Divoká Orlice a Moravská Sázava 12. - 14.5.2006
Sepsal: Jóžin
Detaily o umývání Osmého divu světa dodala: Mariána
Zvadlo se povaluje tady.
Tuhle vodu jsme s Mariánou domlouvali dlouho dopředu. Uvažoval jsem, jestli nejet 29. -
30.4. na Labe ... ale Mariána se na Labe bála, a tak jsem se nechal ukecat na tu Orlici. Pár
týdnů před akcí mi pak neschopný impotent sděluje, že v neděli musí někde nezbytně nutně
chlastat (jako by nechlastal furt, alkoholik), takže s námi pojede jen v sobotu tu Orlici.
Zbylá sebranka je jako obvykle příliš líná.
Pátek 12.5.2006
Z práce dorážím něco po páté a jdu se sbalit. Od Klokana se dozvídám, že zvládl
zlomit ve Škodovce klíč, ale tou troskou to za pomoci kombinaček nějak otevřel. Zlomený
klíč mi samozřejmě kapku kříží plány, náhradní mám ve Stodůlkách a cestou z vody chci dát
Škodovku k posouzení shnilosti Jarkovi ... a to s tou troskou klíče moc nejde. Nakonec to
nechávám být s tím, že pak asi pošleme náhradní klíč poštou ... a cca v 18:00 vyrážíme.
V Přerově n. L. bereme benzín za 29,8 Kč, v Hradci ho ovšem kupodivu mají o padesátník
levnější. Škodovka jede docela slušně, takže jsme 20:09 v Potštejně u jezu, tedy 9 minut po
srazu. Mariána tu zcela podle očekávání ještě není. Přijíždí až s více než
hodinovým zpožděním ... a s Osmým divem světa.
Překládáme loď a náš bordel k Mariáně, Škodovku tu necháváme, a jedeme k Nekoři, na náš
oblíbený kopec. Oheň neděláme, abychom někoho nenasrali. Žereme Mariánin pseudoguláš i s
ušima a popíjíme k tomu z jeho soudku dvanáctku Richarda. Je docela dobrá. Klokan
chvíli něco brnká na kytaru. Na noc nic nestavíme, je jasno.
Sobota 13.5.2006
Protože elektrárna v Liticích má být odstavená jen do 13:00, vstáváme už slabě po
sedmé. Snídáme, balíme se a odjíždíme naší známou cestou pod hráz VD Nekoř. Nečiníme tak ale
nijak zvlášť rychle, takže vyjíždíme na vodu zhruba ve stejný čas jako loni, tj.těsně před
první pramicí (tipuji to tak na 9:30). Ještě nutno poznamenat, že při odvazování Skylly
zvládám Mariáně rozbít gumicukem jedno okénko u auta. Mariána s Osmým divem světa
jedou na jakési půjčené Pálavě, líný impotent si totiž nebyl schopen opravit svůj
Lothlocedník.
První jez (ř. km 55,0) raději přenášíme, pak už všechno jedeme. Problém nastává u jezu na
ř. km 50,0 - vpravo jsou na jezu nějaké kameny, ale vypadá to OK, vlevo to víc vře ...
Nakonec se rozhodujeme pro pravou stranu, což je zřejmě chyba, protože se zvládáme špicí
zaseknout mezi ty kameny, pak nás to přetáčí rovnoběžně s lesem a takto padáme do nabublané
vody pod ním. Takže se samozřejmě koupeme, vývar naštěstí nedrží. Pod jesem se pak
hezky mlátíme o šutry, čímž Klokan zvládá získat zpět svou zdravě modrou barvu. Uplavávají
nám jen molitany (pivo je dobře přivázáno ... a asi je vůči šutrům odolnější než Klokan),
naštěstí nám je nějaký kamarád obětavě zachraňuje.
Osmý div světa to kupodivu jet nechce, takže to s Mariánou jedu na Pálavě já - vlevo a bez
problémů. Jez na ř. km 45,3 jedu jako obvykle první já s Klokanem, bez problému ... a
čekajíce na Mariánu, necháváme se unášet. Mariána přijíždí až za relativně dlouhou dobu ...
a sděluje nám, že vykoupal svého hydrofobního háčka.
Authentický popis od Mariány:
Nad jezem se trošku motáme, neb se ještě cpu do popruhů a nechceme nikomu najet na hlavu.
Řadíme se nakonec za nějakou otevřenku, která to nejspíše chce sjet podél pravého břehu s
využitím odražené vlny. Na nafukovadle by to ovšem bylo příliš velké rodeo, a tak mířím asi o
dva metry nalevo. Poučen předchozím pozorováním, jak to hodně snáší vlevo, loď rovnám přesně
na hraně, abychom se nepřetočili, takže jez bereme krásně nakolmo, ale pouhé tři metry od
kraje. To byla poněkud chybka odhadu úhlu mezi jezem a břehem, takže pod spádovou deskou se
přesně potkáváme s odraženým proudem zprava, kterážto facka pohodí špičku vlevo vzhůru
… a nepřikurtovaný háček se překuluje vlevo do vývaru. Duchapřítomně se chytá
lodi, kterou horkotěžko kočíruju alespoň trochu do původního směru, aby si ji nestáhnul
silnější vývar v druhé polovině jezu, ale naštěstí nás to skoro samo plive ven. Úpěnlivě se
držící háček mi pak zase otáčí loď do protisměru a nechá se jí napůl vláčet a napůl válcovat
přes šutry, podobně jako předtím Klokan, který také nebyl schopen dostat se ke špici proti
proudu. Kupodivu přitom zvládá udržet pádlo. Jelikož háček se narozdíl od Klokana nijak
nesnaží situaci řešit, nezbývá mi než zavelet, ať se pustí; ostatně již si na něj brousí zuby
níže číhající žabák na házečce. Stavím v tišince vpravo pod koncem navigace a obratem se ke
mně žene háček, natolik překotně, že prý ani žabákovi nepoděkoval. Vypadá to, že měl větší
štěstí než Klokan a je celý ...
