Extrémní čundr kolem Ralska 20. - 22.1.2006

Sepsal: Jóžin


Původní odložené zvadlo na Kokořínsko bydlí tady.

Jako obvykle na nás všichni s...., takže jedu opět pouze s Klokanem. A jelikož jsem názoru, že v Obecníku je to lepší skupinově, ve čtvrtek vymýšlím náhradní plán začínající v Doksech a Kokořínsko o měsíc odkládáme. Chvíli uvažuju i o čundru na lyžích, protože je sníh i u nás v Čelákovicích, ale na sobotu slibují až +2 °C, takže raději pěšky...


Pátek 20.1.2006

V 17:36 vyrážíme vlakem z Čel.A. [čel ej] do Nymburka, pak rychlíkem do Boleslavi (v kupé s celkem sympatickým ochlastou) a dalším do Doks. Na nádru točí Březňáka (10° za 12 Kč, 12° za 14 Kč), my však jdeme za lepším. Nejdříve úspěšně hledáme hospodu U Týfy, kde by možná mohli mít Podkováň, ale je zavřená a nelze určit, co tam točí. Takže končíme o kus dál v hospodě U Rybníčku, kde mají 12° Klášter za 16,5 Kč ... ale moc nám nejede, asi mají špinavé trubky.

Dáváme si i nějaké bramboráčky s pikantním zelím, které opravdu stojí za to. Po desáte odcházíme směr převis na Králově Stolci - kolem je sníh s namrzlou krusou nahoře po dnešním dešti ... Převis nacházíme celkem v pohodě a uléháme, Klokan ve svém novém péřovém spacáku.


Sobota 21.1.2006

Klokan se ráno tváří, že mu bylo ve spacáku zima, což se mi moc nezdá. K snídani vaříme krupicovou kaši a kakao s rumem, pak balíme a vyrážíme směr Břehyně. Ještě s sebou bereme část bordelu z pod převisu ... a v Břehyni ho odkládáme. Je to opravdu díra o pěti barácích, kde chcípnul pes (= nemají ani hospodu).

Cesta do Břehyně celkem ušla, protože tam přeci jen pár lidí šlo ... ale když za vsí vyrážíme mimo silnici k severu po nějaké cestě, je to už díky ledové krustě a asi 10 cm sněhu pod ní docela náročné. Mimochodem, hezky mi ta ledová krusta zdevastovala moje téměř nové kanady:-( Cestou potkáváme dvě sady vojenských objektů, alespoň jedna je kupodivu obydlená (zelenými mozky). Po čase cestu opouštíme a vyrážíme lesem přímo k severu kolem vrcholu kopce Pecopala. Vrcholek obcházíme od západu, ale překáží nám tam konce několika roklí, přes vrchol by to bylo možná lepší.

Když kousek za Pecopalou potkáváme protaženou Dělovou cestu směr hájovna Trojzubec, ještě rádi po ní vyrážíme. Od hájovny jdeme do Hradčan už raději po silnici ... a hnusně nám do toho prší. V Hradčanech potkáváme 3 turistické značky - kromě zelené směr Jestřebí, ještě modrou přes Dělovou cestu na Staré Splavy a žlutou, která po 4 km končí na červené značce někde západně od Mimoně.

Protože chceme dojít do Vranovských skal a už je cca 13:00, bereme to do Mimoně raději po silnici. Někde cestou si dáváme oběd. V Mimoni chci skočit na jedno do hospody a dobrat vodu, ale nakonec zůstáváme na suchu neb vybraná Klášterská pivnice u autobusového nádraží je podle zavřená. Hospodu tedy odkládáme do Vranova, jestli tam nějaká je. Pomalu přestává pršet.

