Okolo Brna cestička 7. - 11.5.2008
Sepsal: Jóžin
Na zvadlo padá virtuální prach zde.
Akce byla původně plánována o týden dřív, ale vzhledem k předpokládanému počtu dvou
účastníků jsme ji raději o týden posunuli...
Středa 7.5.2008
Vyjíždím v 16:33 z Holešovic expresem na Brno - je krátký a není ani moc nacpaný, takže sedím. S Klokanem se scházím až v Brně na nádraží - chytil v Kolíně dřívější vlak.
Po krátké výpravě do Tesca se na nádraží scházíme s Mariánou a Dynosaurem. Chtěli jet původně na vodu, ale (severní) Maďaři, ke kterým se chtěli přidat, se na ně vysrali. Osmý Div Světa je líný a raději předstírá učení.
Spěšňákem přijíždíme do Rousínova asi v půl deváté. Hned nádražní hospoda nás vítá cedulí Vyškova ... jen abychom se uvnitř dozvěděli, že ho už netočí - koupil si je SAB s Heinekenem. Takže jdeme o dům dál - procházíme téměř celý Rousínov a všude točí splašky. Pouze na hřišti se chlubí Litovlí, ale točí opět Starobahno. Mariána ovšem pije, co teče ... tak ho tam i se zbytkem nechávám a jdu omrknout poslední zbývající hospodu v Rousínově a jedinou v Rousínovci ... zase bahno. Dle plánu z Rousínovského náměstí jsou ještě 2 putyky v Čechyni, 1 v Kroužku a 1 hned za kolejema ve Slavíkovicích - ty ovšem už nezkoumám, vracím se ke zbytku na hřiště. Déle nepobýváme, bahno tu mají hnusné jak zákon káže.
Vyrážíme pře Královopolské Važany a Vítovice směrem k Vildenberku, obě hospody po cestě jsou opět zabahněné. Ve Vítovicích dáváme v autobusové zastávce večeři a kus za vsí se zanořujeme do lesa, kde se hned u cesty ukládáme. Ještě něco požíráme a popíjíme 2 l Vyškovského piva, které jsem přinesl z domova. Je hezky, nic nestavíme.
Čtvrtek 8.5.2008
Ráno vaříme k snídani kašičku. Před odchodem ťukám do GPSky polohu Vildenberka a pak na něj míříme "azimutem", byť nemáme kompas. U hradu potkáváme modrou značku z Pozořic, kterou ani jeden nemáme v mapě. Z Vildenberku mnoho nezbylo.- na předhradí 1 zeď patrná v půdorysu, nějaké valy, příkopy, terénní nerovnosti po budovách a 1 maličký zbyteček zdi na druhém konci jádra než je předhradí. A pak ještě částečně vykopaný zbytek cisterny v jádře hradu. Zatímco fotím hrad, Klokan s Mariánou hrajou na kytaru.
Z Vildenberka jdeme z větší části po cestě (ovšem opět s asistencí GPS) na Hradištěk u Jezery. Zde jsou k vidění jen jakési nerovnosti, které mohou být zasutými valy a příkopy ... ale nemusí. Dokud tu neproběhne archeologický výzkum, nejsem ochoten tvrdit, že tu hrad byl.
Dále to bereme tak nějak od oka do Jezery a odtud po silnici do Hostěnic, kde zapadáváme na jedno do hospody. Točí tu opět Starobahno, ale mají i lahvovou desítku Rebela - tak ji zkouším, ale je dle očekávání mizerná. Ze vsi pak jdeme hezkým údolíčkem po žluté k Pekárně, odkud si děláme menší zacházku k Ochozské jeskyni a Netopýrce, do níž zkoušíme i trochu nakouknout - plazit se někam bahnem se nám ale nechce.
Údolím vyschlé Říčky míříme dolů na Horákovský hrad. Těsně před výletní hospodou Ranč U jelena nás přepadá krátký, leč vydatný deštík, ač, stejně jako většinu dne, svítí sluníčko. Ranč U jelena se zdá být zaprodán jihoafrickým svinstvům, ale naštěstí si všímám i tabule Litovle, postavené nahoře. Takže tu na dvě pivka zůstáváme - točí 10° Litovel, 11° Holbu a 13° kvasnicové Svijany (a nějaké splašky). Mariána pak bere něco svijanského na večer do flašky.
Tábor rozkládáme kdesi nahoře v Horákovském lese. Pečeme špekáčky, popíjíme pivo, grog a rum a hrajeme na kytaru dlouho do noci. Opět spíme pod širákem.
Pátek 9.5.2008
Ráno vstáváme pozdě, Mariána už má uvařeno. Slézáme dolů do údolí, kde potkáváme příjemnou mírně minerální studánku. Kus pod Horákovským hradem trefujeme pěknou cestu, která vede až nahoru na hrad. Kromě hezkého ve skále tesaného šíjového příkopu, je tu k vidění 1 dlouhá rozesutá zeď a pár prohlubní po místnostech. Na druhé straně (než zmíněný příkop) je pak rozlehlá prohlubeň s dole do kulata (zřejmě nedávno) naskládanými kameny, předpokládá se tu jímka na vodu.
Z údolí pokračujeme po žluté na okraj Líšně, odtud pak mezi lomy na rozcestí Kopaniny a po značkách na Obřany. Zde je toho k vidění podstatně více - bohužel ovšem proto, že po proběhnuvším archeologickém výzkumu zbytky zdí ani nezakonzervovali, ani pořádně nezasypali do původního stavu. Takže se to tu teď vesele rozpadá.
