Vyškovský hradní čundr 28.4. - 1.5.2006

Sepsal: Jóžin a Klokan


Zvadlo jest dostupno na této adrese.


Pátek 28.4.2006

V pátek laboruji v kanadách. Není to nic moc, být ve 3 ponožkách v místnosti. Po dvojím úspěšném prozkoušení mizím do své laborky, kde svou přítomností obšťastňuji kolegy, a pak se vydávám s předstihem na vlak, jelikož musím koupit ještě chleba a čokoládu. Na Hlaváku stíhám i zmrzlinu, jako novinku na ní vyzískávám proužek čokolády (jinak mají i jablečný apod). Mňam, mňam.

Zmatky nastanou, když pořád nejsou schopni napsat nástupiště. Pak hlásí, že by to mělo být na šestém. Na ceduli v podchodu ani na nástupišti se ale nenamáhají nápis změnit. Do odjezdu zbývá 5 min a tady je furt napsany Poprad. Psychicky nevydržíme a vrháme se na nástupiště, kde stojí dva prázdné vlaky. Ten s cedulí Poprad ignorujeme a vrháme se na ten s prázdnou cedulí - bereme za kliku - nic, nejde otevřít. V tom od protějšího vlaku vyběhne průvodčí a že tenhle vlak jede do Brna a diví se, že to nevíme. Hned jí tedy hlásíme, že na ceduli dole i nahoře je něco jiného a proto nás to nenapadlo. jen nevěřícně kroutí hlavou a pravděpodobně si to jde zajistit, neboť těsně před tím, než přijde Jožka, cedule zázrakem přeskočí na Brno. První bojovka je za námi.

Cesta do Adamova zastávky už probíhá celkem v klidu. Jsem strašně utahaná, takže během půl hodiny usínám, zatímco Jožka si popisuje fotky svých zvrhlých hradů*1. Autobusy v Adamově nalézáme velice snadno. Až uvnitř autobusu (po té, co vyzískáváme podivný lístek s úplně jiným místem nástupu i výstupu) se dovídám, že se sraz mírně posunul, ale natolik neznatelně, že bych si toho beztak nevšimla. V Drnovicích vylezeme z autobusu - a rovnou naproti hospodě, takže místo srazu je jasné*2. Po 5-ti minutách doráží něco, co po chvilce identifikujeme jako Mariánu. Má hezky naondulované vlasy a působí to kapánek líp, než před nějakým časem, kdy vypadal jako jeden vodník z Jak utopit doktora Mráčka.

Po půl hodině doráží Nádobí, které svěřilo potomka Zgarbíkovic rodičovstvu. Musím říct, že bych do Zgarbíka neřekla, že je matkou téměř ročního syna. Oblečená vypadá zachovale. Mezitím venku začíná pršet. My to ovšem ještě netušíme, takže si klidně pochutnáváme na pivu a olomouckých tvarůžcích*3. V noci jdeme na kopec hledat místo na spaní. Hnusně prší, ale zatím nám to moc nevadí. Nakonec se ukládáme ke spánku na nějaké cestě, neboť okolí je buďto z kopce nebo samá ostružina. V noci déšť ještě zesílí...

*1 Na přestupu v Blansku si dáváme po jedné černohorské desítce - výborně natočené za 15 Kč (nic jiného tam nemají).
*2 Původně byl sraz v Pístovicích, ale kvůli Nádobí jsme to posunuli, Misku totiž nechtěli pustit z domácích potřeb před zavíračkou.
*3 Vyškov 11° za 14 Kč. První a čtvrté bylo velmi dobré ... mezitím moc sladké ... Jak toho dosáhl?


Sobota 29.4.2006

Pořád prší. Nechce se nám vůbec vylejzat. Nakonec se překonává Mariána a rozdělává oheň. Vaříme těstoviny s čímsi. Já pod plachtou chvíli hraji na kytaru. Pak se domlouváme, že vyrazíme. Kromě Mariány máme všichni pláštěnky. Michal se Zgarbíkem vypadají jak popeláři, já s Jožkou jak nevím co a Mariána jak zmoklá slepice, ale to je teprve začátek. V Lulči zalézáme do hospody U Smrku*1 kousek od částečně přírodního koupaliště - využitý lom :o).

Jóžin s nádobím mizí na hrad (který téměř neexistuje) a my je zatím v hospodě pomlouváme.*2 Přijdou hezky vymáchaní. Pak vyrážíme do hospody v Pístovicích. Karel (Mariána) s Jóžinem jdou napřed. Později se dovídáme, že to brali po červené. My si to zkracujeme po zelené kolem potoka. Za pěkného počasí by to byla nádherná podívaná, vše pučí a začíná kvést. Vody je na náš vkus kapánek moc, hlavně na cestě.

