Velikonoční čundr Ašskem 6. - 9.4.2007

Sepsal: Jóžin


Zvadlo hnije tady.


Pátek 6.4.2007

Tentokrát se scházíme na Smíchově. K velkému překvapení nás všech jede soudruh kulturní referent, známý svou leností. To Opice na nás sere, simuluje nějakou pseudochorobu a pak se stejně jede flákat s rodiči na chalupu.

Takže vyrážíme v sestavě já, Klokan, Ňufík, Izolace a soudruh kulturní referent v 18:24 vlakem směr Cheb. Jedeme ovšem pouze do Stříbra, protože do Františkových Lázní bychom dojeli už moc pozdě na to, jít do hospody. Po půl deváté vystupujeme ve Stříbře, míjíme opětovně otevřenou nádražní hospodu, která se honosí fůrou odporných nápisů od Gambrhnusu a míříme Nádražní ulicí dolů, do Restaurace u Petřiny, kterou inzeruje na svých stránkách Chodovar.

Hospoda je od nádraží asi 100 m, kromě plzeňských sraček točí slušnou jedenáctku Chodovar, ale už nevaří. Což velmi zklame hlavně Ňufíka, který se domnívá, že každá vesnická putyka musí nutně vařit až do zavíračky. Jinak vrchní je ňákej divnej, navíc nám nechce dát ani nic studeného k jídlu (asi neumí ukrojit chleba), takže nakonec večeříme z vlastních zásob na mezi před hospodou. Ač se vrchní začíná už před půl jedenáctou tvářit, jako že zavírá, nakonec si dáváme ještě další dvě pivka a odcházíme nějak před půlnocí. Vrchní už je dost nalitej, takže když platíme ... a Izolace si má zaplatit svá dvě piva, nechává jí je nakonec zdarma, připadá mu divné, aby za sebe samice sama platila.

Spíme asi kilometr od nádraží v lese poblíž modré značky. Ňufík spí osamocen, snaží se totiž dát soudruhu kulturnímu referentovi šanci na bližší seznámení s Izolací.


Sobota 7.4.2007

Ráno budím lemry líné asi o třičtvrtě na osm, vracíme se na nádraží, abychom pokračovali vlakem dále do Chebu a Vojtanova. Já ještě před tím zvládám ulovit v místních potravinách nějaký chleba a mléko. Mimochodem, zjištujeme, že nádražní hospoda nabízí kromě plzeňských splašků i Chodovar, ikdyž od něj žádnou ceduli nemá ... A navíc i vaří ... alespoň někdy Na přestupu v Chebu si svorně dáváme točené Il-sano a za chvíli vystupujeme ve Vojtanově.

Bereme to podél silnice do Starého Rybníka, kde zjišťujeme, že nový majitel místní hrad ohradil celkem kvalitním plotem, vysekal na něm všechny křoviny (včetně těch dvou stromků, co vyrůstaly z hradních sklepů, takže s sebou táhnu pilu zcela zbytečně) a možná ho někdy začne opravovat.

Ze Starého Rybníka jdeme do Skalné, kde míříme, kupodivu, na hrad. Na předhradí před zámkem je jakási minizoo, kde mají dokonce i jednoho klokana, ze kterého je náš Klokan samozřejmě hned vlhký a chce se pářit. Místní klokan je ovšem naštěstí v pevné kleci. V hradu samotném je plzeňským splaškům zaprodaná hospoda a jakési minimuzeum (vstup zdarma). Co je ve zbytku, netuším.

Protože soudruh kulturní referent s Ňufíkem se cítí vyprahle, jdeme do hospody. Konkrétně do hospody Na Chaloupce, kde točí slušnou 12° Budvar za 23 Kč a i něco od Bernarda. Po jednom pivku (nenažraný soudruh kulturní referent si musel dát i jídlo) odcházíme, ale ještě před tím žebrám jeden tácek od Bernarda, v důsledku čehož dostávám rovnou celou sbírku německých tácků, pravděpodobně bývalou výzdobu hospody. Jinak hospoda, stejně jako ostatně celá Skalná, je samej Němec.

