Sněžná výprava na Vrátenskou horu 11. - 13.3.2005

Sepsal: Jóžin

Zvadlo na tuto akci nikdy neexistovalo.

Jak už je v poslední době zvykem, ač je termín akce vyhlášen měsíc dopředu, nikdo nejeví zájem s námi jet. Medvěd trpí zimním spánkem, Koza se nám nafoukla ... a ostatní jedinci sprostě simulují.

Na začátku týdne uvažuji, zda jet opravdu na čundr a ne třeba na lyže - je celkem zima a všude fůry sněhu. Přemýšlíme dokonce i o jakémsi čundru na lyžích mezi pískovcema, ale kvůli předpovědi slibující teplo a vichřice nakonec vítězí varianta klasického čundru. Původní nápad jet k Máchovu jezeru ve čtvrtek překrystalizuje ve výpravu na Vrátenskou horu s výchozím bodem ve Skalsku - už jsme tam přeci jen rok a půl nebyli...

Pátek 11.3.2005

Takže, stejně jako před měsícem, z práce hurá domů do Čelákovic, převléct se, vyměnit batoh, popadnout Klokana a zpátky na nádraží.

Ač chceme jet z Mělníka stejným vlakem jako minule, tentokrát volíme méně riskantní trasu přes Lysou ... kdyby nám to v Neratovicích ujelo, dostali bychom se do Skalska až téměř o půlnoci. Bezproblémové cestování končí v Mělníce. Vystoupivše z vlaku směr Ústí nenalézáme očekávanou lokálku na Mšeno a Mladou Boleslav. Ve "vestibulu" stanice pak od ostatních cestujících zjišťujeme, že prý drahám někde zapadnul vlak do závěje a že pro nás snad časem přijede nějaký autobus. Osazenstvo železniční stanice Mělník na nás zvysoka sere a ani se neobtěžuje to vyhlásit staničním rozhlasem (ač ostatní vlaky normálně hlásí).

Autobus nakonec přijíždí asi hodinu po odjezdu příslušného vlaku - tuto hodinu trávím z převážné části úvahami nad tím, zda jim mám obohatit knihu přání a stížností či ne. Z přednosty? se mi podaří vytáhnout, že zapadnul vlak v 17:26 z Mělníka - respektive nezvládl překonat navátý sníh kdesi u Živonína.

V autobuse s námi jede celkem slušná průvodčí, která si ani nedovolí kontrolovat lístky a snaží se každému nechat zastavit pokud možno před barákem. Zřejmě jedna z mála zaměstnanců ČD, který chápe, že lidi příliš netěší, když přijedou domů zbytečně o hodinu později. Dozvídáme se, že pro nás přijeli tak pozdě až proto, že neschopným kriplům od ČD trvalo hodinu a půl než sehnali vůbec nějaký autobus. Vzhledem ke způsobu průjezdu autobusu vesnicemi a kvalitě poskytnutých informací v žst. Mělník, trochu pochybuji, že cestující jedoucí odjinud než z Mělníka měli vůbec šanci zjistit, co se děje, natožpak do autobusu nastoupit.

U Živonína skutečně potkáváme zapadnutý vlak, který snaživě svítí a kolem něj pobíhá asi 5 železničářů. Ve Mšeně přestupujeme do druhého autobusu - nefunguje ani úsek Mšeno - Mladá Boleslav, protože jim zapadnul další vlak u Vrátna. A problémy má prý i trať Praha - Mladá Boleslav... Hold sněhu sice moc není, ale když hezky zafouká...

Takže s hodinovým zpožděním vystupujeme cca ve 21:30 před nádražím ve Skalsku. Obvyklou cestou míříme nahoru do vsi - do hospody. Nadějě, že bychom si tam dali bramboráky jako posledně, nás už opustila. Horší okamžik nastává nahoře u hospody - je totiž zavřená a nikde žádná cedule proč. Sám sice příliš nevěřím, že by ve Skalsku mohly být dvě hospody, ale co nám zbývá jiného, než to prozkoumat.

Skalsko se nakonec projevilo jako ještě kulturnější obec, než jsem očekával. Na druhém konci vsi, nad kostelem objevujeme druhou hospodu, která je naštěstí otevřená. Vrchní je sympatický, točí tu 10°, 12° Podkováň (a 11° Svijany), ale celková atmosféra mi přišla o něco lepší v té dolní hospodě ... a to nemluvím o bramborácích. Dáváme si ze pár piv, něco drobného k jídlu a po půlnoci se vyrážíme uložit pod náš starý známý převis. Je tam trošku nepořádek ... a nezasněžené místo tak na ty dvě karimatky.


Sobota 12.3.2005

Ráno vstáváme relativně brzy, sbíráme ve sněhu dřevo a rozděláváme oheň. Že by se mu zrovna chtělo hořet, se teda říct nedá. Vaříme snídani, balíme a kolem jedenácté vyrážíme.

