Jizerská nota 26.-28.9.2008
Sepsal: Klokan (dodatky Jóžin)
Zvadlo nebylo vytvořeno.
Pátek 26.9.2008
V pátek jsme vyjíždíme autobusem Student Agency v 18 hodin z Prahy do Liberce. Šíleně se táhne, takže nám navazující vlak směrem do Frýdlantu ujíždí, a to těsně před nosem. Nezbyde nám, než se na chvíli usídlit v hospodě vedle nádraží.
Tentokrát jsme se rozhodli vynechat country bál v hospodě U Cimpla, neboť s rostoucím břichem se tancuje dost blbě a malému Klokáněti by se to nemuselo líbit. Rozhodli jsme se tedy (respektive můj chovatel se rozhodl), že dojedeme do Raspenavy a zkontrolujeme tamnější hospodu. Což nakonec s mírným zpožděním děláme. Ochutnávám místní nealkoholické pivo a musím říct, že mi zatím z těch náhražek chutná nejvíc, jen škoda, že se neprodává i v našich krajích.*1
Chvíli si tam posedíme, trošku proškrtáváme seznam jmen pro mrňouska a pak se pěšky vydáváme najít nějaké místo na spaní. Je taková mlha, že by se dala krájet a naši černí spoluobčané by v ní svítili na dálku. Na mapě jsme si jedno spací místo sice vytipovali, ale nakonec danou odbočku nechtěně míjíme, takže spíme jinde (nicméně blíže Hejnicím, kde se jako každý rok má konat Jizerská Nota).
*1 Jde samozřejmě o hospodu u kostela, jež zove Smědavská Rychta a honosí se krásnými klenutým interiérem a dobře natočeným Konrádem. Dalším příjemným benefitem je, že tu nemají ani žádné eurosračky typu Gambrhnus.
Sobota 27.9.2008
Po jasné noci nás budí slunečný den. Po hnusném pošmourném počasí, které už nějakou dobu panuje, to je úplný zázrak. Jen doufáme, že to vydrží.
Docházíme do Hejnic a kupujeme si snídani. Letos poprvé se má konat Dětská nota, nicméně oproti na internetu slibovaným 10:00, začíná až v jedenáct. Takže v rámci využití náhle nabitého volného času se vmícháváme do Kina mezi malé děti na kouzelníka Alexe (Že by nácvik blížícího se rodičovství?). Nakonec se nám to i líbí, přestože to je určeno pro jinou věkovou kategorii, nicméně co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.
V jedenáct se pak přemísťujeme na Dětskou Notu (já sice chtěla na Potlach do Kina, ale venku přece tak hezky svítí sluníčko). Jejími účastníky jsou Atakama, Kabája, Žito, GF Band, Duo D a jako nesoutěžící Duo Jáma s.r.o. Dětičky hrajou folk, folk-rock, i tvrdší rock, či co to je. No chvilkama docela nářez, až se Klokáně natřásá. Jestli to je protest nebo tancuje, to fakt nejsem schopná určit. Taky baštíme palačinky, které nedaleko vyrábějí. Jožka má se zelím a čímsi a já si dávám sladkou, na kterou mi ochotně naplácají úplně všechno, co mají k dispozici.
Po skončení Dětské noty se přemísťujeme na "dospělou" Notu do kempu, kde potkáváme Bedlu, tak mu pomáháme se stavěním hranice na večerní oheň. Seznamujem se tam i s jeho bratrem Mravencem, který má jako partnerku Yeštěrku. Zatímco pánové vysekávají zářezy do kuláků a sestavují hranici, my s Yeštěrkou je u toho fotíme. Ale nakonec tvoříme kolem ohně z oštěpků kruh (původně tam byl kamenný, ale lidi ho postupně rozkradli) a dokonce jeho střed odplevelujeme. Carmen se opodál jen líně válí a směje se nám.
