Velikonoční SOOS a kupa hradů 14. - 17.4.2006

Sepsal: Jóžin a Klokan

Zvadlo jest dostupno na této adrese.

Na letošní Velikonoce jsem už dlouho dopředu plánoval výpravu do SOOSu, protože jsem si někde přečetl, že je tamnější bahno z jara nejhezčí. A protože kromě bahna lze v oněch krajinách občas potkat i Chodovar, Ňufíci se samozřejmě nahlásili, že pojedou taky. Přešlo je to dva dny před akcí - Ňufík tvrdil, že chce o Velikonocích chlastat se svým školitelem nad diplomkou, ale pravý důvod zůstal neznámý. Ňufice samozřejmě bez Ňufíka nejede, poněvadž se bojí, že by ji Klokan sexuálně obtěžoval. A soudruh kulturní referent? Ten jde na všechno s doktorandskou rozvahou: "Mně jarní počasí nedělá dobře. A hlavně, musím ještě chvíli přemýšlet...". Takže jedeme jako obvykle sami.

Pátek 14.4.2006

Já do rychlíku na Cheb nastupuji v 16:24 na Smíchově zvládnuv zakoupit nástroj na vyprášení klokaního kožichu. Klokan mne netrpělivě očekává ve vlaku, zřejmě ho přitahuje jedna flaška Bakaláře, kterou mám v batohu^*1. Dobrá, ale moc dlouho nevydrží. Nádraží v Chebu je dosti nekulturní, v bistru točí Gambrhnus, v restauraci Krušovice - ale obojí je zavřené. Do Františkových Lázní jedeme zeleným německým motoráčkem směr Zwickau. Na nádraží mají opět Krušovice... ale my míříme do restaurace U Vrby, kde mají mít Chodovar, cestou ovšem trochu bloudíme (trochu víc :o)), takže si procházku rozbahněným lázeňským městem docela užíváme.

U Vrby mají opravdu Chodovar - výbornou světlou dvanáctku a tmavou desítku, obojí za 18 Kč a žádné plzeňské sračky. Vaří jen do 18:00 a v pátek tu mají jakési večery s hudbou - nějaký stařík hraje "dechovkové" písně na klávesy a pokouší se k tomu zpívat - mizerné, ale dá se to přežít. Zbytku osazenstva, povětšinou českým a německým důchodcům, se to zjevně líbí, dokonce i chvilkama tancují. Jinak obsluha je perfektní, bohužel má asi oficiálně do 22:00, takže nám po desáté natočí jěště jedno pivo... a pak máme platit. Z hospody to bereme po silnici kolem Ameriky do Lužné a pak ještě kousek po značce^*2 směr Seeberg a tam se ukládáme ke spánku. Tropiko nestavíme, je jasno a zima.

^*1 Vlak je pěkně narvaný a každý si touží sednout na sedadlo, které držím zuby nehty z Hlaváku.
^*2 Značně rozbahněné, skoro to vypadá, jako bychom procházeli bažinami, ale naštěstí je tma, tak nevíme, do čeho šlapeme.

Sobota 15.4.2006

Ráno se vzbouzím a dostávám přímý úder světlem, když vyndavám hlavu ze spacáku (v noci drobně mžilo, takže jsem se schovala). Jožka ještě spí, tak toho využívám a "vyvaluji" se. Vydrží mu to tak hodinku, možná dvě, ale pak se zákeřně probouzí a vyhání mě ze spacáku. Vaříme těstoviny s koněm (hlavně s koňskýma ušima) a vydáváme se na cestu. Naše první zastávka je na hradě Seeberg. Tedy nejprve si Jožka hrad fotil ze všech stran, jak jsme ho obcházeli, a pak taky ceduli CYKLISTO, ZAVÍREJ VRÁTKA na jednom dřevěném můstku na břehu již neexistujícího rybníka.

Na hradě se konala svatba a my jsme byli zdejšímu kastelánovi asi sympatičtí, protože nám ukázal i obřadní síň. Hrad je vcelku pěkný, ale nejvíce mě zaujala šibenice. U ní byli připraveni šermíři, že nevěstu unesou, znásilní a oběsí. Ale to poslední asi neudělali, protože jsem nevěstu viděla odcházet, když jsme si prohlíželi muzeum chebských hadrů, nábytku a maket baráků^*1.