Cesta do Vranova je docela příjemná, ale ve Vranově žádná hospoda není. Což je možná dobře, protože bude za chvíli tma. Vodu žebráme u nějakého domorodce a vyrážíme po cestě k jihovýchodu najít si nějaký převis na spaní. Místní toulavý kojot nás vede až na jakýsi kopeček za vsí, kde se rozcházíme hledat. Já nacházím "kabelový převis" - docela hezký převis v údolíčku, ale totálně zaházený izolacemi z kabelů a od západu nekrytý před větrem a myslivcema (mají tu dva posedy, ale dnes neotravujou).

Klokan nic lepšího nenachází ... ale stmívá se, a tak jdeme odhazovat izolace. A že jich je. To si zase mimoňští cikáni hezky nakradli ... Rozděláváme oheň a vaříme grog a posléze večeři, vačnatec hraje na kytaru, dokud ho nezačnou bolet packy, pak jdeme spát. Tentokrát mám já klokaní nový spacák a zvíře můj starý péřák a deku. Spím naštěstí na návětrné straně, jinak by mi asi Klokan do rána zmrzl.


Neděle 22.1.2006

Ráno je docela zima a hnusně na nás fouká. Klokanův spacák je skutečně větruodolný, ale svetr bych po ránu snesl. Kanady jsou zmrzlé. První vylézám samozřejmě já a jdu rozdělat oheň - dřevo je mokré a zmrzlé, hnusně fouká, je zima ... a vůbec. Ale nakonec to nějak rozdělávám.

Ohříváme večerní krmi, balíme a vaříme grog. Asi v 10:30 zvládáme vyrazit. Protože je hnusná zima a odporný vítr, výpravu nahoru na Ralsko odkládáme na jindy ... a míříme směr Děvín. Potkáváme nějaké podivné vojenské objekty ... a u Pavlína stádo chundelatých krav a koní. Cesta rovně (tedy na východ či severovýchod) je docela schůdná, tak si říkáme, že to vezmeme po ní k Velkému Ralsku a pak horem po silnicích k Děvínu.

Protože jsme ale ve vojenském prostoru (bývalém), mapa samozřejmě neodpovídá - nakonec se vymotáváme u Nového Dvora. Teď už to bereme raději na jistotu kolem Stohánku po silnici. Nahoru nelezeme, nemáme moc času, ale u Sochorova pomníku dáváme rychlý oběd. Je odporná zima, od rána jsem se nesvléknul ... ale po zasněžené silnici se jde docela dobře.

Od pomníku jdeme po silnici na sever, kde se napojujeme na hlavní silnici a po chvíli na červenou značku. Na Děvín je to jakž takž prošlapané, nahoře něco fotím, nahlížíme do zbytku místnosti - taková malá nouzovka pro 3 lidi - a pak posílám Klokana napřed po červené směr Lázně Kundratice. Vačnatec se ovšem dost táhne, takže nám autobus na Prahu před nosem ujíždí - jede svině o minutu dřív ... a připadá nám, že jakmile nás uviděl, odjel. Kdyby jel na čas, tak bychom ho stihli.

A tak jdeme pěšky do vsi, kde mobilem zjišťuji další spojení ... za hodinu přes Stráž p. R. a Prahu. Mrzne až hrůza, takže jdeme do přilehlé zaprodané hospody na čaj (mimochodem, hospody přímo v lázních jsem si vůbec nevšiml). Při čekání na autobus se pak od domorodců dozvídáme, že ráno bylo -14 °C a nejvyšší denní teplota byla asi -13 °C ... takže je ten klokaní spacák docela dobrej.

Ve Stráži máme půl hodiny, a tak jdeme opět na čaj do nejbližší putyky. Točí tu Krušovice a za blbej čaj chtějí 25 Kč. Hajzlové. Autobus do Prahy se dost táhne a ještě je v něm zima. V Praze si pak krátíme čas před odjezdem našeho vlaku do Čelákovic popíjením Černé Hory.



Zpět na hlavní stránku cancáku.
Vytvořeno 28. - 29.1.2006