíme tuny otevřených "sklepů" i pár hospod, ale nikde nemají nic, co by se dalo pít. Musíme tedy dojít až do Meziměstí, kde hned na kraji potkáváme jakousi restauraci s Krakonošem (a Budvarem), ale vynecháváme ji - víme, kde na nás v Meziměstí čeká Opat.

V naší oblíbené hospůdce u paneláků tentokrát ani není zahuleno. Jako minule mají výbornou jedenáctku a dvanáctku Opata (za 12 resp. 13 Kč), navíc se na nás obsluha mile usmívá. Ale bohužel tvrdí, že nemá nic k jídlu. Ani studeného. Po pár nejapných nápadech (jako jestli nemá aspoň vařič) a neuskutečněných návrzích (jít žebrat po paneláku, kdo nám uvaří naši čočku), se kloníme k variantě dopít druhé pivo, nechat tu batohy, a jít se za Krakonošem najíst. O našem nápadu ovšem nestíháme informovat obsluhu, která přichází s tím, že si vzpomněla, jak do skrýše ve sklepě ukryla pro hladové partyzány utopence. Takže Krakonoš padá, utopenci jsou dobře proleželí.

Po ne zrovna malém počtu piv odcházíme. Spát jdeme opět do našeho oblíbeného lesa severně od Meziměstí.


Neděle 30.10.2005

Soudruh Stalin a první československý dělnický prezident Ráno vstáváme dost pozdě. Zvlášť s přihlédnutím k tomu, že se měnil čas. První vylézá Ňufice, která včera celý večer abstinovala. Vůbec nechce vařit k snídani svařák a čočku ... asi má absťák po limonádě (nebo po čaji?). Naštěstí pro svůj návrh nezískává širší podporu, takže po sbalení vyrážíme k severu najít k vaření vhodnou cestu, les sám je totiž příliš suchý. Vojta poznamenává, že Opat je fakt dobré pivo, když ho po ránu nebolí hlava, ač se včera pěkně ožral.

Po snídani tedy les opouštíme a vracíme se do Meziměstí ... do hospody s Krakonošem, protože ho někteří jedinci chtějí ochutnat. Obsluha je poměrně nepříjemná, ale naštěstí nejen k nám, ale i ke zbytku osazenstva hospody, takže nás to nevzrušuje. Hospoda je vyzdobená obrazy všech československých, českých a několika ruských prezidentů, nějakými bystami a vůbec všelikou budovatelskou tématikou. Točí tu desítku Krakonoše za 12 Kč (dost vodová, nic moc) a dvanáctku za 14 Kč (ta už je dobrá), navíc tu i slušně vaří - což ovšem testují jen někteří zvrhlící, kteří se ráno flákali u čočky. Po dvou pivech platíme a vyrážíme na vlak, obsluha se už kupodivu usmívá, navíc je to zřejmě Polka a zaujata Mariániným úchylným zjevem nám dává slevu na pivo - máme ho za 10 resp. 12 Kč.

Cestou na nádraží ještě já s Markétou kupujeme v jednom "sklepě" (tady jsou taky) nějaké lahváče Opata, částečně do vlaku a částečně domů. Poblíž potkáváme na jakési zdi u hřiště velmi zdařilý portrét Ještěrky. Ve vlaku pak vyhráváme na kytaru až někam k Velkému Oseku, kde nás opouští Mariána. Já s Klokanem vystupujeme v Lysé a ani si nestíháme dát pivo, neboť vlak zvládl nabrat půl hodiny zpoždění...



Zpět na hlavní stránku cancáku.
Vytvořeno 31.10. - 1.11.2005