Zimně jarní čundr kolem Loučky 19. - 21.1.2007

Sepsal: Jóžin


Zvadlo na tuto akci jsem se ani nesnažil uplácat.

Původně jsme měli v sobotu odjíždět na lyže. Na týden. Do Orlických hor. Ale protože bylo (a je) furt nechutně teplo a nebyl (a není) žádný sníh, lyže jsme raději odložili a rozhodli se jet s Mariánou na čundr. V noci ze čtvrtka na pátek byla pěkná vichřice (tedy prý orkán), meteorologové slibují každou chvíli něco jiného ... ale nakonec se dohodnou, že bude vichřice i v pátek večer a pak až do neděle. Ale my jim už nevěříme ... a dobře děláme.


Pátek 19.1.2007

Protože víme, že Mariána je líný a neschopný impotent, jedeme k Brnu. Konkrétně do údolí Loučky / Bobrůvky, které se spolu se svým okolím vyznačuje až přehnanou koncentrací hradů (cca 10 ks). Já vyjíždím z Prahy hl. n. v 16:00 (+ obvyklé zpoždění), Klokan se přidává v Kolíně ... a téměř celou cestu do Tišnova vyrábíme jakési náčrtky, jak vydláždit podlahu chodby našeho přístavku v Pečkách.

V Tišnově vystupujeme s cca čtvrthodinovým zpožděním v 19:20 a ať obcházíme nádraží, jak chceme, Mariána nikde. Asi proto, že to sem má celých 11 km. Takže mu voláme a zjišťujeme, že nemaje zásoby (přece je nebude kupovat předem, že) vymyslel si pro náš vlak rovnou půlhodinové zpoždění a šel na nákup. A tak na něj jak debilové čekáme.

Mariána se nakonec objevuje se psem jménem Dyno(saurus), rasou malamutem, který ho zrovna moc neposlouchá. Z Tišnova míříme do Předklášteří, kde má být podle Mariány hospoda s Černou Horou. Dost hnusně fouká, ale ve srovnání se včerejší vichřicí je klid.

Hospodu kupodivu nacházíme ... a mají v ní fakt Černou Horu. Desítku mají výbornou, jedenáctku kapku horší, navíc mají solidní utopence a Monte Negro. Obsluha příjemná, ale hospůdka dost malá, přišli jsme tak akorát, abychom se vešli. Jinak je to oficielně cukrárna, ale zmrzlinu t.č. nemají. A nekouří se tu. Ve 23:00 nás vyhazují, a tak se jdeme uložit.

Místní nás navigují do jakéhosi přístřešku na hřišti, ale nakonec na to kašleme a jdeme se uložit kamsi nahoru k lesu (v domnění, že míříme na Čepičku). Kvůli větru spíme raději na louce a stavíme tropiko s větrolamem. Mariána nestaví nic, místo toho se rve se psem. Časem je to přestává bavit, Mariána má třetí díru v nose, ale tváří se spokojeně, že prý zvítězila. Nos si dezinfikuje rumem a obvazuje hajzlpapírem.


Sobota 20.1.2007

Do rána přestává foukat, ale asi v 8 začíná mírně pršet, takže se válíme ještě asi 2 hodiny čekajíce, až přestane. Na přilehlé cestě děláme oheň a vaříme k snídani krupicovou kaši. Od kolemjdoucích turistů se dozvídáme, kde jsme a opisujeme si na mapu souřadnice. S pomocí GPSky pak už Čepičku trefujeme bez problémů. Z místního hradu kupodivu něco zbylo - kromě valů a příkopů jsou k vidění ještě základy bašty a zbytky přilehlé zdi, z druhé strany jádra pak ještě chzbý zbytek zídky v příkopu. Ze slibované obytné věže zbyla jen díra, eto vsjo.

Z Čepičky slézáme k západu skrz kamenolom k Loučce / Bobrůvce, tu po mostě přecházíme a za chvíli jsme pod hradem Loučky. Mariána je líná, a tak zůstává dole u batohů. Dynosaurus líný není, ale má smůlu. Musí uspokojovat Mariánu. Zbytky zdiva v jádru hradu s výjimkou základů věže téměř nejsou. Na předhradí (kam se ale třeba lemra klokaní vůbec nedoplazí) je to o poznání lepší. Zajímavé je i vyzdění příkopu mezi jádrem a předhradím a zbytky zdí uzavírajících příkop ze stran.

