Horní Divoká Orlice 8. - 9.4.2006

Sepsal: Jóžin


Původní zvadlo naleznete zde.

Plánovaným cílem naší letošní první vody byla Doubrava, která se měla 1.4. odemykat. Na neděli jsme si k ní pak chtěli něco pěkného přibalit ... třeba Stvořidla, kdyby měla vodu. Jenže nakonec měla Stvořidla i Doubrava vody až až (třetí a druhý stupeň povodňové aktivity) a tak jsme ještě ve čtvrtek 30.3. uvažovali o něčem méně vodnatém. Vypadalo to na nějaké řeky ve východních Čechách ... jenže přes noc zapršelo, a tak jsme to nakonec o týden odložili.

V původním termínu s námi měla jet i Mariána, ale o týden později se jí už nechtělo, řekla si, že bude lepší onanovat v Brně. V posunutém termínu to zase na chvíli vypadalo, že bychom mohli mít společnost Důchodců, ale nakonec Jitka vyměkla s chabou výmluvou na cosi pracovního. Inu v jejich věku už se člověk nediví. Ve čtvrtek jsem vytipoval čtyři možné skupiny řek, kam bychom mohli vyrazit, z nichž nakonec zvítězila ta východočeská - horní Divoká Orlice v sobotu a v neděli Zdobnice či horní Morava eventuelně Peklo na Metuji.


Sobota 8.4.2006

Ráno po sedmé vstáváme, nakládáme Škodovku a asi v 8:20 vyrážíme. Bereme to přes Pardubice, kde si nechávám v pivovaru naplnit svůj pětilitrový soudek ... a pak hurá do Klášterce nad Orlicí. Cestou si ještě zajíždíme mrknout na Zdobnici, abychom věděli, zda je na deblovce rozumně sjízdná či nikoliv. Ve Slatině nad Zdobnicí vypadá rozumně - je cca 10 m široká, celkem rychlá a trochu peřejnatá, vody tak akorát (100 cm / 7,2 m3/s na zdejším vodočtu, limit 90 cm asi odpovídá). Jedeme se mrknout ještě nahoru nad soutok s Říčkou ... ale tady nám připadá na nás příliš úzká (cca 5 m) a dost málo vodnatá. Takže pro deblovku rozumně sjízdné asi od toho soutoku. Za poznámku ještě stojí, že všude kolem je minimálně půl metru sněhu, občas jsou nějaké zbytky i na silnici a když už ne, tak jsou na ní po zimě hory písku... na smyk úplně ideální.

Po místních mizerných silničkách se domotáváme do Klášterce, docela nám to trvá. Tam vykládáme staré dámské jízdní kolo Velamos, na němž se hodlám později vrátit pro auto, a jedeme se ukázat policajtům v Bartošovicích (Divoká Orlice tvoří téměř od pramene až k Zemské bráně hranici ČR - Polsko, takže je třeba si předem u chlupatých zařídit povolení - blíže viz úvodní informace k Divoké Orlici). Policajt a hlavně jeho černý pes jsou docela sympatičtí, policajta ovšem raději nehladíme. Problémy nedělá, hlásí nás jen Polákům a svým kolegům na přechodě v Orlickém Záhoří.

V Bartošovicích je řeka dost široká a vypadá bezproblémově, takže jedeme výš. V Neratově je to taky OK, v Nové Vsi se ovšem k řece musíme dostat cca 200 metrů sněhem, což v botaskách docela stojí za to. Ale i tady to vypadá rozumně, takže jedeme až do Orlického Záhoří. Tam je celnice bohužel na české straně mostu, a tak musíme dvakrát ukazovat pasy, jen abychom si prohlédli, jak vypadá řeka. Je tu široká kolem sedmi metrů ... ale nad mostem už to nevypadá nijak zázračně, takže nakonec jedeme odsud. Stav na vodočtu pod mostem udává 18 cm (ale dle Povodí Labe 38 cm resp. 2,3 m3/s... že by tu byl ještě jeden vodočet?), minimum později tipuju tak na 10 cm resp. 1,5 m3/s.