Nakonec nás u ohně zastihne zahájení Jizerské Noty a s ním i trempská hymna Vlajka. Po společném zapětí hymny jdeme zalehnout na námi připravené místo na prosluněném travnatém plácku a posloucháme, co nám letošní nota přinesla. Z kapel tu jsou Kámen úrazu, Hluboké nedorozumnění (moji oblíbenci), Ozvěna, Chudinkové (taky bych v jejich věku chtěla mít takový temperament), Bezefšeho a Sekvoj se svým fanklubem*1. Oproti plakátu nedorazil akorát Lístek. Jako hosté letos hrají Roháči. V mezičase hrají i lidem vylosovaní účastníci Dětské noty (Atakama, Kabája a Duo D), které taktéž soutěží.
Přes den krásně svítí sluníčko, nicméně ve stínu je zima. S krátícím se dnem se zvětšuje
vrstva našich oděvů, kterých je, bohužel, konečný počet, takže se strašně těšíme na závěrečný oheň. Jako každý rok se Nota vyhodnocuje z anketních lístků vybraných mezi poslouchajícím lidem. Nejsem schopná říct, kdo co vyhrál (má paměť je pouze operační - vypnu a konec), nicméně z mých oblíbených kapel nikdo*2. Soutěžní část Noty je jako každý rok ukončena písní Zase se sejdem.
Balíme ležení a přemisťujeme se k ohni, respektive malému ohýnku, který je připraven pro zapálení ohně velkého. Nakonec se dočkáme a zapaluje se i hlavní oheň (díky čemuž si vzpomínám, že vyhráli Bezefšeho, neboť zapalovali oheň :o)). Ohýnek krásně hřeje, Hluboké nedorozumnění a Bezefšeho hrají a my posloucháme a zpíváme. Pak se do toho vkládají ještě Chudinkové. Hrají krásné staré trampské písně, které mi připomínají táboráky s mým dědou, které je také hrával. Bohužel, tyto písně již téměř nikdo nezná. Nejdřív se naši "hráči" mírně přetahují, ale nakonec se střídají po písních, takže si v tom každý najde to své. Kolem jedenácté jsem už unavená, takže jdeme spát na naše obvyklé místo u skály nad Hejnicema (nechce se mi tam škrábat, ale co mám s tím svým neoblomným chovatelem dělat?). Je opět jasná noc, takže příbytek nestavíme.
*1 Kámen úrazu tu je poprvé a hraje docela pěkně, Chudinkům to taky ještě kupodivu jde a Hluboké nedorozumnění se rovněž dá poslouchat. Ozvěna se ovšem tentokrát moc nepředvedla, o těch zbylých 2 nemluvě. Roháčům to jakž-takž jde, ale žádný zázrak to není. Jinak kupujeme CD Chudinků za celkem příjemných 120 Kč.
*2 Klasicky nezaslouženě: 1. Bezefšeho, 2. Sekvoj, 3. Hluboké nedorozumnění. Jinak točí se klasicky výborný Konrád a k večeru se zahříváme na liháku uvařeným grogem ... teda s Ještěrkou, vačnatec může jenom čaj.
Neděle 28.9.2008
Ráno svítí pro změnu sluníčko (letošní Nota se vskutku vyvedla jako už dlouho ne). Jelikož tentokrát z výše uvedeného důvodu nemáme v plánu jít do Liberce pěšky přes Jizerky (přeci jen kapánek se zadýchávám a tak vůbec), vydáváme se alespoň vlakmo do Malé Skály a tam odtud pěšky na hrad Zbirohy*1. Hrad je rozpadnut na dvě části, ale vypadá celkem pěkně. Zatímco Jožka fotí jak šílený, hlídám batohy a tvořím nákres místností. Když se dostatečně vyřádí s foťákem naříkaje na ostrý přechod světla a stínu, jdeme stejnou cestou zpátky na vlak. Před odjezdem vlaku stíháme ještě sníst půlku ananasu, který celou dobu vláčím s sebou, jelikož na něj mám neodolatelnou chuť.
*1 O hrad se nikdo nestará, ale přesto nevypadá nijak zvlášť zle. Ani u sklepů paláce se nezdá, že by chtěly v nejbližší době spadnout...
Zpět na hlavní stránku cancáku.
Sepsáno 5.10.2008