Divoká Orlice 15.5.2010
Sepsal: Jóžin
Zvadlo nebylo vytvořeno.
Sobota 15.5.2010
V sobotu před osmou ranní vyjíždím se Skyllou na střeše a kajakem v autě do Poděbrad, abych tam naložil Spartaka. Mám trochu problém trefit nádraží, takže tam na mne musí asi čtvrt hodiny čekat. Z Poděbrad jedeme po dálnici na Hradec a dále do Potštejna, kde máme sraz s Mariánou. Nicméně v Potštejně je jakási pouť, takže centrum je neprůjezdné, ale nakonec zvládáme trefit spodní most, u kterého standardně končíme.
Na střeše mého vozu postupně končí všechny tři lodě (Mariána přijela s nějakou půjčenou otevřenou plastovou deblovkou), uvnitř pak kromě mne a Spartaka ještě Mariána, Osmý Div Světa a Martinka. A jedeme do Nekoře. Tam parkujeme poblíž mostu a dlouze se převlékáme ... takže na vodu vyjíždíme až cca v 11:30.
Válec na prvním jezu (ř. km 55,0) se nám moc nelíbí, takže ho přenášíme. Další jez (52,3) jedeme, je celkem v pohodě. Mariána tam ovšem tráví neskutečnou dobu, zřejmě si tam honí péro. Což by nám až tolik nevadilo, kdyby se elektrárna v Liticích neměla ve 14:00 pustit a začít nám krást vodu. Jez na ř. km 49,5 je asi přestavěný, vypadá na obou stranách stejně a je pod ním solidní válec, tak ho raději tentokrát vynecháváme. Bývalý kolmý stupeň u tobogánu v Žamberku (47,1) je asi taky přestavěný, teď se dá jet v pohodě a vůbec nevře. Další jez na ř. km 45,3 je sjízdný celkem v pohodě vlevo, asi proto ho většina lidí jezdí vpravo a pak se koupou. Je tu i jeden záchranář, ale myslím, že na jiných jezech by byl užitečnější. My sjíždíme v pohodě, i když deblovky nějak čachrují s posádkami, Osmý Div Světa se bojí vody. A zase jim to strašně trvá.
Stupeň nad ústím Rokytenky (44,8) je stejný jako vždy. Je za ním solidní válec, když se to pořádně rozjede, tak i na otevřené deblovce se dá. Já s kajakem dost váhám, připadá mi na mne ten válec trochu dlouhý. Ale pak přijíždí nějaká rodinka na 3 kajacích a jedné deblovce (celkově je tu kajaků opravdu pomálu) a otec nabádá syny, aby se nebáli a jeli ... a matka je úspěšně zrazuje. Nicméně otec to jede na voči, ani se moc nerozjíždí ... a úplně v pohodě. Takže jedu. Než se ale zašprickuju, vyjíždí Mariána s Osmým Divem Světa na Skylle ... a koupou se - Osmý Div prý Mariáně pod jezem nezabral, takže skončili ve válci. Naštěstí tu jsou dva žabáci. Mimochodem, Mariána samozřejmě neměla přivázané barely, takže se jí pak jeden hezkou dobu motá pod jezem a Osmý Div zase neudržel pádlo ... Já jedu po nich, rozjíždím to, co to dá .... a hladce projíždím. Poslední jede Spartakus s Martinkou - průjezd OK, dole nabírají asi třetinu lodi vody, ale nedrží rovnováhu, takže se jim loď zalévá a taky se koupou. Ale už za hranou válce. Mariáně opět strašnou dobu trvá, než se od jezu vypakuje.
Na 7 kilometrech k dalšímu jezu si Spartakus s Martinkou dělají ještě jednu koupací zastávku. Neviděl jsem to, ale prý nezvládli vracáček v jednom meandříku... A tak na zbytek neskutečně dlouho čekám u jezu na ř. km 37,2 ... jedni kolemjedoucí tvrdí, že už je 14:45, takže už není kam spěchat. Ten tentokrát nepulzuje, má jednolitý válec podobného typu jako předešlý stupeň, ale těleso jezu je pozvolné ... Deblovkám se do toho bůh-ví-proč nechce. Já nakonec jedu, ke spokojenosti mi tu chybí žabáci, ale jsme už za koncem závodu pramic. Spartakus slibuje, že mne bude případně na laně tahat z vody ... ale naštěstí to není potřeba, projíždím bez problémů.
Jízek na ř. km 35,6 jedeme tentokrát hladce vpravo, ale rozhodně se nehodí jezdit ho "na voči". Na peřejkách kousek nad litickým jezem si dává Spartakus s Martinkou další (a poslední) koupel. Ovšem už jsou zvyklí, loď rutinně vylévají a jedou dál. V Liticích (ř. km 34,2) se zdá, že elektrárna stále neběží a jez vypadá úplně pohodově, takže jedeme. Tedy jedu já a Mariána singluje obě deblovky ... fakt nechápu proč. Samotný Litický oblouk má celkem příjemné množství vody, takže je to hezká projížďka. Jen motající se nafukovadla kapku překáží.
Jez na ř.km 29,6 jedeme povětšinou vlevo, protože jsme zastavili na levém břehu. Jen Spartakus není líný se doplácat doprava, kudy jede většina lodí. Rozpadlý jízek nad Potštejnem (26,7) okukuje jen Spartakus a pak nás naviguje asi na nejvhodnější místo zhruba uprostřed jezu. My zbylí jsme líní vylézat. A taky jsme kapku zmrzlí, není zrovna slunný letní den, vzduch má tak 10 stupňů a voda asi ještě méně, slunce nesvítí, ale aspoň neprší. V Potštejně končíme klasicky u druhého silničního mostu (25,5), já na kajaku a Mariána v singlu si dáváme jako obvykle i jez těsně za ním, na kajaku je to pohoda, na kanoi se kapku omlátí špičky...
Nakládáme se do Mariánina auta a přes Žamberk, kde dáváme krátkou zastávku v pivovaru, se vezeme do Nekoře. Tam překládáme lodě a rozjíždíme se ... já domů, všichni ostatní chlemtat Radegast kamsi do Tišnova. (Pozn.: Tak prý nakonec chlemtali něco jiného.)
Zpět na hlavní stránku cancáku.
Sepsáno 17.5.2010