Ze Skalné míříme za pomoci GPSky a buzoly k Neuhausu. Respektive k místu, kde je zakreslen v Ňufíkově mapě ... a stejně tak i na serveru hrady.cz (zde ovšem v mapových podkladech Shockartu). Cesta je příjemná, za chvíli jsme u železnice poblíž domnělého místa. Konzultujeme realitu s Durdíkovým plánkem a soudruh kulturní referent vyráží na průzkum směrem k Plesné. Nalézá tam nějaké potenciální místo, ale nezdá se mu, navíc GPSka nás posílá na druhou stranu, takže tedy nejdříve složitě hledáme směrem k Německu ... až hrad nakonec nacházíme na onom prvotním místě, co se soudruhu kulturnímu referentovi nelíbilo. Z hradu zbyl pěkný val s příkopem a jeden bůh-ví-zda-původní zbytek hradby. Za zmínku stojí, že poloha hradu v mapě je špatně asi o 350 m, tedy v příslušném měřítku 0,7 cm!

Z hradu jdeme logicky nejkratší cestou do Českého domu v Plesné, těšíme se na Chodovar a něco k snědku. S Chodovarem je to tentokrát výrazně lepší než posledně, mají celkem slušně natočenou dvanáctku, s jídlem je to ovšem horší. Narozdíl od minula mají v nabídce jen dvě hotovky, minutky v čele s Drůbežím řízkem Čedok za 87,5 dnes nějak nevedou. Takže si dáváme dobrý segedín se špatnýma knedlíkama.

Z hospody odcházíme až po setmění a míříme do jednoho z blízkých lesů. Vaříme čočku jako druhý chod večeře a pak jdeme spát. Ňufík opět nechce spát vedle Izolace řka, že by se neudržel a byl Opici nevěrnej.


Neděle 8.4.2007

Ráno nás budí drzá veverka. Šmíruje nás z okolních stromů a ještě při tom vyluzuje pochybné zvuky. Je docela pěkná, černá či tmavě hnědá, s bílou náprsenkou.

K snídani vaříme těstoviny, Klokan chvíli hraje na kytaru a pak vyrážíme skrz Deutschland na západ. Ještě v Plasné ovšem potkáváme druhou hospodu s Chodovarem, zove Stará pošta a není zcela jasné, zda funguje. Na přechodu do Němec nikdo není (ostatně v Plesné, narozdíl od Skalné, Němce asi nikdy neviděli), na druhém přechodu zpět do Čech u Horních Pasek je to podobné.

Nahoře nad Vernéřovem potkáváme jakýsi bufet s cedulí Pernštejna, ale vypadá, že mají jen lahvové, takže pokračujeme po žluté značce dál do Dolních Pasek, kde děláme zastávku u místní radioaktivní kyselky. Je v uzamykatelném objektu, otevřená 7 - 20 ... a je celkem dobrá, takže já s vačnatcem si ji nabíráme i do flašek. Zbytek o ní nejeví přílišný zájem, přeci jen, narozdíl od slavné odželezněné Matonky, má nějakou chuť.

Po značce docházíme za chvíli do Podhradí a lezeme na Neuberg. Z hradu zbyla věž a pár zídek kolem, trosky jednoho ze zámků jsou kapku opravené. Z Podhradí pak míříme po značce na stejnojmennou vlakovou zastávku. Po cestě si udělali pastviny a značka je obchází, takže to stojí za to. Na zastávce pak obdivujeme jízdní řád s jediným vlakem tam a druhým zpátky... A pak oním zpátky odjíždíme do Františkových Lázní do hospody U Vrby.

