Velký říjnový socialistický čundr Slizskem 24. - 28.10.2008
Sepsal: Jóžin
Zvadlo najdete tuhle tady.
Tak jsou tentokrát zase všichni líní, navíc Klokouš má už kapku velký břich, takže nakonec jedu jenom já, Mariána a pes.
Pátek 24.10.2008
S Mariánou a Dynosaurem se scházím ve vlaku z Olomouce do Krnova. V Krnově pak strašnou dobu stojíme a čekáme na protivlak, abychom na zastávku Krnov-Cvilín dojeli s krásným 20-ti minutovým zpožděním asi ve 21:25. Nádražní hospoda "U Ladě" má zákeřně jen do 21:00, takže bloudíme Krnovem hledaje hospodu, kde by měli pivo. První podnik, kde se něco děje, zove Základní škola... a domorodci nás vítají místním pozdravem "Baník pičo, Baník pičo, Baník pičo, FCB".
Nakonec mimo centrum u výpadovky na Opavu nacházíme hospodu Zlatovar no. 3, do které ovšem nesmí psi a Mariána má psychický problém nechat psa před putykou. Nakonec ovšem žízeň vítězí. Nabízejí 10° a 12° Zlatovar, bůh ví, kdo ho ovšem aktuálně vyrábí. Dvanáctka celkem jde, nicméně po 2. pivu nás vyhazují - zavírají.
Po zelené míříme na zříceninu hradu Cvilín a cestou popíjíme Aleškovo jablečné víno. Na hradě pak v chlastání pokračujeme... a dosti sežraní se pak ukládáme na travnaté ploše v hradním jádru.
Sobota 25.10.2008
Ráno vstávám jako obvykle první... a fotím. Je jasno, k ránu byla dost kosa.
Hrad je vykácený a vysekaný, nikdo ho ovšem neopravuje. Ze tří na plánku nakreslených kleneb v reálu neexistuje ani jedna, zato existuje jedna jiná, v úzké místnůstce severovýchodně od věže.
Po snídani a sbalení se se snažíme mířit dál po značce směr víska Pocheň, nad níž stojí zbytky hrádku Vartnov. Nějak ale zvládáme po cestě značku ztratit, což zjišťujeme až na okraji Býkova. Jdeme tedy kus po silnici a dále po trase, kudy by dle mapy měla značka vést. Cesta je dosti strastiplná, jedinou značku potkáváme na okraji Pochně kousek před potokem, který musíme projít. Mariána si ve svých děravých botách myje nohy.
Z Vartnova toho zbylo relativně dost - respektive asi to někdo vykopal, každopádně zbytky hradu jsou v relativně dobrém stavu, nerozpadají se tak, jako třeba Obřany. K vidění jsou i dvě klenuté místnosti, tu s širším vlezem fotím, do té druhé bych asi v současném stavu neprolezl. Jinak místnost za pěkným pískovcovým portálem je propadlá.
Za soumraku dorážíme po zelené do Lichnova, kde u kostela potkáváme hospodu s Holbou. Protože svařák mi nejsou ochotni udělat, jednu si dávám... a je mizerná. Zato tu podávají bramboráčky potřené česnekem... docela dobré, ale kapku topinkoidní.
Spíme v lese u silnice na Zátor. Opět nic nestavíme, je jasno a zima.
Neděle 26.10.2008
Po snídani a sbalení se pokračujeme po silnici do Zátoru, kde potkáváme pramen docela dobré kyselky. Bereme tedy i něco do flašek a klesáme dolů k potoku, kde potkáváme baráček s nápisem sauna. Kdybychom sem tak byli schopni dojít včera...
Ze vsi jdeme kousek nahoru po modré a kapku váháme, kterou že cestou máme uhnout doprava k hradu Zátor, ale nakonec to trefujeme. Z hradu jsou kromě valu a příkopu k vidění dva nevelké zbytky obvodové hradby na severu a jeden na západě. Eto vsjo. Slibovaný amorfní kus zdiva centrální stavby jsem neobjevil. Jinak hrad je nechutně zarostlý vysokou trávou a ostružiním.
Od hradu chceme pokračovat po cestě na žlutou do Radimi, ale cesta se docela větví, takže si nakonec musíme pomáhat GPSkou. Na opačném konci Radimi dáváme svačinku a po žluté a z části i bez ní docházíme k vleku na kraji Starých Purkartic, u jehož spodní stanice zapadáme do hospody, kde ovšem nemají pivo (ale mají Radegast). Dávám si tedy Kofolu a dolévám si ji Mariániným rumem. Nutno dodat, že mi neudělala úplně dobře. Z hospody pak chceme razit na sever, ale trefujeme špatnou cestu, takže to bereme přes Křížovou skoro až do České Vsi a pak se opět GPSkou navádíme na cestu směr Burkvíz.