Odtud jsme se vydali do Libé. Hrad je v opravě a tudíž oplocený a zavřený^*2. Jinak po cestě jsme potkali rybník obšancovaný desítkami rybářů. Zpátky jsme se vraceli téměř tou samou cestou, přičemž nějaké puberťačky sedící v altánu pod hradem se snažily "nenápadně" zjistit, jestli jsem ženská nebo chlap^*3.

V tomhle kraji mě zaujalo hlavně obrovské množství rybníků, vesměs naplněných až po okraj. Cestou na Hazlov jsme potkali jeden, který už měl téměř protrhlou hráz a druhý, který zřejmě ze strachu z protržení, byl téměř vypuštěn a to tak, aby tam zbyla jen voda nezbytně nutná pro přežití zdejších kaprů. Bylo jich tam požehnaně a vypadali celkem vykrmeně^*4.

Nakonec jsme to zapíchli v lese, kousek u cesty, přičemž jsme byli jednou vyrušeni autem (rychle jsme odhodili pracně nasbírané dřevo a se strašným zájmem prohlíželi mapu), které se nás ptalo, jestli nepotřebujeme pomoci. Jeden chlap byl ve vojenském a druhý měl oblečení hraničáře. Nakonec jsme zde už v klidu přespali a bez úhony^*5.

^*1 Jestli si dobře pamatuju stav v roce 1993, tak přibylo zpřístupněných částí hradu i (nezajímavých) expozic ... jinak se dá dostat více - méně všude; dospělý 50 Kč.
^*2 V roce 2003 zřejmě zastřešili většinu areálu ... snad se tam i dál něco děje, ale čert ví ...
^*3 Prostě si netroufly šáhnout Klokanovi normálně mezi nohy:-).
^*4 Klokan opomenul naši zkratku po z valné části neexistující cestě od jakéhosi rybníka do vsi Táborská a pak cestu přes Hazlov. Hazlov je zjevně ves hajzlů - je tam asi osm hospod s Gambrhnusem, zbytky zámku dále chátrají, zeď na zadní straně se nedávno sesula, stejně jako nároží ... Udržují jen kostel a to tak, aby se k němu nedalo skrz zříceninu dostat (vstup do něj je z nádvoří).
^*4 Ale oheň jsme nakonec raději nedělali na cestě.

Neděle 16.4.2006

Ráno jsme se vydali do SOOS. Za vesnicí Zelený háj jsme se vydali azimutem podél trati a cestou jsme našli odpočívající srnku. Chtěla jsem si vzít pytlíky (abych něco nechytila) a prohlédnout ji, jestli se jí něco nestalo, ale Jožka mi to nedovolil. S těžkým srdcem jsem kolem ní jen prošla. Co když jsem jí mohla pomoci? A já to neudělala. Myslela jsem na ní pak celou cestu, na to že má třeba zraněnou nožičku a teď tam chudinka zemře...

Za vydatného deště jsme došli do Kateřiny (dle mapy Hájek), kde je SOOS. V muzeu pravěkých příšer jsme zakoupili vstupenky a uschovali batohy, přičemž Jožka fungoval i jako tlumočník německé dvojici, která chtěla něco poradit. Prohlédli jsme si toto muzeum plné nádherných zkamenělin, pak ještě muzeum s ptákama (vycpanýma) a vydali se podívat na bahenní sopky vzniklé uvolňováním CO₂ a probublávajícím tak na povrch bahnem. Ochutnali jsme i místní Císařský pramen, musím říct, že lepší minerálku jsem v životě nepila a strašně mě mrzelo, že s sebou nemáme flašku. Chodí se tam po dřevěných lávkách a u jedné sopky jsme našli chcíplého ptáka - malí ptáci totiž nejsou vůči CO₂ tolik odolní a to malé množství stačí na jejich usmrcení.

Po cestě jsme potkaliještě jeden minerální pramen, ale ten nebyl upravený pro pití. Po shlédnutí tohoto jsme si šli prohlédnout ještě živé dravce v klecích. Měli tam i sovu pálenou, což mi připomnělo to, jak jsme v dětství doma jedno mládě zcela úspěšně odchovali (Andula). Odtud jsme se pak (už s batohy) vydali na hrad ve Starém Rybníku.

