Zvrhlá výprava do Posázaví aneb s Dobruší pod stanem 9. - 10.7.2011
Sepsal: Jóžin
Tahle akce není zrovna čundr, ale za zaznamenání asi stojí.
Sobota 9.7.2011
Z Peček vyjíždíme celá rodina autem něco před desátou, což rozhodně není to, co jsem si představoval pod "co nejdřív ráno". Klokan ovšem opět nechal balení až na ráno, díky čemuž musíme zrušit zastávku v benešovském pivovaru a vrácení sudu a basy po cestě v Českém Brodě. Takže jedeme přímo do Stříbrné Skalice, kam bychom jinak jeli možná v neděli.
Ve Stříbrné Skalici lezeme nahoru ke kostelu, kde býval hrad. Není z něj ale k vidění ani jediná zeď. Respektive ze dvorku jednoho domu by možná byl vidět malý kousek základu bergfritu, ale na ten se nedostaneme. Jsou tu jen nějaké terénní nerovnosti, těžko říci, jestli je některá z nich středověká. Ze Skalice jedeme na Český Šternberk, který je o poznání zachovalejší;-) Na prohlídku jdu jenom já, s Mojmírem a Dobruší by se to asi nedalo. Na druhou stranu moc o nic nepřicházejí, provádí nás jen druhým patrem paláce s obrazy a jiným obvyklým zámeckým haraburdím, z celé prohlídky je nejhezčí naše průvodkyně. Dnešní majitel obývá první patro.
Po prohlídce chvíli dole koukáme na ptáky (třeba na orla) a pak jdeme ještě všichni mrknout do nějaké hospodářské budovy na výstavu starých kočárků a hraček. Pak opouštíme vlastní hrad a míříme k východu k předsunuté baště. Ta je opravená, funguje jako rozhledna (ale na hrad vidět není) a platí se tam vstupné. Jinak k bergfritu a spol. se vůbec dostat nedá.
Vracíme se k autu a pokračujeme do Ratají nad Sázavou, kde kotvíme na vodáckém tábořišti Na Břečkárně. Cestou se ještě pokoušíme zastavit v Podvekách v hospodě, ale už netočí Ferdinanda, leč Gambrinus Exkrement, takže jedeme raději rovnou pryč. Na Břečkárně, jak název napovídá, točí taktéž břečky. Ale naštěstí o cca 300 m níže u jezu je rekreační středisko Bořeň, kde mají točenou kácovskou dvanáctku. Zbytek odpoledne už trávíme na tábořišti a v okolí, například koupáním u jezu. Večer jdu ještě zkusit udělat pár fotek Pirkštejna. K večeři vaříme rizoto. Spíme pak odděleně pěkně podle pohlaví, jinak nás to ani nebaví:-/ Máme dva stany, aby se Dobruše s Mojmírem vzájemně nerušili. Moc se nevyspíme, večer, ráno i v noci tu pořvává dvojice důchodců s nevychovanými psy. Navíc je v noci drsná bouřka s přívalovým deštěm, ve které se moc spát nedá.
Neděle 10.7.2011
Ráno platíme za nocleh celkem 140 Kč a pak vyrážíme směr Talmberk. Značka vede kolem Pirkštejna i kolem horního ratajského zámku, který se zrovna opravuje. Nicméně z původního hradu v něm nic k vidění není, možná nějaké zdi, ale rozhodně to není jen tak od pohledu patrné. Mojmír ťape sám, leč jako obvykle se mu moc nechce a furt si na něco stěžuje. Valnou většinu z těch cca 6 km na Talmberk ale dojde sám, nesu ho tam možná kilometr. To Dobruše se nese v Ergu celou dobu ... a nestěžuje si. Na hrad samotný značka nevede, jsou tu nějaké šipky, ale cesta není úplně jasná, takže správný průchod mezi zahrádkami trochu hledáme.
Hrad je jak známo rozparcelován mezi jednotlivé domy či chalupy a nikdo se o něj nestará, takže se pomalu hroutí. Do bergfritu se dá vejít novodobě proraženým otvorem, do zbytků branské budovy předsunuté před severní hradbu se dá vlézt ... a pokud člověk po prudkém svahu obleze bergfrit, dostane se na něčí zahrádku, ze které je pěkný výhled na západní hradbu. Kdyby po té zahrádce člověk pokračoval až na konec, snad by se dostal až k oněm gotickým sklepům na jihu. Z východní hradby je zachována pouze severní polovina. K jižnímu čelu hradu se snažím dostat od jihovýchodu, ale moc to nejde, je to tu místy skalnaté a strašně zarostlé. Dostávám se k jakémusi oblému rohu, možná jihovýchodnímu rohu hradu, nicméně na Durdíkově plánku nic takového není. Dál už to nejde. Zespoda ještě vyrážím kousek po silnici směr Úžice, z ní odbočuje cesta vedoucí k hradní bráně, těsně před ní je ale přehražená soukromým pozemkem (asi 10m cesty je zahraženo bránami a plotem, a ti, co mají chalupu na hradě, jsou zřejmě domluveni s majitelem, který je pustí). Jinak u zmíněné silnice stojí i dům, z jehož zahrady se snad dá dostat k těm sklepům, zkoušel jsem zvonit, ale zřejmě nikdo nebyl doma.
Vracíme se v podstatě stejnou cestou, Mojmír je většinu trasy nesen, celkem mohl dát za dnešek tak 6 km, s neustálým stěžováním a popoháněním. Od Kuchelníka si chceme zkrátit trasu podél řeky (a nelézt nahoru do Ratají), ale nedaří se, na jednom místě si špatně vybíráme cestu, takže stejně nakonec jdeme přes Rataje. Na tábořišti balíme stany a odjíždíme autem domů. Cestou zastavujeme ještě u Pirkštejna, kde se nám podaří dobušit na aktuální nájemníky, takže se podíváme aspoň na (nevelké) nádvoří. Fara tu není už asi 30 let, hrad slouží jako chalupa. Já pak oblézám neschůdný hradní kopec ve snaze najít a vyfotit "vodní chodbu" (přístupovou chodbičku k potoku) a vnější pozdně gotickou hradbu na jihu dispozice. První nějak zvládám (i když je tam strašná tma), druhé téměř ne. Kdyby stromy neměly listí, snad by to bylo lepší. A asi by se do toho okruhu hradby dalo vejít seshora z hradu.
Celou akci přežily jak děti, tak my, což lze brát za úspěch. Dokonce se nám ani nikdo nepoblil....
Zpět na hlavní stránku cancáku.
Sepsáno 27.7.2011