Po návratu k batohům vyrážíme již všichni do Dolních Louček, Mariána strašně touží po hospodě. Všechny 2 - 3 místní hospody jsou zaprodané Starobahnu. V té druhé se nakonec na chvíli zastavujeme - chlast tu mají levný, utopence žádný zázrak. Asi po půl hodině odcházíme skrz Horní Loučky (zase Starobahno) do Újezdu u Tišnova, kde chceme na místním hradě spát. Od toho nás ale odrazuje vlak projíždějícící po nepříliš vzdálené trati 250. Takže jdeme (samozřejmě už potmě) po silnici přes Tišnovskou Novou Ves do díry jménem Žďárec.

První hospoda je až ve Žďárci, navíc točí zase Starobahno. Ale jsme vyprahlí, Mariána nese vodu víceméně jen pro psa, takže se jdeme napojit. Naštěstí kromě brněnských chemikálií prodávají i lahvovou Sylvánu (limonádu s hroznovou příchutí od Černé Hory) ...

Nezůstáváme dlouho, asi po půl hodině odcházíme dolů k místnímu potoku a přes něj na hrad. Dost tu fouká (přes den bylo skoro bezvětří, ale na noc se to zase zvedlo), takže se raději uklízíme do hradního příkopu. Rozděláváme oheň a vaříme večeři, chvíli hrajeme na kytaru ... a pak jdeme spát, jsme unavení.


Neděle 21.1.2007

Ráno přichází déšť, takže stavíme tropiko. A vylézáme opět asi v deset. Sice stále prší, ale už nás to nebaví. Vaříme snídani a v průběhu toho pršet přestává, takže jdu fotit hrad. Ze zdí je viditelný jen silně rozpadlý základ hradby podél severní hrany jádra. Jinak je tu náš šíjový příkop s vnějším minivalem a vnitřním valem a snad zbytek příkopu podél většiny jižní strany jádra. Jinak je jádro rovné, bez prohlubní.

No, po snídani a sbalení se, se vracíme na druhou stranu potoka do vsi. Mariáně to samozřejmě trvá nejdéle, navíc cestou z hradu ho Dynosaurus okázale ignoruje - nejdřív vyrazí za srnkou, pak se seznamuje s místní fenou ... a Mariána z toho chytá psotník.

Z vesnice míříme po silnici zpět směrem na Tišnovskou Novou Ves a pak azimutem na Rysov. Trefujeme ho celkem bez problému, ale nahoře váhám, protože se ho snažím ztotožnit s Hrádkem na druhé straně řeky. Z Rysova zbyl val s příkopem přetínajícím šíji a možná ještě malý val před ním (není-li novodobý). V jádru samotném jsou k vidění 2 prohlubně po místnostech - zeď žádná.

Z hradu se sypeme dolů do Skryjí, Mariána jako předvoj, táhne ji hospoda. Ta tu nad očekávání opravdu existuje, nicméně je zavřená. Neschopný impotent se překonává a domluvá s místními, aby nám hospodu otevřeli. Jde s námi jeden místní děda s klíčema, hospoda je na jižním konci vsi, otevírá na požádání a je v ní vedro, jako v sauně. A bohudík točí Černou Horu. První pivo je stylem natoč si sám, pak přichází jeden a jedna z provozovatelů a vysvětlují nám, že je to taková neoficielní hospoda pro jejich vlastní potřebu. Pivo (dvanáctku) mají dle očekávání výborné, rozumně berou jen třicítky (sudy).

Po dvou pivech vyrážím sám na druhý místní hrad - Hrádek. Klokanovi se ze sauny nechce ... a Mariána nasává. Z Hrádku zbyl toliko val a příkop, v jádře si postavili kostelík. Po mém návratu do hospody odcházíme, máme to tak akorát na vlak. Mariána zvažuje setrvat, setnout se tu a odjet kolem páté autobusem přímo od hospody, ale nakonec jde s námi, místní říkají, že tak dlouho mít otevřeno nebudou.

Mariána se na odchodu courá ... a tak jde Dynosaurus napřed. Když nás pak neschopný impotenet konečně dojde, je na nás sprostý a vybíjí si zlost, že ho jeho pes neposlouchá. Dovolili jsme si ho totiž přivolávat, když mizel z dohledu a když kolem projíždělo auto - místo abychom ho nechali odstřelit či přejet...

S neschopným impotentem se rozcházíme v Újezdě u Tišnova - my míříme do Řikonína na vlak a Mariána chlastat Starobahno do Dolních Louček. Za zmínku stojí ještě průvodčí našeho vlaku, kterému jsme asi sympatičtí (anebo je líný), takže mi nevyplněný páteční zápis v KMB škrtá...



Zpět na hlavní stránku cancáku.
Sepsáno 21.1.2007