Po cestě jsem ještě zachraňovala žábu (aby ji nikdo nezajel), pak jsme ještě našli celkem čerstvě uhynulého krtka (ještě nebyl ztuhlý), takže jsme si ho řádně prohlédli - je to úžasné zvířátko (ale Agáta je stejně hezčí). Kousek od něj nám po cestě hopsaly srnky a jelikož šel vítr od nich, mohli jsme je chvilku směle pozorovat. Jinak všude kolem rostou tuny bolševníku. Postupně jsme kolem mrňavého JZD došli až k rybníku ve Starém Rybníku.

Místní hrad se stále rozpadá. Někdy velmi nedávno spadly dvě části renesanční klenby v "předním" paláci ... a zbytek se zřejmě brzy přidá. Jinak (zhruba) celý hrad je podsklepený čtyřmi valeně zaklenutými sklepy, o kterých Durdík vůbec nemluví. Do dvou z nich jsou ze shora udělané komíny, zřejmě následek "účelového využití" hradu. Jedním z nich prorůstají bohužel dva mladé stromy, chtělo by to uříznout. Jinak v nouzi by se ve sklepech dalo spát.

Ze Starého Rybníka jdeme po značce do Skalné, ale protože je cca 17:30, návštěvu hradu odkládáme na zítřek. Opravuje se už i zámek na předhradí. Po místy bažinaté značce se potácíme k Velkému Luhu, už nás bolí nohy, odvykli jsme chodit. Z Luhu to bereme po silnici k Plesné, ale těsně před koncem lesa uhýbáme doleva a v lese si stavíme tropiko. Prší na nás, ostatně stejně jako značnou část dne. Po postavení příbytku vyrážíme na lehko do Plesné, neboť by tam měla být další použitelná hospoda - Český dům - opět Chodovar. Nalézáme ji bez problému, je na hlavní silnici, integrovaná s diskotékou a obložená šesti (!) vývěsními štíty Chodovaru. Jen co vlezeme dovnitř, pokouší se nás odtamtud jakási baba vyhodit se záminkou jakési zábavy, co má prý začínat za 20 minut (tedy ve 20:00).

Zůstáváme s tím, že si dáme aspoň jedno pivo. Jinak obsluhující číšník je příjemný, bohužel nám ovšem přináší Gambrhnus, ač jsem objednal pivo. S odporem to tedy vypijeme a pak si objednáváme už explicitně Chodovar ... a něco k jídlu (já ražničí, Klokan Drůbeží řízek Čedok - za jednoťáckou cenu 87,5 Kč). Vaří výborně. Jinak ona zábava je až od 21:00, baba už si otravovat nedovolí. Odcházíme chvíli poté, co opravdu začnou hrát ... říkají si Aušus a stojí 75 Kč (!).

Pondělí 17.4.2006

Klokanovi se jako obvykle nechce ráno z brlohu. Nakonec ho ale vykopávám. Vaříme k snídani těstoviny s konzervou "Hovězí plátek v námořnické omáčce", kupodivu je v ní opravdu kus slušného masa, omáčka sama je ale dost mizerná.

Částečně sbaleni vyrážíme bez batohů do Plesné najít chabé zbytky hradu Neuhaus - mají být naproti strážnímu domku č. 47 nad železnicí - ale ač ujdeme od nádraží cca 1,5 km směr Vojtanov a pak ještě kousek na druhou stranu, nenalézáme ho. Směrem k Vojtanovu to na pár místech vypadalo na hrad nadějně, ale strážní domek nikde. Tak to nakonec balíme s tím, že na příště si polohu zjistím z více míst. Zároveň odkládáme na příště i návštěvu hradu ve Skalné. Vracíme se k věcem, balíme tropiko a již se všemi věcmi míříme na vlak ve 13:15 z Velkého Luhu.

Na přestupu v Chebu si dáváme v nádražním bufetu točenou limonádu Il-sáno ... lepší než Gambrhnus.

Zpět na hlavní stránku cancáku. Vytvořeno 14.4. - 17.4.2006