Cestou z nádraží do putyky jdou děvčata osahávat ptáka jakési kovové soše v bláhové naději, že z toho otěhotní. U Vrby je tentokrát ještě příjemnější obsluha než minule, Chodovar je výborně natočený ... a jídlo mají taky výborné. Po čtvrtém pivu nabádám k odchodu, ale jsem přehlasován ... a po pátém celé hospodě jeden kapku ožralý jedinec zaplatí rundu panáků. Po ní si přisedává k nám, kupuje nám další rundu a pak ještě jednu, přitom tvrdí, že je zahradník (ale výčepní poznamenává, že si to může dovolit) ...

Po třetím panáku nakonec odcházíme. Izolace je po dvou dvanáctkách a třech vodkách kapku nalomená, ale soudruh kulturní referent ji statečně podpírá. Míříme do lesa za vískou Klest, ale netrefujeme až tak přesně cestu, takže se vynořujeme ve Střížově. Tam se ptáme místních balkónových domorodců na cestu ke Komorní Hůrce, kam nakonec opravdu docházíme. Táhnout se do lesa za Klestem se nám ale už nechce, takže spíme nakonec na úbočí Komorní Hůrky. Izolace se vilně vine k soudruhu kulturnímu referentovi.


Pondělí 9.4.2007

Ráno vstáváme něco před desátou. Po krátké prohlídce okolí usuzuji, že se tu vařit opravdu nehodí, je to tu jak na Václaváku. Takže snídáme chleba s vambereckým luncheon meatem, je to pěknej hnus. Po prohlídce místní pseudosopky a proceduře (soudruhem kulturním referentem s Ňufíkem odfláknuté), zajišťující naším samicím plodnost, vyrážíme směr Skalka, kde místní hrad nacházíme na první pokus. Z hradu zbyl příkop a jakýsi valovitý pozůstatek za ním v jádře. Jinak je to tu kousek nad přehradou ... a bylo by to tu docela hezké i na koupání, nebýt těch hnusných chatiček po okolí.

Ze Skalky míříme logicky do Chebu. Já jako jediný vyrážím na obhlídku jediné zdi pozůstavší z Václavského hradu, zbytek odtěžili lomem a předhradí zlikvidovali panelákovým sídlištěm. Pak jdeme nahoru k Chebskému hradu. Dovnitř však nejdeme, neboť máme jen asi půl hodiny času, abychom stíhali ten vlak, kterým většina touží jet. A půl hodiny na prohlídku mi připadá kapku uspěchané. Takže jdeme raději ochutnat pivo do místního minipivovaru.

Nachází se asi 100 m k jihozápadu od brány do hradu. Nahoře na terase (s hezkým výhledem) točí jen dvanáctku a černou čtrnáctku, takže jdeme raději dolů do hospody, kde mají navíc jedenáctku a černou osmnáctku, navíc inzerují i kvasnicovou dvanáctku, ale tu drze nemají. Obsluha je milá, prostředí pěkné, pivo dobré (dvanáctka (25 Kč) výrazně lepší než jedenáctka (19 Kč)), ceny jídel ovšem zjevně zacílené na Němce. Po jednom pivku odcházíme na vlak...

Na nádraží si Ňufík se soudruhem kulturním referentem kupují bagety a Izolace na ně čeká, zatímco my s Klokanem jdeme zabrat místa do vlaku. Klokan se ovšem valí do prvního vlaku, u kterého vidí nápis Praha a vůbec nehledí na trasu ... a já to nekontroluju, takže když si toho konečně všimnu opravdu na poslední chvíli. Do správného vlaku nastupujeme právě ve chvíli, kdy se rozjíždí.

V kupé si my méně smradlaví sundáváme boty, ale se zavřeným oknem se to moc dlouho vydržet nedá. A to si boty ještě nesundal Klokan ... Úspěšně takto udržujeme v kupé volné místo pro Ňufici (a ještě další dvě místa). která přistupuje v Plzni a kupodivu po vstupu do kupé nepadne.

Na Smíchově opouštíme Izolaci se soudruhem kulturním referentem, oni pokračují na Hlavák ... a pak snad k Izolaci domů ... inzerovala, že má volný kvartýr...



Zpět na hlavní stránku cancáku.
Splácáno 9. - 12.4.2007