Broumovský pivovarský čundr 8. - 11.11.2007
Sepsal: Jóžin
Zvadlo bydlí tady.
Protože nám v létě ve Vyškově zrušili pivovarské slavnosti a zároveň se nekonala ani letní voda, čímž mi zbylo relativně hodně dovolené, dostal jsem nápad vyrazit na podzim na nějaký čundr spojený s exkurzí do pivovaru. Na exkurzi je totiž, samozřejmě, nutné vyrazit v pracovní den. Volba padla poměrně logicky na můj nejoblíbenější pivovar, Podkováň. Po exkurzi jsme pak měli courat labským údolím mezi Ústím a Děčínem.
Jal jsem se tedy zjišťovat účast, protože takový kokot, abych pivovar otravoval kvůli 4 či 5 lidem fakt nejsem. Účast se zdála být celkem slušná - kromě mne s Klokanem se přihlásila ještě Mariána s Osmým divem světa, Ňufík, Medvěd a přerostlý Zdeněk od Klokana ze školy. Navíc byla jistá šance, že pojede i Ňufice a Medvědova Martina, leč první se nenamáhala vyjádřit a o druhé jsem se to nedozvěděl, neb Medvěd snaže se ušetřit mrzký peníz komunikoval SMSkami pouze s Klokanem, čímž v tom dělal kapku bordel.
Maje tedy přislíbenu účast alespoň sedmi lidí, šel jsem schrastit telefon do Podkováně. Jenže ... na mém oblíbeném serveru www.pivovary.info jsem narazil na zprávu, že pivovar v říjnu ukončuje výrobu, aby ji prý pak zase za 10 měsíců obnovil - ale čert jim to věř...
Takže nezbývalo než vymyslet nějakou náhradní variantu - tou se nakonec stal pivovar broumovský. Jako čundr se pak naskýtaly dvě varianty - varianta skalní - prolézání okolních skal - a varianta hradní - popojetí k Trutnovu a návštěva několika tamnějších, povětšinou neviditelných, zbytků hradů.
Nechal jsem tedy hlasovat. Mariána, bojíc se ochranářů, podpořila variantu hradní, přerostlý Zdeněk chtěl do skal, ale zvládl si pár týdnů před akcí zlámat na Pálavě všechny nohy, takže jeho hlas nebyl započítán. Klokan se zdržel a zbytek se na hlasování vysral, takže zvítězila varianta hradní...
Celé tři dny před akcí dostávám od Ňufíka mail, že na akci sere, protože si po daném víkendu naplánoval jakousi operaci s hnátou a doktoři mu doporučili nejezdit, aby se náhodou nenachladil. Později se dozvídám, že jde o obyčejný tukový nádor, který ho navíc tak strašně bolel, že s ním šel ještě v úterý plavat... Hold jsem si zase o někom hloupě myslel, že je spolehlivý...
Že Medvěd dorazí až v pátek odpoledne, protože ho z kasáren prý dříve než ten den ráno nepustí, to mne ani v nejmenším nepřekvapilo. Takže jsme zůstali čtyři a já tam budu jako organizátor za naprostého idiota. Poučení pro příště...
Čtvrtek 8.11.2007
Já jedu z práce, Klokan z Peček, takže ke mně přistupuje v Nymburce. Když po něm chci, aby vytáhnul ty baterky, co je měl doma vyndat z nabíječky, zjišťuji, že se zase projevilo, jak je starej a blbej - nechal je tam. Snažíme se tedy (nakonec úspěšně) kontaktovat elektrikáře a dokopat ho, aby k nám zašel a vyndal je - přeci jen, nechceme vyhořet.
Ve Starkoči přesedáme a ve Václavicích k nám přistupuje Mariána s Osmým divem světa a svou sabákou. Mariána naštěstí až tak sklerotická není, takže svoje baterky donesla a tím pádem mohu zkoušet svůj nový blesk. Osmý div světa z toho sice moc nadšený není (neboť je zkušebním objektem), ale to vcelku nevadí. V Olivětíně úspěšně vystupujeme a míříme, samozřejmě, do pivovarské hospody. Mají tu výbornou místní jedenáctku za neskutečných 13 Kč, takže zůstáváme až do zavíračky.
Pak se jdeme uložit na naše oblíbené místo na druhém břehu Stěnavy. Cesta je docela dost bahnitá, ale nějak to zvládáme, stavíme přístřešky a usínáme.
Pátek 9.11.2007
Ráno docela nehezky prší, posléze spíše sněží. Protože máme exkurzi domluvenou na 10:00, před devátou vstáváme a za vytrvalého deště se sněhem balíme. Mariána s manželkou začíná dřív než my, což ovšem nic neznamená. Já s Klokanem tedy vyrážíme napřed, abychom si ještě v krámu něco koupili a posnídali.