Nicméně do vsi Burkvíz nejdeme, míříme na kopec Výhledy, kde by dle diskuze na webu hrady.cz měly být zbytky hradu Burkvíz. Ale nejsou. Mariána sice nachází jakousi zídku, ale ta zjevně hrad není - není tu ani val s příkopem. O kousek dál rozbíjíme tábor. Opět nic nestavíme, je stále ještě jasno, navíc se ovšem ještě zvedá vítr. Cosi vaříme, Mariána hraje na kytaru a popíjíme plechovkovou Černou Horu (jako ostatně už dříve), kterou s sebou Mariána se psem přinesli.
Pondělí 27.10.2008
Po snídani vyrážíme hledat hrad po hřebeni k východu - kde ho také nacházíme - na vrcholku necelý 1 km západně od kopce jménem Strážiště.
Hrad je opět nechutně zarostlý stejným bordelem jako ten předchozí. K vidění je tu toho podstatně méně, než bylo slibováno. Jistotou jsou valy a příkopy, ovšem slibovaná vykopaná hradba s bránou na předhradí je už zase asi zakopaná, vidět je jen místo zdi s rozesutými šutry. Obdobně slibovaná čtverhranná věž v jádru - po té je k vidění jen jakási silně nejasná prohlubeň. Zídka "kovárny" na předhradí není vůbec k nalezení. Ze zdi v zářezu na JV jádra je k vidění horních asi 10 cm, ale alespoň něco. Každopádně bezkonkurenčně nejvýznamnějším zbytkem hradu je uzoučká (60 - 80 cm) studnička hluboká asi 2 m a vyskládaná kameny, v příkopu pod bývalou věží. Něco takového jsem nikdá neviděl. Jakési hromady kamenů jsou i o kus k JV v příkopu, ale bůh ví, o co šlo.
Z hradu to bereme mírnou nábližkou do vsi Burkvíz a odtud po silničce či po poli (jak kdo) do Města Albrechtic. Tam dokupujeme čokoládu a v pekárně ještě teplý chléb a zapíjíce ho 9° lahvovým Zlatovarem dáváme svačinku.
Dál míříme po modré značce po silnici či kolem ní ke kapličce pod Pěnkavčím vrchem (mimochodem, kaplička má krásnou břidlicovou střechu) a k pramínku asi 100 m východně od ní. Ten má pro změnu dlabané dřevěné vědérko na řetězu na vytahování vody ze studánky... Hezké, ale ne příliš praktické, strašně to tu vodu rozviřuje.
Od pramínku to bereme mimo značky po cyklotrase do Bučávky, z ní pak po cestě, co nemá existovat, do Horních Povelic. Nikde žádná hospoda, ale domorodka tvrdí, že ji mají v Dolních. Do nich se ovšem musíme doplácat po silnici, což je pro moje nohy v kanadách docela problém. V Dolních Povelicích hospodu nenacházíme a domorodci nám posléze potvrzují, že tu není. takže nezbývá, než dolézt až do Bohušova. Volíme trasu po hrázi Bohušovského rybníka a ač musíme přelézt přepad rybníka, cesta je docela dobrá.
V Bohušově mají tři hospody - v 1. mají Radegast, ve 2. Holbu a ve 3. Starouše. Volíme tedy Holbu a dáváme si tu něco k jídlu, vaří tu slušně, i když většina jídel je smažená. Jinak v hospodě si potvrzujeme naši teorii, že v těchto krajích je zvykem se oslovovat "ty pičo" místo "ty vole", což je rozhodně poetičtější.
Po dvou pivkách vyrážíme na Fulštejn vařit grog, zpívat a hrát. Na hradě jsou jakési pochybné konstrukce, které, pokud na nich byly plachty, mohly fungovat proti dešti. Teď jsou ale na ... Já se ukládám pod jedinou funkční stříškou u jižní věžice, Mariána si staví plachtu. Děláme dobře, v noci přichází déšť...
Úterý 28.10.2008
Opět vstávám první a fotím hrad. Už neprší, je relativně teplo, ale zataženo. Majitelé na hradě pokáceli některé stromy a vysekali nějaké křoví, ale ne všechno. Hrad, zdá se, neopravují a snaží se tu zbudovat jakýsi park, kde si každý může vysadit dřevinu, jakou chce. Jen doufám, že je nechtějí sázet přímo na hradě. Jinak spát by se možná dalo pod kamenným mostem mezi předhradím a předním hradem.
Vaříme snídani a grog a hrajeme a zpíváme téměř do 11:00. Při odchodu z hradu Mariána zkouší, jak se Dyno naučil místním zvykům - úspěšně testuje přivolání psa příkazem "ke mně, pičo" a pak Dyna chválí: "to je hodná piča".
Z Bohušova odjíždíme vlakem v 11:37, úzkokolejka je hezká, cena za lístek do Peček už moc ne. V Třemešné fotím i nějaké výletní vagóny. Nakonec pokračujeme do Krnova a pak do Olomouce, kde se rozcházíme - Mariána jede do Brna, já do Peček...
Zpět na hlavní stránku cancáku.
Vytvořeno 28.10.2008