Od převisu se vracíme na skalské nádraží - bereme to po zrušené trati. Ta je kupodivu vysekaná a podle stop na kolejích usuzujeme, že tudy možná relativně nedávno něco jelo (že by nějací místní nadšenci s drezínou?). Po silnici míříme k zastávce Sudoměř, kousek za ní potkáváme náhradní autobus místo zapadlého vlaku a to už jsme na zelené značce směr Bezděz. Z ní si ještě na chvíli odskakujeme k místní nové přehradě (už je plně napuštěná) a fotíme se. Po železniční trati vidíme projíždět sněžnou frézu.

Přes Trnovou, kde odporně fouká, klesáme po značce zpět do údolí za přehradou. Po značce (resp. tímto údolím vůbec) již delší dobu nikdo nešel, takže se brodíme asi deseti centimetry starého sněhu, což je celkem namáhavé ... a hlavně pomalé. Kus před mlýnem pod Nosálovem potkáváme nějaké experty, kteří kácí a vysekávají stromy a křoví v údolí potoka ... uvažujeme, jestli zde nechtějí postavit další přehradu.

U mlýna opouštíme zelenou a odbočujeme po žluté přes Nosálov na Vrátenskou horu. V Nosálově potřebujeme doplnit vodu, ale Hospůdka "U nás" nás dopuzuje cedulí s nabídkou plzeňských splašků. Chci tam tedy vyslat jen Klokana s flaškama ... ale vačnatec naštěstí v dáli zahlédne světýlko ... totiž ceduli Lobkowicze. Nevěřím sice, že by ho tu mohli mít, ale proč to nezkusit, že.

Cedule patří k jakémusi občerstvení s potravinama, kde mají mít otevřeno od 10 do 16 hodin. Ač je již o pár minut později, uvnitř to nikomu nevadí. Je tu docela sympatická obsluha, se kterou (a jedním z místních štamgastů) pak ještě dlouho po setmění konverzujeme. Občerstvení je oficielně country klub, hlavně kvůli určitým problémům ve vsi. Občas se tu prý pořádají i nějaké koncerty atp. Točí tu opravdu 11° Vévodu a 13° polotmavého Démona.

Protože podnik opouštíme až někdy k osmé, rušíme původní plán jít spát do nějakých převisů pod Vrátenskou horou (neznáme to tam) a vracíme se raději zpět do mlýna, kde se v jedné místnosti ukládáme. Je už celkem pozdě, takže ani nerozděláváme oheň a cpeme se jen studenou stravou.


Neděle 13.3.2005

Ráno vstávám a vyháním ze spacáku silně zmrzlého Klokana (nechápu proč, mohlo být jen těsně pod nulou). Na přilehlých skalách sbíráme dříví, vaříme snídani a svařák a Klokan k tomu hraje na kytaru. Pak balíme a asi v 11:00 vyrážíme zpět do Nosálova a na Vrátenskou horu.

V průběhu stoupání na Vrátenskou horu jsou místy pěkné výhledy ... ale moc se nekocháme, na vrcholu je totiž rozhledna a dle majitele včerejšího "country klubu" by měla být otevřená. Nahoře tedy snaživě bušíme na vrata, zdá se nám, že tam někdo je, ale neotvírá... Z vrcholu není v podstatě žádný výhled, tak se tu aspoň fotíme a házíme do sněhu. Pak se sypeme přímo dolů, mimo jakoukoliv cestu, do Libovic. Jen je trochu nepříjemné, že je sněhu místy více, než je výška kanad... Klokanovi se cestou utrhává ucho od batohu, ale naštěstí dole, takže to přivazuje někam jinam a jdeme dál...

Z Libovic jdeme po silnici do Mšena, cestou sbíráme popadané brikety, vačnatec je hodlá odnést Klokaní matce coby dárek. Ve Mšeně pak objevujeme další tři hospody, ale jedna je jen letní a zbylé dvě točí odpad, a tak končíme zase v Obecníku. Dáváme si tradičně výbornou podkováňskou desítku a slušný guláš a chvíli před čtvrtou vyrážíme z hospody na vlak. Cestou ovšem potkáváme otevřeném potraviny a protože místní hodiny nejdou zrovna úplně přesně, říkám si, že mám ještě čas koupit si coby suvenýr nějaké podkováňské domů... Když vylezu zase ven, zjišťuji, že je kapku později než jsem čekal, takže vlak stíhám na nádraží indiánským během s batohem opravdu až v minutě odjezdu.

Ve Mšeně navíc znovu otevřeli výdejnu lístků, s čímž jsme ani ve snu nepočítali. Průvodčí se nad námi ovšem slituje, takže to máme bez přirážky. Cestou domů se zastavujeme opět na jedno v nádražní hospodě v Lysé, tentokrát už mají ale trubky čisté, takže je nymburská desítka docela dobrá (ale Podkováň je Podkováň).



Zpět na hlavní stránku cancáku.
Vytvořeno 22.3. - 3.4.2005