Moravice a Morava 16. - 17.9.2006

Sepsal: Klokan a Jóžin


Zvadlo na tuhle akci nikdy neexistovalo.

Na tento víkend byla původně plánována Hloučela, ale organizátoři to sprostě posunuli o týden, a my jsme, maje naplánovánu na další víkend likvidaci střechy přístavku našeho RD v Pečkách, museli hledat jiný program. Navíc s námi měla jet Mariána s Bobšem, my měli lodě v PV a auto tamtéž, navíc v opravě. Takže nakonec vyrážíme na Moravici, nic jiného se v dostupném okolí nepouští.

Ještě v pátek odpoledne odjíždíme vlakem směr Prostějov, kde hodláme přespat a počkat na Mariánu s Bobšem, kteří mají sloužit jako doprava*1.Sraz ma být ukrutně brzy, ale já typuji zpoždění 2 hodiny. Připravujeme tedy vše na rychlý výjezd a pakujeme se do pelechů.

*1 No, původně se uvažovalo i o mojí Felicii, ale navzdory slibům nebyla opravena včas.


Sobota 16.9.2005

Dle očekávání naši milí kamarádi opravdu dorážejí o 2 hodiny později (asi si založím věštírenskou živnost), ale tentokrát ne kvůli neschopnosti vyjet včas, ale z důvodů netrefení se na správnou odbočku po cestě z Brna do Prostějova. Silničáři, potvory, přes noc přestavěli silnici :o)

Nakládáme lodě a ostatní bordel a vydáváme se vstříc dobrodružství. Nejprve dorážíme až na hráz Kružberka, ale nemaje povolení - na cestě dolů je zákaz vjezdu a všichni jsme poctiví řidiči řídící se pravidly silničního provozu - otáčíme se a jedeme na naše oblíbené místo pod hráz. Chceme se nalodit na místě jako vloni, ale brání nám v tom nějací strašní cyklouši (sjíždět řeku na kole, hm, to je odvaha) a posilají nás o kus dál. Takže je posloucháme a naloďujeme se o sto metrů níže po proudu, ochutnáváme u toho různé dobré tekutiny a nemůžeme se dočkat. Tentokrát nemám neopren, tak se děsím, jelikož voda je studená opravdu dokonale.

První jízek trošku vře, ale není to tak horké. Většina lidí ho jede na oči, včetně Bobše s Mariánou (Bobeš je kormidelník a Mariána háček, u nás vše při starém), Jožka ho poctivě prohlíží a konstatuje, že je to jedno, nakonec ho sjíždíme téměř vlevo. Za jednou zatáčkou potkáváme hezký stromeček téměř přes celou řeku. Jen úplně vlevo se dá objet a je tam taková hezká zatáčka s trošičku větším proudem vody. Snažíme se zastavit u břehu, neboť se tam snaží najet nějak moc lidí najednou, ale nakonec na to kašlem a pozadu bez problémů sjíždíme. Po cestě potkáváme pár pocvakaných lidí a tu studenou koupel jim fakt nezávidíme. Pak se celkem nic neděje, svítí sluníčko a je docela hezky.

Jeden ze zajímavějších jezů nás čeká na říčním kilometru 39,0. Přenášejí i některá nafukovadla. Je to kolmý jezík s malým skokem a pěkným vývarem, kde se točí tři klády. Po zkušenostech z loňska vím, že tam spadne špricka a háček se řádně ponoří a namočí i bez cvaknutí. Jelikož jsem strašně hodná, přenechala jsem toto potěšení Mariáně, neboť loni ještě jela na té své rozbité palodi, takže si to nemohla dovolit a letos sice "křtili" Bobšův otevřený plast, ale Bobeš má strach, že by se pokřtili všichni, protože na lodi sedí po strašně dlouhé době. Musím říct, že to pánové zvládli na výbornou, i když zastavit se jim podařilo až pod mostem a houbičkovali o sto šest*1. Sjeli jsme tedy s Bobšem kousek pod ně, jako že na ně počkáme a pak se vyměníme, ale nakonec kluci vyjeli a že na to zatím kašlem. Takže zbytek Moravice jedu s Bobšem a hned při výjezdu nás málem cvaká splašený otevřený plast plný vody, který není schopen zastavit v tak silném proudu. Naštěstí se koupou až pod námi a my to ustojíme, neboť jako zkušený háček nevyndavám pádlo z lodi a držím, co to dá ;o)

