Mšenský ledový čundr 24. - 26.2.2006

Sepsal: Jóžin


Zvadlo jest dostupno na této adrese.


Pátek 24.2.2006

Tak jedeme nakonec na Kokořínsko sami. Ač se Válečný Poník s kulturním referentem a dokonce i Důchodce Alešek svého času tvářili, že pojedou. Důchodce se bál ledu, kulturní referent zimy a Válečný Poník, že by se po 14 dnech bez Vojty neudržel a obtěžoval kolemjdoucí.

Jedeme s Klokanem v 18:26 z Čelákovic, v Lysé si dáváme jedno Postřižinské a pak se táhneme dál vlakem do Mělníka a odtud do Mšena. V Obecníku je dobře - jako vždycky. Výborný Podkováň, obstojní utopenci ... a příšerný olympijský hokejový zápas mezi Ruskem a Finskem. Odcházíme až nedlouho před půlnocí, po té, co to Rusové totálně prosrali:-(

Spát jdeme pod náš obvyklý šikmý převis směrem na Vojtěchov. Docela to klouže, cesta je kapku ledová. V noci je sice jasno, ale nijak extra nemrzne.


Sobota 25.2.2006 - 48. výročí únorového vítězství pracujícího lidu

Jako vždycky, vstávám první já. Sbírám dřevo, rozdělávám ohěň a vařím k snídani čočku, mezitím se přidává i vačnatec a podílí se na smažení cibulky do čočky. Asi v 10:30 zvládáme vyrazit. Cesta je ledová jako včera, takže to stojí za to. Míříme směrem ke Kokořínu a občas to bereme raději po silnici, ta alespoň neklouže. Kolem hradu se statečně klikatíme po modré značce směr ves Kokořín, zkratky značky jsou jeden led, takže to stojí za to.

Ve vesnici se občerstvujeme donešeným podkováňským, já zkoumám kulturnost ... ale stojí to za hovno - jeden Gambrhnus a jedna zvrhlost pro obyčejné smrtelníky zavřená. Zámek obcházíme od jihu a vydáváme se hledat Staráky - místo, kde byl ve středověku hrad ... anebo něco jiného. Nakonec je nacházíme poblíž severovýchodního rohu zámeckého parku. Nějaký zvrhlík si je přivlastnil, kolem skály postavil palisády a vstupy zamřížoval. Po ne zcela ideálně trase (kterou vybral Klokan) slézám dolů pod skálu a tam se ke mně připojuje nemravné zvíře, které si to sprostě ulehčilo.

U paty skály je jedna solidně velká místnost, ve které potkáváme dva čundráky, an vstávají. Od nic se dozvídáme, že "hrad" si nějaký nadšenec koupil, "opevnil" a snad ho v létě občas obývá. Prý tam člověka i pustí, pokud ho tam zastihneme. O kus dál "vstupní" štěrbinou je vlez do jakési skalní galerie a ještě výše pak Durdíkem zmiňovaný (leč zamřížovaný) vstup do centra "hradu", tedy k dalším místnostem. Nahoře, před hradní skálou je pak jakýsi kopeček, snad i obehnaný příkopem (jestli to nejsou pozůstatky zámeckého parku)...

Od Staráků se vracíme na kraj vsi a míříme po silnici směr Kokořínek, po chvíli však odbočujeme po silničce mírně vlevo - a jsme na Ochozce. Cesta není nijak krásná, po chvíli sice mizí asfalt, ale je to tu samá chata a led. Sestup do údolí docela stojí za to. A jelikož se vynořujeme jenom kousek od Podkováňské pivnice u Grobiána, jdeme se občerstvit a najíst. Podkováň a jídlo stále výborné, obsluha o něco lepší než minulý rok, ale žádná sláva.

Z hospody jdeme dílem po silně ledovité červené a dílem po silnici na Harasov, kde bereme útokem hradní vrch. Opět je hezky zmrzlý, a tak to stojí za to. Nahoře něco málo fotím, ale většinu nechávám na zítřek - slunce zapadá a není už moc světla. Převis na spaní se snažíme najít nejprve západně od hradu, ale moc to nevypadá, takže se přesouváme na druhý břeh rybníka. Tam vačnatec objevuje dva celkem rozumné převisy, v tom lepším zřejmě standardně přespává zvěř, proto to tam Klokana táhlo.

Převis mírně vylepšujeme listím ukradeným z toho druhého, rozděláváme oheň a vaříme večeři. Klokan chvíli hraje na kytaru, ale ve svém věku už moc dlouho nevydrží, takže jdeme za chvíli spát.


Neděle 26.2.2006

Ráno trochu fouká, takže na nás kapku sněží i pod převisem. K snídani ohříváme včerejší zbytky a přidáváme do nich luncheon meat. Z veškeré zbylé vody děláme grog ... a pak sbaleni vyráží vstříc lepším zítřkům.

Cesta zpět na silnici je dle očekávání kvůli ledu poměrně výživná. Zpátky na "hrad" trefíme již bez problémů, i když výlez není nejsnazší. Nahoře fotím příkopy a zaměřuji polohu ... ale Durdíkovy pozůstatky čtverhranné stavby jsme fakt neviděli. Z hradu lezeme zpátky dolů, a protože se nechceme vracet stejnou trasou, bereme do po žluté nahoru do Bosyně. Tam narážíme na kupodivu otevřenou hospodu resp. Country saloon U bobra, která se z venku tváří, že točí Starouše, ale uvnitř mají naštěstí Nymburk. Jedenáctku v obou barvách za 16.- Takže se na jedno zastavujeme. Jinak otvíračka je dost pochybná: mimo čtvrtek 17 - 21, v sobotu a neděli navíc 11 - 13 ... a v pátek a v sobotu až do půlnoci.

Z Bosyně pokračujeme po silnici kolem hradu Kokořín na naše oblíbené rozcestí pod ním, a odtud nejkratší trasou, tedy po zelené, na Mšeno. Zelená je ovšem ta místy soutěskovitá cesta, po které jsme v létě táhli kola ... takže to stojí za to. Všude samý led. Dokonce do něj zvládám třísknout i hlavou ... takže budu moci spolupracovníkům ukazovat, jak mě Klokan mlátí. Ve Mšeně míříme, samozřejmě, do Obecníku. Dáváme si po dvou Podkováních, jsou samozřejmě lepší než polední Nymburk.

Na nádraží vyrážíme tentokrát s předstihem, snad proto je výdejna jízdenek zavřená. A prý už definitivně. Já ještě cestou zvládám ve večerce koupit nějaké podkováňské lahváče. Klasicky přes Mělník jedeme do Lysé, kde se opět zastavujeme na jedno postřižinské v nádražce ... čekání nám zpestřuje opilý důchodce, který chce celkem asi dvacetkrát platit (ale obsluha dělá, že je poctivá). A z Lysé jsme za chvíli v Čelákovicích ...



Zpět na hlavní stránku cancáku.
Vytvořeno 26.2. - 13.3.2006