Snídáme v autobusové zastávce naproti pivovaru, marně vyhlížejíce Mariánu s Osmým Divem. V 10:00 se přesouváme na vrátnici pivovaru ... a asi s 10ti minutovým zpožděním nakonec kuřimská sebranka doráží. Docela blbé, když máme domluvený sraz a ještě jsme pouze 4 místo nahlášených 7. Přesouváme se ke kancelářím vedení pivovaru a nějakou dobu čekáme na pana Martina, se kterým máme prohlídku domluvenu. Když zjišťuje, kolik nás v reálu je, není zrovna nadšen ... zvlášť když prý normálně dělají prohlídky až od deseti lidí, ale nám při nahlášení sedmi udělili výjimku. Nakonec se nad námi ale smiluje, takže zanechavše batohy ve společenské místnosti a sabáku ve sladovně, vyrážíme na prohlídku.
Nejdřív si prohlížíme sladovnu - slad vyrábějí jen pro sebe, neprodávají. A navíc ho vyrábí snad jen přes zimu, takže teď je sladovna prázdná. Pak se jdeme podívat do varny - je klasická, dvounádobová, nádoby jsou poválečné a tedy železné (a kolem odlaždičkované), protože tenkrát nic jiného nebylo k dispozici. Navíc mají ve varně nově udělanou v podstatě prosklenou stěnu do dvora, náš průvodce říkal, že ta okna co tam byla před tím se už rozpadala... Jinak konečně jsem pochopil funkci měděného scezovacího grandu ... toho, co si ho ve Strakonicích schovali na památku.
Z varny nejdeme na spilku, ale rovnou do ležáckých sklepů ... neboť místní pivovar klasickou spilku vůbec nemá. Pivo z varny putuje rovnou do sudů v ležáckých sklepích, které jsou z počátku otevřené, čímž emulují klasickou spilku. Po skončení hlavního kvašení to pak již v uzavřených sudech a snad za jiné teploty dokvašuje. Ve sklepích jsme ještě viděli docela pěkný 20 let starý křemelinový filtr .... a fůru dlaždiček, dokonce i na stropě, z čehož musel být Kloukouš vlhkej až za ušima.
Obligátně jsou nám ještě ukázány stáčírny sudů a lahví, stáčí tu dokonce i do 15ti litrových soudků. Při objednávce pár dní dopředu člověku do sudu naplní i kvasnicové. Pokud jde o plnění pětilitrových soudků, na počkání to jde jen pokud je v pivovaru někdo, kdo to umí, třeba náš průvodce. Takže nejlépe domluvit se předem. Podnik má teoretickou maximální kapacitu asi 80 tisíc hl za rok resp. 60 tisíc v pohodě. Aktuálně vaří něco kolem 40 tisíc hl, slabě přes polovinu z toho pro Tesco.
Přímo v pivovaru nyní funguje podniková prodejna, kde platíme za exkurzi a po vyzvednutí batohů a psa se tam opět vracíme. Kupujeme nějaký propagační materiál, ochutnáváme novou - hořčejší - jedenáctku Bitter (prý ji z jara uvařili na pivovarské slavnosti a zachutnala tak, že ji začali regulérně vařit) a pak kupujeme ze pár litrů Kvasničáku - kvasnicové dvanáctky stáčené do litrových PET lahví. Takto vybaveni se pak přesunujeme na železniční zastávku, odkud popíjejíce zakoupené pivo míříme do Trutnova.
Příjezd do Trutnova se zrovna nedaří. Chceme vystupovat na první zastávce v Trutnově, jež zove Trutnov zastávka, nicméně lístky máme ještě o stanici dál, na Trutnov střed. Průvodčí, která se do té doby před zastávkami na znamení vždycky ptala, na nás sere, takže nakonec přejíždíme na ten Trutnov střed. S Medvědy máme ovšem sraz na zastávce ... A krom toho, máme tamtím směrem jeden zbyteček hradu, takže se tam vracíme. Kousek od zastávky necháváme manžele Volné i s jejich chlupatým dítětem v hospodě U Kučerů a sami vyrážíme na hrad s tím, že cestou odchytáváme Medvědy a směrujeme je do správné hospody.
Z Hradu na Zámeckém vrchu nezbylo skutečně nic. Při stavbě železnice na Červený Kostelec hradní pahorek rozřízli v půli ... a ani valy a příkopy nejsou k vidění... Prostě, kdybychom nevěděli, že tu má být hrad, nenapadlo by nás to.
V hospodě, ač se zvenku tváří nechutně plzeňsky, točí mimo jiné dvanáctku Krakonoše. Navíc tu mají i takhle odpoledne slušnou nabídku hotovek za neuvěřitelné ceny, takže si dáváme jakýsi pozdní oběd. Po pár pivech vyrážíme po silnici přes Voletiny (kde míjíme sympatickou hosúpodu) směrem k Rechenburku. Docela nehezky na nás sněží, navíc se sníh začíná čím dál tím víc objevovat i na zemi v lese. Rozkládáme příbytky jen kousek od cesty a po uvaření večeře uléháme.