Před hrází v Podhradí potkáváme u kempu nějaké polystyreny, jsou hezky modré, a po bližším zkoumání zjišťujeme, že jsou to nějaké pofiderní bójky, či co. Hráz přenášíme, přičemž na ní ještě dáváme oběd. Některá nafukovadlo to jedou, není mnoho vody a nevypadá to nijak nebezpečně.

Celá Moravice je taková hezky cákací, nadšením vejskám a jsem furt mokrá, naštěstí mám super bundu, která vodu docela drží. Bohužel to samé nemohu říct o kalhotech, ale aspoň celkem rychle schnou. Po cestě potkáme ještě pár jízků, které nic moc nedělají, přesto, že vypadají "hrozivě". Na jednom z nich dost dřeme, na laminátu bych to tedy nejela.

Když se přiblížíme k Žimrovicím, tak nás amplionama vyhazují z vody, neboť se koná nějaký úchylný závod. Remcáme, ale lodě těch 600m, či kolik to je, přenášíme. A už se těšíme na stupínky v Hradci nad Moravicí. První téměř ani nepoznáme, je celý zalitý (vypadá to, že letos je více vody), ale ten další stojí za to. Nabíráme dost vody a já se pokouším Bobše přesvědčit, abychom tu vodu radši vylili, že teď už všechny budou jen takové. Neposlechne mě a po dalším stupínku máme co dělat, abychom byli schopní vůbec zastavit, od okraje lodi uz chybí jen několik čísel, ale nakonec se nekoupeme a loď úspěšně vyléváme.

Po té už to řešíme tímto způsobem - sjedeme dva stupínky a pak vyléváme. Ani před nima nezastavujeme a jezdíme rovnou, ať to aspoň stojí za to. Mezi některými dvěma stupínky je nějaké snímací zařízení, které vždy po projetí nějaké lodi vydá zvuk jako uzávěrka od foťáku (myslím že pod tím , co byl před mostem). Hned za tím zastavujeme, vyléváme lodě a bavíme se tím, že na každého, koho to takto "vyfotí" (kdo ví, na co to je) voláme, že překročil povinnou padesátku v obci a právě byl vyfocen říční policií, která mu strhne 3 body a možná i sebere řidičák. Nakonec ještě přenášíme jeden jez, kteří nějací dva blázni v maskách na raftu jedou (a naštěstí se neutopí) a končíme před silničním mostem v Brance u Opavy.

Autobus nám samozřejmě ujíždí těsně před nosem a další má jet až za strašně dlouhou dobu. Jdeme tedy (Klokan a Mariána) ukecávat ostatní vodáky, jestli náhodou nejedou zpátky pod hráz a nevzali by nás pro auto. Na tomto místě končí ale jen málo lidí, takže za chvilku máme všechny oběhnuté a vydáváme se tedy kousek zpátky po proudu. Nakonec se vnutíme k jedné skupince, která to má v plánu (taky se vracejí pro auta). Spočítají se a zjišťují, že jsou čtyři řidiči a tudíž jednoho z nás mohou vzít. Je s nimi docela legrace, završí to tím, že jejich "vedoucí" zapomněl jako řidiče sebe, naštěstí nechává nasednout první Mariánu a poslední řidičku (do výšky i šířky téměř miniaturní) jim nacpe na klín. Dobíhám zpátky, chvilku kecáme na lodích a telefonicky domlouváme sraz s Láďou*2, který bydlí nedaleko. Opravdu po cca hodině doráží.

