Dubnový čundr Poohřím 8. - 10.4.2011

Sepsal: Jóžin



Zvadlo bydlí tuhle.

Na tenhle čundr to chvílemi vypadalo, že pojedeme dokonce čtyři. Vorvaň, kolega z práce, to ale pár dní předem odřeknul s výmluvou na nějakou chorobu ... a stejně se zachoval i MadMax, ovšem až v pátek ráno. Takže s sebou zbytečně táhnu tropiko, karty a jiné blbosti. Dlužno ale podotknout, že MadMaxově účasti jsem již od počátku příliš nevěřil. Víme, jak to s ním vypadá, od té doby, co má babu...


Pátek 8.4.2011

Jedu stejně jako minule v 17:02 z MasNy směr Rakovník. Vzhledem k tomu, že v práci máme "release", jsem rád, že vlak vůbec stíhám. Nestíhám ovšem koupit chleba, v "pekařství" vedle pokladen ho nemají a nikam jinam už to nestíhám.

V Lužné přestupuju na spěšňák směr Chomutov, ten je ale plný páchnoucích a místy bezzubých Slováků, jedoucích na chmel. V podstatě takový světlejší cikáni - zavazadla všude možně, hlavně na sedadlech a chování ... téměř jako cigoši v Pečkách. Vystupují, bohužel, až v Žatci. Já vlak opouštím v Chomutově a vyrážím do nedalekého Globusu pro chleba - ještě teplý. Pak se vracím na nádr, kde se zanedlouho setkávám s Dejvem a společně pak jedeme courákem do Klášterce.

V Klášterci míříme do hospody U čtyř vran, kde točívali Velichovského Formana. Ten už tu ale nemají, přešli na smíchovské patoky. Nedaleká Herna - Bar s Klášterem se Dejvovi nelíbí, takže ještě chvíli hledáme jinou použitelnou hospodu - ale neúspěšně. Nakonec na hospodu kašleme a lezeme po červené do sedýlka pod Egerbergem, kde rozbíjíme tábor. Popíjíme víno a zajídáme ho rybízem ve vodce.

Sobota 9.4.2011

Ráno vstáváme a na nedaleké cestě vaříme snídani. Po jídle míříme nahoru na Egerberg. Před hradem je informační tabule vojenských lesů, ale na hradě jsou cedule "Soukromý pozemek - vstup na vlastní nebezpečí" ... tak nevím, komu to patří. Hrad je vykácený a vysekaný, nikdo ho neopravuje, ačkoliv je fakt hezký. Vysoké zbytky branské věže, do úrovně druhého patra dochovaný přední palác, naproti němu vysoká oblá hradba tvořící vnější zeď zadního paláce ... a zbytky dalších zdí ... stál by za opravu. Jinak z vnějšku je v oné oblé hradbě vylámaný malý otvor, kterým se dá prolézt do "sklepa" zadního paláce - hezká místnost - z jedné strany oblá - s valenou klenbou. Z něj se lze proplazit nizoučkým průlezem do valeně klenutého sklepa stavby, která stávala severně od zadního paláce. Jinak tato místnost má také svůj vchod, ve výkopu na nádvoří je vidět vršek portálku, kterým lze vlézt právě sem. Přímo pod hradem vede slušná cesta, zde by s dopravou stavebního materiálu nebyl problém.

Z Egerbergu míříme mimo značku na okraj Kotviny a z ní nahoru na Klejnštejn. Z toho zbyly opravdu jen skromné zbytky zdí. Ač už je ve vojenském prostoru, potkáváme tu dvě skupiny turistů. Z Klejnštejna se sypeme do Kotviny, po cestě dáváme pozdní oběd. Dále pokračujeme po silnici zpět do Klášterce, míříme totiž na Šumburk a v Klášterci je nejbližší most. Ohři si netroufá přeskočit ani Dejv.