Zatímco já fotím a Klokan na mne čeká, Mariána se psem jdou dolů do Bílovic koupit chleba. V Bílovicích máme sraz v nádražní hospodě, kde mají mít dle Mariány Černou Horu. Ale nemají, už se stihli zabahnit. Dokonce v celých Bílovicích nemají jedinou hospodu se slušným pivem. Takže jdeme na vlak a jedeme do Adamova zastávky, kde se (opět dle Mariány) cestou k Novému hradu vyskytuje výletní hospoda prý s kompletním sortimentem Černé Hory. Protože vybírám vhodný vagón a v Bílovicích už měli výdejnu jízdenek zavřenou, jedeme zadarmo.
V Adamově na křižovatce pod železniční zastávkou narážíme na restauraci Hradní, která nabízí 10°, 11° a 12° Černou Horu, navíc o 50 m dále směrem k Novému hradu je druhá hospoda se stejnou pivní nabídkou. Takže kotvíme už v Hradní. Kromě výborného piva tu i výborně vaří, dáváme si tu tedy velmi pozdní oběd. Po 3 pivkách se odchácíme ubytovat směrem k Ronovu, Mariána jako správný alkoholik opět bere pár piv do flašky s sebou. Procházíme kolem nádraží v Adamově - tamní hospoda je opět koupená Heinekenem - ale o kus dál, v místní části Na kolonii mají Černou Horu hned dvě hospody.
Za šera docházíme ke studánce Ptačí svatyně, kde dobíráme vodu. Pár metrů pod ní nacházíme hned u značky plácek s ohništěm, tak tu parkujeme. Zase něco vaříme a chvíli hrajeme na kytaru. Spíme opět pod širákem.
Sobota 10.5.2008
Ráno vstáváme poměrně brzy, ohříváme zbytky od večeře, snídáme a vyrážíme. Na Ronov to bereme po silnici, slézat dolů po značce do údolí a lézt zase zpátky se nám nechce. Na hradě je vidět jakýsi okružní val vzniklý rozesutím hradby a na pahorku nad ním pak zbytek trojprostorové budovy - opět jen rozesuté zbytky zdí, jediný viditelný kousek zdi je k vidění zevnitř na severní straně prostřední místnosti.
Kotvíme nahoře, Mariána hraje na kytaru a já s Klokanem zatím klestíme roští z východní prostory, aby se tu dalo rozumně fotit. Po odfocení vyrážíme přes Útěchov do Lelekovic. Cestou potkáváme vyschlou Mufloní studánku - to se teda Muflon noc nepředvedl. Hospody v Útěchově a Lelekovicích jsou opět zabahněné. V Lelekovicích mají ovšem hrad. Na svažující se ploše pod kostelem je k vidění cca půl metru vysoký zakonzervovaný zbytek trojprostorové budovy - coby následek archeologického výzkumu. Zde archeologové vše ostatní (ještě s výjimkou jednoho zbytku zdi na jižní straně) poctivě zase zahrabali.
Z Lelekovic míříme polní cestou do Kuřimi. Na slunci je pěkně vedro, jinak to není žádná sláva. V Kuřimi nás pak Mariána vede k domečku, kde bydlí v nájmu a kde už na něj čeká roztoužený Osmý Div Světa.
Dlouho do noci popíjíme z malých soudků 11° a 12° Černou Horu a na závěr koštujeme Zubrovku, jestli se nezkazila. K tomu nám Mariána a Klokan hrají na kytary, z části i současně.
Neděle 11.5.2008
Ráno vstávají manželé Volní (hlavně Mariána) dost pozdě, takže z Kuřimi odjíždíme nakonec až autobusem ve 12:29 do Veverské Bitýšky. Místo Dynosaura s sebou máme tentokrát Osmý Div Světa. V Bitýšce přestupujeme na loď, která nás za 30 Kč na osobu odváží až pod hrad Veveří. Zatím není ani moc nacpaná, nicméně nejede optimální trasou, takže se z ní moc fotit nedá.
Od přístaviště mají pěknou novou cestu na hrad, kde se nyní něco málo platí už za vlez na předhradí. To je poměrně zachovalé a místy opravené ... narozdíl od vlastního hradu, který je stále ještě krajně zdevastovaný, byť i tady se snaží - opravili třeba krovy a tak. Takže prohlížíme předhradí, děvčata si hrají s ptáky ... a pak jdeme na prohlídku do jádra hradu, kde to stále vypadá dosti mizerně.
Kolem čtvrté hrad opouštíme a odjíždíme lodí do Bystrce - loď je totálně přecpaná a zastavuje na každém rohu, takže je to docela otravné. Mezi bystrckým přístavištěm a zastávkou šaliny je fůra různých stánků s občerstvením, mezi jinými je tu k vidění kromě několika Černých Hor i kvasnicový Strakonický Dudák. Máme chuť i žízeň, ale už je docela pozdě, takže spěcháme šalinou na nádr, kde pak téměř půl hodiny čekáme na zpožděné ECčko na Prahu. Tam se tedy také rozcházíme s Mariánou a Osmým Divem Světa.
Zpět na hlavní stránku cancáku.
Sepsáno 11. - 13.5.2008