Stupeň u ústí Rokytenky letos nemá tu sílu, záchranáři tu ale zase jsou. Na Statku
u krtka stejně jako loni zastavujeme, chceme si dát Žambereckého kance a klobásy (tentokrát
asi bohužel nejsou koňské), ale nakonec to balíme. Zjišťujeme totiž, že už je poledne a na
Litičák to máme ještě 9 km, takže spěcháme. Myslel jsem, že jsme se o tolik nezdrželi
(oproti loňsku).
Jez na ř. km 37,2 pulzuje - chvíli je někde vlna a odtéká to, chvíli je tam vývar, ale
ne moc dlouhý, takže v pohodě. Stupínek 35,6 nám taky dělá trochu problém - jedeme moc
vpravo, takže nás nabírá boční proud a žene po hraně vývaru, ale nakonec to ustojíme. Ač jsme
v Liticích až něco po 13:00, elektrárna se zdá být stále ještě mimo provoz. Jedeme jez a pak
Litický oblouk, hezké a snadné WW II-. Zastavujeme někde zhruba na ř. km 31,0 a dáváme
k obědu Mariániny utopence s mými lahváči. Když děláme společné foto, přidává se k nám Lišák
(se samicí, asi liškou), kterého bych vůbec nepoznal, kdyby se ke mně nehlásil. Prý pracuje v
Žamberku, ale pivo nevaří.
Následující dva jezy sjíždíme ... a za chvíli jsme u Škodovky. Sjíždíme si ještě potštejnský
jez (25,1), vlevo od něj staví nějakou strašnou zvrhlost. Zatímco vyfukujeme Pálavu,
nakládáme Skyllu a vodácké krámy, začíná pršet. Ale my jedeme na Kance (do Žamberka).
Je docela dobrý, třináctka o poznání lepší než dvanáctka. Mariána, která bude z Nekoře řídit
své perforované vozidlo si dává jen jedno, navíc je s námi v hospodě zájezd důchodců a
obsluha nestíhá ... takže po dvou pivech odjíždíme. Mariánin šmejd kupodivu v Nekoři nikdo
neukradl. Přehazujeme si věci a se slzou v oku se loučíme.
Protože Morava je docela suchá, míříme na Moravskou Sázavu. A poněvadž nám v cestě
stojí Lanškroun, rodiště soudruha kulturního referenta, volám mu, zda s námi
nechce jít do hospody - nebo někam jinam. Soudruh kulturní referent o žádné rozumné hospodě
neví, a tak se k nám nakonec přidává s kolem a flaškou rumu s tím, že večer strávíme někde u
ohně. Scházíme se po hezkém deštíku před Penny Marketem, kde ještě dokupuju nějakého
Staročecha, aby ten večer nebyl moc suchý. Na kraji Lanškrouna směrem na Žichlínek
potkáváme sympatickou hospodu s Ježkem (soudruh kulturní referent má zřejmě v kultuře
solidní nedostatky) ... ale jedeme dál, už jsme přichystaní na oheň.
Moravská Sázava v Žichlínku je spíš potok. Z Tatenic jedeme nahoru na kopec Lázek, ale někde
před Strážnou uhýbáme po lesní cestě doleva a asi 50 m od silnice parkujeme. Les je silně
mokrý a chvílemi dost hnusně prší. Stavíme stan, vaříme večeři, popíjíme a diskutujeme.
Nakonec soudruh kulturní referent odjíždí na svém kole (které jsme mu sem milostivě dovezli)
v dál a my jdeme spát.
Neděle 14.5.2006
Ráno je zataženo a chladno, ale neprší. Snídáme zbytky od večeře a přesouváme se do
Krasíkova, který se zdá být rozumným místem pro začátek plavby. Řeka už je rozumně
široká, i s vodou to vypadá OK ... takže se přebalujeme a převlékáme a zamknuvše Škodovku,
vyplouváme. Je asi 11:00.
Hned na začátku si dáváme jeden sjízdný stupínek a kousek za ním opět sjízdný jez ... a pak
už jen podjíždíme tuny železničních mostů. Říčka je poměrně špinavá, ale docela teče, ZWC
- WW I- odpovídá. Okolí je docela hezké, spadlých stromů po málu (a v pohodě).
Občerstvujeme se pouze podkováňským pivem z vlastních zásob. Na vodočtu v Lupěném odečítáme
61 cm a kousek za ním nás čeká hnusný nesjízdný jez. K silničnímu mostu v Zábřehu, na ř. km
4,7, přijíždíme těsně před třetí, tedy přesně v okamžiku odjezdu couráku, kterým by se Klokan
mohl vrátit do Krasíkova pro auto. Než se ovšem převlékne, vlak už je dávno pryč. Takže
čekáme dvě hodiny na další, mezi tím obědváme, umýváme loď a jdeme se kouknout na blízký
zkurvený jez na ř. km 4,5.
Další vlak má samozřejmě dle zákona schválnosti zpoždění, takže Klokan pak docela kmitá, aby
stíhal vlak v 18:10 směr Praha. Při svém šíleném příjezdu mne málem přejede. Házíme loď na
střechu, Klokan běží na vlak, já nakládám věci a vážu loď a mířím se Škodovkou do Prostějova
k Jarkovi ... Vozidlo se celou cestu až do PV chová způsobně.
Zpět na hlavní stránku cancáku.
Vytvořeno 12. - 18.5.2006