V pístovické hospodě Na baště točí opět jedenáctku Vyškov tentokrát za 14 Kč ... a je dobrá. Z Pístovic míříme dále po červené na okraj Račic, ale pak se přidržujeme silnice směr Ruprechtov, ze které asi po kilometru odbočujeme doleva nahoru, kde má být zelená značka na Ruprechtov. Ona tam kupodivu skutečně je, ale "stezka" k ní existuje jen zčásti ... a koza si zřejmě nepřipadá dost terénní (není kamzík). Takže Nádobí to bere do Ruprechtova po silnici a my po kozí stezce s Klokanem. Do vsi dorážíme na sekundu přesně jako Nádobí, zřejmě zaplo turbopohon.

Stále chčije. Hledáme hospodu - první (Andrle) je zabraná nějakou soukromou chlastačkou, druhá "Pod větrným mlýnem" naštěstí ne. Točí pro změnu 11° vyškovský Džbán (za 13,50 Kč) a Krušovice, které logicky nikdo nepije. Jinak interiér hospody je nádherný, pivo dobré, obsluha až moc hezká a milá ... ale my, bohužel, po druhém pivu míříme do lesa. Tam stavíme slušně mokré příbytky a rozděláváme oheň, na kterém vaříme čočku. Původně jsme ji chtěli udělat s marmeládou, co přivezl Obzvlášť Těžký Zgarb, ale nakonec jsme pod nátlakem vyměkli.

*1 Neboť v horním stánku Libuše mají sice Vyškov, ale zavřeno. U Smrku točí také Vyškov 11° za 15 Kč a Maestro. Z druhé strany téhož baráku je druhá hospoda s Černou Horou a Starobahnem.
*2 Lulečský hrad rozkradli na stavbu přilehlého kostela (který je od něj asi 50m), takže z něj zbyl jen příkop s valem (místy zničeným) a pahorek jádra na západní straně s jediným zbytkem zdi.
*3 Jestli ten čundr nemá být vyškovský hospodský a ne hradní ...


Neděle 30.4.2006

Ráno stále chčije, takže se nikomu nechce vstávat. Kromě Misky, kterému je ve spacáku zima ... nebo ho vyhnal Obzvlášť Těžký Zgarb, aby mu usušil boty? Miska rozdělává oheň a spolu s Mariánou dávají vařit kilo rýže. To se (uvařené) samozřejmě do 2,5 l kotlíku nevejde, takže část v průběhu vaření přemísťujeme na víčko ... Házíme do toho nějaké konzervy a do posledního zbytku si samice prosadí vrazit trochu té marmelády ... je to odporné přesně dle očekávání.

Balíme a slabě po poledni vyrážíme. Lezeme na Kuchlov, kde jsou k vidění převážně terénní relikty - příkopy a zbytek valu před předhradím, ze zdí tu zbyly jen kamenité obrysy. Na necelém 1 km vzdáleném Stagnově (Hrádku) je to lepší. Kromě tří impozantních příkopů vysekaných do skály, jsou nahoře chabé zbytky jedné asi amatérsky vykopané stavby - a pod vrcholem spíše terénní pozůstatky dvouprostorové stavby... a ještě před ní zbytky zdí čtverhranné stavby. Ze Stagnova míříme do Rychtářova s vidinou teplé a suché hospody a vyškovského piva. Leč hospoda je v Rychtářově jediná - a okázale se chlubí cedulema Gambrhnusu. Takže hospodu raději odkládáme do Hamiltonů.

Skrývajíce se před deštěm ve vchodu do zavřeného kostela, dáváme si jako svačinku perník(y) s rumem. Pak neohroženě vyrážíme směr Hamiltony. Značka vede po hezky bahnité cestě kolem Velké Hané, která vypadá s vyjímkou některých stromů a lávek hezky sjízdně. Nádobí má mizerné boty a, bůh ví proč, taky panickou hrůzu z bahna ... takže se pomalu táhne podél cesty. My zbylí tedy vyrážíme napřed.

V Hamiltonech nás hned u rozcestníku vítá hospoda s cedulí Vyškovského piva, bohužel ale otvírá asi až v 17:00. Takže jdeme na přilehlý hrad označovaný jako "Dědice", místní si z jádra udělali cosi jako letní kino (již nefunkční) a z předhradí sad. Stále vydatně leje, takže se na hradě s chutí schováváme do nějaké boudy. Zbytky zdí na hradě patrny nejsou, jen valy a příkopy, z nichž ten vnitřní kolem předhradí je opravdu úctyhodný. Obloukovité těleso podél části obvodu předhradí je kamenité, buď nasypané, ale spíše bývalá (štítová?) zeď, valy jsou totiž jen hlinité. Plačkem zmiňovaná pevnůstka navazující na val je nevysoký pahorek nad Velkou Hanou ... nevypadá, že by měl s hradem co společného.

