Sázava s Mojmírem 30.7. - 1.8.2010

Sepsal: Jóžin

Zvadlo na tuto akci nikdy neexistovalo.

Tato akce byla jakousi malou náhradou za plánovanou klasickou týdenní letní vodu, na kterou se nám, jak bývá v poslední době zvykem, nesešli lidi. Zpočátku to vypadalo, že pojedeme s mojí ségrou a její rodinou ... ale nakonec zjistili, že mají jiné priority. My jsme se ovšem nakonec domluvili s Luckou a Peterem, kteří s námi jezdí jen na podobně úchylné akce - viz Psí Jizera před 3 lety ...

Pátek 30.7.2010

Asi v 18 h k nám přijíždí Peter s Luciou, aby nám pomohli naložit lodě. Než se k tomu ale dostaneme, ještě se chvíli věnujeme stěhování praček. Vyjíždíme slabě po 19:00 směr Stříbrná Skalice ... čili po krásných křivolakých a rozmlácených silnicích třetí třídy. Mojmír to nějak těžce nese, takže asi ve dvou třetinách cesty potupně vrhne. A tak zastavujeme a převlékáme.

Cestu k RS Vaníček / Klubu Lávka trefujeme v pohodě - přijíždíme za mírného deště něco po 20:00. Stavíme stany, platíme (120 Kč za stan a 2 lidi), mezitím naštěstí přestává pršet. Lucka s Peterem s sebou mají gril, takže grilujeme kusy krůt a popíjíme lahváče, v přilehlé hospodě točí jen eurosplašky.

Sobota 31.7.2010

Mojmír nás budí asi v 5:15 a už nás spát nenechá. Asi v 6 s ním vylézám a jdeme korzovat po okolí, Klokana necháváme spát. K snídani posléze vaříme normálně na ohni těstoviny s koňským gulášem. Pak dlouze balíme, nakládáme věci zpět do aut a já s Peterem auta odvážíme do Chocerad. Vracíme se samozřejmě pěšky.

Nasedáme do lodí - Lucka s Peterem mají půjčenou Skyllu, já jedu s rodinou na Hydře. Klokan nepádluje a hraje si s Mojmírem, občas mu i brání, aby spadl do vody ... takže já singluju. Celkem v pohodě dojíždíme k choceradskému jezu, já ho pak hobluju na Skylle přes těleso, ale dře to dost, takže Hydru raději přenášíme. Na dalším jezu ve Hvězdonicích postupujeme obdobně, jen s tím rozdílem, že tentokrát si to se Skyllou shoblovává Peter.

Ve Hvězdonicích chceme jít do hospody, ale ta nemá u řeky žádnou šipku ani ceduli, v důsledku čehož výlez 150 m pod jezem vlevo ignorujeme a vystupujeme až u pěší lávky na ř. km. 41,1. K hospodě U Kuželků to pak máme hezký kousek pěšky. Je tu hezká zahrádka, točí velmi slušnou 11° Ferdinanda a kvasnicovou 12° Kácov (a nějaké jihoafrické patoky), navíc i vaří. Takže Lucka s Peterem si dávají jídlo, já s Klokanem konzumujeme dovezené maďarské klobásy, přeci jen, kdo ví, jestli by do večera vydržely. Po dvou pivkách se vracíme do lodí a pokračujeme k nedalekému jezu Poddubí. Ten je opravený, má vpravo MVE a má celkem hladké těleso, takže ho Skylla hobluje v plné posádce vlevo a já na Hydře v singlu na taktéž.

Na ř. km 38,8 pak zastavujeme vpravo u bufetu v chatkovém táboře Camp Zlenice, kde mají slušnou benešovskou desítku. Je to ten bufet, který byl jako jediný otevřený asi před devíti lety, když jsme jeli Sázavu nekdy na jaře na nafukovadle. Jinak mají tu i "lokál", takže se dá chlastat i za deště a na loučce vedle bufetu se smí stanovat. My ovšem dnes jedeme do Čerčan. Kromě drobné svačinky z vlastních zásob tu Klokan provádí i koupání Mojmíra v Sázavě ... ale moc jim to nejde.

Jez ve Čtyřkolech sjíždíme zcela stejným způsobem jako ten v Poddubí a u nedaleké restaurace Montana nezastavujeme, spěcháme do Čerčan, aby Peter s Klokanem mohli dojet vlakem do Chocerad pro auta. V Čerčanech tedy parkujeme vlevo nad jezem u tábořiště a naši řidiči vyráží ... ale po chvíli se vrací s tím, že vlak jede až o hodinu později (posléze zjišťuji, že jsem koukal na jízdní řád z Čerčan směr Týnec n.S. ... inu stařecká demence). Takže jdeme do hospody - řidiči navrhují Občerstvení U dědka hned nad tábořištěm, točí tu benešovské pivo, ale k jídlu mají jen smažený sýr (a když grilují, tak grilované maso a klobásy). A tak pokračujeme k nádraží, naproti němu jsou totiž dvě hospody ... lépe viditelná je hospoda Na Barrandově, která kromě jihoafrických patoků nabízí obstojnou desítku Ferdinanda. S jídlem je to ale horší - mají tu širokou nabídku 3 jídel na klasických cedulkách na zdi jako ve starých jídelnách, ale už tu zůstáváme. Já si dávám hovězí na slanině, to celkem ujde a masa dostávám fůru, ostatní jsou se svými segedinskými guláši a moravskými vrabci spokojeni méně. Nejspokojenější je ovšem Mojmír, který má na konci zdejší zahrádky nepříliš udržovaný dětský koutek s plastovou prolézačkou a pískovištěm. Nicméně v průběhu svého pobytu zde zvládá objevit nějaké hovno, které my jsme za celou dobu nenašli a kvalitně se v něm vyválet, takže ho pak na tábořišti musím jít celého umýt.

