Údolím Loučky podruhé 30.11. - 2.12.2012
Sepsal: Jóžin
Zvadlo neexistuje.
Původně jsem měl jet o 2 týdny dříve s Dejvem někam k Plzni, Dejv ale nakonec jaksi vyměkl s jakousi neurčitou výmluvou na práci. Tak jsem se nakonec kupodivu domluvil s Mariánou.
Pátek 30.11.2012
V Praze mi málem ujíždí vlak v 16:05 směr Brno. Ve Žďáru následně přestupuju do Regionovy směr Tišnov přes Nedvědici. Celkem to navazuje, takže vyzkoušet místní nádražku nemůžu. Vystupuju 19:41 v Rožné, Mariána má dorazit za víc než půl hodiny, tak jdu do hospody. První je zaprodaná Starobahnu a navíc zavřená. Druhá, jež zove příznačně Peklo, má mimo jiné ceduli Černé Hory ... ale točí taktéž jen patoky od Heinekenu. Dávám si tedy trojku odporné Kofoly ... a jdu Mariáně naproti k vlaku. Mariána s sebou jako obvykle táhne Dinosaura.
Do hospody se následně už nevracíme a po silnici šlapeme směr Dolní Rožínka. Do centra ale nezacházíme, neočekáváme tam žádnou hospodu se slušným pivem. Pokračujeme tedy dále do Bukova, kde ovšem žádnou hospodu nenalézáme. Takže cestou - necestou míříme přímo na zříceninu hradu Bukov (Lísek).
Před příkopem stojí dvě maringotky s rozmláceným vnitřkem, okny a tak. Nakonec se každý v jedné ukládáme, nechce se nám nic stavět. Večeříme studenou stravu, zajídáme rybízem v rumu a jdeme spát. V noci dost mrzne.
Sobota 1.12.2012
Ráno vstávám a jdu fotit hrad. Archeology vykopané zdivo je zde zakonzervované, to se moc nevidí. Bergfrit, zbytky paláce, hradba, věžovitá brána a pozůstatek jedné další budovy. Mariána zatím vaří snídani.
Asi v 10 h vyrážíme dál na Mitrov. Azimutem trefujeme Habří, odtud je to po značce kousek. Hrad je trochu netypický tím, že mezi předhradím a jádrem má jen jednu zeď - žádný příkop. Nejzachovalejší je čtverhranná věž v rohu předhradí, na ni navazuje zdivo předbraní. Na jižní straně hradu je pěkně vidět obezdívka příkopu. V jihovýchodním rohu hradu je ještě zachovalý slušný kus parkánové hradby a v jádru klenutá schodišťová šíje - vedoucí do nedochovaného suterénu paláce. Z ostatních zdí zbyly jen nevýrazné zbytky či terénní náznaky.
Mariána v průběhu mého focení odchází dolů pod hrad, kde je kupodivu otevřená hospoda. Následně se tam tedy scházíme. Pivo bohužel nemají, jak je v místních krajích obvyklé, točí jen Bahno. To ale Mariáně nevadí, s chutí ho chlemtá. Když dochlemtá i druhé, vyrážíme po značce po proudu Loučky k Trenckově rokli. Cesta je místy náročnější, přelézají se občas nějaké skalky. Mariána se strašně táhne a furt zastavuje - tu aby si vyfotila latrínu, tam na vyhonění péra…
Trenckova rokle je celkem nezajímavé skalnaté údolíčko s potůčkem a několika minivodopádky. Dál míříme na Víckov, nicméně není tu žádná lávka a už je po třetí hodině - na focení už by to nebylo. Takže podléhám Mariánině nátlaku a pokračujeme k Šafránkovu mlýnu, kde má být hospoda. Po cestě koukáme na hnusný podemletý a polorozpadlý jez (sjízdný pouze jednou), po něm se dá téměř vyschlá Loučka s trochou šikovnosti překonat. My však míříme do hospody - a ona je dokonce otevřená. Byť píšou, že pravidelný provoz skončil k 5.11., trefili jsme se na nějakou akci. Je tu asi 10 lidí v jakémsi pseudohippies oděvu a chlastají. Točí tu Černou Horu 12°, ale čekáme asi 15 minut, než dovezou sud. Dáváme po 3 pivkách, Mariána bere ještě něco do PET flašky a vyrážíme potmě na Víckov - má mít spací sklep.
Potmě si ovšem na jez netroufáme, v důsledku toho přecházíme přes místní most a povětšinou po silnici, místy přes pole, šlapeme přes Žďárec do vsi Víckov. Z ní pak jdeme cestou - necestou na hrad, cestu nám mírně komplikuje jakýsi soukromý pozemek těsně před hradem. Rozděláváme oheň a vaříme rýži s masem, k tomu popíjíme Mariánino pivo a Mariána hraje na kytaru. Spíme ve zmíněném sklepě, Dyno venku. Je docela zima, chvílemi trochu sněží.
Neděle 2.12.2012
Ráno jako obvykle vstávám a jdu fotit hrad, Mariána vaří čočku. Nejzachovalejším zbytkem hradu je východní část paláce, ve které se nachází onen sklep (a klenbu nemá v moc dobrém stavu). Z paláce už mnoho dalšího nezbylo, totéž platí o hradu jako celku - nějaké nevysoké zbytky hradeb a terénní nerovnosti. Jen ze strany od řeky je celkem pěkně vidět dochovaná a celkem vysoká hradba.
V průběhu snídaně z Mariány vylézá, že si přeležela krk a že jí je proto blbě ... a s jídlem přestává v půli. Nakonec na mně žebrá Paralen a tvrdí, že se na další cestu necítí, takže se rozcházíme. Já slézám po cestičce dolů k Loučce a přecházím přes těleso jezu. Dál pokračuji po značce na Košíkov. Ten je z tohoto čundru nejméně zachovalý - jsou tu základy donjonu s opěrnými pilíři, náznaky jakéhosi zdiva (snad budovy) na protějším konci jádra a dosti rozpadlá obezdívka příkopu. A pak nějaké valy a příkopy, které vymezovaly i malé předhradí, kde se ale nic nedochovalo.
Dále pokračuji stále po červené údolím Loučky ... vytrvale mrzne a je zataženo, naštěstí nesněží. Kousek před vsí Újezd u Tišnova uhýbám doprava na kopec, kde je zřícenina stejnojmenného hrádku. Vykopali ho archeologové, ale nezakopali ho (povětšinou), takže je tu toho dost vidět. A zatím se to příliš nerozpadá. Po třech stranách hradu obíhá hradba (na zbývající byl prý jen val), jediná kamenná stavba jádra byl zřejmě dvouprostorový věžovitý palác. K tomu dva příkopy. Jinak těžaři tu dost necitlivě kácí stromy ... zajímalo by mne, co z paláce zbyde, až je odtáhnou.
Z hradu jdu do Řikonína na vlak. Na nádraží jsem asi 40 minut před odjezdem, tak se jdu podívat do vsi, není-li tam hospoda. Není. A ani vodu se mi tam nedaří vyžebrat, vesnice je v podstatě vylidněná. Vodu nakonec vyzískávám od výpravčího a v 16:39 odjíždím s přestupem v Křižanově a v Kolíně domů.
Zpět na hlavní stránku cancáku.
Sepsáno 2.12.2012