Celou dobu se dohadujem, jestli Mariánu vyložili pod správnou hrází, neboť si nejsem jistá, jestli vůbec při hovoru s onou grupou jsem slovo Kružberk vyslovila. Po příjezdu Mariány (už po setmění), se dovídám, že opravdu chtěli jet jen do Podhradí, ale nad Mariánou se smilovali a hodili ho až nahoru. Takže vlastně štěstí v neštěstí :o) Neboť si myslím, že jinak bychom byli nuceni jet až tím autobusem. Sbalíme si potmě saky paky a mizíme na oblíbené spací místo kousek od hráze Kružberka. Trefujeme to až napodruhé. Vaříme jídlo, popíjíme pivo a jdeme spát. V noci začíná pršet, tak stavíme stan.

*1 Tak slavné to zase nebylo. Mariáně spadla špricka, takže jsme nabrali asi půlku lodě vody a než jsme to vyhoubičkovali, nemaje neoprén, málem jsem zmrznul.
*2 No bydlí ... má tu svou samici, která na něj ale sere a předstírá učení.


Neděle 17.9.2005

Ráno snídáme klobásy, ale není jich mnoho. Poté se vydáváme do Moravičan, jelikož po mém a Mariánině mrčení (nechce se nám jet dvakrát to samé) se rada služebně starších, skládající se z Jožky, rozhodne, že pojedeme olej jménem Morava. Je to docela pěkná pomsta, ale dobře mi tak, žádné, že bych tedy radši tu Moravici, nepomáhá. Naštěstí je opět docela hezky (i když mimo slunce celkem chladno - alespoň mně), takže se hezky motáme v meandříkách a mezi popadanými stromy (teď mě ten olej moc nemrzí).

Tentokrát jedu opět s Jožkou na Skylle. Hezky se vyřádíme na jednom krásném jezu*1, kde jde všechna voda pouze šlajsnou a ještě se pod tím stáčí doprava a aby toho nebylo málo, jsou tam pěkné kameny. Tam také zjišťujeme, že by se Bobšova loď měla jmenovat Potápka nebo rovnou Ponorka. Nejprve jedeme na Skylle, samozřejmě mi to hned sejme šprycku, máme dost vody, ale sjíždíme ještě ministupínek pod tím a s krásným bazénkem zastavujeme u břehu. Mariánu (tentokrát na kormidle) s Bobšem to dole zaleje úplně.

My s tím samozřejmě počítáme, neboť už na tomto jezu jednu takovou zkušenost s Mariánou, Janou III a prasečnicí máme. Nenechají se vyvést z míry a loď dotáhnou ke břehu. Nakonec si lodě vyměníme. Na Bobšově Anonymu nabíráme vody tolik, že nám chybí asi 5cm od okraje bortů, ale ani nás to úplně nezaleje a dokonce bez úhony zastavujeme u břehu (ale máme co dělat, navzájem se povzbuzujeme, že to prostě musíme zvládnout). Ale k našemu potěšení (jak jinak :o)) to naše potápěčská posádka na naší lodi nezvládne a dokonce se i cvakne.

A tím dobrodružství končí. Ostatní nestojí za řeč*2. Další jez se musí přenášet. Už mě z toho pádlování a tahání lodí bolí břicho a chci domů. Končíme v Litovli, Mariána nad a my pod mostem. Mariána utíká na vlak a přijíždí tak, že já stíhám vlak domů a ostatní jedou vyložit lodní bordel do Prostějova.

*1 Řimice, ř. km. 267,9.
*2 Za zmínku ještě stojí návštěva hospody v Nových Zámcích (ř. km 263,1). Jsou tu dvě (a obě otevřené), obě točí Litovel, my míříme logicky do té levněji vypadající ... ale levná není ... a jedna Litovel opravdu stačí, drahoušku.



Zpět na hlavní stránku cancáku.
Splácáno cca 10.10.2006