Topení dětí v Sázavě 31.8. - 2.9.2007
Sepsal: Jóžin
Zvadlo na tuhle akci nikdy nevzniklo.
Bylo nebylo, za devatero horama a dvěma pivovary, dostala moje drahá sestřička jednoho dne nápad, že vyrazí se svými početnými dětmi o prázdninách na týden na vodu. Jenže děti měla čtyři, z toho jednoho kojence, který jet na lodi v podstatě nemohl, takže ho musel někdo hlídat. A ke zbývajícím třem dětem to chtělo nejlépe tři kormidelníky. Takže kdyby sestra s kojencem dělala pozemní motorizovaný doprovod a Pavel se tvářil jako kormidelník, potřebovali by ještě další dva kormidelníky.
Alešek s dětmi samozřejmě chtěl vyrazit ... nicméně nikoho dalšího na týden se jim sehnat nepodařilo, takže se nakonec s námi domluvili na víkendové vodě. Nejprve měla být v červnu, pak se jim to ale nehodilo, takže jsme nakonec skončili na prvním zářiovém víkendu. Aleška to táhlo na Berounku, protože je tam nejvíc bufetů (s nechutným pivem), mně to přišlo daleko a nezajímavé - takže nakonec zvítězila střední Sázava. Klokan o víkendu kope díry v Kolešovicích, Pavel svou účast na poslední chvíli ruší, ségra se tváří taky tak ... ale nakonec si to rozmýšlí, když jí říkám, že sám s Aleškem a dětma nepojedu ... takže jedeme nakonec v sestavě já, Alešek, Jitka (sestra) a všechny její děti.
Pátek 31.8.2007
Asi v 17:00 Pavel přiváží zbylá Škrdlata a Aleška do Peček. Chvíli terorizují Fayu a pak s výjimkou Jitky odjíždějí, Jitka mi totiž musí pomoci naložit lodě. Protože si Škrdlata nebyla schopná pořídit zahrádku, musím lodě vézt já. Ještě se dobaluju, krmím Fayu, která bude poprvé celý víkend sama doma ... pak kupodivu úspěšně nakládáme s mojí zakrslou sestrou obě lodě a vyjíždíme směr Sázava.
Kousek před Sázavou si zkracujeme cestu po silnici kolem Kachní Louže, je to taková silně rozbitá uzoučká asfaltka, fakt to stojí za to. Po Sázavě pak nějakou dobu bloudíme hledaje tábořiště. Nakonec ho trefujeme, už se ale pomalu stmívá. Ač není příliš teplo, nahatá děcka právě vylezla z rybníku. Jinak na tábořišti přes léto točili kromě Gambrhnusu i Dačického, ale protože už skončila sezóna, mají jen plzeňskou chemikálii. (Poznámka: asi na třech místech v Sázavě jsem ještě zahlédl Dačického - jedno z nich byl jakýsi pochybný podnik na kraji obce u cesty k tábořišti; u nádraží už ho asi nemají).
Večer trávíme u ohně, děti a kojící popíjejí čaj, my zbylí instantní svařák.
Sobota 1.9.2007
Ráno před polednem vyjíždíme. Jitka s Emilií autem, já s Toníkem na Hydře a Alešek s Hančou a Káťou na Skylle. Místní jez (ř. km 54,6) má sice pohodovou šlajsnu, ale nahoře je z břeven udělaný hnusný skok, což je u retardérky na pováženou, takže se neloďujeme až pod jezem. Ujíždíme ale jen pár metrů a stavíme vpravo nad silničním mostem a vyrážíme se mrknout na Sázavský klášter, z dálky vypadá docela pěkně. Po cestě ale z děcek vyleze, že se jim do kláštera moc nechce, ale hospoda Pod klášterem, ta je teda zajímá. Takže zastavujeme v hospodě, kde popíjíme dvanáctku Dačického (mají tu i jedenáctku Klášter) a na klášter se jdu mrknout jenom já ... je docela pěkný.
Na jezu v Pyskočelích (ř. km 49,1) máme sraz s Jitkou - čekáme na ní nad jezem, ale je tu nějaký pes, kterého se bojí... A taky tu nad řekou mají pěknou houpačku. Jez sám má pro změnu zahrazenou šlajsnu. Scházíme se tedy nakonec až u hospody pod jezem, hospoda je zaprodaná, takže raději obědváme a popíjíme z vlastních zásob dole u řeky.
Pak opět opouštíme Jitku s Emilkou a jedeme ještě o pár kilometrů dál na tábořiště u RS Vaníček, kde kotvíme. Já s Jitkou se pak jedeme autem mrknout přímo do Chocerad, jestli by tam nebylo tábořiště hezčí ... ale není. K večeři vaříme cosi na ohni a popíjíme instantní svařák, jako minule.
Neděle 2.9.2007
Ráno chtějí Škrdlata s Aleškem vyrazit na snídani do přilehlé hospody - ale brzo se vracejí, po pohledu do ceníku. Takže snídáme z vlastních zásob. Po sbalení se pak opět dělíme - suchozemci jedou do Čerčan autem, my na lodích.
Všechny jezy po cestě jsou suché a nesjízdné. Největším dětským zážitkem celé akce zážitkem je mrtvá, nafouknutá a silně zapáchající ovce ležící nohama vzhůru uprostřed řeky poblíž Odrance.
Se sympatickými hospodami je to tady bída. Nejdříve si chceme dát pivo u levobřežního kiosku cca na ř. km 38,8 (to je ten, co měl před lety otevřeno i brzy z jara) - ale ač o sobě tvrdí, že je otevřen, není tomu tak. Je tu k vidění místy i nějaký materiál od Lobkowicze, ale těžko usuzovat, co ve skutečnosti točí. Nakonec tedy zastavujeme o kousek dál na pravém břehu, je tu hospoda s jakýmisi splašky ... takže si je Alešek dává nalejt a já s dětma si dáváme radši limonádu.
Další zastávku děláme u mostu mezi Čtyřkoly a Lštěním, mám dojem, že někde tady mívali kdysi Ferdinanda. Vlevo (ve Lštění) ovšem žádná hospoda v dohledu není, a vpravo (ve Čtyřkolech) je přímo u mostu restaurace Montana, která se tváří dokonale zaprodaně plzeňským odpadům. Naštěstí se ale uvnitř ukazuje, že točí i solidní desítku Ferdinanda, takže si jedno dáváme - bohužel budu muset za chvíli řídit.
Po necelých 2 km plavby zastavujeme vpravo nad jezem Koupadlo v Čerčanech, kde už čeká má sestra s Emilkou a mé auto. Zatímco nakládáme krámy, děti blbnou na jezu, Káťa si zvládá i bez lodi sjet část šlajsny. Po naložení pak odjíždím autem k domovu, zanechav zbytek čekat na Pavla, který má samozřejmě zpoždění.
Zpět na hlavní stránku cancáku.
Vytvořeno 2.9.2007 - 6.1.2008