V Klášterci za mostem ochutnáváme místní minerálky - 2 prameny, ale za vodu se platí 3 Kč/l. Jsou docela dobré, bereme je do flašek s sebou. Od pramenů si odskakujeme do centra na ten Klášter, co se včera Dejvovi nelíbil. Prý dvanáctka - za 18 Kč - celkem slušná, obsluhuje Vietnamec.

Po dvou pivkách vyrážíme na Šumburk. Chceme si to zkrátit po cestě skrz sad, ale je tam brána (a zamčená), takže se nakonec táhneme po červené podél Ohře a následně po žluté nahoru. Cesta je celkem slušná, nějaký malý teréňáček by to nahoru asi vyjel. Za soumraku jsme na hradě. A nejsme tady sami - je tu ještě jedna banda čundráků, která nám zabrala spací sklep a nahoře v donjonu si banda úchylných vegetariánů vaří čaj. My si na cizím ohni vaříme čočku a pak jdeme spát pod val východně od hradu - je tam docela pěkný plácek.

Neděle 10.4.2011

Ráno vstáváme a vaříme rýži. Ja při tom a potom fotím. O hrad se opět nikdo nestará, ale je vykácený/vysekaný. V donjonu zbyla v prvním patře jedna úzká dlouhá místnost (se dvěma dírami ve stropě) a necelá půlka podobné místnosti na opačné straně. Prostřední místnost již neexistuje. O patro níž měly existovat dvě místnosti, z toho do té jižní se dá dírou ve stropě vlézt. Opět valená klenba a na východní straně zavalený průchod do severní místnosti. Do té se bohužel aktuálně nikudy vlézt nedá. Hospodářská budova na jižní straně hradu ukrývá další valeně klenutou místnost, byť vlez do ní je poměrně úzký. Z ní odbočuje k východu částečně zděná, částečně do skály tesaná úzká chodbička ... strop má níž než onen klenutý sklep, ale dá se do ní proplazit po břiše. Jinak tu jsou k vidění trosky přístavků u donjonu, hradby se zajímavě řešenou bránou, jedna vysoká bašta a méně výrazné pozůstatky paláce a protilehlé hospodářské budovy. Taky by to tu stálo za záchranu, ale Egerberg je hezčí.

Ze Šumburka se sypeme po značce dolů a pak pokračujeme po červené do Perštejna a po modré na místní hrad. Ten byl dosti rozsáhlý, ale kupříkladu z jádra zbyly 2 vyšší fragmenty obvodové hradby, na jednom místě vykukuje maličký kousek zdi nějaké budovy a na západní straně nevysoký zbytek parkánové hradby, toť vše. Hned vedle jádra stojí vysoká polovina bergfritu a od ní se táhne k severu vysoká hradba s hezky dochovaným parkánem před sebou. Ostatní zdi v této části hradu jsou už nizoučké. Níže, na východní straně, jsou pak dochované cca 2 m vysoké zbytky hradby + čtverhranné bašty. A na opačné straně od jádra jakýsi ohrazený dvorek nejasného účelu.

Dejv hrad opouští jako první a stíhá si dát v hospodě pod hradem jeden Gambrhnus. Já fotím, pak si Dejva vyzvedávám a míříme zpět k Ohři na vlak. Cestou si kupuju ruskou zmrzlinu v potravinách, které mají otevřeno denně od rána do večera. Je asi jasné, kdo tu prodává.

Na nádraží v Perštejně se lístky neprodávají, takže jdeme ještě na jeden nápoj do přilehlé hospody (pivo, samozřejmě, nemají). Pak jedním vlakem do Klášterce a hned dalším do Chomutova, kde mne opouští Dejv - jemu to zase navazuje, mně to jede až téměř za hodinu. Takže na trávníku před nádražím píšu cancák. Tentokrát jedu vlakem jen do Krupé, odtud pak domů autem s rodinou.



Zpět na hlavní stránku cancáku.
Sepsáno 10.4.2011