Snídáme (ale už je docela pozdě - možná 14:00) a sundaváme z auta loď a ostatní krámy. V tom přijíždí nějaká Octavia taky s lodí a z ní vystupují dva jedinci, tvrdící něco o trojboji ... jako že dnes už lyžovali, chtějí si sjet kousek řeky a pak se pro auto vrátit na kole (či opačně). Nejsou nicméně domluvaní s pohraničářema a tak odjíždí do Bartošovic ... My děláme ještě pár tematických fotek u mostu, i když je tu výrazně méně sněhu než kdekoli jinde kolem řeky a vyjíždíme. Dvojice s lodí nás varovala před jakýmsi nenápadným stupínkem, který po cca 500 m potkáváme - je za ním pěkný vývar, za vyšší vody by to mohlo být nebezpečné ... takhle ho bez problémů sjíždíme.

Cestou k Nové Vsi potkáváme dva stromy, první by se dal asi podjet, ale my ho "obtahujeme" Druhému by se dalo vyhnout, eventuelně to pod ním projet ... ale my se nějak nezvládáme dohodnout, Klokan kapku zmatkuje ... takže se koupeme. Voda má asi 3 stupně, takže nic moc. Neoprén a sluníčko sice pomáhají, ale přičteme-li si studený vítr, nic moc příjemného na další cestu. Žádné další stromy už nepotkáváme, dokonce ani jeden jez, tím méně přehradu slibovanou kilometráží od Shocartu. Asi se nám zase kluci ožrali a pak si vymysleli kilometráž ... jako obvykle.

Nakonec projíždíme Neratov (kde se opravuje kostel) i Bartošovice a zastavujeme až na Zemské bráně. A snažíme se tam zahřát během, jsme dost zmrzlí. Peřej se nám moc nelíbí, nahlodáni kecy té dvojice s lodí o WW IV a představou případné další koupele, ji asi zbytečně přetahujeme vpravo po sněhu. Ve skutečnosti to bude asi WW III ... nu což, zkusíme jindy.

Pod Zemskou bránou pokračují hezké peřeje WW II- (nad ní to mohlo být tak WW I+), pak jeden za naší vody sjízdný jez, několik mostů a mezi nimi sjízdný stupeň. Kotvíme až ve Lhotce, na maximálním vzdutí povypuštěných Pastvin, a já vyrážím nejprve pro kolo, a pak na něm pro auto. Je už ovšem docela pozdě, cca 19:20, téměř se stmívá a k autu je to asi 30 km do kopce z kopce, což na kole bez přehazovačky docela stojí za to. Takže se ke zmrzlému Klokanovi dostávám asi ve 22:45. Nakládáme loď a jedeme se někam uložit, při té příležitosti projíždíme přes hráz Pastvin. Klokan tvrdí, že přehrada je plná nahromaděných ledových ker.

Parkujeme nakonec na našem oblíbeném místě u Nekoře, dáváme studenou večeři a stavíme stan, navíc ještě ochutnáváme dovezené pivo - dvanáctku Pernštejna - je výborná. Usínáme něco před první hodinou ranní.


Neděle 9.4.2006

Ráno mne budí vedro. To máme ovšem pouze ve stanu, venku je dost zima, slunce se schovává... Takže se ve stanu flákáme asi do desíti, kdy se slunce na chvíli ukazuje. Klokan je zřejmě promrzlý do hloubky, protože mne vytrvale přesvědčuje, abychom dnes už nic nejezdili a jeli domů. Balíme a v autě snídáme, slunce opět mizí ... a věru není teplo. Vyjíždíme přes Žamberk k Vamberku a potkáváme docela hnusný déšť, takže tu Zdobnici, co jsem měl v plánu, nakonec se slzou v oku odkládám.

Cestou do Čelákovic se ještě snažíme vykoupit hradecký Kaufland (přímo na průjezdu městem), kupodivu v něm mají i klášterské a pardubické pivo. Zvlášť u Pernštejna to překvapí, vzhledem k vzájemné lásce Pardubic a Hradce... Škodovka se chová způsobně, takže domů dojíždíme bez problémů.



Zpět na hlavní stránku cancáku.
Vytvořeno 10.4.2006