Čundr kolem Dukovan 14. - 16.2.2014
Sepsal: Jóžin
Zvadlo nebylo vytvořeno.
S nápadem jet na čundr prišla Mariána a to proto, že bylo dlouhodobě jarní počasí a na běžky to tedy tak úplně nebylo.
Pátek 14.2.2014
Nemůžeme se s Mariánou shodnout, jestli máme jet do Rapotic, tam popít dalešické a jít spát do lesa (moje varianta) nebo jestli budeme chlastat v Brně, spát u Mariány a na čundr pojedeme až v sobotu ráno. Nakonec necháváme nezaujatou osobu, aby si hodila korunou a sdělila nám výsledek. Volám nejdřív Osmému Divu Světa, následně Vojtovi ... a vítezí moje varianta:-)
Jedu vlakem do Brna, dále pak už s Mariánou a Dynosaurem jejím autem do Rapotic - vzhledem k očekávaným komplikacím s veřejnými busy při cestě zpět se Mariána domluvila s Ládínem, že ji v neděli hodí k autu. V Rapoticích tedy popíjíme v hospodě U Rambousků dalešickou jedenáctku (za 30 Kč), před půlnocí pak vyrážíme spát do lesa. Nakonec mne Mariána zvládá ukecat, že dojdeme až na Levnov.
U jeho prvního valu slyšíme, že v hradním příkopu někdo hraje na kytaru. Mariána se chce jít družit, já chci jít spát - nakonec se dělíme. Já spím nahoře u valu, Mariána s ostatními dole v příkopu. Paradoxně to prý akorát zabalili, když k nim Mariána došla. Spíme pod širákem - je hezky, neprší.
Sobota 15.2.2014
Ráno vstávám, balím a jdu fotit hrad - nejdříve předsunuté opevnění - pak slézám do příkopu, kde se trochu družím s místními čundráky. Je jich tu přes deset a mají s sebou dokonce i tři baby. Následně fotím jádro hradu a boční předhradí. Jednoznačně nejzachovalejší je vnější hradba předhradí se 3 masivními opěrnými pilíři.
Posléze vstává i Mariána, vaříme k snídani těstoviny s koňskými kopyty a po jídle odcházíme po značce k Senoradskému mlýnu a na Kraví horu. Tam obědváme a já opět fotím. Celkově - stejně jako Levnov - není ve zvlášť katastrofálním stavu, větší destrukce snad v dohledné době nebudou.
Po značce se vracíme zpět k Senoradskému mlýnu, kde potkáváme opět tu ranní skupinu trempů a dobíráme v místní studánce vodu. Dále pokračujeme po žluté na Templštejn - cesta je celkem hezká, jen na Biskoupském kopci zvládáme ztratit značku a trochu si zajdeme. Templštejn má soukromého majitele a ten se už začal o něco snažit. Hrad je vysekaný, některé části vyčištěné od napadaného kamení (třeba budova v SZ nároží hradu), stavební aktivity ale zatím nejsou patrny. Hrad stíhám odfotit ještě za světla, takže tu nemusíme spát.
Tudíž pokračujeme po žluté na silnici a následně po silnici do Dukovan. Tam má být hospoda s Litovlí - a je, jen má na dveřích ceduli, že je někdy od června 2013 zavřená. Takže jdeme dál, ke kostelu. Cestou míjíme jednu knajpu s Bahnem a bahnitým Hostanem, Pod kostelem konečně potkáváme nějaké domorodce a od nich se dozvídáme, že je tu ještě další hospoda s Ježkem a že ta Litovelská pivnice přeci jen funguje, leč pouze neoficielně. Tak se tam vracíme, dáváme po dvou kouscích a koukáme na nepovedený hokej se Švýcary.
Někdy kolem osmé podnik opouštíme a vyrážíme po značce na Rabštejn. Kupodivu ani nebloudíme. Přístřešek, co na hradě býval, už neexistuje, takže spíme pod širákem. Je jasno, na déšť to nevypadá. Před spaním nicméne ještě rozděláváme oheň (a moc nám to nejde - ty mokrý listnáče nechtějí moc hořet ani za pomoci svíčky a březové kůry), vaříme večeři a Mariána chvíli hraje na kytaru.
Neděle 16.2.2014
Jako obvykle, ráno vstávám první a jdu fotit hrad. Nejviditelnější kus zdiva - fragment jižní hradby jádra je z vnějšku kapku podkopaný, takže je otázka, jak dlouho vydrží. I ostatní zdi - hlavně dochovaná část parkánové hradby na jihu a kus čelní hradby jádra - jsou v dost špatném stavu. V průběhu mého focení Mariána vaří snidani.
Asi v 11:15 odcházíme. Míříme po cestách k elektrárně a následně kolem ní po silnici na silnici do Rouchovan. Kus před nimi nás dojíždí Ládín a odváží si Mariánu, zatímco já pokračuju s Dynosaurem přes Rouchovany a následně cestou - necestou údolím Rouchovanky směr Mstěnice, resp. tamní hrádek. Tam máme taky sraz s Mariánou. Cestou procházím územím, kde řádí bobři - je tu alespoň 15 stromů, co pokáceli, ale žádná stavba z toho nevznikla. Jsou chaoticky popadané po údolí a vcelku ani nijak nebrání průchodu. Po jakýchsi dvou cestách následně dojdu až k jednomu ze dvou předsunutých opevnění mstěnické tvrze - je pěkně zachovalé. Tam se taky scházím s Mariánou, ač sraz máme asi o kilometr jinde. Ale Mariána vyrazila sem a náhodou jsme se tu zrovna potkali.
Slézáme dolů k potoku a kolem archeology vykopané tvrze a středověké vesnice míříme pod mstěnický hrádek. Jsou tu 2 páry valů a příkopů a centrální pahorek bez pozůstatků zástavby. Nicméně na jihovýchodní straně jsou na vnějším valu pozůstatky kamenné budovy (prý na hliněnou maltu), která byla snad branským objektem. Hodně zajímavé místo.
Vracíme se opět kolem tvrze, mírně prší. Cestou se snažím Klokanovi vyzískat vytoužený choroš (netuším, co s ním chce dělat) - ale nejde to, drží na stromě jako přibytý ... a sekeru nemáme. Na tvrzi děláme společné foto a pak už se škrábeme přes potok a nahoru k Baříkovskému dvoru, kde má Mariána auto.
Z Brna nakonec stíhám EC v 17:39 na Prahu, i když jsme museli docela spěchat. Vlak má ale samozřejmě zpoždění...
Zpět na hlavní stránku cancáku.
Sepsáno 16.2.2014