Sobota 10.11.2007
Ráno vaříme grog a snídani, balíme a vyrážíme na Rechenburk. Jeho polohu máme zakreslenu na třech různých místech, ovšem poloha z mapy KČT víme, že neodpovídá. Z těch zbylých dvou tedy vyinterpolováváme jakýsi bod, ten zadávám do GPSky a vyrážíme. Hledání zprvu není příliš úspěšné, hrad nenalézáme, ale zato Mariána zvládá ztratit psa. Dokonvergováváme nakonec na červenou značku a po ní vyrážíme k severu na rozcestí se zelenou, protože nevíme, kde přesně jsme. Na rozcestí ale potkáváme sympatickou cyklošipku k hledanému hradu, takže zanechavše Medvědy u batohů, vyrážíme. Valy a příkopy jsou z dané cesty vidět, takže v pohodě. Z hradu kromě terénních reliktů nezbylo nic, na konci dispozice je pouze jakási skalní brána, těžko říci, do jaké míry byla kdy člověkem upravována. V průběhu návratu k batohům zvládá Mariána opět ztratit psa. Zřejmě ji ještě nenapadlo, že když ho má nevychovaného, měla by ho vodit na vodítku...
Nějakou dobu s Medvědy na manžele Volné čekáme, ale trvá jim to moc dlouho, asi Mariáně nechce stát. Nakonec vyryvše jim třikrát instrukce do sněhu vyrážíme do tepla do hospody. Ještě nad Horním Starým Městem potkáváme jednu zavřenou, zřejmě pouze letní, dole ve vsi pak další dvě, jenže otevírající až večer. Takže se nakonec táhneme téměř až do Kalné Vody a kousek za mostem přes Úpu zapadáváme do restaurace U Kousalů.
Hospoda, jak už je v místním kraji zvykem, vypadá zcela zaprodaná plzeňským břečkám, ale není tomu tak, mimo nich točí obligátní dvanáctku Krakonoše. A taky tu docela dobře vaří, byť ne za tak lidové ceny, jako v té minulé. Po chvíli doráží i Mariána s Osmým divem a Dynosaurem.
Pohostinný podnik opouštíme se setměním a po zelené značce míříme na Břecštejn. Značka vede trochu jinudy než ji mám na mapě, ale to se nám docela hodí. Furt sněží...
Břecštejn sám je maličký hrádek, ne o mnoho větší než Jenčov ... a přímo pod ním je pár baráků. Nahoře je i jedna zachovalá klenutá místnost, ale je nad ní napadlý sníh, který nehezky prokapává skrz strop, takže se jdeme raději ubytovat na hradní val. Zase vaříme něco k večeři a jdeme spát.
Neděle 11.11.2007
Ráno vstávají opět první Medvědi, my nedlouho po nich. Jen co vylézáme z pod tropika, začíná sprostě chumelit. Vaříme něco k snídani, ale v průběhu toho nás Medvědi opouští, Medvěd totiž strašně spěchá domů, protože ve středu odjíždí na cvičení. Po snídani balíme a pak v oné hradní místnosti čekáme na manžele Volné, jako obvykle jim to strašně trvá. Chumelí tak, že se nedá fotit. Takže dělám jen Mariáně několik snímků do jejich rodinného alba, a pak jedno společné foto, vše z bezpečí oné jediné zachovalé místnosti.
Z Břecštejna se brodíme až patnácticentimetrovou vrstvou sněhu po modré do Hostinného. Osmý div světa se strašně táhne, takže jdeme s Klokanem jistou dobu napřed, ale značka je tak blbě značená, že nám to nakonec nevydrží. Takže nakonec dorážíme na nádraží do Hostinného všichni společně asi 10 minut před odjezdem vytipovaného vlaku. Na nádraří je sympatická hospoda s dvanáctkou Krakonošem za 14 Kč, lákavou nabídkou jídla a zajímavou otvíračkou (5:30 - 22:00). Nicméně vzhledem k času si dáváme jen jedno dosti rychlé pivko.
Kuřimští zvrhlíci nás opouští ve Staré Pace, mně s Klokanem pak ujíždí v Chlumci přípojný rychlík, náš vlak má samozřejmě zpoždění. Dráhy se vymlouvají na dávno odklizené popadané stromy... Nádražka v Chlumci je tradičně zavřená - přece nebudou mít otevřeno, když by tam mohl někdo jít. Díky zpoždění dalšího rychlíku na Prahu si pak ani na přestupu v Nymburce nestíháme dát pivko...
Zpět na hlavní stránku cancáku.
Vytvořeno 8. - 14.11.2007