Nádobí nás v mezičase předběhlo, ale bylo při tom viděno. Takže se vydáváme v jeho stopách do Dědic, do hospody. První potkáváme kupodivu až kousek za kostelem, jmenuje se Sokolovna a kupodivu je v ní Nádobí. To je ovšem názoru, že vody a bahna bylo už dost, a že pojede domů (je docela s podivem, že to vydrželo ty dva dny). Což opravdu po nějakém tom čaji a vyškovské jedenáctce činí. My zbylí debatujeme co dál, už nás ten déšť taky sere, takže zvažujeme přesun do Brna ... ale nakonec vítězí varianta dojít do Pustiměře, tam si dát v restauraci Adélka něco dobrého k večeři, někde poblíž se vyspat a dle původního plánu vyrazit na Melice a Zelenou horu.

Do Pustiměře to bereme kolem Radslavic po silnici, zkratku přes pole po několika krocích zavrhujeme. Adélku nalézáme snadno, má všude po vsi šipky ... a je docela plná. Já se zvířetem si dáváme guláš, Mariána kančí řízek - porce solidní, jídlo výborné, vaří téměř do zavíračky a jak je v místních krajích obvyklé, točí velmi dobrou 11° Vyškov. Cca ve 23:00 odcházíme na kopec nad vesnicí se uložit. Stále hnusně prší.


Pondělí 1.5.2006 - Svátek práce

Ráno vstávám první já jsa názoru, že bychom měli včas vyrazit. Třebaže leje, rozdělávám nakonec za pomoci březové kůry a Mariány oheň. Vaříme předvařenou rýži ze včerejška, balíme a vyrážíme směr Melice.

Rozhovor před umýváním kotlíku (od Mariány):
Jóžin: "Tak co, kdo je na řadě s kotlíkem?"
Klokan: "Já jsem myla ... Zgarbík se tomu vyhnul."
Karel: "Zgarbík se vyhnul víc věcem "
Jóžin: "Například ti ho nevykouřil, co?"
Karel: "A tobě snad jo?"
Jóžin: "Ne, vyhnul se tomu, šmejd jeden."

Pořád prší. Hrad kupodivu trefujeme bez jakéhokoli bloudění. V jádru hradu jsou opravdu malé zbytky zdí vykopaných archeologickým průzkumem (to ostatní snad zase zahrabali). Po obvodu předhradí a podél jeho parkánu jsou rovněž zbytky zdí, tentokrát již nevykopané (u parkánu dokonce tři rovnoběžné). Poblíž severovýchodního nároží jádra narážíme pak na jakési nezmapované zbytky zdí, pravděpodobně pozůstatek podhradního městečka a dokonce na jakýsi pokus o "obezdění" části pahorku jádra. V průběhu pobytu na Melicích přestává pršet. Světelné podmínky jsou ale prachmizerné, většinou fotím s bleskem.

A hurá do vyškovského musea, prohlédnout si jejich expozici Melic. V Pustiměři si v pohostinství Jež dáváme jedno rychlé pivo, jako obvykle 11° Vyškov (desítku ani dvanáctku zřejmě nikde netočí, jen se ještě občas potká Řezák). A spěcháme po silnici do Vyškova, museum má přeci jen pouze do 16:00. Maje plánek, nacházíme museum snadno - je umístěno kulturně, hned vedle pivovaru. Uvnitř se bohužel dozvídáme, že expozici s Melicemi teď nějak opravují ... takže máme smůlu. Tak si aspoň prohlížíme zbytek musea - nějaké kroje, keramiku, ptáky a tak.

Před pivovarem ještě děláme společné foto, a pak pajdáme na nádraží. Před odjezdem vlaku v 16:20 stíháme v nádražní hospodě ještě jeden Vyškovský Džbán ... a dva si vezeme ve flašce, protože je obsluha neschopná a nezačala to točit dřív. Ve vlaku jím zapíjíme zbytky snídaně.

V Brně má naše slavné ECčko půl hodiny zpoždění, takže zkoušíme s Mariánou najít hospodu se slušným pivem, jediná nalezená je ovšem zavřená. Mezitím se k nám připojuje Mariánina životní láska, Osmý div světa. Nakonec končíme s kytarou na lavičce na prvním nástupišti. A protože zpoždění jsou na světě od toho, aby se zvětšovala, dojíždíme do Čelákovic hezky pozdě...



Zpět na hlavní stránku cancáku.
Vytvořeno 28.4. - 4.5.2006