Nedlouho po nás doráží na tábořiště i naši řidiči. Plocha ke stanování sestává ze 2 části - nehezkého malého plácku za tenisovými kurty téměř u řeky a louky vedle tělocvičny asi o 100 m dále. Ta je docela hezká, takže na jejím okraji stavíme stany. A je i celkem zaplněná, na to, že když jsme v 17:30 přijeli, nebyla tam ani noha. Mojmír je tak utahaný, že okamžitě usíná, my zbylí jdeme ještě posedět do zmiňovaného Občerstvení U dědka. Prostředí hezké, obsluha příjemná, Ferdinand výtečný, obzvláště jedenáctka.

Neděle 1.8.2010

Ráno nás Mojmír budí tentokrát až kolem šesté. Klokan s ním kupodivu dobrovolně vyráží jezdit po Čerčanech, já ale stejně už nezvládám usnout. Snídáme rohlíky s debrecínkou a okurkama od Aleška, balíme a kolem 10 h jedeme svézt jedno auto do Týnce, kde chceme dnes končit. Já s Petrem tedy vyrážíme oběma auty vedeni neomylnou GPSkou nejprve do Poříčí n. S. a dále po neskutečně klikatých uzoučkých silničkách, které nejsou jako silnice značené ani v turistické mapě, přes Hvozdec a Pecerady do Týnce. Tam necháváme u jezu naši Felicii a Peterovým autem se vracíme zpět - tentokrát ovšem bez GPSky, takže to bereme raději po normální silnici horem přes Babice a Nespeky.

Nějak po jedenácté vyplouváme. Čerčanský jez je už pár let přestavěný, takže z pohodového sjízdného jezu se sjízdnou šlajsnou je teď olarsinkovaná bestie s fůrou kamení pod jezem. Na plastu se dá sjet pravou polovinou šlajsny, která je oddělená, aby šlajsna nekradla moc vody. Vody je tam ovšem stejně pomálu ... a šlajsna končí larsinkami. Takže Skylla jede, Hydru přetahujeme / přenášíme přes těleso poblíž pravého břehu. A pak jedeme bez zastavování až k jezu v Městečku, kus za mostem v Poříčí míjíme vodácký Drive In. Zmíněný jez se dá na plastu shoblovat asi 10 m vlevo od šlajsny (protože tam se dá projet mezi kameny pod jezem). Já tam Hydru prázdnou spouštím a těleso jezu v jejím vleku v teniskách sjíždím.

Před jezem v Nespekách vysazuji Klokana s Mojmírem, s tím, že mají dojít do hospody pěšky. Jez samotný pak přetahujeme kousek vlevo od šlajsny. Asi 100 m pod jezem, v místě, kde se vrací voda z náhonu, zastavujeme ... a jdeme cca 200 m do hospody za Klokanem. Hospody jsou tu v nabídce hned dvě - na naší straně silnice Stará hospoda a na druhé Hotel Lauřím. Obě točí mimo jiné Ferdinanda (Hotel Lauřím 10° a 11°, Stará hospoda 10° a polotmavou 13°, navíc ještě 12° kvasnicový Kácov), obě vaří a obě mají zahrádku. Ale Stará hospoda ji má hezčí, tak tam zůstáváme. Dáváme si výborný oběd a nějaké to pivo (taky výborné), jen ta obsluha není z nejpříjemnějších.

Z Nespek pádlujeme dál směr Zbořený Kostelec, kousek za ním opouštím loď a jdu si trochu zaplavat do řeky. Je krásně a vedro. Po chvíli beru do vody i Mojmíra ... nakonec ho zvládám namočit celého mimo hlavy, ale je to pěknej posera. Jez v Brodcích nám nezbývá než přenést po tělese - všechnu vodu krade elektrárna. K jezu v Týnci už je to jen kousek, nad ním vpravo končíme. Jez je rozpadlý takovým způsobem, že by se dal na plastu sprasit poblíž pravého břehu, ale na laminát to opravdu není.

Takže nad jezem nakládáme, do toho se nám Mojmír zvládá posrat ... a pak všechni odjíždíme Felicií s oběma loďmi na střeše po oněch uzoučkých klikatých silničkách zpět do Čerčan, kde vykládáme Petera s Lucií a necháváme je odjet do Prahy. S loďmi mi pak doma pomáhá jeden z našich Arménců ...

Zpět na hlavní stránku cancáku. Sepsáno 31.7.-3.8.2010